Osud lze poznat

počítadlo.abz.cz

Nabídka

Osud lze poznat I Osud máte vepsány do tváře I VĚŠTĚNÍ Z  RUKY I   Věštění pomocí numerologie I Věštění z karet I Kartářské techniky I  Velké orákulum, syntéza I-ťingu a tarotu I Rozdíl mezi orákulem  a  proroctvím I Proč se orákula nemýlí? I Orákulum v běžném životě I Zajímavosti z věštění I Reference zákazníků I Fotogalerie I Geopatogenní zóny I Spiritual Response Therapy  I Kontakt I Ceník  I

Související témata

I Karma - tajemný zákon osudu I  Tajemství 12-ti znamení zvěrokruhu  I  Jsme účastníky vesmírné hry I 

I Tajemství mysli, duše a těla  I Duchovní zákony úspěchů I Duchovní zákony energií, protikladů a života I

I Stres, jeho příčiny a jak se s ním vyrovnat I Jak se zbavit strachu I karma I

 

 

DUCHOVNÍ  TÉMATA 

 

 

 

 

 

 

 

   

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ze zajímavostí:


  1)  Čím se provádí osud?

  2)  ŽIVOTNÍ_ZKOUŠKY

  4)  KARMICKÁ OSUDOVOST

  5)  NEPŘÍZEŇ  OSUDU
  5)  Proč zůstávají některé modlitby nevyslyšené

  5)  Méně známé numerologie

 

    Výše uvedené odkazy jsou na této stránce, nebo pod stejným názvem na stránce jiné - opět na ně klikněte.

Argumenty o existenci Boha

 Ateisté věří jen tomu, co je vidět..., a protože Boha nikdo neviděl, tvrdí, že Bůh není! Je pravdou, že Boha nelze vidět přímo. Lze ale považovat některé závěry za jisté jen tehdy, co jiní lidé viděli? Jednoznačnou odpovědí je „Ano!". Ve skutečnosti se tak postupuje stále! Například soudcové. Při rozhodování o něčí vině nebo nevině se nespoléhají na to, co přímo viděli oni, ale na to, co viděli jiní („svědkové"). Skutečnost, že soudcové neviděli určitý čin, o kterém rozhodují, na vlastní oči, jim v žádném případě nebrání dospět ke správnému závěru. Všechny nauky o lidské historii a událostech, se dovídáme nepřímo, prostřednictvím svědectví jiných. Je-li důvěryhodné lidské svědectví platné pro naše vědomosti, pak empirická argumentace pro existenci Boha poskytuje stejné důkazy o Boží existenci...  

Prvním důkazem je, že  existuje vesmír, stačí se podívat na toto dílo stvořeni, které  má svou příčinu a  pochybovat o existenci Stvořitele znamená tvrdit, že NIC může stvořit NĚCONázor, že vesmír vzniknul při náhodné kombinaci hmoty, není nic jiného, než absurdnost, protože náhodu nelze považovat za inteligentní síluA pak, co je to vlastně náhoda? Nic. Náhoda je slepá a nemůže vyvolat inteligentní účinky. Harmonie vesmíru je založena na přesně určených kombinacích a tento fakt ukazuje existenci vyšší inteligentní síly. Ateisté nadále věří, že vesmír pochází ze slepé, nemyslící, neinteligentní, mrtvé hmoty. Věří tomu, i když bylo jednoznačně dokázáno, že to na základě fyzikálních zákonů není možné. Je to slepá víra. OSOBNÍ PŘÍČINA: Zdaleka nejpřijatelnější vysvětlení, které se vyhýbá hloupým a nevědeckým představám, že něco vzniká z ničeho, anebo, že mrtvá hmota dává život, je již vysvětlené na prvních stranách Bible: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi." Je to úplně v souladu s principem biogeneze, že život vzniká jen ze života. Z něčeho mrtvého nikdy nemůže vzniknout život.  Ateisté věří, že všechny věci stvořila mrtvá hmota. Někteří ateisté kladou s posměchem otázku: „Jak Bůh stvořil člověka, kdo stvořil Boha?" Neradi však slyší podobnou otázku: „Jak hmota stvořila člověka, kdo stvořil hmotu?" Ateismus nemá pro svá tvrzení žádnou podporu v důkazech!

Druhým důkazem: Stvořitel do lidí (považujíc za svaté) vložil prorockého ducha a skrze ně zjevuje svou osobu, hodnoty, cíle, všechno. A vybízí ke změně smýšlení a k obrácení. Proroci měli za úkol zvěstovat Boží vůli podle které mají lidé jednat. Středem prorocké zvěsti není budoucnost, ale současnost. Proroci volali po obrácení od hříchu. Proto často mluvili o soudu a Božím trestu, který na sebe hřešící lidé svolávají. Proroci často hlásali trest, který však  může člověk změnou chování odvrátit, neboť je  svobodný a záleží na jeho vůli.   Prorocký duch byl předáván. Sám Hospodin (Stvořitel) předával tohoto ducha z Mojžíše na dalších sedmdesát izraelských mužů. Prorokem byl: Abrahám, Jákob, Mojžíš... Ježíš Nazaretský. Mojžíš byl více než prorok, protože se setkal tváří v tvář se Stvořitelem (na hoře Sinaji), který před jeho zraky vytesal ohněm do kamenných desek svůj Zákon (10 přikázání), aby ho předal lidu.  Očití svědkové tudíž na vlastní oči viděli a zažili, jak se Boží vzkazy od proroků vyplňovaly List Římanům 4:17 > dva hlavní znaky božství: oživování mrtvých a to, co není, prorok povolává, aby se stalo." To je jasně mimo dosah lidských schopností. 

 Boha lidé viděli!

1)  Očití svědkové na vlastní oči viděli, jak byl Ježíš ukřižován, usmrcen, a vstal z mrtvých. Každý rok o Velikonocích a Vánocích si to připomínáme, a je to státní svátek. Tvrdit, že "Boha nikdo neviděl", je absurdní.

Realita nadpřirozených skutků, jakým je zmrtvýchvstání vede k přijímání existence nadpřirozených sil bez důkazů. Zmrtvýchvstání Ježíše dokazuje, že je Bohem. Když se člověk, který byl mrtvý, vrátí k životu, je pravděpodobné, že právě On je nejvíce oprávněn interpretovat význam toho, že je Syn Boha Stvořitele, tedy Bůh. A když Ježíš říká, že "Jeho návrat z hrobu dokazuje Jeho božství", kdo jsme my, abychom s Ním polemizovali? Zmrtvýchvstání by mělo být tím nejdůležitějším znamením pro potvrzení Ježíšova božství. Musí se vzít v úvahu čtyři fakta: Ježíšovu smrt, Jeho pohřeb, otázka prázdného hrobu a věrohodnost svědectví těch, kteří tvrdili, že Ježíše viděli po Jeho smrti. Potvrzení zmrtvýchvstání jsou nesporné, i faktem, tj. očitým svědectvím těch, kteří tvrdili, že viděli Ježíše živého po tom, co zemřel.  Když je Ježíš Bůh, nevyhnutelně z toho vyplývá, že Bůh existuje. Když nás někdo požádá, abychom vysvětlili důvod, proč věříme, nemůžeme udělat lépe, než přednést fakta o Ježíšovi, protože Bůh je Ježíš Kristus - viz. níže

2) Ježíš Nazaretský - Ježíš Kristus byl viděn,  jak činí skutky, které je možné vysvětlit jen na základě existence nadpřirozena.

3) Dokumenty, které popisují Ježíšovo nadpřirozené skutky jsou úplně důvěryhodné.

4) Svědkové, kteří svědčili o Kristovo nadpřirozených skutcích, byli nepochybně čestní a neměli důvod lhát. Ježíšovo nadpřirozené skutky byly možné jedině z důvodu Jeho božskosti.

5) Když apoštolové poskytovali „svědectví" (Skutky 2:32; 3:15), tak jako „důkaz" pro svá tvrzení nabízeli očité svědectví o Bohu.

6) Empirické důkazy o Bohu se zabývají tvrzeními, která jsou pravdivá na základě převahy svědectví. Existence Boha je dokázána empiricky, a existuje nespočetné množství těchto důkazů, které potvrzují pravdivost Kristova tvrzení, že je Bůh. Jestliže Boha lidé na vlastní oči viděli, potom Bůh existuje. Když viděli Ježíše, viděli Boha. Ježíš poskytoval nezvratné důkazy, které potvrzují jeho tvrzení.

