Zákonitosti lidského osudu, věštecká numerologie, Jungova psychologie o vztahu mezi lidským jednáním, nevědomím a životními událostmi

       Jan Bajura

www.vesteni-osudu.cz

   Chaldejská věštecká numerologie, láska, vztahy, Jung a Bible

Člověk není jen tím, co o sobě ví. V jeho nitru působí hlubší síly, které mohou být zdrojem jeho utrpení, ale také jeho proměny. Jsme bytostí, jejíž podstata přesahuje hranice běžného vědomí.

Barevně zvýrazněná slova vám pomohou rychle najít témata, která vás zajímají.

Jak je vidět z obsahu stránek, nezabývám se jen věštěním, ale také tím, co ovlivňuje náš život, o skrytých souvislostech našeho života za hranicí viditelnosti. Nevidíme je, ale působí, neboť to jsou klíče k životu, zdraví, vnitřnímu klidu, i tomu, co se nazývá štěstím. Řídí náš život jen náhoda? Kdo a co skutečně ovlivňuje náš život? Hledám hlubší významy ve světle psychologie, ale i záležitostmi mezi nebem a zemí a osobním přemýšlením.

Každodenní události nejsou jen zprávami o světě kolem nás. Jsou také otázkami, které se týkají každého z nás. Tam, kde končí zprávy, začínají otázky o smyslu života. Nechci psát o tragédiích, chci ukázat, že za nimi stojí otázky, které si kladl biblický Kazatel, Ježíš i mnoho myslitelů, včetně C.G. Junga: "Co je člověk? Odkud se bere zlo? Jaký smysl má náš život? Lidé v tom mohou najít nejen informace, ale také podněty k přemýšlení. To je dnes možná vzácnější než kdy dříve.

Věštecká numerologie

Věštecká numerologie není jen výklad čísel. Je to systém poznávání příčin lidského osudu, který propojuje numerologii, psychologii C. G. Junga, Bibli a dlouholeté zkušenosti z praxe. Píšu zde o příčinách jednání a osudu, přičemž numerologie je jeden z nástrojů, kterým tyto příčiny vysvětluji.

Člověk a jeho osud 

Člověk někdy vnímá svůj život jako soubor náhodných událostí. Přesto se v životě mohou opakovat určitě vzorce – ve vztazích, rozhodování, životních krizích i dalších důležitých událostech. Jedním z témat těchto stránek je proto hledání skrytých souvislostí lidského života. Co ovlivňuje naše rozhodování? Proč si opakovaně vybíráme určitě lidi? Proč se některé životní situace vracejí?  Dvě duše se k sobě přitáhnou, mají-li se setkat, aniž by to tušili, osud k tomu nachází podivuhodné cesty. Setkáme se s člověkem, který nás neobvykle silně přitahuje a nedokážeme si vysvětlit proč? Na druhé straně mohou lidé často ve své blízkosti pozorovat případy lidí, kteří kráčejí ke své škodě jen tím nesprávným směrem a jejich životní peripetie jsou velmi bolestivé.

Z pohledu psychologie C.G.Junga, Rudolfa Steinera, Sigmunda Freuda... lze hledat hlubší příčiny ve vlastním nevědomí. Tím se dostáváme k otázkám, jaké síly skrze naše nevědomí – psýché působí, a proč člověk např. naráží na stejné typy partnerů, opakovaně vstupuje do bolestivých vztahů? Proč se v jeho životě opakují určité konflikty a životní scénáře? Proč má člověk tendence vracet se k destrukci, nehybnosti nebo sebezničení? To naznačuje, že u smysluplných souběhů událostí bez zjevné příčinné souvislosti existují hlubší propojení, které nelze vysvětlit pouze mechanickou kauzalitou. Člověk opakuje určité vztahy, konflikty nebo životní scénáře, protože si neuvědomuje síly, které v něm působí. Z psychologického pohledu se mluví o nevědomém vzorci chování. Gustav Jung ale odmítá redukovat člověka jen na biologický organismus. Tvrdí, že člověk je ovlivňován nevědomím, archetypy a tím, co přesahuje ego. Psychologie a  teorie C.G.Junga jsou hojně prostoupeny zkoumáním náboženských jevů a mytologie...  Psyché je kanálem pro vstup i výstup mezi vnitřním a vnějším světem. Působí přes intuici a bdělost; přes vnitřní stav (víru), skrze fyzickou realitu. Co působí z vnějšího či neviditelného světa, vstupuje do psýché a může se projevit jako myšlenka, touha, pokušení, rozhodnutí a čin. A to, co člověk příjme uvnitř psýché, se stává důsledkem, který se vrací zpět do života. Psyché je místem, kde se setkává Bůh, člověk i temnota a kde se duchovní skutečnosti stávají činem i životní realitou -> „Psychický fakt, který mocně působí na duši člověka"

Začínáte? Doporučuji:

1. Co je věštecká numerologie

2. Proč jsou numerologické rozbory znepokojivě přesné

3. Magický systém

4. Změníš-li jméno...

5. Karty versus numerologie

Na kterýkoliv odkaz kliknete, otevře se příslušná kapitola

NUMEROLOGIE

Rozdíly mezi numerologickými systémy

Pythagorův systém

Hebrejský systém

Indický systém

Chaldejský systém

Chaldejská věštecká numerologie

Mágové, kteří vyvinuli věštecký systém

Jak funguje věštecký systém

Karty versus Věštecká  numerologie

Proč jsou numerologické rozbory znepokojivě přesné

Tajemství věštecké numerologie

Tři zákonitosti věštectví...

Proč se lidé "probudí" až po existenčním pádu

Karty a nahlížení do budoucnosti –II.

Příklady událostí, ke kterým člověka vedlo NEVĚDOMÍ

Někdy tě k neštěstí vede vzorec, který v sobě nevidíš

O časově konzistentní mapě života

Věštecké výroky

Známé věštecké disciplíny

Méně známé věštecké systémy

Alfred Fankhauser o astrologii

Astrologie a věštění

HERMETISMUS

Partnerské vztahy a manželství – II.

Láska, vztahy a duchovní zákony života

Tvrdohlavost jako prokletí pro vztahy...

LÁSKA  A  MANŽELSTVÍ

Vztahy jsou pro Stín nejoblíbenějším hřištěm

LÁSKA JE  ILUZE

LÁSKA, VZTAHY A KARMA

Magická čísla pro uzavření sňatku

Prsty na nohou napovídají, jaký vztah budete mít?

Témata na jiných stránkách:

• Partnerské vztahy – I.

Proč se lidé přitahují? Osudová setkání, Proč si vybíráme právě určitého partnera? ...a další

• Životní nehody se vztahem ke karmě – z pohledu R.Steinera

• C.G. Jung – problém nemocných duší...

• Karma a Bible; Biblická zákon „setby a žně“

• Co tvoří základ, že člověk přijímá úmysly k nechtěným událostem... a další

O autorovi:

Tématikou věštění osudu a budoucnosti se zabývám dvaatřicet let (od 1994); profesně od roku 2004. Lidská budoucnost a osud se dá předpovídat, vyžaduje to ale spolehlivou prediktivní techniku, která není závislá na náhodě, jako výklad karet. Každý, kdo se chce touto tématikou zabývat, musí predikce v průběhu své praxe empiricky testovat (což se dělalo a dělá odjakživa), ale to z karetních výkladů možné není. Bez testování nelze nic prohlásit za kvalitní. I ta nejlepší prediktivní technika se testuje. Už jen proto, aby čísla numerolog správně spojoval a dobře chápal jejich kombinace, což potvrzují predikce dělané lidem, anebo ověřování, které se děje > několika způsoby.

Čísla jsou metafyzické a duchovní nosiče významů, mají biblické a esoterické kořeny, mnohé obsahují symboliku z Bible a mají vnitřní archetyp. Je důležité sledovat, zda mapa čísel odpovídá realitě a životním událostem, což je forma empirického ověřování. Díky tomu může numerolog spojit čísla i s historickými významy, které poskytují konkrétní výstrahu nebo interpretaci> více je uvedeno „v konzistentní mapě života"

Karty (oproti výše uvedenému) nemají žádný pevný věštecký systém, který by se dal empiricky testovat – vysvětluji to: „Karty vs. věštecká numerologie“ a „Budoucnost z výkladu karet“. Náhodně vytažené karty nejsou zárukou toho, co sdělují čísla z data narození, jména a příjmení.  Karty dávají falešný pocit jistoty. Mohou být dobrým pomocným symbolem k zamyšlení, ale hlavním základem je chaldejská věštecká numerologie.

