Osud lze poznat
Nabídka
Osud lze poznat I Osud máte vepsány do tváře I VĚŠTĚNÍ Z RUKY I Věštění pomocí numerologie I Věštění z karet I Kartářské techniky I Velké orákulum, syntéza I-ťingu a tarotu I Rozdíl mezi orákulem a proroctvím I Proč se orákula nemýlí? I Orákulum v běžném životě I Zajímavosti z věštění I Reference zákazníků I Fotogalerie I Geopatogenní zóny I Spiritual Response Therapy I Kontakt I Ceník I
Související témata
I Karma - tajemný zákon osudu I Tajemství 12-ti znamení zvěrokruhu I Jsme účastníky vesmírné hry I
I Tajemství mysli, duše a těla I Duchovní zákony úspěchů I Duchovní zákony energií, protikladů a života I
I Stres, jeho příčiny a jak se s ním vyrovnat I Jak se zbavit strachu I karma I
DUCHOVNÍ TÉMATA
Ze zajímavostí:
1)
Osud
2) O náhodách
3) ZÁZRAKY
5) O myšlenkách
10)
Co je rouhání (blasfémie)
11)
Proč zůstávají
některé modlitby nevyslyšené
Výše uvedené odkazy jsou na této stránce, nebo pod stejným názvem na stránce jiné - opět na ně klikněte.
Argumenty o existenci Boha
Bible zdůrazňuje, že Boha v celé své slávě nikdo z lidí nikdy neviděl. Přesto od první do poslední stránky Bible hovoří o Bohu a lidech, kteří se s Bohem setkávají různým způsobem. Když se člověk zamyslí, že je denně obklopeni tisíci "neviditelnými" vjemy, které považuje za naprostou samozřejmost, pak se námitka, že "Boha nikdo neviděl" rozplyne. „V axiome (v předpokladech pro příjímání tvrzení i bez důkazů) používané ve vědách je, že "neexistuje důsledek bez příčiny". Hledejte příčinu všeho, co není dílem lidí, a rozum dává odpověď. " Stačí se podívat na dílo stvoření, vesmír existuje, má tedy svou příčinu. Pochybovat o existenci Boha znamená tvrdit, že "nic může vytvořit něco". Harmonie vesmíru je založena na přesně určených kombinacích a tento fakt ukazuje na existenci vyšší inteligentní síly. Síla inteligence se posuzuje podle jejího díla. Žádná lidská bytost nemůže vytvořit to, co tvoří příroda, prapříčinou je tedy inteligence, která je vyšší než lidstvo.
Porozumět vnitřní podstatě Boha neumožňují člověku jeho nižší schopnosti. Jsou věci, které přesahují i nejinteligentnějšího člověka, a věci, pro něž je lidský rozum omezen na jeho pocity a představy, pro které nemůže mít vysvětlení. Ale v kostce: Bůh-Stvořitel je nekonečná nehmotná, všemohoucí energie řídící nekonečný vesmír, která prochází vším, tedy i námi. Boží jiskra je Bůh v nás. Je to naše přímé „spojení“ s Bohem, které je uvnitř nás.
• Vidí např. člověk
gravitaci?
• Zahlédli jste někdy lásku?
• A co myšlenku? Jak vypadá?
• Vidí lidé rádiový signál?
• Nebo viděli jste třeba Napoleona či
Kleopatru, o jejichž existenci nikdo
nepochybuje?
Podle této námitky by paradoxně neexistovalo mnoho naprosto samozřejmých věcí, které sice nikdy nikdo neviděl, ale přesto existují. Můžeme vnímat jejich projevy, sledovat jejich stopy, v některých případech je můžeme měřit, jindy stačí sesbírat důkazy o historických záznamech některé osoby či události. Nevidíme je, ale přesto nelze říci, že "neexistují". Boha nevidíme, můžeme však vidět všude kolem sebe Jeho dokonalost, která se odráží v přírodě, vesmíru, fyzikálních, chemických a jiných zákonech, ekosystémech apod. To všechno potvrzuje i samotná Bible v kapitole Římanům 1:19 -20. Bůh však tímto nekončí. Bůh Stvořitel přišel na tento svět v Ježíši Kristu, zanechal zde v Ježíši jedinečnost Bible s velmi průkaznými stopami. A v neposlední řadě Jej můžeme různými způsoby zakoušet ve svém životě.
Ateisté věří jen tomu, co je vidět..., a protože Boha nikdo neviděl, tvrdí, že Bůh není! Je pravdou, že Boha nelze vidět přímo. Lze ale považovat některé závěry za jisté jen tehdy, co jiní lidé viděli? Jednoznačnou odpovědí je „Ano!". Ve skutečnosti se tak postupuje stále! Například soudcové. Při rozhodování o něčí vině nebo nevině se nespoléhají na to, co přímo viděli oni, ale na to, co viděli jiní („svědkové"). Skutečnost, že soudcové neviděli určitý čin, o kterém rozhodují, na vlastní oči, jim v žádném případě nebrání dospět ke správnému závěru. Všechny nauky o lidské historii a událostech, se dovídáme nepřímo, prostřednictvím svědectví jiných. Je-li důvěryhodné lidské svědectví platné pro naše vědomosti, pak empirická argumentace pro existenci Boha poskytuje stejné důkazy o Boží existenci...
Prvním důkazem je,
že existuje vesmír, stačí se podívat na toto dílo stvořeni, které má svou příčinu a pochybovat o existenci Stvořitele znamená tvrdit, že NIC může stvořit NĚCO. Ateisté sice tvrdí, že vesmír vzniknul při náhodné kombinaci hmoty. Ale, co je to vlastně náhoda? Nic! Náhoda je slepá, nemůže vyvolat inteligentní účinky. I ty náhody jsou řízené Bohem> viz příklady "Náhody"Již na prvních stranách Bible je: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi." Je to v souladu s principem biogeneze, že „život vzniká jen ze života." Z něčeho mrtvého nikdy nemůže vzniknout život. Ateisté věří, že všechny věci stvořila mrtvá hmota. Někteří kladou s posměchem i otázku: „Jak Bůh stvořil člověka, kdo stvořil Boha?" Neradi však slyší podobnou otázku: „Jak hmota stvořila člověka, kdo stvořil hmotu?" Ateizmus nemá pro svá tvrzení žádnou podporu v důkazech!
Druhým důkazem: Stvořitel do lidí (považujíc za svaté) vložil prorockého ducha a skrze ně zjevuje svou podstatu, hodnoty, cíle, všechno. A vybízí je změně smýšlení a k obrácení. Proroci měli za úkol zvěstovat Boží vůli podle které mají lidé jednat. Proroci volali po obrácení od hříchu a mluvili o Božím trestu, který na sebe hřešící lidé svolávají. Proroci hlásali trest, který může člověk změnou chování odvrátit. Prorokem byl: Abrahám, Jákob, Mojžíš... Ježíš Nazaretský. Mojžíš byl více než prorok, protože se setkal tváří v tvář se Stvořitelem (na hoře Sinaji), který před jeho zraky vytesal ohněm do kamenných desek Zákon 10 přikázání. Očití svědkové tudíž na vlastní oči zažili, jak se Boží vzkazy od proroků vyplňovaly. List Římanům 4:17 > dva hlavní znaky božství: „oživování mrtvých a to, co není, prorok povolává, aby se stalo." To je jasně mimo dosah lidských schopností.
Boha lidé viděli!
1
) Boha lidé viděli, aniž si to uvědomují. Bůh není z masa a kostí > Duch svatý je částí Boha Stvořitele - Otce, který vstoupil do neposkvrněné Panny Marie, která nikdy neměla s nikým pohlavní styk. Otěhotněla a narodil se Ježíš. Stvořitel = Bůh Otec na sebe vzal podobu člověka v Ježíši Kristu. To může dokázat jedině Stvořitel. Kdo neuznává Ježíše Krista, neuznává Stvořitele, neboť Bible praví, že Ježíš je Stvořitelem... Každý rok o Velikonocích a Vánocích si připomínáme Ježíše státním svátkem.Za nejpřesvědčivější důkaz o Boží existenci je vzkříšení Ježíše Krista, který je výjimečným zjevením Boha-Stvořitele. Očití svědkové viděli, jak byl ukřižován, usmrcen, a přesto vstal z mrtvých. Realita nadpřirozených skutků, jakým je zmrtvýchvstání vede k přijímání existence nadpřirozených sil bez důkazů. Zmrtvýchvstání Ježíše dokazuje, že je Bohem. Když se mrtvý člověk vrátí k životu, právě On je nejvíce oprávněn interpretovat, že je Bůh – Syn Boha Stvořitele. A když Ježíš říká, že "Jeho návrat z hrobu dokazuje Jeho božství", kdo jsme my, abychom s Ním polemizovali? Zmrtvýchvstání je tím nejdůležitějším potvrzením Ježíšova božství. (1) Ježíšova smrt; (2) Jeho pohřeb; (3) prázdný hrob a (4) svědectví, že Ježíš byl po smrti viděn, potvrzuje zmrtvýchvstání. Ježíš před zraky svědků vystoupil vzhůru do nebes a oblak Ježíše zastřel > (Bible - Skutky 1:9)
Když je Ježíš Bůh, nevyhnutelně z toho vyplývá, že Bůh existuje. Když nás někdo žádá vysvětlit důvod, proč věříme, není nic lepšího, než přednést fakta o Ježíši, protože Bůh je Ježíš Kristus.
2) Existence Boha Stvořitele tedy byla dokázána mnoha způsoby – právě Ježíšem Kristem. (1) Byl viděn, jak činí skutky, které je možné vysvětlit jen na základě existence nadpřirozena. Mrtvý člověk se vzkřísit nemůže! Obyčejný člověk nemůže konat zázraky jak vykonal Ježíš? (2) Ježíš proměnil na svatbě vodu ve víno; (3) Ježíš kráčel po moři; (4) Zmnožil chleby a ryby; (5) Ježíš vracel zrak slepým... Nikdo nemůže přejít zázrak navrácení zraku. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. (6) Vracel život mrtvému člověku... Zázraky, které Ježíše obklopovaly, rozhodně nejsou nahodilé jevy; šlo cca o 330 mesiášských vyplněných proroctví v jednom člověku!