7)  Ježíš byl ten, kdo se prohlašoval, že je Bůh. Otevřel například Jana 14. kapitolu a vyzýval apoštoly, aby měli tu stejnou víru v Něho, jakou mají v Boha: „Věřte v Boha a věřte ve Mne". V devátém verši reaguje Ježíš na Filipovu žádost, aby jim ukázal Otce, slovy: „Kdo mne viděl, viděl Otce" (Bible - Jan 14:8-9). Ježíš tím nejen dokazuje, že je Bůh, ale také říká, jaký Bůh je. Když se řekne, že Ježíš je obraz Boha, znamená to, že Ježíš je dokonalým obrazem Boha Stvořitele. Ježíšovo sdělení „Kdo viděl mne, viděl Otce", bylo explicitní vyjádření svého božství.  V Janovi 8:58: Ježíš také sdělil: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, JÁ JSEM". (Abrahám byl první prorok, kterého Stvořitel oslovil). Důležitost tohoto výroku by byla ihned zřejmá Židovi, protože JÁ JSEM" bylo jméno, kterým se Stvořitel představil Mojžíšovi u hořícího keře na hoře Sinaji“ (Exodus 3:14).  Ježíš také lidem řekl, že "jejich hříchy jsou odpuštěny" (Marek 2:1-12). „Kdo může odpustit hříchy, když ne Bůh?"

8)   Bůh Stvořitel se zjevil na tomto světě jako Ježíš Kristus > Jeho Duch svatý vstoupil do neposkvrněné Panny Marie, a narodil se Ježíš. Panna Marie nikdy neměla s nikým pohlavní styk, přesto se ji narodil syn Ježíš, to může dokázat jedině Stvořitel > ZDE     

Říci, že jste Bůh je jedna věc, ale druhá věc je to dokázat. Proto Ježíš v čase svého působení poskytl lidem objektivní a důvěryhodné důkazy, aby je přesvědčil, že  Bůh je. Ježíš chápal, že výjimečná tvrzení vyžadují i mimořádné důkazy. (Jan 10:37-38)Neponechal svá tvrzení v neotestovatelné oblasti, ale opřel je o konkrétní projevy své moci: Když nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi, ale jestli je činím, i kdyby jste mi nevěřili, věřte těm skutkům, aby jste poznali a věděli, že Otec je ve Mně a v Otci"  První list Petrův 1:21: Význam oživení mrtvých jako základu víry v Boha pro potvrzení existence Boha, je podtržen Petrovým citátem o vzkříšení: "Skrze Ježíše věříme v Boha, který Ho vzkřísil z mrtvých. Věříme v Boha, protože Ježíš vykonal něco, co může udělat jen Bůh: Prorokoval Svou smrt a vzkříšení, a potom vstal z mrtvých přesně tak, jak předpověděl! (Matouš 16:21; 17:23; 20:19) Ježíšova smrt napravuje vztah mezi Bohem a člověkem (a mezi lidmi). Ježíš Kristus umožňuje smíření člověka s Bohem Stvořitelem - Otcem.

SHRNUTÍ:

Existence Boha je charakterizována tímto:

A) Když lidé viděli Ježíše, viděli Boha.
B) Jestliže Boha viděli, potom Bůh existuje.
C) Ježíš poskytoval nezvratné důkazy, které potvrzují jeho tvrzení.

Jestliže chcete vidět, jak vypadá Bůh, podívejte se na Ježíše. V Ježíši se neviditelný Bůh stává viditelným pro lidi.  

Několik vět o Bibli

Výraz „inspirace" pochází z latinského slova a znamená „vdechnout". Jediné použití tohoto slova v Bibli ve Druhém listu Timoteovi 3:16 - „Každé písmo je vdechnuto od Boha..." Na tomto místě je přeloženo řecké slovo theopneustos, které znamená „Bůh vdechl" (viz Genesis 2:7). To znamená, že Bible je výsledkem božího působení, a „Inspirace" znamená, že autorem Bible je Bůh“.  V Janovi 16:13 Kristus slíbil, že pošle Svatého Ducha, který uvede apoštoly do veškeré pravdy. Písmo je Boží slovo; v originálních rukopisech bylo zapisováno Božím Duchem, prostřednictvím písařů. Na mnohých místech v textu bible apoštolové prohlašují, že to, co napsali, "je vedeni Duchem Svatým".  Bible je neomylná. „Neomylný" znamená „bez chyb". Hovořit o biblické neomylnosti znamená tvrdit, že Bible je pravdivá v každé oblasti, které se dotýká - duchovní, geografické, topografické, politické, historické, numismatické a podobně.

      Žádná kniha jako Bible nemá takovou moc povznést myšlení a posílit duševní schopnosti, jako hluboké pravdy Bible. Největším důkazem pro Bibli jsou lidé, které Bible změnila, lidé, kteří byli zlí, podváděli, lhali a vraždili. Díky Bibli se stali úplně jinými lidmi. Písmo svaté v Bibli je neomylné zjevení Boží vůle. Není jich málo, kteří se dávají na víru ve vězení, vězeňský pobyt se stal jejich pokáním při kterém cítí sílící kontakt s Bohem. Mimochodem zná to každý, koho potkalo těžké období, vážněji onemocněl, přihodilo se neštěstí v rodině, někdo blízký mu umíral atd. Když selžou pozemské jistoty, člověk začne hledat spásu v Bohu a prosí o pomoc v nouzi, o záchranu života svého nebo bližního...ap.   Vypořádání se s osudem nakonec vede k setkání s výše uvedenou silou, jíž říkáme Bůh.

DEUTERONOMIUM 7 (z Bible):
(9) Poznej, že Hospodin, tvůj Bůh, je věrný, zachovávající milosrdenství těm, kteří ho milují a dbají jeho přikázání. (10) Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. (14) Budeš požehnaný, nevyskytneš se neplodný nebo neplodná (15) Hospodin od tebe odvrátí nemoc, nevloží na tebe žádnou ze zhoubných chorob, ale uvalí je na všechny, kdo tě nenávidí. (26) Nevneseš do svého domu ohavnou modlu; propadl bys kletbě jako jiní...

BIBLE  NENÍ  NÁBOŽENSKOU  KNIHOU!

Nejstarší části Bible je Starý zákon, pochází až z 9.−12. století před našim letopočtem. Druhou částí Bible je Nový zákon, který vznikal něco přes 50 roků během prvních 2 století našeho letopočtu  a líčí život a učení Ježíše z Nazaretu. Spousta stránek zvlášť ve Starém zákoně není až tak životně důležitá, např. dlouhé kapitoly pokynů, které dostal Mojžíš od Hospodina na poušti. Ty věci je možno prozatím vynechat a soustředit se na pravdy, které platí stále; na pravdy které se z Bible projevují jako skrytá Síla v našich životech.

Bible - 2. Petr 1:20-21

Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým; 2.Timoteus 3:16-17:Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti. Židům 1:1-2:  Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh k otcům skrze proroky, ale také skrze svého Syna Ježíše Krista, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil  celý svět.  Stvořitel mluvil někdy s lidmi přímo svým hlasem; někdy prostřednictvím andělů, jindy měli proroci vidění – zvláštní stav těla a mysli, ve kterém vnímali Boží sdělení. Proroci častokrát ani nerozuměli významu zpráv, které jim Bůh sdělil. Jindy je psali vlastními slovy podle obrazů, které jim byly ukázány. Židům 4:12: Boží slovo je živé, mocné a ostřejší, než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.

V  BOHA VĚŘÍ  I  VĚDEC - ASTROFYZIK  

Kupodivu i v klubu skeptiků Sisyfos se najdou věřící, jedním z nich je např. RNDr. Jiří Grygar, CSc - astrofyzik a vědec Fyzikálního ústavu Akademie věd  ČR Svůj pohled na vztah vědy a víry  a "Proč věří v Boha?" vyjádřil v knize "O vědě a víře" (2001) ve které považuje "Vztah k Bohu - věřícího křesťana, jako důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu, ale proto že je nesnadné popsat stav vlastního nitra.., jak nesdělitelné jsou osobní prožitky střádající se během vlastního života - života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru...Věřící přírodovědec poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím svého bádání a poznávání kosmu...

Dr. Jiří Grygar zastává názor, že mezi vírou a vědou nevznikají rozpory, rozpory naopak zákonitě vznikají mezi vědou a pavědou a mezi náboženskou vírou a pověrami. Svůj názor na zázraky popisované v Bibli vyjádřil několikrát, moderátorce (k tomuto tématu) B. Tachecí k zázrakům sdělil, že  "...jde o něco, co je naším zrakem, skryto  a tutéž situaci mají teď v astronomii: podařilo se jim zjistit, že existuje skrytá látka, o které neumíme nic zjistit; pak ještě skrytá energie, o které toho víme ještě méně...".