Konkrétní příklady ze života

Teorie je jedna věc, mnohem zajímavější je podívat se na konkrétní životní příběh. Proto zde uvádím příklady známých lidí, které nevědomí (záliby) přivedlo k neštěstí. Nejde o otázku, zda čísla skutečně dokážou předpovědět budoucí událost. Důležitější otázkou je, zda se v životě člověka opakují určité vzorce a zda lze některé události rozpoznat dříve, než člověka zcela zaskočí. Právě zde se podle mého názoru setkává numerologie s psychologií a otázkou osudu. To je jedna z otázek, na které se snažím na těchto stránkách hledal odpověď. Existují životní situace, které mají hlubší souvislosti, než si v daném okamžiku uvědomujeme? Jednoznačnou odpověď nechávám na čtenáři. Mým cílem není člověku říkat, čemu musí věřit. Chci ukázat souvislosti, které mě pří dlouhodobém pozorování lidských životních příběhů zaujaly. 

Numerologické systémy: západní, Hebrejský, východní - asijský/indický...

Z níže uvedené tabulky je vidět, jak rozdílné je Západní učení (Pythagorovo) od Východního systému, zařadíte-li např. trojku nebo osobu nar. 3.dne (z kteréhokoliv měsíce), anebo s životní trojkou (podle Západní tabulky) pod planetu Merkur nebo Mars, pak to je úplně o něčem jiném, o jiném člověku, který má jinou povahu, než člověk například člověk narozen pod vibrací planety Jupiter > jak dole ukazuje tabulka.

Nebo číslo 5 je vedeno podle Západního systému pod vlivem planety MARS, ale podle Východního systému pod vlivem planety MERKUR, a tak dále... Jupiter je symbolem "velkého štěstí" (i v astrologii), ale MARS je např. o potížích...

Někteří, co začali věštit "včera" a vydávají se za numerology, si pletou data narození s tarotovými kartami. V televizním věštírně kdysi kartářka u 4.dne narození tvrdila, že volající je CÍSAŘ. To by pak narozený 1.dne musel být Kejklíř; 9.dne Poustevník; 12.dne Viselec; 13.dne Smrťák; 15.dne Ďábel...

Rozdíly ve volbě numerologického systému:

Na internetu je vychvalovaná řada čísel, bohužel neodpovídají tomu, co se v životech lidí děje. Numerologové říkají: "Vaše čísla narození jsou "mystická, budou přinášet  velké štěstí...", ve skutečnosti to je pro osobu těžká životní zkouška, která zatěžuje duši napětím, osoba propadá fantazijním vizím, deziluze jsou životními zvraty a psychickými problémy. Čísla nejsou jen o energiích planet, mají také náboženské významy, neboť veškeré Boží záměry jsou předpovězeny pomocí čísel> viz."magický systém" + věštecká numerologie  

O numerologii a věštění                                                                    

Mnohým lidem slovo numerologie nic neříká, je to nauka o energii čísel.  Již 3000 let před narozením Krista význam čísel využívali Egypťané, Řekové, Chaldejci, Číňané...  V Judaizmu jsou čísla součástí kabaly, pracuje s nimi i výklad tarotových karet - viz. "Velké" a "Malé arkány" (z velkých arkán čerpá  informace i numerologie). Řecký filozof Pythagoras byl přesvědčen, že čísla jsou základem veškerého dění a života.

Historie čísel a numerologie:

Starověk: Potřeba čísel v běžném životě (obchod, stavitelství, měření času, astrologie…), vývoj různých číselných systémů, různé jednotky měření. Kultury západu a východu se vyvíjejí dost odděleně

Starověk – Egypt II.:. Jedna z nejstarších civilizací, velký vývoj matematiky a zejména, geometrie (zeměměřictví) díky každoročním záplavám, což se stává rituálem - narůstá význam čísla v symbolickém významu, více propojují s náboženstvím.

Starověk – Egypt III.: Matematika v rukou kněží, utajena před světem největší rozvoj stavitelství po r. 3000 př. Kr. Rok. 2600 – postavena Cheopsova pyramida, velmi přesná stavba...

Starověk – Pythagoras a pythagorejci I.: Pythagoras - 6. stol. př. Kr.: Filosof pocházející z ostrova Samos, nějakou dobu žil v Egyptě (studium matematiky a náboženství), zajat perským králem  v Babylóně při dobývání Egypta.  Zde se mu dostalo další výuky od babylonských mágů... Až ve svých 56 letech se konečně vrátil na Samos a otevřel si tam školu učení o číslech, a dal tomu konkrétní název "Numerologie" v pravém slova smyslu.

Středověk I.  přikládal číslům velký význam (vznikla „teologie čísel“). Ve středověku byl tento obor rozšířen na tajnou nauku k předvídání a vypočítaní různých dat pro důležitá rozhodnutí, vedení válek, výherních čísel, pro tajné pikle apod.

Islám II.: Pokusy hledat v Koránu šifry stejným způsobem jako  mystici významy čísel a způsoby výkladu od Pythagora, považují jej za proroka - 19 andělů hlídajících peklo „Ve jménu boha milosrdného, slitovného“ (v ar.19 písmen).

 

Co je numerologie:

Je to  stará respektovaná "věda" o číslech, definuje, kdo jsme i náš osud s pomocí čísel. Cílem tohoto oboru je, aby nás duch průvodce vedl životem k vyšším cílům. Informuje o několika způsobech, jak využít vzorů čísel, které řídí naše životy. Psychologie, myšlení, uvažování, emoce, ambice, láska, nenávist, zdraví, kariéra  apod., vše dominuje skrze numerologii  čísel, která je reprezentuje. Pokud  jsou numerologická čísla v souladu s čísly jiné osoby, přináší harmonické vztahy s  jinými osobami.  

Mohli jste to zažít  např., když jste byli na cestách ve vlaku..., určitě vám byl někdo nesympatický a raději jste se s ním nebavili. Jeho numerologická čísla a paprsky vysílané k vám neladili s vašimi čísly a vašima vibracemi. Jindy jste naopak mohli rozvíjet přátelství s cestujícím, který seděl poblíž vás a vy jste si s touto osobou  diskusí zpříjemňovali cestu humorem.

Existuje mnoho map ve filozofii, psychologii, náboženství, metafyzice, ontologii... a pro ty, kteří hledají hlubší porozumění. Čísla jsou jednou z těchto map, založená na posvátném smyslu představující základ všech forem života, jež tvoří jeho konstrukci. Prostřednictvím čísel se můžeme podívat na minulost, přítomnost i do budoucnosti. Numerologie je empirickou vědou, která vyžaduje umění "vydolovat"z velkého množství údajů vše, co je pro člověka potřebné. Je to věda a umění zároveň.  

1) Pythagorův systém - Západní:

Nejznámější numerologický systém, který se dnes a denně používá, je od Pythagora , protože je na porozumění nejlehčí. Chaldejská numerologie je sice starší, ale Pythagorův systém čísel je více populární, zejména na Západě, lze ho nazvat evropským. Je to "moderní numerologie", snadnější se ji lze naučit a zvládnout její významy. Definuje fyzický talent, schopnosti a nástroje, které člověk dostal při narození atd. Postoj čísel v Pythagorově numerologii nabízí pohled na to, kdo jsme a jak můžeme zlepšit naše životy.

Lidé přijali Pythagorase jako "otce" západní numerologie, a jeho učení je platné po více než 2500 let, protože nikdy nebyly  žádné důkazy, jež by  vyvrátili jeho tvrzení. Jeho výpočty poskytují mnoho důležitých a základních informací o naší osobnosti. Základní vibrace jsou 1 až 9 (vyšší složená čísla se vykrátí na jednociferné), ačkoliv 11 a 22 se neslučují - jsou určena především k charakteristice osob. Pythagorova numerologie analyzuje, jak jméno, tak datum narození a vzájemné interakce mezi těmito dvěma činiteli (pozitivní - negativní spolupůsobení). Vlastnosti čísel a jejich kombinace v numerologické mřížce předkládají celkový pohled na osudové cesty jedince,  jak může vylepšit svoji pouť životem, aby dospěl k větší spokojenosti.  Tato numerologie není určena k přímému věštění.