3
) Empirické důkazy o Bohu se zabývají tvrzeními, která jsou pravdivá na základě převahy svědectví. Existence Boha je dokázána empiricky, a existuje nespočetné množství těchto důkazů, které potvrzují pravdivost Kristova tvrzení, že je Bůh. Jestliže Boha lidé na vlastní oči viděli, potom Bůh existuje. Když viděli Ježíše, viděli Boha. Ježíš poskytoval nezvratné důkazy, které potvrzují jeho tvrzení.4) Ježíš byl ten, kdo se prohlašoval, že je Bůh. Otevřel například Jana 14. kapitolu a vyzýval apoštoly, aby měli tu stejnou víru v Něho, jakou mají v Boha: „Věřte v Boha a věřte ve Mne". V devátém verši > Bible - Jan 14:8-9, kdy Filip žádá Ježíše: "Pane, ukaž nám Otce a postačí nám to. Ježíš odpověděl: "Kdo Mne viděl, viděl Otce..." Toto ospravedlnění založené na Ježíši nejen dokazuje, že Bůh existuje, ale také říká, jaký Bůh je. Když se řekne, že Ježíš je obraz Boha, znamená to, že Ježíš je dokonalým obrazem Boha Stvořitele. Ježíšovo sdělení „Kdo viděl mne, viděl Otce", bylo explicitní vyjádření svého božství. V Janovi 8:58: Ježíš také sdělil: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, JÁ JSEM". (Abrahám byl první prorok, kterého Stvořitel oslovil). Důležitost tohoto výroku by byla ihned zřejmá Židovi, protože „JÁ JSEM" bylo jméno, kterým se Stvořitel představil Mojžíšovi u hořícího keře na hoře Sinaji“ (Exodus 3:14). Ježíš také lidem řekl, že "jejich hříchy jsou odpuštěny" (Marek 2:1-12). „Kdo může odpustit hříchy, když ne Bůh?"
Ježíš v čase svého působení poskytl lidem mimořádné důkazy, že Bůh je. Opřel je o konkrétní projevy své moci: „Když nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi, ale jestli je činím, i kdyby jste mi nevěřili, věřte těm skutkům, aby jste poznali a věděli, že Otec je ve Mně a Já v Otci" První list Petrův 1:21: Význam oživení mrtvých jako základu víry v Boha pro potvrzení existence Boha, je podtržen Petrovým citátem o vzkříšení: "Skrze Ježíše věříme v Boha, který Ho vzkřísil z mrtvých. Věříme v Boha, protože Ježíš vykonal něco, co může udělat jen Bůh: Prorokoval Svou smrt a vzkříšení, a potom vstal z mrtvých přesně tak, jak předpověděl!“ (Matouš 16:21; 17:23; 20:19) Ježíšova smrt napravuje vztah mezi Bohem a člověkem (a mezi lidmi). Ježíš Kristus umožňuje smíření člověka s Bohem Stvořitelem - Otcem.
SHRNUTÍ:
Existence Boha je charakterizována tímto:
A) Když lidé viděli
Ježíše, viděli
Boha.
B) Jestliže
Boha viděli, potom
Bůh existuje.
C) Ježíš
poskytoval nezvratné důkazy,
že je
Bůh.
Kdo chce vidět, jak vypadá Bůh, stačí se podívat na Ježíše, tím se neviditelný Bůh stává viditelným.
Několik vět o Bibli
Biblické spisy jsou jak v chápání judaismu a křesťanství sbírkou svědectví o Božím zjevení, neboli o lidské zkušenosti s Bohem. Bůh si vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia knihy, svitky) je soubor knih, které křesťanství a judaismus považuje za posvátné a inspirované Bohem. Bible je označována též jako Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo.
Výraz „inspirace" pochází z latinského slova a znamená „vdechnout". Jediné použití tohoto slova v Bibli ve Druhém listu Timoteovi 3:16 - „Každé písmo je vdechnuto od Boha..." Na tomto místě je přeloženo řecké slovo theopneustos, které znamená „Bůh vdechl" (viz Genesis 2:7). To znamená, že Bible je výsledkem božího působení, a „Inspirace" znamená, že autorem Bible je Bůh“. V Janovi 16:13 Kristus slíbil, že pošle Svatého Ducha, který uvede apoštoly do veškeré pravdy. Písmo je Boží slovo; v originálních rukopisech bylo zapisováno Božím Duchem, prostřednictvím písařů. Na mnohých místech v textu bible apoštolové prohlašují, že to, co napsali, "je vedeni Duchem Svatým". Bible je neomylná. „Neomylný" znamená „bez chyb". Hovořit o biblické neomylnosti znamená tvrdit, že Bible je pravdivá v každé oblasti, které se dotýká - duchovní, geografické, topografické, politické, historické, numismatické a podobně.
Bible obsahuje odpovědi na mnohé důležité otázky – například: Kde se vzalo zlo, bolest a utrpení, zda-li a jaké existuje jeho řešení; Zda-li existuje posmrtný život či ne; Co nás (ne)čeká po smrti; Proč je na světě tolik zla, neštěstí, katastrof, nemocí a jak jim čelit, odolávat nebo je lépe zvládat; Kde jsme se zde vzali a jak vzniklo lidstvo; Proč jsme zde a jaký má náš život smysl, cíl a význam – je to náhoda nebo záměr; Jsme ve vesmíru sami; Existuje vůbec nějaká spravedlnost; atd. Významná americká spisovatelka konce 19. a počátku 20. století Ellen Gould Whiteová k Bibli napsala: „Jelikož Bible obsahuje mnoho různých stylů a dotýká se velkého množství témat, je schopná oslovit každou mysl a zasáhnout každé srdce."
Žádná kniha jako Bible nemá takovou moc povznést myšlení a posílit duševní schopnosti, jako hluboké pravdy Bible. Největším důkazem pro Bibli jsou lidé, které Bible změnila, lidé, kteří byli zlí, podváděli, lhali a vraždili. Díky Bibli se stali úplně jinými lidmi. Písmo svaté v Bibli je neomylné zjevení Boží vůle. Není jich málo, kteří se dávají na víru ve vězení, vězeňský pobyt se stal jejich pokáním při kterém cítí sílící kontakt s Bohem. Mimochodem zná to každý, koho potkalo těžké období, vážněji onemocněl,
přihodilo se neštěstí v rodině, někdo blízký mu umíral atd. Když selžou pozemské jistoty, člověk začne hledat spásu v Bohu a prosí o pomoc v nouzi, o záchranu života svého nebo bližního...ap. Vypořádání se s osudem nakonec vede k setkání s výše uvedenou silou, jíž říkáme Bůh.BIBLE NENÍ NÁBOŽENSKOU KNIHOU!
Nejstarší části Bible je Starý zákon, pochází až z 9.−12. století před našim letopočtem. Druhou částí Bible je Nový zákon, který vznikal něco přes 50 roků během prvních 2 století našeho letopočtu a líčí život a učení Ježíše z Nazaretu. Spousta stránek zvlášť ve Starém zákoně není až tak životně důležitá, např. dlouhé kapitoly pokynů, které dostal Mojžíš od Hospodina na poušti. Ty věci je možno prozatím vynechat a soustředit se na pravdy, které platí stále
; na pravdy které se z Bible projevují jako skrytá Síla v našich životech.Bible - 2. Petr 1:20-21
Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Stvořitelovo Duchem svatým; 2.Timoteus 3:16-17:Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti. Židům 1:1-2: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh k otcům skrze proroky, ale také skrze svého Syna Ježíše Krista, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět. Stvořitel mluvil někdy s lidmi přímo svým hlasem; někdy prostřednictvím andělů, jindy měli proroci vidění – zvláštní stav těla a mysli, ve kterém vnímali Boží sdělení. Proroci častokrát ani nerozuměli významu zpráv, které jim Bůh sdělil. Jindy je psali vlastními slovy podle obrazů, které jim byly ukázány. Židům 4:12: Boží slovo je živé, mocné a ostřejší, než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.
Vírou nejde o změnu vnějších okolností, způsobuje zázrak v lidské povaze a tím ve svém štěstí, zdraví a duševním klidu. I když prosby o hmotné dary si zasluhují modlitbu, nejvíce ze všeho člověk potřebuje samotného Boha, aby byl v jeho životě přítomný a aktivní. Níže uvedený odstavec napovídá proč?
DEUTERONOMIUM 7 (Bible):
(9) Poznej, že Hospodin, tvůj Bůh, je věrný,
zachovávající milosrdenství těm, kteří ho milují a dbají jeho přikázání. (10)
Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. (14) Budeš
požehnaný, nevyskytneš se neplodný nebo
neplodná (15)
Hospodin
od tebe odejme každou nemoc, a
nevloží
na tebe
žádnou
ze zhoubných chorob,
ale uvalí je na všechny, kdo
tě nenávidí..."
To jsou slova Stvořitele (ve Starém biblickém zákonu), kterými Mojžíšovi přikázal, aby sdělil Izraelcům. Bůh je věčný a tudíž jsou věčné i Jeho slova a zákony, jako modlitba "Otče náš..." k Stvořiteli-Otci; Výše uvedená slova, která Otec-Hospodin sdělil Mojžíšovi platí stále, přestože žijeme v jiné době. A budou platit, dokud bude svět a život na zemi existovat. Lidé, kteří se dali na víru v Boha, se ze svých zranění uzdravili a stali se šťastnějšími, protože jejich psychika se uzdravila a oni se znovu dokázali radovat ze života.
Boží zázraky existují
Zázraky se dějí, tím existenci VYŠŠÍ MOCI potvrzují:
(1) Po modlitbě jeptišce přes nos zmizela nevyléčitelná Parkinsonova choroba;
(2)
Co se považuje za zázrak a kdo za svatého;(3) Vatikán shromažduje zázraky;
(4) Zázraky papeže Jana Pavla II;
(5) vědec Doc. Ing. Miloslav Král několik nemocí najednou zmizely ze dne na den.
Blasfémie - Rouhání
Rouhání neboli blasfémie je hrubá urážka Boha nebo osoby, požívající náboženské úcty; Zpravidla je pácháno slovy nebo jednáním, mezi něž patří "pohrdání, urážka, hrubost nebo zesměšňování Boha > Otce Stvořitele - Syna Ježíše - Ducha Svatého nebo Bible, je rouháním. Bůh tím pamatoval na lidi, kteří chtějí za každou cenu Bibli zpochybnit. Kdo se Bibli vysmívá, padá do vlastní pasti. „Je cesta, která se zdá člověku dobrá, ale na jejím konci čeká smrt“ (fyzická i duchovní). Bible > Přísloví 14:12.
Termín „rouhání“ znamená vzdorovitý projev neúcty vůči Bohu, stavění sama sebe nad Boha, proklínání Boha nebo zneucťování Božích věcí. Zákaz rouhání se vztahuje i na slova proti Kristově církvi, proti svatým a posvátným věcem.