Každého "Bible" nezajímá, protože buď má k bibli odpor, už jenom proto, že je nevěřící, nebo nerozumí slovům a větám, které by si mohl přeložit do svého života..., ale moudra z ní přináší klidnější život, také zachraňují život, zdraví.  Víra a modlitby působí změnu uvnitř duše, a tím mění postoje člověka, a ten pak ve svém životě mění to, co mu způsobovalo životní potíže, včetně zdraví.

Vírou a modlitbou nejde o změnu  vnějších okolností, způsobuje zázrak v lidské povaze a tím ve svém štěstí, zdraví a duševním klidu. I když prosby o hmotné dary si zasluhují modlitbu, nejvíce ze všeho člověk potřebuje samotného Boha, který bude v jeho životě přítomný a aktivní. Lidé, kteří se dali na víru v Boha, se ze svých zranění uzdravili a stali se šťastnějšími, protože jejich psychika se uzdravila a oni se dokázali znovu radovat ze života.

Boží zázraky existují

Zázraky se dějí, tím existenci VYŠŠÍ  MOCI potvrzují: (1) Jeptiška se uzdravila; (2) Vatikán shromažduje zázraky; (3) Zázraky papeže Jana Pavla II; (4) Blahořečení; (5) Jak byl vědec Doc. Ing. Miloslav Král zbaven několika nemocí najednou, které zmizely ze dne na den.  Jde o mimořádný projev Boží síly; U jeptišky přišel na přímluvu světce (svatého) papeže Jana Pavla II  

Kdo viděl "13.komnatu psychologa Jeronýma Klimeše", se mohl  přesvědčit  o dalším důkazu Božího zázraku. Rozpadlo se mu manželství, nesmíření se vzniklou situací přineslo rakovinu lymfatických uzlin; Lékaři dali naději života dva roky.  Připravil se k odchodu na "onen svět", ale ještě napsal knihu "Psycholog a svědectví o Kristu" Rodina se usilovně a neustále modlila a modlila, najednou rakovina zmizela, dr. Klimeš mnoho let žije dál.  Modlitby, a zřejmě i kniha o Ježíši Kristu učinily zázrak. 

Blasfémie - Rouhání

Rouhání neboli blasfémie je hrubá urážka Boha nebo osoby, požívající náboženské úcty; Zpravidla je pácháno slovy nebo jednáním, mezi něž patří "pohrdání, urážka, hrubost nebo zesměšňování Boha > Otce Stvořitele - Syna Ježíše - Ducha Svatého nebo Bible, je rouhání Termín „rouhání“ znamená vzdorovitý projev neúcty vůči Bohu, stavění sama sebe nad Boha, proklínání Boha nebo zneucťování Božích věcí. Příkladem by mohlo být i přisuzování zla Bohu nebo naopak to, že člověk odpírá Bohu dobro, které vykonal. Tento příklad rouhání je konkrétní v Matouši 12:31 + 12:24 +  v Markovi 3:30. Jde o uplatňování vlastního "já" (EGA) a bezohledná honba v sebeprosazování vedoucí k bolestným důsledkům. Je to násilí, vykořisťování, opovrhování těmi nejslabšími a nejchudšími, nespravedlností a zneužívání moci všeho druhu. Jde tedy o PÝCHU, která směřuje ke kořenům, totiž do lidského srdce, kde má svůj počátek. Právě tam se hromadí pýcha a snaha se prosazovat.

Nezáleží na tom, jak moc jste nevěřící, pokud to tak chcete, ale měli byste si navždy zapamatovat, že Bůh nemá být vysmívaný, a co zasejete, to určitě sklidíte.

Bible praví: Kdo se povyšuje bude ponížen..." > viz. níže

1)  John Lennon z Beatles

Legenda John Lennon se skupinou The Beatles  vládli skvělou hudbou v šedesátých letech hudebnímu světu  téměř 10 let, když v roce 1966 Lennon poskytl americkému časopisu rozhovor v němž uvedl: "Křesťanství skončí, zmizí. Nemusíme se o tom hádat. Jsem si jistý. Ježíš byl v pořádku, ale jeho osoba byla příliš jednoduchá, dnes jsme slavnější než On." Tato rouhající slova vzbudila u lidí nevídaný hněv, lidé na protest s rozhořčením pálili na ulicích hudební desky a jeho plakáty, což vedlo v roce 1970 k rozpadu Beatles. V prosinci 1980 si jeden z fanoušků prohlížel fotografie skupiny Beatles, jenže u Johna Lennona dostal myšlenku, že ho musí zabít (a zrovna u Lennona? že?) Čekal celý den, aby se mu Lennon u svého domu podepsal na foto a poté ho 6 ranami usmrtil. Náboje kulek byly napilované, aby ho vnitřně roztrhaly a nemohl jej nikdo zachránit. Nezapomeňte, že se v roce 1966 posmíval Bohu a byl zasažen 6 ranami. Opravdu děsivý konec života.

2) Marilyn Monroe

Měla senzační život, každý by si takový život s velkým množstvím bohatství a slávy přál. Jednoho dne, když natáčela a Marilyn Monroe navštívil Billy Graham, který ji řekl že  ho poslal Duch Boží, aby jí kázal. Po vyslechnutí uvedeného kazateli sdělila: "nepotřebuji tvého Ježíše". Jen o týden později byla nalezena mrtvá ve svém bytě

3) Thomas Andrews (stavitel Titaniku)

Thomas postavit velkou loď, mnohem větší než byla kterákoli jiná všech dob. Po vybudování mocného a slavného Titaniku se ho reportér zeptal: "jak moc je loď bezpečná?" V odpovědi na otázku Thomas řekl: "Ani samotný Bůh nemůže potopit tuto loď'. Po tomto prohlášení se Titanic vydal plavbou na moře a témě všichni z filmů o Titaniku znají, co se stalo s lodí a kolik lidí zemřelo.

4) Tancredo Neves (prezident Brazílie)

Během své prezidentské kampaně řekl, že "pokud dostane 500 000 hlasů pro svou stranu, ani Bůh ho z jejího předsednictva neodvolá". Získal hlasy, ale den předtím, než měla proběhnout inaugurace na prezidenta, onemocněl a zemřel.

5) Cazuza (brazilský skladatel, zpěvák a básník)

Během kouření cigaret a show v Riu zpěvák Cazuza vyfoukl kouř do vzduchu a řekl: "Bože, to je pro tebe." Zemřel ve věku 32 let na rakovinu plic ve strašných bolestech.

6) Jamajská novinářka a tanečnice Christina Havitt

Jednou řekla: „Bible je nejhorší kniha, jakou kdy byla napsána!“ Brzy v červnu 2006 byla ve svém vlastním autě
nalezena spálená mimo uznání.

7) Herec PETR ČEPEK

V roce 1992 dostal nabídku zahrát si dr.Fausta, kolegové herci jej varovali, že dává všanc duši ďáblu. Herec na fámy nevěřil a roli Fausta, který se spolčil s ďáblem a povýšení na Boha přijal. Do roka se objevila rakovina, a v září 1994 herec umírá v krutých bolestech. 

8) Mladík nevěřil, že Bůh existuje a vystavil na na webu lživé parte, že zemřel, přesně na  den a

      měsíc do 1 roku >>   uhořel v autě  

9) Mladík Richard T., který v srpnu 2017  podpálil (v 17.letech) vzácný dřevěný kostel Božího Těla z 16.století v Třinci-

      Gutech, po propuštění z vězení v polovině června 2021, v den maturity, náhle zemřel, bylo mu 21 let...

10) I když se to zdá divné, ti, kteří si zahráli (byť ve filmu...) roli Boha, objevila se u nich rakovina.  

CO  ŘÍKALI  PŘED  SMRTÍ SLAVNÍ  ATEISTÉ

11) Voltaire (jméno při narození Francois Marie Aruet),  

       *21.11.16941777; filozof, básník, prozaik, historik, publicista. Svá literární díla věnoval boji proti církvi a Ježíši. O Bohu prohlásil:  "Neexistuje žádný Bůh, ale můj pěšák a manželka by to neměli vědět, protože nechci, aby mě můj pěšák zabil a moje žena vyšla z poslušnosti." V době umírání se o filozofa starala milosrdná sestra, která prohlásila, že nekřesťana již ošetřovat nebude, protože na smrtelné loži Voltaire zažila to, co by již u dalšího umírajícího ateisty zažít nechtěla. Bylo to něco hrozného, svíjel se bolestí a křičel.: Bůh a lidé mě opustili. Půjdu do pekla. Ó bože! Ó Ježíši Kriste!" "Boj Voltaire proti Kristu  skončil naprostou porážkou.  Za života Voltaire prohlásil, že "100 let po jeho smrti už nebude křesťanství. Ale místo toho byla po jeho smrti ve vlastním domě založena Britská a zahraniční biblická společnost, která začala tisknout Bibli na lisy, na kterých byly tištěny knihy Voltaire.