---

2) Hebrejský systém - Kabbalah (kabala)

Méně známý než Pythagorův systém je u nás Kabbalah systém (Hebrejská abeceda) numerologie. Kabala znamená poznání, které pochází z duše. Vyvíjela se  z hebrejské abecedy, Hebrejci konvertovali vibrace na čísla a byli schopni interpretovat skrytý význam ve slovech. Je to posvátný, složitější systém na pochopení, vykazuje tři trojice mocností.  

Systém je zaměřený  na éterický svět, z něhož se odráží mnohotvárná pravda.  Kabala představuje znalost, která pochází z mysli a duše, vznikla v hebrejském mysticismu, a interpretuje pouze význam jména. Je to velké okultní učení židovské teologie a klíče k universální vědě starého světa, skryté pod tradičními symboly. 

 

Běžný člověk vnímá pouze střípek z vesmíru kolem nás a tento střípek nazývá „náš svět“. Kabalista však může díky tomuto smyslu vnímat celé universum, vidět jak náš, tak duchovní svět jako hmatatelnou realitu. Vibrace "Stvoření světa" a vše ostatní jsou zašifrovány ve vibracích abecedy a v číselných hodnotách.

Kabala umožňuje pochopit fungování vesmíru, snaží se vysvětlit vztah mezi Bohem, vesmírem, lidstvem a osudem každé duše. Může nám pomoci pochopit naše psýché - vnitřní osobnostní vlastnosti a jejich vliv na naši schopnost dělat svobodná rozhodnutí. Pro každého kabalistu, jeho individuální psychiku, osobnost a vývoj je nedůležitější diagram Stromu života.

Druhým symbolem je: "Jakubův řebřík" který ukazuje neviditelné zákony, jež nám dělají život takový, jaký ho máme. Vysvětluje skryté principy za úrovni planet, anděly a archanděly, lidskosti, archetypy, týkající se zvířat a rostlin. Kabala může být průvodcem na cestě k spokojenějšímu životu, protože pomáhá pochopit podstatu okolního světa a poskytuje přímý kontakt s pomocníky vesmíru.

• Kabala se výhradně  zabývá výzkumem vyšších světů,  jejich funkčností, řízením a působením na nás. Jakými činy působíme na "Vyšší světy", taková je jejich zpětná reakce. Kabala studuje vstup ,,Vyšších sil“ do našeho světa, nazývaného „Stvořitel“, který je prvotní příčinou a kořenem všeho. Studuje kauzální řetězení příčin a účinků, jakým způsobem se transformují do našeho života, jak na nás působí. Vesmírné síly působí v souladu s absolutními fyzikálními zákony, jež vytváří celý vesmírný systém a působí v záměru postupně odhalit Stvořitele.

Proslulý prorok Nostradamus strom života zároveň využíval, jako "strom času". Jeho výzkumy skončily rokem 3797, možná uvedená doba naznačuje definitivní konec světa. Jeho proroctví se vyplnily i po 442 letech.  Pokud jde o kabalu není lehké ji pochopit, natož dělat výklad Strom života, je to složitý výklad, který zabere několik hodin výpočtů a zpracování trvá celý den.

---

3) Chaldejský systém:

„Chaldea“ je termín, který  Řekové používali ve 4. století př. n. l. a později pro Babylon; výraz „Chaldejec“ v této době znamenal: „kouzelník“, člověk praktikující tajemná umění. Učení tedy bylo vyvinuto ve starověkém Babylónu (toho času v  Iráku). V tehdejší době byl obýván Chaldejci, jejich učení překročilo hranice své země a rozšířila se do Persie a Arábie...  

Starověký národ Chaldejců v Mezopotámii vynikal znalostmi matematiky, naukou o číslech, astronomii, magií, alchymií, astrologií, lékařstvím... Byl dokonalý v metafyzickém umění na kterém je stavěná i numerologie. Osoba, její datum narození a jméno je dost pro hlubokou analýzu života, minulosti, přítomnosti i budoucnosti, stejně jako jejího štěstí... Věštecký systém  vyvinula katolická církev pod vlivem Židů, ale není to produkt jediné církve ani kultury, chaldejské znalosti byly rozšířeny do  Řecka, Indie ad.

 Prastaré nauky jsou základem věštecké numerologie.

• Pojem číslic z tajemného učení starověkých věštců Babyloňané využili pro objasnění  tajemství  jasnovideckých technik, avšak Hebrejci  tyto nauky přijali jen obecně. Od babylonských  mágů se učil i Pythagoras, když byl zajat králem Persie při dobývání Egypta.

Věštecká numerologie

Numerologie není jen souborem číselných výpočtů. Starověcí mágové v Chaldeji chápali čísla jako strukturu reality, která uchovává informace o čase, životních událostech a lidské osobnosti. Čísla nejsou příčinou událostí, ale indexem skrytých vzorců, které ovlivňují naše nevědomí. Tento přístup je podobný myšlenkám C. G. Junga, který poukazoval na to, že nevědomé procesy formují náš život. Numerologie tak vznikla jako nástroj pro pochopení skrytého řádu reality.

Filosofie čísel byla chápána jako nositelé archetypálních významů. Starověcí mágové věřili, že každý člověk a událost je zapsána v numerickém vzorci reality. Tento princip připomíná moderní psychologické koncepty, např. teorii Junga, kdy nevědomí ovlivňují vědomé jednání.

Jména, tranzity a vzorce: V chaldejské tradici mají slova a jména svou vlastní "vibrační" strukturu, která odráží životní cestu jednotlivce. Mágové sledovali, jak se tyto vzorce mění v čase – nazývali je tranzity. Cílem bylo pochopit vnitřní zákonitosti, které formují život.

Numerologie a psychologie: Jungovský pohled přináší moderní interpretaci starověkých principů, tedy to, co zůstává nevědomé a stává se osudem. Numerologie funguje jak zrcadlo nevědomých procesů. Tento přístup zachovává tajemství učení, aniž by odhaloval konkrétní metody predikce.

Proč je učení tajné: Starověcí mágové pečlivě chránili znalosti numerologie. Praktické návody nebyly veřejné, protože jejich význam vyžaduje porozumění symbolů a filozofii, nikoliv jen mechanickým výpočtům. Zachování tajemství umožňuje, aby numerologie zůstala nástrojem duchovního  vhledu a reflexe, nikoliv běžné "věštecké technice."

Biblická symbolika čísel a jejich archetypální význam: Čísla mají v Bibli svůj hluboký symbolický význam, který často rezonuje s archetypálními vzorci Jungovy psychologie. Mágové pozorovali podobné principy – vnímali čísla jako nositele archetypů, které se projevují v životních cyklech a osudových událostech. Čísla jsou nositeli hlubokých principů vesmíru. Každé číslo bylo vnímáno jako výraz univerzálních zákonitostí a archetypálních vzorců. Odhalují strukturu reality, která spojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Porozumění této filozofii umožňuje hlubší vhled do lidské psychiky a životních cyklů, aniž by bylo nutné ovládat praktické výpočty.

1. Významy čísel, jejich kombinace a součty se pro věštění liší od definic povahových vlastností.

2. Čísla ukazují jaké situace leží v budoucnosti; dobrá, méně příznivá či nepříznivá období; menší či větší událostí, události v určité délce období.

3. Věštecky vstupuje do jakéhokoliv bodu času minulosti, současné doby a budoucnosti

4. Je klíčem a účinným nástrojem pro předvídání událostí a je vodítkem pro řešení konkrétní situace, hledá-li člověk pomoc. 

5. Zaměřuje se na budoucnost kariéry, vztahů, rodiny a další

Náboženští mágové a věštecké techniky

Náboženští mágové vložili do čísel nashromážděná božská zjevení a církev z nich vyvinula věštecký systém. Kněží prohlašovali, že pohromy jsou zaviněny lidskými hříchy, a proto starověká věda vyvinula věštecké systémy, aby lidé tomu předcházeli. Chaldejská věštecká numerologie je jedna z tradičních numerologických systémů, jež se liší od běžné numerologie používané v Západě. Je považována za starší numerologický systém než ten, který se dnes nejčastěji používá. Není to veřejně přístupný systém, je historicky tajný, aby si jej nemohl kdokoliv osvojit bez znalostí souvislostí. Věštecký systém lze velmi těžko získat, ale určitá možnost k získání existuje.