Nezáleží na tom, jak moc je člověk nevěřící, pokud to tak chce, ale měl by si navždy zapamatovat, že Bůh a boží tématika nemá být vysmívaná..., co zaseje, to určitě sklidí - viz. níže uvedená fakta.
Bible praví: „Kdo se povyšuje bude ponížen..."
Nic není Bohu tak odporné a pro člověka tak nebezpečné jako pýcha – namyšlenost, neboť je kořenem všeho ZLA. Hněv s nenávistí, lakota, chamtivost a podobné věci jsou ve srovnání s pýchou pouhým "bleším kousnutím" > LEWIS, C. S; GRAHAM, B. Sedm smrtelných hříchů > o pýše > ZDE
1) John Lennon z Beatles
Legenda John Lennon se skupinou The Beatles vládli skvělou hudbou v šedesátých letech hudebnímu světu téměř 10 let, když v roce 1966 Lennon poskytl americkému časopisu rozhovor v němž uvedl: "Křesťanství skončí, zmizí. Nemusíme se o tom hádat. Jsem si jistý. Ježíš byl v pořádku, ale jeho osoba byla příliš jednoduchá, dnes jsme slavnější než On." Tato rouhající slova vzbudila u lidí nevídaný hněv, lidé na protest s rozhořčením pálili na ulicích hudební desky a jeho plakáty, což vedlo v roce 1970 k rozpadu Beatles. V prosinci 1980 si jeden z fanoušků prohlížel fotografie skupiny Beatles, jenže u Johna Lennona dostal myšlenku, že ho musí zabít (a zrovna u Lennona? že?) Čekal celý den, aby se mu Lennon u svého domu podepsal na foto a poté ho 6 ranami usmrtil. Náboje kulek byly napilované, aby ho vnitřně roztrhaly a nemohl jej nikdo zachránit. Nezapomeňte, že se v roce 1966 posmíval Bohu a byl zasažen 6 ranami. Opravdu děsivý konec života. Stalo se to za 14 let poté, co Lennon věty pronesl. Když se vydělí 14:2 = 7 (karmické číslo) > za sedm let poté se nic nedělo, za dalších sedm let Lennon zemřel. Mimochodem číslo 7 je spojeno s Ježíšem Kristem, proto bylo narození Ježíše určeno na 25. prosince – tedy sedmičku.
2) Marilyn Monroe
Měla senzační život, každý by si takový život s velkým množstvím bohatství a slávy přál. Jednoho dne, když natáčela a Marilyn Monroe navštívil Billy Graham, který ji řekl že ho poslal Duch Boží, aby jí kázal. Po vyslechnutí uvedeného kazateli sdělila: "nepotřebuji tvého Ježíše". Jen o týden později byla nalezena mrtvá ve svém bytě.
3) Thomas Andrews (stavitel Titaniku)
Thomas postavit velkou loď, mnohem větší než byla kterákoli jiná všech dob. Po vybudování mocného a slavného Titaniku se ho reportér zeptal: "jak moc je loď bezpečná?" V odpovědi na otázku Thomas řekl: "Ani samotný Bůh nemůže potopit tuto loď'. Po tomto prohlášení se Titanic vydal plavbou na moře a témě všichni z filmů o Titaniku znají, co se stalo s lodí a kolik lidí zemřelo.
4) Tancredo Neves (prezident Brazílie)
Během své prezidentské kampaně řekl, že "pokud dostane 500 000 hlasů pro svou stranu, ani Bůh ho z jejího předsednictva neodvolá". Získal hlasy, ale den předtím, než měla proběhnout inaugurace na prezidenta, onemocněl a zemřel.
5) Cazuza (brazilský skladatel, zpěvák a básník)
Během kouření cigaret a show v Riu zpěvák Cazuza vyfoukl kouř do vzduchu a řekl: "Bože, to je pro tebe." Zemřel ve věku 32 let na rakovinu plic ve strašných bolestech.
6) Jamajská novinářka a tanečnice Christina Havitt
Jednou řekla: „Bible je nejhorší kniha, jakou kdy byla napsána!“ Brzy v červnu 2006 byla v autě nalezena spálená na uhel.
7) Herec PETR ČEPEK
V roce 1992 dostal nabídku zahrát si dr.Fausta, kolegové herci jej varovali, že dává všanc duši ďáblu. Herec se tomu vysmál, že na fámy nevěřil a roli Fausta, který se spolčil s ďáblem a povýšení na Boha přijal. Do roka se objevila rakovina, a v září 1994 herec umírá v krutých bolestech.
8) Mladík nevěřil, že Bůh existuje a vystavil na na webu lživé parte, že zemřel, přesně na den a měsíc do 1 roku
> uhořel v autě > důkaz ZDE
9) Mladík Richard T., který v srpnu 2017 podpálil (v 17.letech) vzácný dřevěný kostel Božího Těla z 16.století v Třinci-
Gutech, po propuštění z vězení v polovině června 2021, v den maturity, náhle zemřel, bylo mu 21 let...
CO ŘÍKALI PŘED SMRTÍ SLAVNÍ ATEISTÉ
10) Voltaire (jméno při narození Francois Marie Aruet),
*21.11.1694 – 1777; filozof, básník, prozaik, historik, publicista. Svá literární díla věnoval boji proti církvi a Ježíši. O Bohu prohlásil: "Neexistuje žádný Bůh, ale můj pěšák a manželka by to neměli vědět, protože nechci, aby mě můj pěšák zabil a moje žena vyšla z poslušnosti." V době umírání se o filozofa starala milosrdná sestra, která prohlásila, že nekřesťana již ošetřovat nebude, protože na smrtelné loži Voltaire zažila to, co by již u dalšího umírajícího ateisty zažít nechtěla. Bylo to něco hrozného, svíjel se bolestí a křičel.: „Bůh a lidé mě opustili. Půjdu do pekla. Ó bože! Ó Ježíši Kriste!" "Boj Voltaire proti Kristu skončil naprostou porážkou. Za života Voltaire prohlásil, že "100 let po jeho smrti už nebude křesťanství. Ale místo toho byla po jeho smrti ve vlastním domě založena Britská a zahraniční biblická společnost, která začala tisknout Bibli na lisy, na kterých byly tištěny knihy Voltaire.
11) David Hume – ateista;
*26.4.1711 – 25.8.1776, skotský filozof, považován za jednoho z největších anglicky filosofů 18.století. Před smrtí neustále křičel: "Jsem v plameni!" Jeho zoufalství bylo hrozné...
12) Lavrentij Pavlovič Berija – šéf sovětské tajné policie 1889–1953:
V prosinci 1953 byl odsouzen a popraven. Před svou smrtí prohlásil: "Musí existovat Bůh; Trestá mě za mé hříchy."
13)
Napoleon Bonaparte - císař 1769–1821Byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku
jednapadesáti let zemřel. Jeho lékař napsal: „Císař zemřel sám, jeho umírající boj byl hrozný...".Osud je tvořen z událostí, které k nám přicházejí zřejmě tím, co nám stanovila vyšší síla. Člověk si většinou ani neuvědomuje, že je omezen svým vlastním osudem. Protože ho nevidí a nevnímá, myslí si, že kráčí, kam si přeje a jak daleko si přeje. Přitom na jediné události, jednom rozhodnutí a jedné okolnosti může záviset celý osud člověka. Jediná příčina může ovlivnit všechna další následující léta.
Některé události můžeme změnit nebo jim zabránit, jiné se nacházejí mimo naši moc, zasáhne-li Vyšší síla, která ovládá náš život. Karma je souborem charakterových zvyklostí duše, a osud je výsledkem volby ke které jsme směřování vlastní mysli.
Osudové události ovlivňují nejen jednotlivce, ale i celé národy. Pohlédnou-li lidé nazpět do historie, zjistí se, že v různých psychologických obdobích se objevují výjimeční lidé, aby inspirovali nebo poučili svou dobu. Jsou to lidé osudu. Tito významní lidé jsou nástroji osudu, který je používá, aby splnili jeho cíle, aby vyvolali změny k lepšímu nebo horšímu. Tím jim osud zajišťuje úspěch nebo je zničí. Za každou významnou událostí můžete najít člověka a jeho osud. Doba vyžaduje znalost vyšších zákonů, které vládnou životu a osudu lidských bytostí.
Nelze oklamat osud, který si člověk sám vytvořil, a který zasáhne i do těch nejlépe připravených plánů v nejméně očekávanou dobu. Když se události nevyvíjejí tak, jak bychom si představovali, nechceme si připustit, že je to naše vlastní chyba. Jakmile jsou události příznivé, přivlastňujeme si zásluhu na jejich vyvolání.
O NÁHODÁCH
Když se řekne, že se cosi stalo náhodou, výroku rozumíme. Co je náhodné, nebylo naplánováno. Nemá to prostě žádný smysl, žádný význam, a když, tak jen pro nás. Nikdo za to nemůže, nikdo to nezařídil a není to výsledek žádné zákonitosti. Prostě se to stalo jen tak. Bez důvodu. Nemá to žádnou souvislost s ničím. Je to přeci náhoda. Ale je to opravdu tak? A přece tak nazýváme skutečnosti, které existují, a události, které se skutečně stávají.
Přišla náhoda z hlubin zákonitosti "vesmíru", které jsou pro nás nezbadatelné? Či žijeme ve světě plném nesmyslných náhod, tedy ve světě uspořádaném jen do určitého stupně? Existuje náhoda nebo je vše předurčeno? "Člověk nic netušíc jde ulicí a je náhle zasažen padající římsou..." < Tato předešlá věta je zde od 2021, a v přesné podobě se 08.08.2024 stala. "Muž v Praze v Lazarské ulici se šel na tramvajové zastávce schovat před deštěm do budky, z budovy vedle se uvolnila římsa, pádem prorazila střechu budky a sedícího muže (lékaře) na místě usmrtila." Co bylo příčinou náhody? Zaúčinkovala kosmická náhoda?