12) David Hume – ateista;  

     *26.4.1711 – 25.8.1776, skotský filozof,  považován za   jednoho z největších anglicky filosofů 18.století.  Před smrtí neustále křičel:  "Jsem v plameni!"  Jeho zoufalství bylo hrozné...

13) Lavrentij Pavlovič Berija šéf sovětské tajné policie 1889–1953:

V prosinci 1953 byl odsouzen a popraven. Před svou smrtí prohlásil: "Musí existovat Bůh; Trestá mě za mé hříchy."

14) Napoleon  Bonaparte - císař 1769–1821

 Byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel. Jeho lékař napsal: „Císař zemřel sám, jeho umírající boj byl hrozný...". 

STRACH a ÚZKOST

Sociologové se začali zabývat tím, co lidem pomáhá udržet si zdraví a prožívat pocit štěstí. Zjistili, že víra v Boha a  náboženský život významně přispívají k duševnímu, tělesnému a emocionálnímu zdraví. Důvodů k tomu je mnoho, ale tím nejdůležitějším je, že víra lidem pomáhá pozitivněji reagovat na nepřízeň osudu. Člověk je zatěžkán každodenními velkými i malými starostmi; V hlavách se pohybuje mnoho myšlenek, ale  Bůh z Bible připomíná, aby se k němu lidé obraceli modlitbou a důvěrou...   

ČÍM SE PROVÁDÍ OSUD? 

Osudový pořad je řízen Bohem, a k vykonávání účinků této Vůle jsou využity nejen přírodní zákony a zákonitosti, ale i  kosmické síly, které se různí svým stupněm spirituality jako vše jiné ve vesmíru = Bůh, andělé, duchové, démoni, hvězdy a planety, příroda - člověk... Nad těmito silami stojí Bůh Stvořitel > původce, udržovatel a  svrchovaný Vládce celého Stvoření. Jeho moc a vlastnosti jsou též projevené v Ježíši Kristu  a v Duchu Svatém,  to vše jsou zjevení Otce >(Bible - Starý a Nový zákon,  Bible  Jana a Jana...)   

Co říká Bible o andělech?  (Matouš 24:36) (1) Andělé neví vše jako Bůh, (Žalm 103:20; Zjevení 22:9) (2) Jsou podřízeni Boží vůli  svou  poslušnosti a vyplňování Jeho příkazů (Židům 1:14) dobré anděly Bůh posílá na pomoc věřícím (3) (Skutky 8:26; 10:3) Jsou nápomocni při přivádění lidí (modlitbami) ke Kristu (Skutky 12:5-10) a přináší odpovědi na modlitby; (4) (Zjevení 7:1; 8:2) Jsou nástrojem Božího soudu a trestu.  Andělé jsou vázáni omezením; nemohou vykonat zázrak, pokud je k tomu Bůh nezmocní. Všechna  omezení odhaluje Bible, která připisuje moc konat zázraky; Stvořit a ukončit život > náleží pouze Bohu > viz. Bible 

 Shodně také uvádí:

Severinus Boëthius, nar. 25.10.480-524 (v Římě), první filosof středověku a teolog (považován za svatého), který napsal pět vzácných knih:  o Boží prozřetelnosti, LÁSCE, LÉČBĚ, DOBRU, OSUDU.

v jeho knihách lze najít:

"...že svět neovládá Štěstěna, nýbrž boží prozřetelnost, ač si to lidská mysl, zkalená nesprávnými názory, často nehodlá připustit; Lidské štěstí nelze hledat v nahodilostech, v bohatství, hodnostech, moci a slávě; I nepříznivý osud bývá lidem prospěšný;  svornost a  láska  jsou pevné základy blaha; Stane se jen to, co chce Bůh, protože On zavedl všechny zákony, které řídí vesmír. Všechny přírodní zákony jsou Božími zákony,  Bůh je tvůrce všeho. Boží zákony obsahují všechny životní situace. Hrozí-li člověku nebezpečí, jeho tvůrcem není člověk, ale Bůh, jsou prostředkem k pokroku a znovunastolení rovnováhy DUCHA. Když se něco změní, je to Boží vůle; 

"K vykonávání osudového pořadu člověka, jakožto Boží Vůle jsou využity nejen (1) přírodní zákony a zákonitosti, ale i síly, mezi něž patří (2) energie vesmírných hvězd a planet; (3) služba duchů s Božskou prozřetelnosti, (4) andělská síla; (5) rozmanitá obratnost démonů k nastolení rovnováhy ducha; (6) a někdy zasáhne samotný Bůh, má-li se stát zázrak.

anebo jak uvádí:

Emanuel Swedenborg, 1688 - 1772 > "Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše, ačkoliv lidé neví, že myšlenky jsou také ovlivňovány mocnými duchy". Svět duchů je stav, v němž se v jedné mysli střetávají vlivy z nebe i temnoty (i o tom jsou ta čísla). Za svého života na zemi se člověk mezi nimi rozhoduje". Swedenborg > velký švédský mystik, věštec a jasnovidec, také vědec, teolog, biskup, vynálezce, autor spisů o matematice, pohybu planet; otec nových znalostí o nadpřirozených věcech. Také biskup a kaplan královské rodiny, rovněž přísedící Královské horní rady, člen švédského parlamentu.  

Karmická osudovost působí takto: Vykonavatelem karmy“ jsou bytostí, pro nás neviditelné, leč spolehlivě pracující ku prospěchu Stvoření.“ Působí skrze nás, skrze naše myšlení. A je jedno, zda něco zanedbáte, opomenete, špatně se rozhodnete, někoho urazíte..., poškodíte, nebo někomu ublížíte... To vše pochází z myšlení > a je  příčinou následků. Trápení nás postihuje i skrze jiné lidí (i osoby blízké), protože i to jsou mechanismy, které "spolehlivě pracují ku prospěchu Stvoření“.

S.N.LAZAREV > "Diagnostika karmy" - vědec zabývající se analyzováním a odstraňováním příčin rodinných neštěstí, dědičných nemocí a úmrtí. Jeho knihy "diagnostika karmy" se zabývají koncepcí chápání duchovního světa.  "V těle se nemůže stát nic, co by nemělo původ v mysli. Mysl je náš duch, a duch je právě takový člověk jako my. Jediným rozdílem je, že co se odehrává v těle, děje se na přírodní úrovni, zatímco co se odehrává v mysli, děje se na duchovní úrovni. Jedno je dokonalým obrazem druhého."

Písmo svaté KKC 1864: "Člověk víru v Pána Boha a Jeho pomoc může odmítat, ale odmítá-li Boží milosrdenství (tj.pomoc), rouhá se, a Bůh mu neodpustí" = nepomůže. Jak může pomoci, když člověk v Boha nevěří? Při těžké chorobě a těžké psychické zátěži lidé prosí velmi rádi, a úpěnlivě, nemají-li  Alzheimera či nejsou  duševně nemocní

Zákon reinkarnace

Tento pojem označuje opakované převtělování individuální duše, tedy - hrubě a velmi zjednodušeně řečeno - vstup duše do těla při jeho početí a opakování tohoto aktu opět po tělesné smrti, kdy duše po smrti opouští své dosavadní tělo,a po určité době opět vstupuje do nového těla.Tato nauka je v různých odstínech a variacích vlastní hinduismu, buddhismu, pozdější židovské mystice (kabale).

 „Tajemství reinkarnace“  vysvětluje nepochopitelné nespravedlností života, rozebírá je jako nástroj osudového pořadu, který vychází z Boží vůle... a odpovídá na různé proč.., a např. i to, proč mohou být minulé životy vyjádřeny pouze v životě žitém nyní, jinak se žádný život nestává pro člověka významným.