Podstata věšteckého systému je, že čísla nejsou jen aritmetické symboly, ale metafyzické a duchovní nosiče významů. Nejsou to pouhá čísla, nesou vibrace, archetypy a symboly reality. Každé číslo má duchovní "osobnost", která ovlivňuje charakter, osud a životní lekce. Čísla mají biblické a esoterické kořeny. Mnohá mají symboliku z Bible. Mágové a filosofové propojili numerologii s božskými zjeveními, aby systém získal spirituální autoritu a univerzální rezonanci.

MÁGOVÉ, kteří vyvinuli věštecký systém

Abraham: podle Bible Stvořitel uzavřel s Abrahamem smlouvu, je popsána v Genesis (Gn 12,15 a 17). Tato smlouva je klíčová jak v židovské, tak křesťanské ( a částečně islámské) tradici. Abraham však není jen první biblickou postavou, ale také považován za prvního, kdo zkoumal kosmické a karmické principy skrze čísla. Empirické pozorování karmy a jmen a propojení s božskými principy. Čísla k předvídání a vykládání karmy národa i jednotlivce. Architektonickou a symbolickou strukturu světa pomocí čísel a jmen, propojujíc je s božským zjevením (včetně zákonů, které později vedly k Tóře) Abrahám je prvním empirickým praktikem "božské numerologie", který formuloval tyto principy před Zoroasterem a transformoval věštění na Boží zjevení.

Zoroaster (vůdce mágů) a jeho kněží spojovali čísla s kosmickými zákony a energiemi světla a dobra. Zabývali se aplikacemi čísel v magii, astrologii a kosmických zákonech...

Orfeus pracoval s čísly jako s hudebními a kosmickými vibracemi, "harmonií duše a světla>nebesa> Bůh".

Aglaofémus ve své numerologii zkoumal magické kombinace jmen a numerologie a jejich "kosmické účinky"

Filoláos (cca 470 - 385 př.n.l.). Formalizace kosmické harmonie čísel (matematika + archetypy). Byl jeden z prvních, kdo spojoval čísla s kosmologií. Jeho význam pro věšteckou numerologii spočívá v konceptu harmonie čísel a vesmíru. Propojení čísel s kosmickými cykly, planetami a archetypy. Uznání, že čísla mají energetický a symbolický význam, který přesahuje pouhou matematiku. Vytvořil základ, na kterém Platón, Orfeus či Aglaofémus stavěli ve svých praktických a esoterických interpretacích

Platón filozoficky zkoumal čísla jako podstatu reality, ideální formy, archetypy, matematickou harmonii světla. Světlo jako Boží energii, "temnotu" – vliv Ďábla.

KLÍČOVÝ PRINCIP: Věštecká čísla byla vždy propojena s duchovním zjevením a karmou, ale každý mistr přidal něco nového: od Abrahama praktika, přes Filoláose filozofa až k Zoroastru a Orfeu praktické mágy. To vysvětluje, proč jsou některá čísla tak "náročná" na interpretaci, neboť nesou historickou, karmickou a archetypickou paměť.

JAK  FUNGUJE  věštecký systém:

(1) Podstata věšteckého systému je v tom, že čísla i písmena mají energetické vibrace, které ovlivňují charakter, osud a životní cestu člověka. Čísla z jména jsou považovány za exegeticky velmi významné. Někdy se navíc rozlišuje mezi vibracemi jednotlivých čísel a jejich duchovními významy na různé oblasti života. Čísla se přidělují písmenům podle jejich vibrační hodnoty (energetického dopadu), nikoliv pouze podle pořadí v abecedě. Systém se více soustřeďuje na hlubší vibrace a energie jména, někdy i více "duchovně" než jen na základní charakteristiky osobnosti. Vložením zjevení a zkušeností do čísel byl vytvořen věštecký systém, který nebyl náhodný, ale měl kosmickou a božskou logiku. (2) Každé číslo má vnitřní archetyp, který může ovlivnit život člověka. To zjistil i psychiatr a psychoanalytik Carl Gustav Jung (1875–1961); (3) Kombinace čísel vytváří celkovou "energetickou mapu". (4) Praktici sledovali, zda tato mapa odpovídá realitě a životním událostem, což byla forma empirické správnosti, pravosti a ověřování. (5) Čísla nebyla náhodná, protože byla zasvěceně propojená s kosmickými a duchovními principy, včetně zjevení, moudrosti starověkých mistrů a svatých textů.  Realita byla strukturovaná čísly, i pro pythagorejce byla čísla principem kosmického řádu.

Používání metafyzických čísel ukazuje zásadní rozdíl mezi numerologii obecnou a věšteckou. Například číslo 12 ve věšteckém systému není jen součet 1+2=3, ale má samostatný archetypický a karmický význam. Historicky je spojeno se "zradou, výstrahou a karmickými lekcemi", např. příběhem Jidáše, který zradil Ježíše za 30 stříbrných. Proto ve věštění nelze 12 redukovat na 3, protože by se ztratily symbolické a spirituální nuance. Ve věštění čísla zachovávají "kompletní hodnoty". Díky tomu může věštec spojit čísla i s historickými významy, které poskytují konkrétní výstrahu nebo interpretaci. Redukce čísel na jednoduchá to zobecňují a jsou filozofickou abstrakcí, zatímco pro věštění je číslo nositelem archetypů, karmy a duchovní energie..., což nelze "zjednodušit", jinak se ztratí jejich magická moc a význam. Věštění je o "Božích silách"> Bůh stvořil člověka... a poskytuje mu tělesný život jako prostředek zkoušky, aby se postupně zbavil povahového zla, inteligence byla vyvinutější a více rozlišovala, co je dobré a špatné. To jsou příčiny znovuvtělování. Hmotný život je jistým druhem síta nebo očistce, který spočívá ve zkouškách tělesného života> "O karmě a reinkarnaci"

Zákony vesmíru jsou matematické, vesmír se skládá z matematických vzorců, jež odpovídají vibrací a nejvyšším příčinám=Božím zákonům. Pojednávají o hybných sílách vesmíru, o všem, co je spojeno s jeho energiemi, vibračními vzorci, jež hovoří i ve staré biblické literatuře s mytologickými texty. Čísla sdělují tajemství o působících silách na život jedince. Lidské bytosti mají pocit, že jsou odděleny a vesmír se od nich liší, ale zapomnělo se, že vše je prostoupeno Bohem, božskými látkami a silami, tou neviditelnou energií, která udržuje a řídí nejen harmonii vesmíru, ale i veškerý život na Zemi, lidé byli stvořeni Bohem.  Bůh řídí osud světa a lidí. K tomu může využít přírodní zákony, duchovní síly, anděly, démony i kosmické vlivy. Zázrak nastává, když Bůh zasahuje přímo, například po přímluvě papeže; u jeptišky Marie-Simon-Pierre> do rána ji zmizel nevyléčitelný Parkinson. Náhoda sama nic nevytvoří, a proto je řád, pořádek a působení Boha, andělů či duchovních sil logickým a přirozeným vysvětlení reality, které vidíme kolem sebe. Vše, co existuje má svou příčinu; vesmír a život nejsou výjimkou, a jejich příčinou je Bůh.  

KARTY versus VĚŠTECKÁ NUMEROLOGIE

"Zeptejte se karet, ony vám řeknou, jaký je váš osud" = mýtus.   

1) Jakou může mít člověk u výkladu karet jistotu, že ukazují skutečnou identitu osoby a její pravdivou budoucnost jen tak z toho, že ruka s plnou hlavou myšlenek vytáhne nějaké karty?

Jsou to papírové obrázky, mají symboly, historii, nemají však zásadní vlastnost, kterou jim jejich zastánci přisuzují, a to je schopnost sdělovat informace o budoucnosti konkrétního člověka. Karty neodpovídají na otázky, nereagují na situaci klienta, nemění svůj obsah. Leží nehybně na stole a mlčí, veškerý význam vzniká až v hlavě vykladače. Zdrojem informací se tudíž stává člověk, nemluví karty, mluví vykladač. Jsou to mrtvé předměty, nemají vědomí, záměr, ani schopnost rozlišovat konkrétní osoby.