Řada z nás chápe, že existuje něco, co nás přesahuje. Někteří to nazývají kosmickou inteligencí, jiní tomu říkají Bůh. A tato inteligence tomu všemu dala řád. Část lidí je přesvědčena, že náhoda neexistuje. Vysvětlit náhody které nemají žádnou příčinu, se ale dosud nikomu nepodařilo, protože bez příčiny nenastane následek, i když, jako zdánlivě podivná "náhoda". Běžný člověk se však nad tím nezamýšlí, řekne "blbá náhoda", ale osud je i o takových "náhodách". Měl to člověk určené? Mohl se tomu vyhnout? To už je otázka pro jiné téma. Nejčastěji nastane to, s čím člověk nejméně počítá, např. jako 8.8.2024 v Lazarské ulici v Praze... Někdy však velmi pozitivně, když jsou lidé jakoby zázrakem uchráněni před velkou ničivou katastrofou, jako je zemětřesení, záplavy, anebo nestihli autobus, vlak, letadlo a tím jim byl zachráněn život. Nebo jsou náhle odvoláni z nějaké naplánované cesty; místa, kde má něco tragického nastat, a je zachráněn život zdánlivě náhodnou příčnou. Existují síly s vyšší mocí než disonujeme my, nevidíme je, můžeme to jen nazvat osudem, Boží mocí nebo "nekonečnou Sílou", která řídi chod celého vesmíru...
Osudový pořad je řízen Bohem, nad vším stojí Bůh Stvořitel > původce, udržovatel a svrchovaný Vládce celého Stvoření. Kdyby nebyl nejvyšší sílou, nevytvořil by vesmír se všemi zákonitostmi. Stane se jen to, co chce Bůh, protože On zavedl všechny zákony, které řídí vesmír a život v něm. Všechny přírodní zákony jsou Božími zákony, Bůh je tvůrce všeho. Jeho moc a vlastnosti jsou také projeveny v Ježíši Kristu a Duchu svatém, vše jsou zjevení Otce–Stvořitele; Ve své lásce Stvořitel přišel na svět v Ježíši Kristu. Stvořitelovo Duch svatý na sebe vzal podobu člověka skrze těhotenství Panny Marie a narození Ježíše Krista, svého Syna> Kdo neuznává Ježíše Krista, neuznává Stvořitele. Bible, neboli Písmo svaté dokládá zjevení Boha Stvořitele, z Bible promlouvá Bůh viz. > Starý a Nový zákon + Jan a Jana... Zesměšňování Bible je zesměšňování Boha - viz blasfémie
K vykonávání Boží Vůle jsou využity (1) přírodní zákony a zákonitosti, a také i síly, mezi něž patří (2) energie vesmírných hvězd a planet; (3) služba duchů s Božskou prozřetelnosti, (4) andělská síla; (5) rozmanitá obratnost démonů; (6) Bůh zasahuje, když má nastat zázrak > často na přímluvu "světce".
Bible o andělích: (1) Andělé jsou podřízeni Boží vůli svou poslušnosti a vyplňování Jeho příkazů (Židům 1:14) dobré anděly Bůh posílá na pomoc věřícím; (3) (Skutky 8:26; 10:3) Jsou nápomocni při přivádění lidí (modlitbami) ke Kristu (Skutky 12:5-10) a přináší odpovědi na modlitby; (4) (Zjevení 7:1; 8:2) Jsou nástrojem Božího soudu a trestu. Andělé jsou vázáni omezením; nemohou vykonat zázrak, pokud to Bůh nedovolí > z Bible
Karma jako osud: Neexistuje „dobrá“ nebo „špatná“ karma, protože obě vedou ke stejnému cíli. Podmínky ve kterých žijeme můžeme měnit. Existují příčiny, které dozrávají právě teď a kterým je člověk vydán jejich důsledkům, přesto další myšlenky, slova a činy určují, co bude dál, jaký bude další osud a budoucnost. Karma nám tedy není uložena zvenčí, ale ukládáme si jí sami: svým myšlením, cítěním a jednáním. Duchovní filozofie vychází z toho, že všechno, co se stane, je výsledkem předchozích jednání, událostí, a jako taková událost není náhodnou událostí.
Mnoho lidí v Boha nevěří, ale když selžou pozemské jistoty a objeví se vážná nemoc, VŠICHNI (nemají-li Alzheimera nebo duševní nemoc) najednou procitnou a začnou volat a prosit Pána Boha o záchranu. Zajímavé, že? Jakmile se člověk dostane na psychické dno, mizí pýcha a objeví se, že Bůh by mohl zachránit – "tonoucí se stébla chytá!"
Severinus Boëthius, 25.10.480-524 (v Římě), první filosof středověku a teolog (považován za svatého), napsal pět knih: o Boží prozřetelnosti, LÁSCE, LÉČBĚ, DOBRU, OSUDU.
"...svět neovládá Štěstěna, nýbrž boží prozřetelnost, ač si to lidská mysl, zkalená nesprávnými názory, často nehodlá připustit; Lidské štěstí nelze hledat v nahodilostech, v bohatství, hodnostech, moci a slávě; I nepříznivý osud bývá lidem prospěšný; svornost a láska jsou pevné základy blaha; Stane se jen to, co chce Bůh, protože On zavedl všechny zákony, které řídí vesmír. Všechny přírodní zákony jsou Božími zákony, Bůh je tvůrce všeho. Boží zákony obsahují všechny životní situace. Hrozí-li člověku nebezpečí, jeho tvůrcem není člověk, ale Bůh, jsou prostředkem k pokroku a znovunastolení rovnováhy ducha. Když se něco změní, je to Boží vůle;
Boëthiův význam v dějinách by značný, zasloužil se o zprostředkování antické filosofie a antického myšlení generacím středověku. Završuje antickou vzdělanost z nichž se napájela středověká filosofie. Měl vysoké postavení při dvoře krále Teodoricha v záležitostech obchodu a správního jednání, přičemž také šířit křesťanskou víru, zabýval se teologickými otázkami. Později však byl křivé obviněn z podílu na spiknutí proti králi Teodorichovi kvůli podezření ze sympatií k byzantskému císaři Justiniánovi. Neprokázaný důvod jej přivedl 23. 10. 524 v Pávii k popravě, bylo mu 44 let. Je označován jako mučedník, jelikož důvodem popravy byla pravá víra. Mezi svaté byl zařazen papežem Lvem XIII. v roce 1883.
Astrofyzik a vědec Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR - RNDr. Jiří Grygar, CSc
napsal knihu "O vědě a víře" (vyšla ve 2001) ve které odůvodňuje "Proč začal věřít v Boha?" > "Začal poznávat Boha prostřednictvím svého bádání a poznávání kosmu..." Modeátorce Barboře Tachecí se o víře... vyjádřil, že "existuje něco, co je našemu zraku skryto; astronomii se podařilo v kosmu zjistit existující skrytou látku, o které ale neumí věda nic zjistit; a pak, že ještě existuje i skrytá energie, o které ví věda ještě méně...". Významný vědec potvrzuje působení sil (energií), které nesouvisí jen s hvězdami a planetami... Na naše osudy nemají vliv pouze energie hvězd a planet, působí i jiné energie, což tohoto vědce přivedlo k "víře v Boha".
Životní okolnosti existují díky naši mysli, která vytváří veškerou skutečnost. Mění náš osud, způsobují úspěch nebo smůlu, zdraví nebo nemoc, štěstí nebo trápení. Jako třeba, když zapomeneme někomu poděkovat za laskavost, kterou nám projevil a dotyčného tím urazíme, příště pro nás již nic neudělá.
Prorok Emanuel Swedenborg, 1688 - 1772 > "Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše, ačkoliv lidé neví, že myšlenky jsou také ovlivňovány mocnými duchy". Svět duchů je stav, v němž se v jedné mysli střetávají vlivy z nebe i temnoty. Za svého života na zemi se člověk mezi nimi rozhoduje". Duchovní svět (myšlení...) je světem příčin, zatímco hmotný svět (život) je světem účinků> výsledek osudu."
EXISTENCI DUCHŮ kdysi odvysílala TV Nova + Prima > 2 videa níže
< 1. video 2.video >
3.video
Záhada po nehodě při níž zemřel člověk
Židovská kabala například věří v putování duší. Toto přesvědčení vychází z tradice dvou učení – "o tělesném vzkříšení mrtvých (viz. zmrtvýchvstání Ježíše Krista) a pokračující existenci individuální duše po smrti a na věčnosti.“ „Základ židovské eschatologie tvoří doktrína o posmrtném životě pro každého Žida.“ „Od dob Talmudu až podnes judaismus učil, že lidé mohou očekávat jakousi formu života po smrti. „Učení o duchovní nesmrtelnosti a „putování“ duše po smrti se stalo ústředním tématem židovské mystiky, a v moderní době je přijali liberálně smýšlející Židé.“ Gillman, N., Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení, Vyšehrad, Praha, 2007, s.31 + s.88-89, 192. Není to tedy téma, které by bylo tabuizované; O židovské mystice, nebo-li kabale se se např. Otakar Zachar vyjadřuje takto: „Stěžejní kniha kabaly „Jezirah“ nazývá se též „Sephirot“ pojednává o základních silách, které jsou mediemi a zprostředkují spojení mezi Bohem a ostatním hmotným světem v okruhu deseti sfér... Zachar, O., Z dějin spiritismu v minulosti, Půdorys a Lege artis, Praha, 1994. s.20-22.
Mluvit o posmrtném životě se tak zdá mnoha lidem zpátečnické, jakoby tato myšlenka patřila spíš k pověrečné minulosti než vědecké přítomnosti.“ Moody, R., Život po životě, Úvahy o životě po životě, Světlo po životě, Odeon, Praha, 1991, s.74. Reakce na posmrtný život ze strany vědy, jak minulého století, tak i současného, začalo výzkumem médijních jevů. Výsledky experimentů, publikované formou brožurek, které šly na dračku, to začalo zajímat seriózní odborníky. Nejslavnějším badatelem světa duchů na základě vlastních zkušeností byl Emmanuel Swedenborg – syn švédského biskupa, talentovaný matematik, chemik, anatom, fyzik, fyziolog a teolog. Další nejdůležitější vědeckou osobností z hlediska této tématiky byl Francouz Allan Kardec (1804-1869), doktor lékařských věd a členem mnoha vědeckých společností. Viděl v tom novou vědu, která se může počítat k empirickým (založenou na zkušenostech). „Z vědeckého hlediska lze tvrdit, že bádání, zda existuje "duchovní svět" se staly základním kamenem v dějinách vědy, směřující k parapsychologii a psychotronice.“ Je známo, že ještě ve 2010 profesor Archie Roy a Tricia Robertsonová dělali výzkumy k prokázání života po smrti. Pracoviště PRISM těchto vědců je ve Velké Británii. Musíme přijmout, že existuje spousta věcí, kterým dosud nerozumíme. Ale to, že jim nerozumíme, neznamená, že nejsou. Kübler-Rossová, E., O smrti a životě po ní, Aquamarin, Praha, 1997, s.17. Vědecký materialismus neuznává nic, co mimo přírodní zákony neleží. Nabízí se ale otázka, zda tento materialismus zná tyto zákony všechny? Každý nový zákon, který věda odkrývá, posunuje meze nadpřirozeného dál navenek.