Očistec byl uznán církvi v roce 593. Očistec je trest za omyly střední důležitosti, a to se právě týká REINKARNACE. Každý život je příležitostí pro duši, aby se mohla mohla očistit od nánosů hříchů z minulosti. Na vůli duše záleží zda její krok bude kratší nebo delší, zda postoupí dopředu... Pozemský život je zkouškou, duchové jsou dílem Boha, a podrobeni Boží Vůli. Aby duch dosáhl stavu dokonalosti, musí z Boží Vůle podstoupit  život v tělesné existenci. Čím méně je duch dokonalý, tím více útrap na zemi prožívá. Tělo je schránkou duše, a bez duše živé tělo nemůže existovat.  Znovu vtělení jsou početná, protože pokrok je téměř nekonečný. Všichni duchové se snaží o dokonalost (jen každý duch ve hmotě to tak nemusí chtít), ale Bůh jim k tomu  poskytuje tělesný život jako prostředek zkoušky. Ve své spravedlnosti jsou však žádáni, aby v novém životě uskutečnili to, co nemohli udělat nebo dokončit ve zkoušce předchozí. Život je tak prostředkem k vývoji a přípravou pro očistu duše

ŽIVOTNÍ  ZKOUŠKY

Osudový pořad je řízen Bohem a k vykonávání účinků této Vůle jsou životní zkoušky. Slouží  k poznání, k růstu a dospívání. Bůh ví předem, jak se zachováme. Ale my to nevíme. On chce, abychom poznali a zakusili Jeho moc v naší bezmoci. Dokonce nám z každé zkoušky ukazuje cestu ven a dál. „Bůh je věrný,“ píše apoštol křesťanům v Korintu, „nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“(1. Korintským 10:13)

Boží zkoušky jsou nejen různá protivenství v životě, ale také chvíle úspěchu a zdaru. K pokušení slouží> lákadla, svody, nástrahy, klamy, přeludy. Příklady životních zkoušek jsou v Biblí vysvětleny i příběhy Joba. Satan pokušitel jeho bezúhonnost pomluví a Bůh, aby vyzkoušel Jobovu věrnost, vydá Joba do Satanových rukou. Výsledkem Stanovo působení je osobní tragédie, která pro Joba  představuje ztrátu děti, veškerého bohatství a zdraví..." Job se v průběhu dějin stal synonymem pro člověka, který v bolestech a utrpení zůstává stálý a dokáže utrpení s pokorou přijmout. Tím Jób obstál v Boží zkoušce a Bůh  jej odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál také, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté Job ještě 140 let.   

NEPŘÍZEŇ  OSUDU

Bůh využívá nepřízně osudu, aby člověka změnil. Prostřednictvím utrpení vstupuje do života neviditelná SÍLA jako OSUD. Buď člověka změní k lepšímu, nebo to vyřeší násilný "odchod na onen svět". Mnoho lidí (kteří to pochopit nechtěli) nad utrpením nezvítězili, nepoučili se z něj, ba dokonce utrpení nepřežilí. Pokud trpící nechce procházet nečekanými nepřízněmi osudu, neviditelnou ochranu před škodlivými vlivy a zlými silami "viditelnými i neviditelnými" poskytuje pouze Bůh.

Ti, kteří jsou vedení ZLEM, prožívají mnoho těžkostí, potýkají se s nepřízní osudu a životními prohrami - utrpení je udolaly a dovedly až ke spáchání sebevraždy nebo k jiným úmrtím. Ti, co jsou stabilně šťastní, třeba mají dobrou povahu, a tak si užívají štěstí, zdraví a klidu...  A těm, jímž se nedaří a smůla se stále lepí na paty, mají povahu, která to přitahuje, např. sami sebe uvrhli do prokletí.

Možná čtenář namítne, že existují lidé, kteří nejsou dobří, jsou nevěřící, nemodlí se a přece se jim daří... I na tuto otázku duchovní literatura odpovídá:

Ano zbohatli... Je však nutné vyčkat konce. Draze zaplatí za štěstí, které si nezasloužili. Čím více dostali, tím více budou muset svému osudu vracet. A tak se i děje, ti co si štěstí nezasloužili trpí depresemi z dlouhodobých soudních procesů a nakonec i ve vězení; někteří nečekaně těžce onemocněli, a ti kteří se proviňovali  hodně - zemřeli... Takové věci se  dějí, je to v tisku, televizi, na webu.

PROČ  ZŮSTÁVAJÍ  NĚKTERÉ  MODLITBY  NEVYSLYŠENÉ?

Lékař Dr. Dossey shrnuje ve své knize téměř 300 studií, které potvrzují účinnost modlitby.

Největší tragédií není nevyslyšená modlitba, nýbrž nevyslovená modlitba-F.B.Meyer

Doporučoval bych knihu od Jerry Sittser: Když nebe mlčí (a Bůh neodpovídá na Vaše modlitby): Uvedený autor knihy se musel vypořádat s problémem nevyslyšené modlitby, když mu v minulosti při autonehodě zahynula: matka, manželka a dcera, přestože se za jejich ochranu téhož dne v kostele modlil, tak jako každé jiné ráno. Autor zde nastiňuje, proč může docházet k nevyslyšení modliteb, na různé pozitivní aspekty modlitby i na jejich úskalí a možná nebezpečí.

Mnoho lidí přitahuje otázka: Proč trpíme? A jak objevit Boží vůli, když se budoucnost zdá být nejasná? Zdrojem trápení může být pro věřícího: Proč Bůh nevyslýchá naše modlitby? Pro věřícího patří modlitby ke křesťanským disciplínám, v nichž se stávají na Bohu zcela závislí, tedy i zranitelní, když Bůh jejich prosby a potřeby nenaplní. Někdy se lidé modlí za věci na kterých jim záleží a prosí např. za to, aby je Bůh zbavil závislosti na alkoholu;  za uzdravení nemocného dítěte... modlí se s vírou a vkládají do toho tolik důvěry, jako by na tom závisel celý jeho život - a on na tom pravděpodobně závisí. Co si však počít, když Bůh mlčí v okamžiku, kdy člověk zoufale čeká na Boží pomoc? Je těžké přijmout, že Bůh ignoruje modlitby, na kterých člověku tolik záleží, a ještě těžší je v takovém případě na modlitbách vytrvat. Výše uvedený autor knihy začal hledat důvody nevyslyšených modliteb, proč jeho rodina zemřela, přestože se modlil každé ráno za ochranu rodiny, přestože autonehodu nezavinili, zavinil ji opilý řidič.

Vyslyšení modliteb nám slíbil samotný Ježíš Kristus;  autor knihy Jerry Sittser závěrem knihy "proč se tak stalo" uvádí:

 Zaprvé: Je-li člověk nevěřící – anebo málo věřící, pak je zbytečně prosit o něco, když tomu nevěří a pochybuje, že modlitba pomůže. Nelze proto očekávat, že když se člověk začne modlit, že obdrží ihned veliké úspěchy. Začátečník nemá dost nutného stupně víry, a svými pochybnostmi omezuje přitažlivou sílu svých přáni. Proto jsou u mnohých lidí výsledky a počátku malé a někdy na ně čeká dost dlouho: Nejhorší, překážkou výsledků  modliteb jsou pochybnosti. To je nejhorší jed, kterými člověk okamžitě umrtví modlitby.

Zadruhé: Možná, že se člověk modlí jako pokrytec, protože v sobě živí zášť, vědomě hřeší, má lehkovážná přání nebo je sobecký. Pokrytci předstírají něco, co ve svém srdci jako pravdu neprožívají. Tváří v tvář svému nadřízenému jsou samy úsměv, ale za jeho zády ho pomlouvají; na veřejnosti předstírají, že jsou šťastní, zatímco doma jsou neustále rozmrzelí; jejich činy nejsou v souladu s tím, co říkají. Pokrytci si v neděli ráno hrají na věřící a potom po celý týden Boha ignorují.  Může jít o modlitbu PÝCHY, která v člověku probouzí pocit, že je lepší než druzí, a odvádí ho od Boha.

Zatřetí: něco není v pořádku s jeho vírou. Může mít dostatek víry k tomu, aby se modlil a prosil Boha o něco, na čem nám opravdu záleží, ale nemusí jí mít tolik, kolik je třeba k přijetí jeho odpovědi. Může se modlit s mnoha pochybnostmi v srdci. Může například prosit Boha o peníze, které nutně potřebuje na nákup jídla, na zaplacení dluhů, chodu domácnosti atd., ale nemusí mít dostatek víry v to, že Bůh jeho modlitbu vyslyší. Semínko pochybností vždy vyroste znovu, protože se nemodlí zcela upřímně, což je dáno buď tím, že nevěří, že Bůh jeho modlitby vyslyší, anebo prostě pochybuje o tom, že si vyslyšení modliteb vůbec zaslouží.