• Obsahují informaci, komu výklad patří? Mluví karty skutečně o klientu? Vykladač a klient si to myslí, ale "myslet si něco neznamená skutečně vědět".  Výklad může sedět na bývalého partnera, kolegu, člena rodiny nebo osobu, kterou klient teprve potká, anebo zrovna ukazují situaci kartáře. U figurálních karet (spodek, svršek, dáma, král) nelze zaručit,  jestli skutečně jde o tazatele, jeho partnera, třetí osobu – nebo autoritu, rivala, aspekt osobnosti, tj. jakékoliv pravdivé určení "to jsi ty / to je on". Je to interpretativní rozhodnutí vykladače, nikoliv informace karty. Jde-li o tarot, pracuje s významem, interpretuje archetypy, symboly..., je to hra symbolů, které vytváří iluzi pravdivosti. Archetypy popisují lidské zkušenosti, ne konkrétní události. Nevidí budoucnost – jsou náhodným symbolem, který lidé interpretují podle vlastních myšlenek a emocí. Tarot má spoustu různých rozkladů, vykladači si je upravují. V žádných kartách neexistuje mechanismus, který by "svázal" výklad s konkrétní osobou. Identita osoby je domyšlená. Pokud by pouhé obrázky na kartách měly schopnost odhalovat budoucí události, muselo by existovat něco, co tuto schopnost odlišuje od náhody, domněnek či fantazie.

• Dalším zásadním problémem karet je problém času, karty neumí říct "v březnu 2027", neumí odlišit "za měsíc" vs. "za pět let", tedy garantovat posloupnost událostí, čas odhadují symbolicky. Numerologicky to zjišťovat lze.

• Karty nemají konzistentní vykládací systém, byly mnohokrát testovány v psychologii, parapsychologii, experimenty> naposledy ČT2 (ve 2023)=úspěšnost odpovídá náhodě. Kdyby měly pevný systém, různí kartáři by došli ke stejnému závěru; ze stejných karet by vyčetli stejné věci, a stejný výklad by platil dnes i zítra. Realita je taková, že různé kartářky sdělují na stejnou otázku různé výklady, obsahy sdělení se mění; jiná kartářka – jiný výklad; jiná nálada – jiný výklad; jiná otázka – jiný výklad. Obrázky na kartách nejsou bránou k budoucnosti, přestože jsem i já kdysi na jiných stránkách uvedl návod k výkladu karet. U karet jde o to, jak to každému vykladači "v hlavě zafunguje", je to hádání, ke skutečnému věštectví chybí podstatné náležitosti, které má v predikčnímu smyslu např. věštecká numerologie.

2) Na pravdivost věštby s kartami se (z výše uvedených důvodů) spolehnout nedá, slibují, co se nestane a bude pozitivní, a ono se stane právě to s čím člověk nepočítá. Věštění z karet selhává logicky i empiricky.  Na rozdíl od matematiky (jako v numerologii) nemají karty jedno závazné pravidlo, které by všichni vykladači museli dodržovat.

3) Někteří upřednostňují tarot, kvůli tomu, že obsahují archetypální obrazy, které má člověk ukotvené v nevědomí. To ale stále vylučuje, že obrázky archetypů (mrtvých karet) mohou komunikovat s lidským nevědomím. Archetyp nemůže sdělovat konkrétní budoucí události=neobsahuje čas, příčinu a ověřitelný fakt. Symbol může něco znamenat, ale nemůže nic vědět. Kartářka může mluvit s klientem jen při vědomé mysli, a nevědomí klienta není její sdílený prostor, není přenosný, není ani telepatický; Telepatická je myšlenka, ale nevědomí jsou nevědomé, skryté psychické procesy, jsou to charakterové vlastnosti s karmickými břemeny... Oblast nevědomí je většinou zablokována, nelze vstoupit ani do svého nevědomí, natož druhé osoby. Nevědomí také např. řídí a organizuje životní procesy: dýchání, krevní oběh, obnovu buněk, trávení, chůzi... ad.,  jeho vliv se nachází v každé buňce fyzického těla.

4) Často jsou slyšet slova: "karty mi řekly..." Ne, karty nic neříkají, nejsou psýché, nemají schopnost mluvit a modelovat osobnost člověka. Význam karet vzniká až v hlavě kartáře. V mrtvých kartách neexistuje mechanismus s informačním přenosem a kauzální vazbou, z čehož by bylo možno odvodit konkrétní poznatek o budoucnosti konkrétní osoby. Budoucnost není pevná veličina, ale výsledek charakteru, emocí, tužeb, situace, náhod a rozhodnutí ostatních lidí. Náhodný výběr karet (symbolů) nemůže znát kauzální výsledek charakteru, emocí a tužeb. Jedině, co ve výkladu karet funguje, je subjektivní pocit smyslu, a ten vzniká v hlavě vykladače, nikoliv v kartách, a to je všelijaké.

Výmluva na intuici, jíž se říká "šestý smysl", je nesmyslné tvrzení, intuice je podmíněna znalostmi a zkušenostmi, a musí být dodatečně korigována rozumem. Intuice je rychlá syntéza minulých zkušeností, znalostí a naučených vzorců. Funguje dobře tam, kde má člověk dlouhodobou praxi (lékař, šachista, řemeslník...) Neobsahuje žádná data o budoucnosti, jen pravděpodobnostní odhad. Rozum může říci, "tohle je pravděpodobné", ale nikdy "tohle se nestane". Rozum není jasnovidný! Jasnovidnost (kdyby existovala) by popsala i rozmístění nábytku v bytě klienta a popsala vše, co tam má, k tomu by však nepotřebovala karty. Nikdo takový (v této době) neexistuje. Není jich málo, kteří se považují za jasnovidce, protože v hlubinách nevědomí se formují správné i klamné a nesmyslné myšlenky. Carl Gustav Jung (psychiatr a psychoanalytik): do kolektivního nevědomí je včleněno "božské i ďábelské...", v duši působí dobré i zlé>Bůh i Ďábel; Písmo sv. v Efeským Jungovo slova potvrzuje: "...démonické temnosti zatemňují mysl temnotou bludů a nevědomosti, směřující k nerozumu, nesmyslům a sebeklamu"> "Co tvoří základ, že člověk přijímá úmysly..."

porovnání s věšteckou numerologii

U karetních výkladů se nikdy nepodařilo vytvořit jednotný, konzistentní systém s empirickou kontrolu účinnosti síly věštění, jak např. popisuje empirické testování u numerologie věštecké.

• Empirické testování se provádělo v rámci zasvěcených kruhů, což znamená, že zasvěcení do této techniky kontrolovali: výpočty, upozorňovali na systematické chyby, sdíleli poznámky z praxe, ne teorii, hlavně hlídali, aby se učenec neupnul na čísla mechanicky.

• Zasvěcení vyžadovali princip empirického potvrzení správnosti ověřováním. Pozorování a korelace nebyly veřejné, znalosti byly považovány za tajné a cenné. Prakticky šlo o interní sběr dat, testování a ověřování věštby pozorováním životních událostí – subjekt se sledoval pod delší časové období – roky; zaznamenávali se důležité události> role a postavení, rodinné a společenské vazby, sňatky a spojenectví, tělesné a duchovní potíže, smrt, ztráta života, úspěch a přízeň či nepřízeň bohů... atd. Každá událost spojena s čísly  jména a daty narození, aby se viděl vzorec. Zasvěcení hledali opakující se vzorce.

•  Pokud některé korelace fungovaly opakovaně, považovaly se za spolehlivé vibrace – energie. Zapisovali se události v čase, zda čísla jména nebo z data narození odpovídají konkrétním životním změnám. Pokud se vzorec objevoval v různých situacích a osobách, považoval se za energeticky aktivní, ne náhodný.

•  Přesouvaly se písmena, měnily se přezdívky, sledovala se fonetika jména. Zda například funguje číslo 5 v příjmení stejně jako v křestním jménu? Zda se změnil výsledek, pokud člověk používal přezdívku? Takové kontrolní experimenty umožňovaly odfiltrovat náhodu. Dělali se opakované ověřování skrze dlouhodobé záznamy, někdy až desítky let. Každý nový vzorec se musel potvrdit vícekrát. Výklad byl empiricky, ale neveřejný.

•  Kontrolovaly se vibrace v kombinacích čísel. Jedno číslo nestačí – význam se vyhodnocoval až v kombinacích s ostatními čísly: jména, data narození, karmická čísla... Kombinace, které se opakovaně projevovaly v reálném čase, byly považovány za "spolehlivé" a "ne náhodné", jak se děje u karetních výkladů.