Duchovní svět existuje (Bible...) a naše osudy jsou s ním svázány; Emanuel Swedenborg — švédský mystik, vědec, teolog, filozof osmnáctého století je unikátní svým vstupem do duchovního světa a jeho popisem. Je skutečně velmi málo dalších, zvláště v buddhismu, kteří se tomuto rozsahu přibližují jako Swedenborg. Již z definice mystik vyplývá, že všichni mystici mají přímé zážitky s Bohem, které popisují. Vydal knihu „Svět duchů a posmrtný stav člověka“ jako samostatně vydanou prostřední kapitolu nejznámějšího díla Nebe a peklo, ve kterém se zabývá posmrtným osudem člověka v duchovním světě. V celé mystické literatuře nebylo nalezeno žádné dílo takového formátu, jako je jeho "Nebe a peklo; Genesis; Exodus", ve kterých Swedenborg předkládá duchovní a nebeské záležitosti a snaží se je lidem objasnit. Odborníci to označují za indikaci božského zdroje, neboť pravdy, které Swedenborg učí, zasahují tak mocně do života, jako žádné jiné náboženství na Zemi. Ukazují člověku tu nejkratší cestu, jak se zbavit nedokonalostí způsobující utrpení. Nauky vedou ke světlu a odnímají veškeré hrůzy, které pomáhají dospět k jistotě o nesmrtelnosti duše a existenci duchovního světa.
E.SWEDENBORG byl jedním z nejučenějších polyhistorů své doby, a dobře známý svými spisy z oblasti kosmologie, fyziologie, anatomie, krystalografie, vědecké filozofie a dalších vědních oborů. Byl jasnovidec, vynálezce, autor spisů o matematice, pohybu planet; otec nových znalostí o nadpřirozených věcech. Také biskup a kaplan královské rodiny, rovněž přísedící Královské horní rady, člen švédského parlamentu. Velký švédský vědec, Emanuel Swedenborg, vyslovil některá tvrzení, která jsou otcem nových znalostí o věcech nadpřirozených. Dnešní vědci uznávají, že objevy Swedenborga také otevřely cestu k základům nervové a smyslové psychologie. Je také ceněn za pochopení funkce žláz s vnitřní sekrecí, zvláště pak hypofýzy... Své mystické a vizionářské zkušenosti popisuje a vysvětluje v teologických dílech.
Swedenborg na sebe upozornil, když jedné soboty koncem září 1759 kolem šesté hodiny večerní z Göteborgu popisoval, jak v asi 400 km vzdáleném Stockholmu vypukl požár. Jmenoval i ulici, v níž požár začal, později popisoval, jak požár postupuje. Asi o dvě hodiny později (kolem osmé hodiny) oznámil, že požár je již uhašen. Listy, které posel ze Stockholmu během požáru vyslaný a který do Göteborgu dorazil až dva dny nato (v pondělí večer), přesně potvrdil pravdivost jeho vizí. Jeho vizionářské schopnosti potvrzuje řada událostí, které Swedenborg podrobně popisuje, ačkoli byl od dějiště vzdálen stovky kilometrů. Takto například popsal výše uvedený požár ve Stockholmu nebo násilnou smrt Petra III. v Rusku a jiných událostí.
29.března 1772 (84 let) Emanuel Swedenborg umírá. Švédská královská Akademie věd vydala znovu jeho vědecké spisy a švédská vláda uctila r.1908 jeho památku převezením ostatků z Londýna do Upsaly, kde byly v katedrále pohřbeny poblíž hrobky slavného Linnéa a nad nimiž zbudován r.1910 nádherný katafalk, odhalený za přítomnosti královny. Téhož r.1910 se za protektorátu švédského krále konal v Londýně světový kongres Swedenborgových ctitelů. Pokud by Swedeborgovo dokazovaná tvrzení nebyla pravdivá, nebyl by králem a královnou uctíván, ani by mu nebyl zbudován katafalk. Takové úctivání se děje velmi vzácně.
Swedenborgovým pokračovatelem se stal Allan Kardec, vlastním jménem H.L.Rivail (*3.10.1804 - ϯ 31.3.1869), narozen v Lyonu v rodině advokátů, studiemi získal titul profesora a doktora medicíny.
Vědci potvrdili (a vyfotili) duši, která neumírá > ZDE
Vykonavatelé karmy: jsou bytostí, pro nás neviditelné, leč spolehlivě pracující ku prospěchu Stvoření“, jak je uvedeno v odstavci: "Čím se provádí osud" až po Swedenborga. Působí skrze nás, skrze naše myšlení, Vykonavatelem karmy nejsou jen síly neviditelné, ale i ty viditelné, trápení totiž přichází i skrze druhé lidí (též osob blízkých či nedávno blízkých). I to jsou mechanismy "spolehlivě pracující ku prospěchu Stvoření“. Vrah zpěváka Johna Lennona si jako fanoušek prohlížel fotografie skupiny Beatles, ale u Lennona dostal myšlenku, že ho musí zabít. Jak uvádí Swedenborg, existují síly, které vnuknou myšlenku, nápad, jako u Lennona, protože se zpěvák rouhal, když sdělil, že "Ježíš byl příliš jednoduchý..." viz. > 13 případů úmrtí
klik na obrázek
originál byl na tomto webu > ZDE
Zákon reinkarnace
Tento pojem označuje
opakované převtělování individuální duše,
tedy - hrubě a velmi zjednodušeně řečeno -
vstup duše do těla při jeho početí
a opakování tohoto aktu opět po tělesné smrti,
kdy duše po smrti opouští své dosavadní tělo,a
po určité době opět vstupuje do nového těla.Tato
nauka je v různých odstínech a variacích
vlastní hinduismu, buddhismu,
pozdější
židovské mystice (kabale).
Kabala věří v putování
duší,
jež patrně převzala z učení a náboženstvích
hypothes bramínů, Egypťanů, a snad i později i od
neoplatoniků a má za to, že
"duše se lidským vtělováním a putováním očišťuje a
zušlechťuje.“
„Tajemství
reinkarnace“
vysvětluje
nepochopitelné nespravedlností
života,
rozebírá je jako nástroj osudového pořadu, který vychází
z Boží vůle...
a odpovídá na různé proč..,
a
např. i to,
proč
mohou být
minulé životy
vyjádřeny pouze v životě žitém nyní,
jinak se žádný život
nestává pro člověka významným.
Očistec byl uznán církvi v roce 593. Očistec je trest za omyly střední důležitosti, a to se právě týká REINKARNACE. Každý život je příležitostí pro duši, aby se mohla očistit od nánosů hříchů z minulosti. Na vůli duše záleží zda její krok bude kratší nebo delší, zda postoupí dopředu... Pozemský život je zkouškou, duchové jsou dílem Boha, a podrobeni Boží Vůli. Aby duch dosáhl stavu dokonalosti, musí z Boží Vůle podstoupit život v tělesné existenci. Čím méně je duch dokonalý, tím více útrap na zemi prožívá. Tělo je schránkou duše, a bez duše živé tělo nemůže existovat. Znovu vtělení jsou početná, protože pokrok je téměř nekonečný. Všichni duchové se snaží o dokonalost (jen každý duch ve hmotě to tak nemusí chtít), ale Bůh jim k tomu poskytuje tělesný život jako prostředek zkoušky. Ve své spravedlnosti jsou však žádáni, aby v novém životě uskutečnili to, co nemohli udělat nebo dokončit ve zkoušce předchozí. Život je tak prostředkem k vývoji a přípravou pro očistu duše.
Bůh dal lidem svobodu volit mezi
dobrem a zlem, svobodu milovat a svobodu
nenávidět, ale touží po našem rozhodnutí
k lásce. U svobodné vůle se tudíž nedá vědecky
popsat a ani vypočítat, zda si konkrétní člověk vybere
dobro nebo zlo. Příroda se dá popsat
rovnicemi, pravděpodobností a pravidly, svobodná vůle
však ne. Takže ZLO
a UTRPENÍ je jen následkem vlastních
rozhodnutí. Mění se každou vteřinu na minutu,
každou minutu v hodině
a každou hodinu dne v závislosti na okolnostech.
Myšlenka a přání je
základnou v mysli, která má přímou souvislost s DUCHEM těla.
SVOBODNÁ VŮLE:
„Svobodná vůle je vložena v každou lidskou bytost. Jestliže někdo touží
obrátit se na cestu dobrou a spravedlivou,
má moc tak učinit.
Jestliže někdo se chce obrátit na cestu zlou či být špatný,
je mu svobodno tak učinit.
Bůh chtěl, aby měl člověk svobodnou vůli a stvořil ho
do života k dobru, jenže člověk svobody zneužívá ve prospěch
sobeckých tužeb, a proto Bůh rozhodl, že se člověk sám stane (díky svobodné
vůli) tím, kdo si zlo a
dobro zvolí a určí
svévolně – a to jsou ty životní zkoušky.
Kdyby Bůh ovlivňoval všechna lidská rozhodnutí, nebyl by člověk schopen milovat, protože skutečná láska vychází ze svobodného rozhodnutí pro ni. A to je záměr Božího stvoření – dát člověku lásku a mít s ním vztah. Bůh ví předem, jak se zachováme., protože Jeho energie života je v nás. Ale my to nevíme. On chce, abychom poznali a zakusili Jeho moc v naší bezmoci. Dokonce nám z každé zkoušky ukazuje cestu ven a dál. „Bůh je věrný,“ píše apoštol křesťanům v Korintu, „nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. Korintským 10:13)
Boží zkoušky jsou nejen různá protivenství v životě, ale také chvíle úspěchu a zdaru. K pokušení slouží> lákadla, svody, nástrahy, klamy, přeludy. Příklady životních zkoušek jsou v Biblí vysvětleny i příběhy Joba. Satan pokušitel jeho bezúhonnost pomluví a Bůh, aby vyzkoušel Jobovu věrnost, vydá Joba do Satanových rukou. Výsledkem Stanovo působení je osobní tragédie, která pro Joba představuje ztrátu děti, veškerého bohatství a zdraví..." Job se v průběhu dějin stal synonymem pro člověka, který v bolestech a utrpení zůstává stálý a dokáže utrpení s pokorou přijmout. Tím Jób obstál v Boží zkoušce a Bůh jej odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál také, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté Job ještě žil 140 let.