Začtvrté: Možná své modlitby nesprávně formuluje. Nepoužívá ta správná slova, nezná správné obraty, neprosí správným způsobem, nemodlí se s dostatečným odhodláním. Je  zapotřebí, aby člověk dokázal pohlédnout do temnoty své duše a nepřestal se modlit, i když se zdá, že pro to nemá důvod. K modlitbě potřebujeme více srdce než jazyk. Jedním z důvodů, proč modlitby zůstávají nevyslyšené, je skrytá touha po hříchu, např. živená zášť či nenávist. V modlitbě Otčenáš Ježíš říká: A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“  Různé choutky člověka vnitřně rozdvojují;  člověk touží po Bohu, a proto se modlí; ale zároveň touží po hříchu, který ho od Boha odděluje. Rozdvojenost vůle  způsobuje  neupřímnost, která i ve chvíli modlení v srdci hýčká ďábelské hříchy, což bývá též příčinou nevyslyšených modliteb; 

Jak je možné, že existují děti - géniové?

V týdnu mezi 08 - 14 červnem 2020 dávali na SHOWTIME (TV PRIMA) schopnosti čtyř letého chlapce, jak hraje na klavíru koncertní skladby, hraje i na bicí nástroje, zná noty a skládá si noty... Co to je? Reinkarnace někoho, kdo zemřel jako vysoký hudební mistr, a po novém vtělení začal na stejném stupni, na kterém ukončil předešlý život = hudební génius od 3 - 4 let. To přesně odpovídá výše uvedenému o reinkarnaci. 

Proč je v Bibli psáno, že žijeme jen jednou?

Bible: Židům 9,27: Každý člověk umírá jen „jednou“. S.N.LAZAREV - ruský vědec v analyzování a odstraňování příčin rodinných neštěstí, dědičných nemocí a úmrtí; křesťan, autor knih "Diagnostika karmy"; na výše uvedené odpovídá: "Jde o to, že jako tělo opravdu žijeme jen jednou. Každý z nás je však souhrnem těla a duchovních struktur. Já zemřu, a přesně stejná osoba tu už nikdy nebude. Budu mít jiné tělo, a má duše se také poněkud promění. Proto je smrt, ostatně jako každá zkáza pozemskosti, jevem dvousečným a je absolutní i relativní zároveň."  

Jestliže jsme již žili dříve, proč si to nepamatujeme?

Písmo sv. říká: „ať strom padne na jih nebo na sever, zůstane tam, kam padne“ (Kaz 11,3); nazpět se nikdo nevrátí ani proto, aby to nemohl říci svým bližním. Z uvedených důvodů Bible o minulých životech nemluví, Bůh nechce, aby člověk věděl, co v minulých životech dělal a čím byl, pozbylo by to smyslu životních zkoušek. Z minulého života zůstává TALENT a NADÁNÍ, člověk začíná vždy na tom stupni, na kterém život opustit - podobně jako žák ve škole, když postupuje výš, anebo propadá. Z toho se rodí talenty, kteří v dětství umí hrát na housle či jiné hudební nástroje, anebo jsou  v dětství zázrační v něčem jiném.

Uzdravení skrze modlitbu

V Boží knize (1 Kor. 6: 19-20) je psáno: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a který jste obdrželi od Boha. Boha oslavujte  ve vašem těle a ve vašem duchu, neboť patří Bohu!

Kniha od J. Grant Andersona s názvem "Göttliche Heilung" ("Boží vyléčení"), obsahuje Boží uzdravování těla a duše, řada přesvědčivých argumentů dokazuje, že božská uzdravení jsou biblická... Tato kniha uvádí  kolem 70 případů vyléčení z rakoviny a z  jiných zhoubných nemocí právě díky modlitbám.   Bůh nás udržuje při životě, všechny naše schopnosti pohybovat se, myslet, milovat či modlit se... jsou závislé na Bohu. Je pro nás životně důležitý jako vzduch, který dýcháme, jako potrava, jako voda, Bůh je našim palivem, které naše duše spalují; je potravou, kterou se naše duše sytí... Neexistuje nic, co by mohlo člověku Boha nahradit.

"Eva přijala v ráji ďábla jako boha, a proto jsme smrtelní; rodíme se s ďáblem v těle, tělo je hříšné, DUCH je stvořen Bohem a patří Bohu, tam se i po smrti vrátí. Někdo v sobě vyživuje ďábla v maximálním míře, jiní ho tlumí vírou v Boha a Ježíše. Bůh pomáhá a chrání podle karmické zátěže, výše karmy rozhoduje o tom, co člověk prožije. 

BŮH JE JEDEN > OTEC, SYN a DUCH SVATÝ

Otec - Stvořitel:

Bůh, věčný Otec, je Stvořitel, Původce, Udržovatel a svrchovaný Vládce celého stvoření. Moc a vlastnosti projevené v Synu a v Duchu svatém jsou rovněž zjevením Otce. (Genesis 1,1; Zjevení 4,11; 1. Korintským 15,28; Jan 3,16; 1. Jan 4,8; 1.Timoteus 1,17; 2 Genesis 34,6.7; Jan 14,9).  Bůh k záchraně lidstva musel najít takovou cestu, která je absolutně spravedlivá! To znamená, že záchrana bude dokonána skrze zastoupení! Někdo musel zástupně zaplatit dluh lidstva a vzít trest na sebe. Zahyne pouze zástupce na kterém bude trest vykonán.  Ve své lásce byl Stvořitel připraven přijít na svět v Ježíši Kristu, aby zástupně zemřel na kříži a byla znovu obnovena „spravedlnost“. „Stvořitel byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou“ (2 Kor 5, 19, B21)  Zástupně za lidstvo nemohl zemřít nikdo jiný než sám Bůh, jehož část v Duchu svatém vstoupila do Panny Marie, aby se narodil Ježíš Kristus. Protože pouze „nevinný a spravedlivý“ může zástupně zaplatitobnovit spravedlnost. Kdyby na kříži trpěl nějaký hříšný člověk, tak by dostával to, co si zasloužil, jak umírající zločinec. Ale Stvořitel ve své lásce nechtěl, aby šlo lidstvo se svou vinou do pekla. Bůh Otec (neviditelný duch) na sebe vzal podobu člověka skrze těhotenství Panny Marie a narození Ježíše, svého Syna. Kdo neuznává Ježíše Krista, neuznává Stvořitele, neboť Bible praví, že Ježíš je Stvořitelem -viz. níže SYN + také "Jsme účastníky kosmické hry"

Syn - Ježíš Kristus:

Bůh, věčný Syn, se stal člověkem v Ježíši Kristu. Většina historiků klade Ježíšovo narození mezi roky 4 a 7 př. n. I. Panenské početí Ježíše Krista je učení, podle kterého matka Ježíše Nazaretského Marie otěhotněla bez pohlavního styku s Josefem, otěhotnění nastalo Duchem Svatým.  Panna Marie zůstala pannou až do své smrti  i po Ježíšovo narození. Není matkou člověka, který se spojil s Bohem, ale člověka, který je od první chvíle svého početí opravdovým Bohem.  Ježíš Kristus je ve skutečnosti Stvořitel vesmíru! Cena Ježíšovy krve spočívá v tom, že je Stvořitelem a v tom, že je „bez úhony a poskvrny“!  A Bible mluví jasně: Tento Ježíš bez úhony a poskvrny je Stvořitelem!On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá…On je středem všech dimenzí “  (Kol 1, 13–17)

     Skutečností je, že Ježíš mnohokrát předem ohlašoval své utrpení a smrt, ale také vzkříšení. Jednou řekl: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (J 10, 17) Bible nám podává zprávu o tom, že na kříži je zjevena Boží láska, Ježíš za nás zástupně zemřel, protože to byla jediná cesta, jak vyvrátit lži ďábla o náboženství a Bohu. Ježíš je jedinou cestou k Otci. Mezi lidmi a Stvořitelem je hluboká propast, protože lidstvo je hříšné a slouží ďáblu, Ježíš však hříchy lidstva vzal na sebe, svou smrtí ho vykoupil ze satanovo pekelných řetězů, a je to Ježíš, kdo dál o životě a smrti člověka rozhoduje - stal se mostem (nad propastí) a jedinou cestou k Bohu Otci (Stvořiteli): Já jsem ta cesta, pravdaživot. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“, praví Kristus v Bibli. (J 14, 6)  Žádný vlastní skutek a žádné náboženství světa nikoho nevytrhne z ohnivého jezera a nezachrání pro nebe. Kdo přichází k Bohu  bez Ježíše, ten půjde se svou vinou vstříc věčnému trestu = peklu. Milost a spása existují jen skrze Ježíše Krista. „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž by mohl být člověk spasen.“ (Sk 4, 12)