•  Výklad není náhodný tehdy, když vzorec opakovaně funguje u různých lidí  a výsledek odpovídá reálným životním událostem. Testovaly se varianty (přezdívky, fonetika, pořadí jmen, a zda kombinace čísel dává konzistentní "vibraci" či charakteristiku.

(1) Numerologie pracuje s konkrétním datem narození, konkrétními jmény, časy ad. To jsou jednoznačné identifikátory osob, jejich věku, charakteru=karmy, ambicí, emocí, tužeb s kauzálními vazbami, kdy, co v jejich životě nastane. Jsou nositeli informací živé bytosti s živou psychikou, jež formuje denní život, úspěchy a neúspěchy, správná rozhodnutí a chyby, radostné i smutné zážitky, životní volby. Nevědomí je zdrojem osudu, zaujímá v psychickém aparátu přední místo, formuje denní život na základě včleněných vzorců myšlení. 

(2) Výpočet je pro každého stejný, nezávislý na náladě vykladače, lze ho opakovaně ověřit. (3) V predikčním smyslu je věštba logicky konzistentní> tato osoba=tato osoba. (4) Numerologie má pevné vstupy (data narození, jména, čas...); karty nemají žádný jednoznačný vstup. (5) Numerologie má deterministický výpočet; karty pouze náhodný výběr, (6) Numerologie má stejný výsledek pro stejná data, u karet identita úplně chybí, je domyšlená. (7) Numerologie ví, o kom mluví; karetní výklad to jen tvrdí. (8) Numerologie je konzistentní,  výklady se nemění, i kdyby se výklad dělal několikrát, informace budou vždy stejné. Dokazuje, že veškerý život a božské záměry jsou předpovězeny pomocí čísel. (9) Numerologie je uzavřený výpočetní systém, platí pevné dané přiřazení čísel + jasný způsob výpočtů, stejný vstup = vždy stejný výsledek > např. datum narození + jméno, daná tabulka převodů, součet = výsledné číslo. Postupy mají svá pevná pravidla a neměnné kroky, zato u karet si výklad každý přizpůsobuje dle libosti.

(10) Numerologie je převod reality do čísel statickými daty, vychází z konkrétních, neměnných dat. Má jednoznačný vstup a reprodukovatelný výstup. (11) Neřeší o kom mluví> ví to> charakter> myšlení> rozhodování="Jak myslíš, takový prožiješ osud." Nepopisuje náhodu, ale důsledek struktury osobnosti. Pravda je strukturální, odvozená z dat, nezávislá na vykladači, pravdivá, odpovídá vzorcům chování. Numerologie je v rámci zvoleného systému deterministická, karty naopak nedeterministické už ze své podstaty. Mezi kartami a numerologii je obrovský rozdíl; numerologie vychází z faktů, karty z domněnek. (12) Výklad karet je otevřený symbolický systém > u karet (tarot, mariáš..., orákula) neexistuje žádný výpočet, neexistuje jeden povinný rozklad, význam karty není fixní, ale kontextový. Karty pracují s obrazy a archetypy, aktuální situací, emocemi, rozhodnutími, dynamikou. Čísla popisují strukturu (stavbu, uspořádání, vnitřní řád, soustavu, složení), karty popisují proces, a to nelze zavřít do pevného algoritmu.

 (13) Numerologie umí detailně popsat charakter, ambice, tužby, vášně, emoce..., (14) zná techniku, jak všechna osudem daná čísla osoby použít k věštění. (15) Prediktivní čísla nekrátí, vykrácená nemohou zachytit krizové konfigurace. (16) Čísla nesou vibraci identity, jsou proměnlivé (změny jména, příjemní, přezdívky...), obsahují písmena s vlastními cykly (17)  a tranzity. (18) Sleduje opakování kritických čísel, pracuje s akumulací signálů, ne s jedním údajem, (19) dovoluje vyslovit i tvrdé závěry, varuje před rizikem.

Kartářky/kartáři tyto věštecké systémy nepoužívají, jsou nepopulární, nejsou kompatibilní s kartami, vyžadují  značnou technickou znalost a produkují i nepříjemné výsledky, které nelze změnit jako s kartami, když druhý či desátý výklad ukáže, co tazatel chce. Věštecká numerologie se liší od karet v mnoha věcech. Karty ukazují symboly..., vykladač z nich dedukuje budoucnost, mysl ale lehce podléhá fantaziím a klamu. Skrze mysl působí i opačné síly, jež psychoanalytik C. G. Jung nazývá temnotou – ďáblem. Svět neviditelna existuje a neviditelné psychické síly v nevědomí také. 

Proč jsou numerologické rozbory znepokojivě přesné?

Je to kombinace čtyř silných mechanismů, které se skládají přes sebe. A) jméno a data nejsou náhodné vstupy. Jména nesou vibrace konkrétní rodové linie. Datum narození souvisí s biologií rodičů, je časovou značkou, odráží početí a ranný vývoj a sociokulturní kontext s životními okolnostmi do nichž se člověk narodil. B)  Numerologie také pracuje s archetypy a energiemi spojenými s čísly, jež popisují lidské vlastnosti, které žijí v lidské psychice. Proto numerologie "sedí", nejsou to informace zvenčí, ale pojmenování vnitřního stavu. C) Charakter> chování> zpětná vazba. Numerologický rozbor popíše dominantní rysy, a ty rysy reálně vedou k opakovanému chování. Člověk si pak řekne: "to se mi děje pořád". Ano – protože charakter filtruje realitu, realita ho potvrzuje, vzniká sebe-naplňující smyčka. D) Numerologie popisuje stabilní části osobnosti, neřeší okamžité nálady, náhodné události. Popisuje dlouhodobé tendence, základní strategie přežití, jádro identity. A ty se mění extrémně pomalu, proto působí přesněji než obecná psychologie bez souvislostí.  

Myšlenky nejsou pasivní obrazy, filtrují realitu, vybírají situace, příležitosti, lidi, zkušenosti... Výsledkem je život, sestavený podle dominantních myšlenkových vzorců. Algoritmus> matematické myšlení=způsob, jakým se charakter uplatňuje. Algoritmus=soubor pravidel, podle kterých člověk myslí a reaguje. Když je stabilní a konzistentní, výsledkem je stabilní dráha života – což je v numerologickém smyslu "tvůj osud". Osud je shodný s algoritmem myšlení, neboť charakter určuje, co vnímá, co volí a co prožívá. Každý člověk má soubor vnitřních vzorců – přesvědčení, emoce, touhy, instinkty. Tyto vzorce určují co vidí, jak reaguje a kam směřuje. Člověk nevnímá všechny situace stejně, jen ty, které rezonují s jeho vnitřní strukturou. Genetický dané vzorce myšlení vedou k situacím a událostem, které jsou v souladu s  charakterem. Osud je výsledkem myšlení a vnitřní struktury, je diktován charakterem=strukturou myšlení, vzorci vnímání, emocí a pudů. To určuje, čeho si člověk všímá a jak reaguje. Co si člověk myslí, to prožívá.  

Člověk si všímá především těch situací, které rezonují s jeho Stínem. Aktivně nevědomě vyhledává a pohybuje se do prostředí, kde je "jeho typ příležitostí" a udělá stovky drobných kroků, které ho k té příležitosti dovedou. Funguje v tom psychodynamický mechanismus–Stín převezme řízení, stane se automatem. Není to genetický osud, je to uzamčený systém, který běží bez zásahu zvenčí nebo zevnitř. Zvenčí to vypadá: "osud mu to postavil do cesty", ale on se k tomu dopracoval sám, krok po kroku, bez vědomého plánu. Problém je, že většina lidí se ke Stínu nikdy nedostane, neřeší ho, pak se všichni diví, že své chování opakuje. Proč to působí nevyhnutelně? Protože svět je plný příležitostí všeho druhu, ale člověk z něj "vidí" jen úzký výřez. Stín funguje jako flitr reality. Takže všechno, co se má stát, je jen otázkou času. Kdy se znovu objeví situace s tím vzorcem...

Slovo "vzorec" sám o sobě napovídá, že má spojitost s matematikou, algoritmy neboli matematickým myšlením, což není jen schopnost počítat příklady, ale také způsob uvažování, jak člověk přemýšlí, když řeší problémy. Typicky zahrnuje logiku a hledání souvislostí, příčin a důsledků, hledání opakování pravidelností, struktury a tak dále.