Bůh využívá nepřízně osudu, aby člověka změnil. Prostřednictvím utrpení vstupuje do života neviditelná SÍLA jako OSUD. Buď člověka změní k lepšímu, nebo to vyřeší násilný "odchod na onen svět". Mnoho lidí (kteří to pochopit nechtěli) nad utrpením nezvítězili, nepoučili se z něj, ba dokonce utrpení nepřežilí.
Ti, kteří jsou vedení ZLEM, prožívají mnoho těžkostí, potýkají se s nepřízní osudu a životními prohrami - utrpení je udolaly a dovedly až ke spáchání sebevraždy nebo k jiným úmrtím. Ti, co jsou stabilně šťastní, třeba mají dobrou povahu, a tak si užívají štěstí, zdraví a klidu... A těm, jímž se nedaří a smůla se stále lepí na paty, mají povahu, která to přitahuje, např. sami sebe uvrhli do prokletí.
Možná čtenář namítne, že existují lidé, kteří nejsou dobří, jsou nevěřící, nemodlí se a přece se jim daří... I na tuto otázku duchovní literatura odpovídá:
„Ano zbohatli... Je však nutné vyčkat konce. Draze zaplatí za štěstí, které si nezasloužili. Čím více dostali, tím více budou muset svému osudu vracet.“ A tak se i děje, ti co si štěstí nezasloužili trpí depresemi z dlouhodobých soudních procesů a nakonec i ve vězení; někteří nečekaně těžce onemocněli, a ti kteří se proviňovali hodně - zemřeli... Takové věci se dějí, je to v tisku, televizi, na webu.
PROČ ZŮSTÁVAJÍ NĚKTERÉ MODLITBY NEVYSLYŠENÉ?
Lékař Dr. Dossey shrnuje ve své knize téměř 300 studií, které potvrzují účinnost modlitby.
Největší tragédií není nevyslyšená modlitba, nýbrž nevyslovená modlitba-F.B.Meyer
Kniha od Jerry Sittser: Když nebe mlčí (a Bůh neodpovídá na Vaše modlitby): Uvedený autor knihy se musel vypořádat s problémem nevyslyšené modlitby, když mu v minulosti při autonehodě zahynula: matka, manželka a dcera, přestože se za jejich ochranu téhož dne v kostele modlil, tak jako každé jiné ráno. Autor zde nastiňuje, proč může docházet k nevyslyšení modliteb, na různé pozitivní aspekty modlitby i na jejich úskalí a možná nebezpečí.
Mnoho lidí přitahuje otázka: Proč trpíme? A jak objevit Boží vůli, když se budoucnost zdá být nejasná? Zdrojem trápení může být pro věřícího: Proč Bůh nevyslýchá naše modlitby? Pro věřícího patří modlitby ke křesťanským disciplínám, v nichž se stávají na Bohu zcela závislí, tedy i zranitelní, když Bůh jejich prosby a potřeby nenaplní. Někdy se lidé modlí za věci na kterých jim záleží a prosí např. za to, aby je Bůh zbavil závislosti na alkoholu; za uzdravení nemocného dítěte... modlí se s vírou a vkládají do toho tolik důvěry, jako by na tom závisel celý jeho život - a on na tom pravděpodobně závisí. Co si však počít, když Bůh mlčí v okamžiku, kdy člověk zoufale čeká na Boží pomoc? Je těžké přijmout, že Bůh ignoruje modlitby, na kterých člověku tolik záleží, a ještě těžší je v takovém případě na modlitbách vytrvat. Výše uvedený autor knihy začal hledat důvody nevyslyšených modliteb, proč jeho rodina zemřela, přestože se modlil každé ráno za ochranu rodiny, přestože autonehodu nezavinili, zavinil ji opilý řidič.
Vyslyšení modliteb nám slíbil samotný Ježíš Kristus; autor knihy Jerry Sittser závěrem knihy "proč se tak stalo" uvádí:
Zaprvé: Je-li člověk nevěřící – anebo málo věřící, pak je zbytečně prosit o něco, když tomu nevěří a pochybuje, že modlitba pomůže. Nelze proto očekávat, že když se člověk začne modlit, že obdrží ihned veliké úspěchy. Začátečník nemá dost nutného stupně víry, a svými pochybnostmi omezuje přitažlivou sílu svých přáni. Proto jsou u mnohých lidí výsledky a počátku malé a někdy na ně čeká dost dlouho: Nejhorší, překážkou výsledků modliteb jsou pochybnosti. To je nejhorší jed, kterými člověk okamžitě umrtví modlitby.
Zadruhé: Možná, že se člověk modlí jako pokrytec, protože v sobě živí zášť, vědomě hřeší, má lehkovážná přání nebo je sobecký. Pokrytci předstírají něco, co ve svém srdci jako pravdu neprožívají. Tváří v tvář svému nadřízenému jsou samy úsměv, ale za jeho zády ho pomlouvají; na veřejnosti předstírají, že jsou šťastní, zatímco doma jsou neustále rozmrzelí; jejich činy nejsou v souladu s tím, co říkají. Pokrytci si v neděli ráno hrají na věřící a potom po celý týden Boha ignorují. Může jít o modlitbu PÝCHY, která v člověku probouzí pocit, že je lepší než druzí, a odvádí ho od Boha.
Zatřetí: něco není v pořádku s jeho vírou. Může mít dostatek víry k tomu, aby se modlil a prosil Boha o něco, na čem nám opravdu záleží, ale nemusí jí mít tolik, kolik je třeba k přijetí jeho odpovědi. Může se modlit s mnoha pochybnostmi v srdci. Může například prosit Boha o peníze, které nutně potřebuje na nákup jídla, na zaplacení dluhů, chodu domácnosti atd., ale nemusí mít dostatek víry v to, že Bůh jeho modlitbu vyslyší. Semínko pochybností vždy vyroste znovu, protože se nemodlí zcela upřímně, což je dáno buď tím, že nevěří, že Bůh jeho modlitby vyslyší, anebo prostě pochybuje o tom, že si vyslyšení modliteb vůbec zaslouží.
Začtvrté: Možná své modlitby nesprávně formuluje. Nepoužívá ta správná slova, nezná správné obraty, neprosí správným způsobem, nemodlí se s dostatečným odhodláním. Je zapotřebí, aby člověk dokázal pohlédnout do temnoty své duše a nepřestal se modlit, i když se zdá, že pro to nemá důvod. K modlitbě potřebujeme více srdce než jazyk. Jedním z důvodů, proč modlitby zůstávají nevyslyšené, je skrytá touha po hříchu, např. živená zášť či nenávist. V modlitbě Otčenáš Ježíš říká: „A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“ Různé choutky člověka vnitřně rozdvojují; člověk touží po Bohu, a proto se modlí; ale zároveň touží po hříchu, který ho od Boha odděluje. Rozdvojenost vůle způsobuje neupřímnost, která i ve chvíli modlení v srdci hýčká ďábelské hříchy, což bývá též příčinou nevyslyšených modliteb;
Jak je možné, že existují děti - géniové?
V týdnu mezi 08 - 14 červnem 2020 dávali na SHOWTIME (TV PRIMA) schopnosti čtyř letého chlapce, jak hraje na klavíru koncertní skladby, hraje i na bicí nástroje, zná noty a skládá si noty... Co to je? Reinkarnace někoho, kdo zemřel jako vysoký hudební mistr, a po novém vtělení začal na stejném stupni, na kterém ukončil předešlý život = hudební génius od 3 - 4 let. To přesně odpovídá výše uvedenému o reinkarnaci.
Písmo sv. říká: „ať strom padne na jih nebo na sever, zůstane tam, kam padne“ (Kaz 11,3); nazpět se nikdo nevrátí ani proto, aby to nemohl říci svým bližním. Z uvedených důvodů Bible o minulých životech nemluví, Bůh nechce, aby člověk věděl, co v minulých životech dělal a čím byl, pozbylo by to smyslu životních zkoušek. Z minulého života zůstává TALENT a NADÁNÍ, člověk začíná vždy na tom stupni, na kterém život opustit - podobně jako žák ve škole, když postupuje výš, anebo propadá. Z toho se rodí talenty, kteří v dětství umí hrát na housle či jiné hudební nástroje, anebo jsou v dětství zázrační v něčem jiném.
Uzdravení skrze modlitbu
V Boží knize (1 Kor. 6: 19-20) je psáno: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a který jste obdrželi od Boha. Boha oslavujte ve vašem těle a ve vašem duchu, neboť patří Bohu! “
Kniha od J. Grant Andersona s názvem "Göttliche Heilung" ("Boží vyléčení"), obsahuje Boží uzdravování těla a duše, řada přesvědčivých argumentů dokazuje, že božská uzdravení jsou biblická... Tato kniha uvádí kolem 70 případů vyléčení z rakoviny a z jiných zhoubných nemocí právě díky modlitbám. Bůh nás udržuje při životě, všechny naše schopnosti – pohybovat se, myslet, milovat či modlit se... jsou závislé na Bohu. Je pro nás životně důležitý jako vzduch, který dýcháme, jako potrava, jako voda, Bůh je našim palivem, které naše duše spalují; je potravou, kterou se naše duše sytí... Neexistuje nic, co by mohlo člověku Boha nahradit.
"Eva přijala v ráji ďábla jako boha, a proto jsme smrtelní; rodíme se s ďáblem v těle, tělo je hříšné, DUCH je stvořen Bohem a patří Bohu, tam se i po smrti vrátí. Někdo v sobě vyživuje ďábla v maximálním míře, jiní ho tlumí vírou v Boha a Ježíše. Bůh pomáhá a chrání podle karmické zátěže, výše karmy rozhoduje o tom, co člověk prožije.