    To je všeobecně přijímáno v křesťanských církvích i v islámu. Katolická církev toto uznává podle apokryfů ze svaté Anny. Ježíš (arab. Jasů' či ísá) je pro muslimy jedním ze čtyř velkých proroků (Abrahám, Jákob, Mojžíš, Ježíš), kteří předcházeli poslednímu a největšímu poslu Božímu, Muhammadovi. Při Ježíšovo křtu u řeky Jordán  se z nebe ozval hlas a označil Ježíše za vyvoleného Božího syna (Mk 1, 11 + Král, ČEP) Pro křesťany je Ježíš Kristus očekávaným Mesiášem, Spasitelem, Bohem, který lidem přinesl spásu. Je jediným prostředníkem mezi Stvořitelem a lidmi, je vyvrcholením Božího zjevení. Tvoří "most" pro vstup k Otci, bez Ježíše to není možné > k vyslyšení modliteb a Boží pomoci... Veškeré dějiny spásy mají v něm svůj střed - o něm hovořili proroci a celý Starý zákon, k němu a k jeho království směřují dějiny. V Bibli je zaznamenáno mnoho případů zázračného uzdravení jak tělesného, tak i duševního. Jde o horečky, chromé lidi, slepotu, malomocenství a jeho příznaky, navrácení života mrtvému a další. Ježíš uzdravoval lidi pouhým dotykem či modlitbou.

     Učedníci a jeho přátelé, kteří chodili s Ježíšem tři roky, s ním zažívali tři roky plné života, naděje, tři roky Božího království přicházejícího na zem! Viděli to, že Ježíš v sobě má moc, které se nedokáže nic postavit, křísil mrtvé, uzdravoval všechny nemoci, dokonce přikazoval bouři a přírodě! Co řekl, to se stalo! Měl slova, která dávaly život! Dokonce i jim Ježíš propůjčil svoji moc, takže sami uzdravovali nemoci, vyháněli z lidi zlé démony, kteří je ovládali. Po Ježíšovo smrti, ukřižování vstal Ježíš 3.den z mrtvých (Lk 9,22), prošel smrti, sestoupil až na nejhlubší dno, zažil oddělení duše od těla, za nás si prošel peklem a rozrazil tak bránu smrti, z které vyrval zajatce (lidstvo) před záhubou. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou;  ukázal se Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně: Apoštol Pavel" (Bible, 1.Korintským 15:3-4).  Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a slouží v nebeské svatyni v náš prospěch. Nanebevstoupení Páně, o události, kdy se Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání naposledy zjevil apoštolům a v oblaku se vznesl do nebe, se podle skutků apoštolů Sk 1. 9 - 1, 12 (Král, ČEPé5) stalo na hoře Olivetské, kde byl Ježíš před jejich zraky  vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. (Jan 1,1-3.14; 5,22; Koloským 1,15-19; Jan 10,30; 14,9; Římanům 6,23; 2 Korintským 5,17-19; Lukáš 1,35; Filipenským 2,5-11; Židům 2,9-18; 1 Korintským 15,3.4; Židům 8,1.2; Jan 14,1-3)

Jeho vstání z mrtvých  je důkazem Pravdivosti Bible a Hospodina jako Jediného Boha Stvořitele. Tím, že Bůh vzkřísil Krista, dal svoji pečeť na Ježíšovo vykupitelské dílo! Ježíš je tím, kdo má dnes „klíče od hrobu i smrti.  Ježíš rozhoduje, kdo přežije, anebo bude předán peklu (zhoubným chorobám, neštěstí...) a zemře.   Ježíš Kristus je středem stvoření, On v sobě všechno stvoření obnovuje: nebeské (anděly) i pozemské (lidi). Skrze Ježíše byly stvořeny všechny věci, zjeven Boží charakter, spasení lidstva a svět  jím je souzen. Žil a byl pokoušen jako člověk, a přesto byl dokonalý a ztělesněním Boží spravedlnosti a lásky. Svými zázraky projevil Boží moc a prokázal, že je Boží zaslíbený Mesiáš. Dobrovolně trpěl a místo nás zemřel na kříži za naše hříchy.

 Matka Boží Panna Maria nezemřela jako ostatní lidé, nýbrž byla vzata do nebeské slávy i se svým tělem. V křesťanské víře je smrt následkem hříchu a Maria je dle katolického vyznání uchráněna jak hříchu osobního, tak prvotního (Neposkvrněné početí) nezemřela jako ostatní lidé. Zároveň je oslavení jejího těla při nanebevzetí předzvěstí a zdrojem naděje pro katolíky', neboť ti věří ve vzkříšení těl všech lidí na konci věků k poslednímu soudu.

Duch svatý:

Bůh, věčný Duch, spolupůsobil s Otcem a Synem při stvoření, vtělení a vykoupení. Inspiroval pisatele Bible. Naplňoval Kristův život mocí. Zve a přesvědčuje lidi. Ty, kteří ho poslechnou, obnovuje a proměňuje k Božímu obrazu. Poslán Otcem a Synem, aby byl vždy s Božími dětmi, obdarovává církev duchovními dary, zmocňuje ji k vydávání svědectví o Kristu a v souladu s Písmem ji uvádí do veškeré pravdy. (Genesis 1,1.2; Lukáš 1,35; 2 Petr 1,21; Lukáš 4,18; Skutky 10,38; 2 Korintským 3,18; Efezským 4,11.12; Skutky 1,8; Jan 14,16-18.26; 15,26.27; 16,7-13)

DARY DUCHA SVATÉHO:  

1) MOUDROST: (srov. 1Král 3,9),

    Jde o milost  umět se dívat na každou věc Božíma očima, viděním světa, viděním situací, okolností, problémů a všeho. To je moudrost. Někdy hledíme na věci podle svého zalíbení či podle stavu svého srdce, tedy s láskou či nenávistí, se závistí… To není Boží vidění. Je-li člověk ve společenství s Pánem, Duch Svatý jako by proměňoval jeho srdce a dával mu vnímat veškerou svoji vřelost a náklonnost. Ví všechno, ale ve smyslu, že umí rozeznat, co je Boží a co nikoli, má moudrost, kterou dává do našich srdcí Bůh. Nasloucháme-li Duchu Svatému, učí nás moudrosti, obdarovává nás moudrost Božího vidění, Božího slyšení, milovaným srdcem Boha, souzením věcí Božím soudem. To je moudrost Ducha Svatého.

2) ROZUM: (1Kor 2,9-10).

    Nejedná se o lidskou inteligenci a intelektuální schopnost, kterou můžeme být nadáni více či méně. Jde o milost, která v křesťanovi probouzí schopnost překročit vnější aspekt reality a probádat hlubiny Božího myšlení a Jeho plán spásy. To neznamená že křesťan může porozumět všemu a mít úplné poznání Božích plánů, ale umožňuje intus legere, tedy „čtení zevnitř“, rozumět věcem v Božím porozumění. Chápání situace do hloubky, jak ji chápe Bůh, protože Ježíš k tomu seslal Ducha Svatého, aby se tímto darem dařilo porozumět věcem, jak jim rozumí Bůh. Někdo může číst Bibli, evangelium a něčemu rozumět, ale čte-li evangelium s darem Ducha, může porozumět hloubce Božích slov. A to je velký dar, o který mohou prosit všichni: Dej nám Pane dar rozumu.

3) RADA: (Žl 16,7)

    Duch Svatý otvírá mysl, otevírá nás, aby člověk lépe chápal věci Boží i lidské, situace a všechny věciSkrze tento dar rady Bůh osvěcuje Duchem naše srdce, aby nám dal pochopit, jak máme správně mluvit či jednat a kterou cestou se ubírat. Jak v nás tento dar působí? Duch Svatý, jakmile jej člověk přijme a uhostí ve svém srdci, ihned jej vybavuje vnímavostí ke svému hlasu a usměrňuje jeho myšlenky, cítění a úmysly podle Božího srdce. Duch Svatý uschopňuje lidské svědomí učinit konkrétní rozhodnutí ve společenství s Bohem podle Ježíšovy logiky a jeho evangelia. Takto Duch Svatý dává člověku vnitřně a pozitivní růst ve společenství a pomáhá nepropadat egoismu a vlastnímu způsobu vidění věcí. Podstatnou podmínkou uchování tohoto daru je modlitba. Modlitba vytváří prostor pro příchod Ducha, aby člověku v oné chvíli pomohl, poradil v tom, co má konat. Nikdy nezapomínat na modlitbu. Nikdo si nevšimne, když se člověk modlí v autobuse, na ulici; když se modlí mlčky, srdcem. S Duchem svatým člověk zakouší, jak pravdivá jsou Ježíšova slova z Matoušova evangelia: „Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit“ (Mt 10,19-20). Duch Svatý radí, ale člověk mu musí dát prostor, aby mu mohl poradit. A dát mu prostor znamená modlit se, aby přicházel a stále mu pomáhal.