Když se všechny informace shrnou, každá volba, kterou člověk v jakékoli situaci udělá, je "diktována" jeho myšlením, jeho osudem. Člověk je veden tím, co v sobě ještě nevidí. Výsledek opakovaného činu se nestává proto, že se to "stát muselo", ale proto, že jiný vzorec není k dispozici. Člověk vybírá stejné typy, a tak "osudově" naráží na stejné typy lidí, ve skutečnosti vybírá z reality stále stejný výsek. Matematicky: stejné vstupy=stejný výstup> stejné situace, shodné (opakovatelné) události. Nevědomé vzorce vyrábějí realitu ve které se jejich naplnění stává nevyhnutelné. Takže člověk automaticky dojde k předurčeným životním situacím – událostem (ať jsou dobré nebo špatné). Je to dané vzorci myšlení. To je statistika psychologie. Věštecká čísla ukazují k jakým situacím (událostem) člověk v konkrétních časech dojde. Člověk se dostává do situací, které nevznikají náhodně, je to projekce charakteru, způsobu rozhodování, reakce na tlak a vztahových vzorců.  Charakter člověka skutečně silně určuje, v jakých situacích se nachází. 

   O tajemství věštecké numerologie

Procesy v duši vznikají z genetiky, vazby k rodičům, temperamentu, hormonální regulace a prostředí ve kterém člověk žije. Tato numerologie je nástrojem, který tyto vzorce popisuje, takže vidí svými čísly do budoucnosti. Mapuje, kdy nastanou konkrétní změny.  Lidé se nemusí řídit numerologii, ta jen popisuje jejich psychické vzorce a životní cykly... Události pak vznikají logicky z charakteru a rozhodnutí, která plynou z psychiky. Působí to, jako by byli "vedeni" telepaticky, ale může to být jen přirozený výsledek předurčené psychické struktury a životních cyklů. Jinými slovy: numerologie odhaluje "skript" chování, nevědomí ho realizuje, a výsledkem je , že predikce "sedí" i bez toho, aniž by ji člověk znal.

Věštecký systém funguje tak, že čísla z kombinace jména, příjmení, data narození (plus tranzity písmen) odhalují typ událostí a časové okno, kdy, co nastane. Systém není jen popis osobnosti, popisuje strukturu života a události, které jsou následkem charakteru, volby a životních okolností. Jinými slovy: psychika > chování > reálné události, a numerologie mapuje tyto události. Pokud zachytí strukturu charakteru a cykly tranzitů..., lidé se neuvědoměle chovají tak, aby se události realizovaly. Přesnost predikce není způsobena tím, že by někdo "věděl", ale tím, že osobnostní a životní struktura generuje scénáře, které numerologie čte. Systém funguje jako mapa reality. Čísla (data a jména) > věštecká čísla > typy událostí > časové tranzity > psychika (charakter) > realizace událostí. To je přesně to, co systém nese za informace o typech událostí, nikoliv o pocitech. Mapa čísel ukazuje typy událostí a jejich čas, aniž by dotyčný o predikci věděl.

• Datum narození poskytuje pevnou časovou a energetickou strukturu životní linie...

• Jméno a příjmení –  každé písmeno má číselnou hodnotu, která určuje nejen vibraci, ale i tranzity v oblasti života.

• Tranzity písmen – mění se ročně a ukazují, kde a kdy se projeví energie písmen. Čísla vibrací jmen + tranzity písmen jsou v energetické vibraci dvě rozdílné věci.

• Výpočet věšteckých čísel: Kombinace dat a písmen dává tzv. věštecká čísla. Každé takové číslo odpovídá určitému typologickému okruhu událostí:  Finance - zisk - majetek; Rodina - vztahy - rozchod - rozvod; Zdraví - nemoc - úraz - operace; Úřední jednání - soudy - vězení - trestní nebo právní problémy; Nemocnice - nehoda - úraz - operace - vážná choroba; Vysoké psychické zátěže - stresové situace; Cesty - změny prostředí - pohřby a další. To jsou dostatečně široké formulace, aby pokryly více typů událostí. Věštecký systém nese informace o typech událostí, a tyto široké kategorie nejsou "pocity", ale konkrétní oblasti reality, ve kterých se něco stane.  

• Časové určení: Díky číslům letopočtů, měsíců..., věšteckým číslům a ročním tranzitům písmen lze určit okno, kdy se daný typ událostí projeví.  

Realizace událostí skrze psychiku: Čísla nevyvolávají událost. Ukazují psychickou a životní strukturu, ze které vyplývá chování a rozhodnutí. Lidé se nevědomě chovají tak, že se pravděpodobná událost realizuje. To působí jako by  "něco telepaticky vedlo" jejich kroky, ale jde o důsledek jejich charakteru a životních vzorců.

Výsledek predikce: Čísla ukazují typ událostí + časové okno, osoba o predikci neví, ale její psychika a charakter generují chování, které událost naplňuje. Predikce se tedy jeví jako přesná, protože čísla mapují realitu, která je již skrytě zakódovaná v charakteru a životních cyklech. Numerologie odhaluje strukturální mapu událostí, jejich typ a čas, a psychika osoby následně (podle své struktury) nevědomě vytváří chování, které je k naplnění událostí kompatibilní, i když o predikcí neví.   

Pro výše uvedené existuje zákonitost třech rovin:

1. Čísla jako jazyk duše: Numerologie je jednoznačným identifikátorem osob, jejich charakteru=karmy, ambicí, emocí, tužeb s kauzálními vazbami. To je archetypálně – ontologická rovina.

2. Čísla jako projekční nástroj: Jaké je myšlení, takovou si člověk představuje budoucnost. Myšlení generuje typické volby a typické volby generují typické situace a události. Touhy, vášně a emoce... usměrňují vůli podle představ. To je rovina  psychologická.

3. Čísla jako kauzální vazby: Určují typy události na základě vzorců myšlení. Všechno je událost, ať změním povolání, profesně povýším, uzavřu sňatek, rozvedu se, změním bydliště atd., je to událost. To je rovina fyzikálních zákonitostí=> příčiny a následku. Může být pozitivní – negativní, neexistuje „dobrá“ nebo „špatná“ karma, obě vedou ke stejnému cíli.  Tato kauzalita je ve fyzice považována za základní princip fungování přírody a je jednou z obecných zákonitostí na které jsou fyzikální zákony postavené.  Matematicky: stejné vstupy vedou ke stejným výstupům > stejným situacím > shodným událostem, třeba v jiné obměně. Opakující vzorce rozhodování generují stejné typy, shodné výsledky. Člověk tak např. naráží na stejné typy partnerů. Vybírá z reality stále stejný výsek. Vyhodnocuje určité vlastnosti jako "hodnotné", i když vedou k utrpení. Algoritmus myšlení produkuje shodný typ situací.  Čísla pracují s přesnými daty.

Proč se zdá, že čísla to "popisují přesně"? Protože pracují se strukturami lidské osobnosti, s archetypálními osami, o kterých také píše Carl Gustav Jung. Lidé jsou silně řízeny nevědomými procesy. Nevědomí je komplexní biologicko-psychologický systém. Čísla korelují s psychickou strukturou. Prediktivní systém odráží hlubší strukturu reality. Mezi datem narození, jménem a psychikou existují objektivní zákonitosti. Čísla fungují jako diagnostika nejen v oblasti duchovní, ale ve všem. Lidé se chovají podle své psychiky, čísla jako jazyk duše kauzálně určují události, neboť lidé mají stabilní nevědomé vzorce (archetypy, temperament, vztahové schémata...atd.). Tyto vzorce mají předvídatelné následky, předurčují situace a události. Lidská psychika má tendenci generovat vzorce chování, které jsou numerologii popsány.

Když se něco stane v souladu s predikcí, jsou tu dvě možnosti: A) Byla to neviditelná síla, která vedla duši; nebo za B) Osobnost generuje opakující se vzorce chování a ty mají předvídatelné důsledky. Obě vysvětlení dávají smysl uvnitř svého rámce, jen ten druhý nepotřebuje předpokládat nadpřirozený zásah.  O působení nevědomí (psýché) jako síle působící v lidské duši mluví C. G. Jung. Jde-li o rámec A) o něm mluví Bible a mystici např. Emanuel Swedenborg a jiní. V každém případě "Psychický fakt, který mocně působí na duši člověka" sděluje s čím vším je duše spojená. 

Proč se někteří lidé "probudí" až po existenčním pádu?