BŮH JE JEDEN > OTEC, SYN a DUCH SVATÝ
Otec - Stvořitel:
Bůh, věčný Otec, je Stvořitel, Původce, Udržovatel a svrchovaný Vládce celého stvoření. Moc a vlastnosti projevené v Synu a v Duchu svatém jsou rovněž zjevením Otce. (Genesis 1,1; Zjevení 4,11; 1. Korintským 15,28; Jan 3,16; 1. Jan 4,8; 1.Timoteus 1,17; 2 Genesis 34,6.7; Jan 14,9). Bůh k záchraně lidstva musel najít takovou cestu, která je absolutně spravedlivá! To znamená, že záchrana bude dokonána skrze zastoupení! Někdo musel zástupně zaplatit dluh lidstva a vzít trest na sebe. Zahyne pouze zástupce na kterém bude trest vykonán. Ve své lásce byl Stvořitel připraven přijít na svět v Ježíši Kristu, aby zástupně zemřel na kříži a byla znovu obnovena „spravedlnost“. „Stvořitel byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou“ (2 Kor 5, 19, B21) Zástupně za lidstvo nemohl zemřít nikdo jiný než sám Bůh, jehož část "Duch svatý" vstoupil do Panny Marie, aby se narodil Ježíš Kristus. Protože pouze „nevinný a spravedlivý“ může zástupně zaplatit a obnovit spravedlnost. Kdyby na kříži trpěl nějaký hříšný člověk, tak by dostával to, co si zasloužil, jako umírající zločinec. Ale Stvořitel ve své lásce nechtěl, aby šlo lidstvo se svou vinou do pekla. Bůh Otec (neviditelný duch) na sebe vzal podobu člověka skrze těhotenství Panny Marie a narození Ježíše, svého Syna. Kdo neuznává Ježíše Krista, neuznává Stvořitele, neboť Bible praví, že Ježíš je Stvořitelem -viz. níže SYN + také "Jsme účastníky kosmické hry"
Syn - Ježíš Kristus:
Většina historiků klade Ježíšovo narození mezi roky 4 a 7 př. n. I. Panenské početí Ježíše Krista je učení, podle kterého matka Ježíše Nazaretského Marie otěhotněla bez pohlavního styku s Josefem. Těhotenství nastalo vstoupením Ducha Svatého do Panny Marie, která zůstala pannou až do své smrti i po Ježíšovo narození. Není matkou člověka, který se spojil s Bohem, ale člověka, který je od první chvíle svého početí opravdovým Bohem. Ježíš Kristus je ve skutečnosti Stvořitel vesmíru! Cena Ježíšovy krve spočívá v tom, že je Stvořitelem a v tom, že je „bez úhony a poskvrny“! A Bible mluví jasně: „Tento Ježíš bez úhony a poskvrny je Stvořitelem!“ „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá…On je středem všech dimenzí “ (Kol 1, 13–17)
Skutečností je, že Ježíš mnohokrát předem ohlašoval své utrpení a smrt, ale také vzkříšení. Jednou řekl: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (J 10, 17) Bible nám podává zprávu o tom, že na kříži je zjevena Boží láska, Ježíš za nás zástupně zemřel, protože to byla jediná cesta, jak vyvrátit lži ďábla o náboženství a Bohu. Ježíš je jedinou cestou k Otci. Ježíš hříchy lidstva vzal na sebe, svou smrtí je vykoupil ze satanovo pekelných řetězů. Je to Ježíš, kdo se stal mostem (nad propastí) a jedinou cestou k Bohu Otci (Stvořiteli): „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“, praví Kristus v Bibli. (J 14, 6) Žádný vlastní skutek a žádné náboženství světa nikoho nevytrhne z ohnivého jezera a nezachrání pro nebe. Kdo přichází k Bohu bez Ježíše, ten půjde se svou vinou vstříc věčnému trestu = peklu. Milost a spása existují jen skrze Ježíše Krista. „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž by mohl být člověk spasen.“ (Sk 4, 12)
To je všeobecně přijímáno v křesťanských církvích i v islámu. Katolická církev toto uznává podle apokryfů ze svaté Anny. Ježíš (arab. Jasů' či ísá) je pro muslimy jedním ze čtyř velkých proroků (Abrahám, Jákob, Mojžíš, Ježíš), kteří předcházeli poslednímu a největšímu poslu Božímu, Muhammadovi. Při Ježíšovo křtu u řeky Jordán se z nebe ozval hlas a označil Ježíše za vyvoleného Božího syna (Mk 1, 11 + Král, ČEP) Pro křesťany je Ježíš Kristus očekávaným Mesiášem, Spasitelem, Bohem, který lidem přinesl spásu. Je jediným prostředníkem mezi Stvořitelem a lidmi, je vyvrcholením Božího zjevení. Tvoří "most" pro vstup k Otci, bez Ježíše vyslyšení modliteb k Boží pomoci... není možné. V Bibli je zaznamenáno mnoho příkladů zázračného uzdravení jak tělesných, tak duševních > horečky, chromé lidi, slepotu, malomocenství a jeho příznaky, navrácení života mrtvému a další. Ježíš uzdravoval dotykem či modlitbou.
Učedníci a jeho přátelé, kteří chodili s Ježíšem tři roky, s ním zažívali tři roky plné života, naděje, tři roky Božího království přicházejícího na zem! Viděli to, že Ježíš v sobě má moc, které se nedokáže nic postavit, křísil mrtvé, uzdravoval všechny nemoci, dokonce přikazoval bouři a přírodě! Co řekl, to se stalo! Měl slova, která dávaly život! Dokonce i jim Ježíš propůjčil svoji moc, takže sami uzdravovali nemoci, vyháněli z lidi zlé démony, kteří je ovládali. Po Ježíšovo smrti, ukřižování vstal Ježíš 3.den z mrtvých (Lk 9,22), prošel smrti, sestoupil až na nejhlubší dno, zažil oddělení duše od těla, za nás si prošel peklem a rozrazil tak bránu smrti, z které vyrval zajatce (lidstvo) před záhubou. „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; ukázal se Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně: Apoštol Pavel" (Bible, 1.Korintským 15:3-4). Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a slouží v nebeské svatyni v náš prospěch. Nanebevstoupení Páně, o události, kdy se Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání naposledy zjevil apoštolům a v oblaku se vznesl do nebe, se podle skutků apoštolů Sk 1. 9 - 1, 12 (Král, ČEPé5) stalo na hoře Olivetské, kde byl Ježíš před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. Jan 1,1-3.14; 5,22; Koloským 1,15-19; Římanům 6,23; 2 Korintským 5,17-19; Lukáš 1,35; Filipenským 2,5-11; Židům 2,9-18; 1 Korintským 15,3.4; Židům 8,1.2; Jan 10,30; 14,1-3; 14,9;
Ježíšovo z mrtvých vstání je důkazem Pravdivosti Bible a Hospodina jako Jediného Boha Stvořitele. Tím, že Bůh vzkřísil Krista, dal svoji pečeť na Ježíšovo vykupitelské dílo! Ježíš je tím, kdo má dnes „klíče od hrobu i smrti.“ Ježíš Kristus je středem stvoření; Svými zázraky projevil Boží moc a prokázal, že je Boží Mesiáš. Dobrovolně za nás zemřel na kříži za lidské hříchy.
Matka Boží Panna Maria nezemřela jako ostatní lidé, byla vzata do nebeské slávy i se svým tělem. V křesťanské víře je smrt následkem hříchu a Maria je dle katolického vyznání uchráněna jak hříchu osobního, tak prvotního (Neposkvrněné početí) nezemřela jako ostatní lidé. Zároveň je oslavení jejího těla při nanebevzetí předzvěstí a zdrojem naděje pro katolíky', neboť ti věří ve vzkříšení těl všech lidí na konci věků k poslednímu soudu.
Bůh, věčný Duch, spolupůsobil s Otcem a Synem při stvoření, vtělení a vykoupení. Inspiroval pisatele Bible, naplňoval Kristův život mocí. Ty, kteří ho poslechnou, obnovuje a proměňuje k Božímu obrazu. Poslán Otcem a Synem, aby byl vždy s Božími dětmi, obdarovává církev duchovními dary, zmocňuje ji k vydávání svědectví o Kristu a v souladu s Písmem ji uvádí do veškeré pravdy. (Genesis 1,1.2; Lukáš 1,35; 2 Petr 1,21; Lukáš 4,18; Skutky 10,38; 2 Korintským 3,18; Efezským 4,11.12; Skutky 1,8; Jan 14,16-18.26; 15,26.27; 16,7-13)
DARY DUCHA SVATÉHO:
1) MOUDROST: (srov. 1Král 3,9),
Jde o milost umět se dívat na každou věc Božíma očima, viděním světa, viděním situací, okolností, problémů a všeho. To je moudrost. Někdy hledíme na věci podle svého zalíbení či podle stavu svého srdce, tedy s láskou či nenávistí, se závistí… To není Boží vidění. Je-li člověk ve společenství s Pánem, Duch Svatý jako by proměňoval jeho srdce a dával mu vnímat veškerou svoji vřelost a náklonnost. Ví všechno, ale ve smyslu, že umí rozeznat, co je Boží a co nikoli, má moudrost, kterou dává do našich srdcí Bůh. Nasloucháme-li Duchu Svatému, učí nás moudrosti, obdarovává nás moudrost Božího vidění, Božího slyšení, milovaným srdcem Boha, souzením věcí Božím soudem. To je moudrost Ducha Svatého.
2) ROZUM: (1Kor 2,9-10).
Nejedná se o lidskou inteligenci a intelektuální schopnost, kterou můžeme být nadáni více či méně. Jde o milost, která v křesťanovi probouzí schopnost překročit vnější aspekt reality a probádat hlubiny Božího myšlení a Jeho plán spásy. To neznamená že křesťan může porozumět všemu a mít úplné poznání Božích plánů, ale umožňuje intus legere, tedy „čtení zevnitř“, rozumět věcem v Božím porozumění. Chápání situace do hloubky, jak ji chápe Bůh, protože Ježíš k tomu seslal Ducha Svatého, aby se tímto darem dařilo porozumět věcem, jak jim rozumí Bůh. Někdo může číst Bibli, evangelium a něčemu rozumět, ale čte-li evangelium s darem Ducha, může porozumět hloubce Božích slov. A to je velký dar, o který mohou prosit všichni: Dej nám Pane dar rozumu.
3) RADA: (Žl 16,7)
Duch Svatý otvírá mysl, otevírá nás, aby člověk lépe chápal věci Boží i lidské, situace a všechny věci. Skrze tento dar rady Bůh osvěcuje Duchem naše srdce, aby nám dal pochopit, jak máme správně mluvit či jednat a kterou cestou se ubírat. Jak v nás tento dar působí? Duch Svatý, jakmile jej člověk přijme a uhostí ve svém srdci, ihned jej vybavuje vnímavostí ke svému hlasu a usměrňuje jeho myšlenky, cítění a úmysly podle Božího srdce. Duch Svatý uschopňuje lidské svědomí učinit konkrétní rozhodnutí ve společenství s Bohem podle Ježíšovy logiky a jeho evangelia. Takto Duch Svatý dává člověku vnitřně a pozitivní růst ve společenství a pomáhá nepropadat egoismu a vlastnímu způsobu vidění věcí. Podstatnou podmínkou uchování tohoto daru je modlitba. Modlitba vytváří prostor pro příchod Ducha, aby člověku v oné chvíli pomohl, poradil v tom, co má konat. Nezapomínat na modlitbu. Nikdo si nevšimne, když se člověk modlí v autobuse, na ulici; když se modlí mlčky, srdcem. S Duchem svatým člověk zakouší, jak pravdivá jsou Ježíšova slova z Matoušova evangelia: „Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit“ (Mt 10,19-20). Duch Svatý radí, ale člověk mu musí dát prostor, aby mu mohl poradit. A dát mu prostor znamená modlit se, aby přicházel a stále mu pomáhal.