4) SÍLA: (srov. Mk 4,3-9; Mt 13,3-9; Lk 8,4-8)

     Ne každé sémě, které člověk zaseje přináší plody.Pokud ho člověk zaseje na neúrodnou půdu, plody to nepřináší. Sémě často narazí na vyprahlost lidského srdce, a třebaže je přijato, hrozí mu, že  plody nepřinese. Duch Svatý osvobozuje půdu našeho srdce od apatie, nejistot a všech obav, které jej brzdí, aby Ježíšova slova byly opravdově a radostně uváděna ve skutek. Tento dar  pomáhá, dodává sílu a zbavuje mnoha zábran. Stane se, že se vyskytnou také obtížné chvíle ve kterých se dar síly projevuje mimořádně, příkladně.  Pomyslete na ony rodiny, muže a ženy, kteří se perou s těžkým životem, aby zajistili rodinu a vychovali děti... Umožňuje jim to dar síly, který jim pomáhá. Pán nás nezkouší více, než jsme schopni snést. Je vždy s námi. „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“

5) VĚDĚNÍ:  

    Mluví-li se o vědění, jde o schopnost člověka stále lépe poznávat skutečnosti, která jej obklopují, a objevovat zákonitosti, jimiž se řídí příroda a veškerý život - chápání Boží lásky a  hlubokého vztahu ke každému tvoru. Oči osvícené Duchem Svatým a otevření kontemplaci Boha v kráse přírody a velikosti kosmu objevuje, že všechno mluví o Něm a Jeho lásce. To vzbuzuje velký úžas a hluboký pocit vděčnosti! Je to dojem, který také zakoušíme, když obdivujeme umělecká díla nebo jakýkoli div, který je plodem génia a tvořivosti člověka. Duch Svatý nabádá chválit Pána z hloubi srdce a rozpoznávat ve všem,  co máme a co jsme, jako nedocenitelný Boží dar a znamení Jeho nekonečné lásky k nám. Dar vědění člověku umožňuje spatřovat tuto krásu. Proto chválíme Boha a děkujeme mu, že nám daroval tolik krásy, a učinil mnoho krásného pro to nejkrásnější, čímž je člověk.

6) ZBOŽNOST

    Toto spojení s Pánem se nemá chápat jako povinnost, je to spojení, které vychází z nitra, jde o vztah žitý srdcem, je to naše přátelství s Bohem, které nám daroval Ježíš. Duch Svatý nám dává vnímat Pánovu přítomnost a veškerou jeho lásku k nám. Dar zbožnosti znamená mít opravdovou schopnost radovat se s radujícími, plakat s plačícími, být nablízku tomu, kdo je osamocen či znepokojen, napravovat pomýlené, těšit zarmoucené, přijímat ty, kdo se ocitli v nouzi, a pomáhat jim. Dar zbožnosti darovaný Duchem Svatým nás činí mírnými, klidnými a trpělivými, přivádí nás k pokoji s Bohem a k ochotě sloužit druhým.

7) BÁZEŇ  BOŽÍ

    Není to strach z Boha. Bázeň Boží člověku umožňuje uvědomovat si, že všechno dostáváme z milosti a že naše pravá síla spočívá jedině v následování Pána Ježíše a v tom, že dovolíme Otci, aby nás zahrnul svojí dobrotou a svým milosrdenstvím. Otevřít srdce, aby k nám mohla vejít Boží dobrota a milosrdenství. Toto činí Duch Svatý darem Boží bázně: otevírá srdce, aby Otcovo odpuštění, milosrdenství, dobrota a něha vešly k nám, neboť jsme Jeho nekonečně milovanými dětmi. Žije-li člověk ve zlu, rouhá-li se Bohu, získává peníze podvody, vykořisťuje-li druhé a tyranizuje je, žije-li jen pro peníze, pýchu, ješitnosti, moc či hrdosti, pak se spouští ony známé "Boží mlýny > soukolí karmy" takže člověk s celou jeho mocí a všemi penězi, i s celou svojí hrdostí a samolibostí k štěstí nedojde. Nikdo si s sebou odtud nemůže vzít peníze a moc, samolibost ani hrdost. Nic! Může si odnést jenom lásku, kterou nám dává Bůh Otec, Boží něhu, kterou jsme s láskou přijali a obdrželi. Může si odnést jen to, co učinil pro druhé, bez korupce. 

    Bůh je jeden, ale nebe „nemůže být složeno z lidí jediného náboženství, potřebuje lidi mnoha náboženství."  Popírání Boha Pána Božství  vytváří peklo.

PÝCHA a HŘÍCH

  1. PÝCHA je na 1.místě ze 7 smrtelných hříchů, neboť pochází z podobizny "Padlého anděla".

  2. Hřích je něco, co se stane v našem  životě a může se týkat buď mého vztahu k Bohu, nebo vztahu k bližnímu, protože člověk je z duchovního hlediska (podle Bible a Písma svatého) stavěn na druhé místo vedle Boha, neboť lidské srdce bylo stvořeno tak, že nemůže existovat bez druhého člověka. Člověk dostává život (početím) od druhého člověka a bez toho by neexistoval, a tudíž bez druhého člověka ani nemůže být.  

  3. K příkladům uchvácení démonickým (Satanovo) ZLEM není třeba chodit daleko: Drogy a zabíjení, nehody, loupeže a jiná zvrácenost. To samé platí pro alkoholMAMON je jméno posledního syna ďábla, lide ale kvůli mamonu podvádí, klamou, kradou, vraždí, válčí...

  4. Nejmocnější zbraní, která pomáhá démonickému ZLU zaútočit, je lidská pýcha ve svých domnělých schopnostech; bludech vznešenosti a "úplném vědění".  To udržuje člověka v pocitu, že všechno dobře zná a že vzdělaný člověk přeci ví, že démonické ZLO (které vyživuje ve své duši) neexistuje.

Lidé říkají: "Kdyby BŮH existoval, nebyly by války a  vše nespravedlivé, co se ve světě děje.." Duchovně znalí naopak ví, že Bůh stvořil vesmír a vetkal do něj dokonalý řád, aby i svět jako součást kosmu fungoval v harmonii. A kdo je ten, co do světa zavedl války a ostatní neřád? Je to člověk! Byl obdarován svobodnou vůlí, jíž zneužívá k násilí, vraždám a válkám... Takže nesvádět vlastní chtíče na Boha Nevěřící argumentuji, že "existence Boha nebyla nikdy prokázána", a proto nevěří. Já říkám, že to je jen duchovní neznalost, Když však přijdou velké psychické zátěže a nemoc, prosí Boha všichni. 

Už někdo viděl gravitaci nebo rádiový - televizní signál  nebo jak vypadá myšlenka?

Neviděl, přesto nelze říci, že to "neexistuje". Zrovna tak jako nelze hledat hodináře v hodinkách,  nelze ohraničit Boha žádným prostorem ani časem, neboť není z masa a kostí.  Můžeme Jej vidět však všude kolem sebe: v přírodě, vesmíru, fyzikálních, chemických a jiných zákonech, ekosystémech atd. To potvrzuje i samotná Bible, která říká, že k tomu, aby člověk poznal, že i svět má svého architekta, nepotřebuje žádné speciální vzdělání. Stačí přemýšlet o Jeho díle, o přírodě, o harmonii s jakou vše funguje. Tím však Bůh nekončí, zanechal další velmi průkazné stopy, Ježíše Krista a jedinečnost Bible, a v neposlední řadě Jej můžeme také různě osobně zakoušet. Můžeme sledovat Jeho vliv v našich životech, může k nám různými způsoby promlouvat, vést nás, dávat a zakoušet i svoji přísnou výchovu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

         Nabídka        Výklad budoucnosti      Věštění z ruky       Věštění z karet        Kartářské techniky

        Numerologie        Osud na tváři      Velké orákulum        Orákulum se nemýlí         Orákulum v životě

        Rozdíly v proroctví        Duchovní odezva      Zajímavosti z věštění      Napsali o mně      CENÍK

   Reference 1          Reference zákazníků                                                                                                 Kontakt