4) SÍLA: (srov. Mk 4,3-9; Mt 13,3-9; Lk 8,4-8)
Ne každé sémě, které člověk zaseje přináší plody.Pokud ho člověk zaseje na neúrodnou půdu, plody to nepřináší. Sémě často narazí na vyprahlost lidského srdce, a třebaže je přijato, hrozí mu, že plody nepřinese. Duch Svatý osvobozuje půdu našeho srdce od apatie, nejistot a všech obav, které jej brzdí, aby Ježíšova slova byly opravdově a radostně uváděna ve skutek. Tento dar pomáhá, dodává sílu a zbavuje mnoha zábran. Stane se, že se vyskytnou také obtížné chvíle ve kterých se dar síly projevuje mimořádně, příkladně. Pomyslete na ony rodiny, muže a ženy, kteří se perou s těžkým životem, aby zajistili rodinu a vychovali děti... Umožňuje jim to dar síly, který jim pomáhá. Pán nás nezkouší více, než jsme schopni snést. Je vždy s námi. „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“
5) VĚDĚNÍ:
Mluví-li se o vědění, jde o schopnost člověka stále lépe poznávat skutečnosti, která jej obklopují, a objevovat zákonitosti, jimiž se řídí příroda a veškerý život - chápání Boží lásky a hlubokého vztahu ke každému tvoru. Oči osvícené Duchem Svatým a otevření kontemplaci Boha v kráse přírody a velikosti kosmu objevuje, že všechno mluví o Něm a Jeho lásce. To vzbuzuje velký úžas a hluboký pocit vděčnosti! Je to dojem, který také zakoušíme, když obdivujeme umělecká díla nebo jakýkoli div, který je plodem génia a tvořivosti člověka. Duch Svatý nabádá chválit Pána z hloubi srdce a rozpoznávat ve všem, co máme a co jsme, jako nedocenitelný Boží dar a znamení Jeho nekonečné lásky k nám. Dar vědění člověku umožňuje spatřovat tuto krásu. Proto chválíme Boha a děkujeme mu, že nám daroval tolik krásy, a učinil mnoho krásného pro to nejkrásnější, čímž je člověk.
6) ZBOŽNOST
Toto spojení s Pánem se nemá chápat jako povinnost, je to spojení, které vychází z nitra, jde o vztah žitý srdcem, je to naše přátelství s Bohem, které nám daroval Ježíš. Duch Svatý nám dává vnímat Pánovu přítomnost a veškerou jeho lásku k nám. Dar zbožnosti znamená mít opravdovou schopnost radovat se s radujícími, plakat s plačícími, být nablízku tomu, kdo je osamocen či znepokojen, napravovat pomýlené, těšit zarmoucené, přijímat ty, kdo se ocitli v nouzi, a pomáhat jim. Dar zbožnosti darovaný Duchem Svatým nás činí mírnými, klidnými a trpělivými, přivádí nás k pokoji s Bohem a k ochotě sloužit druhým.
7) BÁZEŇ BOŽÍ
Není to strach z Boha. Bázeň Boží člověku umožňuje uvědomovat si, že všechno dostáváme z milosti a že naše pravá síla spočívá jedině v následování Pána Ježíše a v tom, že dovolíme Otci, aby nás zahrnul svojí dobrotou a svým milosrdenstvím. Otevřít srdce, aby k nám mohla vejít Boží dobrota a milosrdenství. Toto činí Duch Svatý darem Boží bázně: otevírá srdce, aby Otcovo odpuštění, milosrdenství, dobrota a něha vešly k nám, neboť jsme Jeho nekonečně milovanými dětmi. Žije-li člověk ve zlu, rouhá-li se Bohu, získává peníze podvody, vykořisťuje-li druhé a tyranizuje je, žije-li jen pro peníze, pýchu, ješitnosti, moc či hrdosti, pak se spouští známé "Boží mlýny".
Bůh je jeden, ale nebe „nemůže být složeno z lidí jediného náboženství, potřebuje lidi mnoha náboženství." Popírání Boha – Pána Božství vytváří peklo.
PÝCHA je na 1.místě ze "7 smrtelných hříchů". Definice pýchy: Existuje jedna neřest, kterou se proviňuje každý člověk. Každý ji nenávidí, pokud ji spatří u druhého. Pýcha či namyšlenost je základní neřestí a největším zlem, prvním hříchem ve vesmíru, je kořenem všeho zla. Lucifer 5x za sebou říká: „Chci“. „Chci být nad Bohem“ (Jk 4,6). Písmo svaté mnohokrát ukazuje pýchu, jako hřích směrovaný přímo proti Bohu >(např. Sírachovec 10,7 / 10,12-13 / 13,20). Nic není Bohu tak odporné a pro člověka tak nebezpečné jako pýcha" Je ze všech hříchů nejhůře léčitelná a nejvíce beznadějná. Pýcha je od počátku světa hlavní příčinou neštěstí, je postojem duše s nezřízenou touhou po vlastní nadřazenosti. Vyvolává iluze a připravuje životní tragédie. (TONDRA.F. > Proto se říká: „Pýcha peklem dýchá“, nazývá se matkou všech hříchů). Pýcha je odmítnutí uznat a připustit, že je tu se mnou ještě někdo jiný, kdo je mi roven, nebo kdo mě dokonce převyšuje. Pýcha je tendence považovat se stále za toho, kdo je v právu a svalovat vinu ve všem na druhé. Psycholog dr.JERONÝM KLIMEŠ > Od obyčejného hříchu se liší tím, že člověk má snahu si namluvit, že ke srážce se skutečností (k pádu) nedojde, proto si namlouvá nesmysly a svaluje vinu na druhé > "Pýcha předchází pád".
LEWIS,C.S. > Pýcha je duchovní rakovina. Pýcha lidi rozděluje, pokora (skromné chování, nesobeckost, která respektuje druhé) lidi spojuje. Skutečně temná, ďábelská pýcha je spojena s takovým pohrdáním druhými, že už nám na jejich mínění ani vůbec nezáleží. Někdy říkáme, že člověk je „pyšný“ na svého syna, otce, školu... Je taková pýcha hříchem? Takový obdiv má k hříchu pochopitelně velmi daleko. Pýcha patří k nejtěžším hříchům, připravuje lidi o možnost milovat, být milován a spokojený, a dokonce o zdravý selský rozum. Na pýchu se doplácí.
většinou ztrátou všeho, co bylo předmětem pýchy; TESSORE, D.; GRAHAM, B. >"Sedm smrtelných hříchů"; TOMLIN, G. > "Sedm hlavních hříchů... MORNEAU.R.J. "Když potřebuješ neuvěřitelné vyslyšení modliteb" > viz. také John Lennon z Beatles a další...Symbolem lidské pýchy v Bibli se stala Babylonská věž (karta v Tarotu označena jako > VĚŽ č.16). Je výrazem kolektivní pýchy, která sděluje, že i ty nejsilnější civilizace jsou odkázány k pádu, pokud postupují proti Boží vůli a Božímu právu (Př 12,16). Výtažky z Bible o "pýše": Přísloví 8:13 "nenávidím povýšenost, pýchu, zlou cestu, proradná ústa. 16:18 "Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu." Izajáš 2:11 "Ponížen bude hrdý pohled člověka, lidská pýcha bude sražena" Izajáš 2:17 "Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost".
Pýcha je lidská povýšenost, zpupnost, uplatňování vlastního "já" > EGA a bezohledná honba v sebeprosazování vedoucí k bolestným důsledkům. PÝCHA směřuje ke kořenům lidského srdce, tam má svůj počátek, a právě tam se hromadí se snahou prosadit se za každou cenu > násilím, vykořisťováním, opovrhováním nejslabšími a nejchudšími, nespravedlností a zneužívání moci všeho druhu.
Chlubení, jako například: "Jedeme si v hokeji (fotbale) pro zlato; Zítra budu mistr v MMA; Porazila jsem rakovinu atd., jsou typické znaky. Určitě jste si všimli, že takové chlubení téměř vždy dopadlo opačně - prohrou. A co se týče nemocí, nemoc se může kdykoliv vrátit, a jakékoliv předčasné chlubení o výsledku vítězství také není jisté... Pýcha předchází pád.
Hřích: hřích je něco co se týká vztahu k Bohu, nebo vztahu k bližním. "Hříšník" je ten, kdo ubližuje,
Lidé říkají: "Kdyby BŮH existoval, nebyly by války a vše nespravedlivé, co se ve světě děje.." Duchovně znalí naopak ví, že Bůh stvořil vesmír a vetkal do něj dokonalý řád, aby i svět jako součást kosmu fungoval v harmonii. A kdo je ten, co do světa zavedl války a ostatní neřád? Je to člověk! Byl obdarován svobodnou vůlí, jíž zneužívá k násilí, vraždám a válkám... Takže nesvádět chtíče na Boha!
Už někdo viděl gravitaci nebo rádiový - televizní signál nebo jak vypadá myšlenka?
Neviděl, přesto nelze říci, že to "neexistuje". Zrovna tak jako nelze hledat hodináře v hodinkách, nelze ohraničit Boha žádným prostorem ani časem, neboť není z masa a kostí. Můžeme Jej vidět však všude kolem sebe: v přírodě, vesmíru, fyzikálních, chemických a jiných zákonech, ekosystémech atd. To potvrzuje i samotná Bible, která říká, že k tomu, aby člověk poznal, že i svět má svého architekta, nepotřebuje žádné speciální vzdělání. Stačí přemýšlet o Jeho díle, o přírodě, o harmonii s jakou vše funguje. Tím však Bůh nekončí, zanechal další velmi průkazné stopy, Ježíše Krista a jedinečnost Bible, a v neposlední řadě Jej můžeme také různě osobně zakoušet. Můžeme sledovat Jeho vliv v našich životech, může k nám různými způsoby promlouvat, vést nás.