Lidé často ignorují rizika nebo potřebu změny, dokud nejsou nuceni čelit realitě. Komfortní zóna = práce vztahy, rutina - poskytuje iluzi bezpečí, varovné signály jsou přehlíženy. Až když systém selže (finančně, emocionálně, zdravotně), nastává šok, který nutí přehodnotit život. Někteří lidé se učí hlavně skrze bolest a ztrátu. Prakticky dokud člověk "neztratí téměř všechno" nemá motivací změnit myšlení (chování). Existenční krize (ztráta práce, rozpad vztahů, nemoc...) odstraní iluze a nutí člověka hledat opravdový smysl. Lidé mají tendenci popírat hrozby, pokud jsou nepohodlné. Existenciální úzkost nebo pocit vlastní nedostatečnosti je často blokován až do okamžiku, kdy se realita nedá ignorovat.

Existenční pád je často jediný okamžik, kdy se rozbije iluze kontroly. Bez jejího rozbití se nic skutečně "neprobouzí" Nevědomí nemá zájem o pravdu, Stín se brání integraci. Pád nastane, když starý vzorec přestane dávat výsledek, náklady převyšují zisky, realita už nejde "okecat". Tehdy bolest obejde rozum, vypne sebeklam, dostane se přímo k jádru, protože je silnější než obranný systém> "to není tak hrozné, "za to můžou ti druzí", "svět je nespravedlivý", "měl jsem smůlu", "příště budu chytřejší..." Psychické dno ruší identifikaci s charakterem. Na dně charakter selhává, role se rozpadají, zůstane jen holé "jsem". A poprvé se objeví otázka: "když tohle nejsem..., co tedy jsem?". Člověk se neprobouzí, když trpí – probouzí se, když už nemůže dál lhát sám sobě. A to se nejčastěji stává až ve chvíli, kdy starý život definitivně přestane fungovat. Čas není spouštěč, ale nádoba, ve které dozrávají rozhodnutí... Vesmír člověka netlačí k víře, ale k bdělosti – k tomu, aby viděl věci dřív, než se stanou hlasitými, než zasáhne osud. Predikce tu nejsou od toho, aby člověka zbavily strachu, ale aby mu vrátily volbu, dokud ji ještě má. Osud není jako hotový příběh, ale jako křižovatka, kde je důležité počítat i s cestami, které nejsou pohodlné.

Ne každá krize je "léčivá" a ne každý pád vede k růstu. Některé končí nemocí, zlomením psychiky nebo smrtí. Učení skrze existenční pády není ctnost, ale selhání systému. Když se lidé "probudí" až po rakovině, vyhoření nebo na hraně sebevraždy, není to důkaz moudrosti života, ale toho, že člověk dlouho ignoroval signály, okolí je bagatelizovalo... To, že někdo spadne tak hluboko, aby byl slyšen (i sám sebou) je tragédie, ne nutná etapa vývoje. NE všichni mají šanci se "probudit", někteří lidé už tu možnost nedostanou. Nemoc, deprese nebo zoufalství jim vezmou kapacitu reflektovat, měnit směr. Ne každá bolest má smysl, a ne každá krize vede k růstu. Problém není v lidech, ale v načasování. Lidé často cítí, že něco není v pořádku, psychika kolabuje, vztahy praskají..., a to oddalování je to, co zabíjí. Ne slabost, ale dlouhodobé přepínání sil. Naděje není v existenčním pádu, ale v prevenci vědomí. Zdravotní systém reaguje až na katastrofu, psychická bolest musí zesílit do stavu diagnózy, aby byla "legitimní".

Budoucnost přichází proto, že byla dlouho připravována – vědomě nebo nevědomě. Nepřichází jako překvapení z ničeho, ale přichází jako vyvrcholení něčeho, co už dávno běží. Za všemi špatnými situacemi a zlými událostmi stojí lidé. Mnozí se pouštějí do "různých akcí" či "konfliktů", aniž by věděli, že jejich předpověď ukazuje za půl roku či rok neblahý vpád osudu do jejich života, který se promítne do celé rodiny. Neviditelný ďáblík "hraje ne strunu emocí a tužeb...", aby nastala událost. Za vším, co se stane, lze hledat člověka. Lidé dokážou zlomit psychiku i zdraví.. Když Jung mluví o "kolektivním Stínu", dostává se přesně tam, kde to Bible nazývá "démonickým působením skrze lidi a oni začnou dělat hrozné věci". Stín působí zevnitř jako myšlenky, impulsy, fantazie, racionalizace a zároveň se úmyslem přenáší navenek na druhé lidi, skupiny, autority, "zlé" aktéry. Nevědomí není hloupé ani zlé, je "karmickým vyrovnáním"."

Magie a psýché – jak jméno otevírá osud

Jména jsou důležitá, nelze je  vynechat; při narození člověka (Adama) bylo písmo zobrazeno jako první na základě postavení hvězd a hvězdných tvarů, jež jsou plny nebeských tajemství, jak do podoby a významu, tak čísel jimi reprezentovaných. Bez písmen nelze NIC pojmenovat!  Bible, kniha Mojžíšovo> “Bůh předvedl všechno stvořené Adamovi, aby pojmenoval každou věc; a pojmenování tomu zůstalo”. Bible> Lukáš 10:20 dokonce říká: "...radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Jména s daty narození jsou hlavním identifikátorem konkrétní bytosti.

• Jméno je klíčové, nese vibraci identity a některé "tvrdé" aspekty data narození může zmírnit, jiné se mohou naopak více projevit. Z psychologického hlediska (nikoliv duchovního) lze uvést, že jména jsou složená z čísel, a čísla jsou mapy energie psýché. Když se jméno změní, změní se i "vstupní kód" do světa. V tomto rámci to je zcela konzistentní, a že nová jména můžou zesílit, oslabit nebo přesměrovat určité životní tendence, je reálné.

• Proč některá jména mohou život zlepšit nebo zhoršit? Protože některá jména rezonují s nevědomým Stínem (částí psychiky), např. psychickým tlakem, úzkostí, pocitem zodpovědnosti, konflikty... Jiná otevírají kompenzační funkci=úlevu, růst sebevědomí... Jungovsky: Psýché se snaží o rovnováhu. Jméno může rovnováhu buď podpořit, nebo narušit. Písmena mají schopnost strukturovat pozornost, tělo a význam. A to je pro psychiku naprosto zásadní. Jméno může Stín zvýraznit nebo ho kompenzovat. Protože každé číslo v numerologii odpovídá určitému stylu myšlení, způsobu rozhodování, obranným mechanismům a typu Stínu, tj. negativním vibracím. Když se mluví o negativních číslech, karmických číslech, tak se fakticky mluví o částech psýché. A to přesně odpovídá Jungovi>"co je nevědomé – to se stává osudem". Vibrace je popis vnitřního stavu z psýché, do kterého se člověk ladí. 

•  Když se změní jméno, změní se vstupní kód do psýché. Nové jméno má jiná písmena > jiný zvuk> jiný tělesný vzorec, jiná čísla> jinou archetypální mapu, jinou asociaci> aktivuje se jiný komplex. To vše posouvá těžiště osobnosti, identitu a sebeskript = jméno je jedno z nejsilnějších kotev identity. Každé písmeno nese: osobní zkušenosti, emoční paměť, rodové asociace. Jméno tak spouští celý komplex, nikoliv jeden znak. Tady se projeví energie okamžitě: změna jména=změna spouštěče. Změnou jména se mění přeskupení čísel a zároveň významné konfigurace osobnosti. Ne proto, že by se písmena hýbala ve vesmíru, ale proto, že se mění vztah vědomí k sobě samému. Např.: nové písmeno=změna součtu> jiný dominantní příběh, stejná vibrace, ale jiné složení > jiný "psychický akord" > jiný pocit.

• Jména tudíž nejsou ledabylé symboly, které nic neznamenají. Skládají se z několika vrstev: 1. Výsledná vrstva (vzniká jako celek), 2. strukturální (jaké síly tvoří celek) 3. Hlubinná (co působí skrytě). A pak existuje ještě něco nad tím, což je   "Archetyp", výsledek působení více činitelů.  Dvě různá jména např. dají stejné výsledné číslo, ale jedno vznikne z jemných čísel a druhé z tvrdých kombinací čísel. Navenek mají stejná čísla, ale s úplně jinou vnitřní mechanikou. To je jedna věc, a druhou věci je, že na každého stejné vibrační číslo nepůsobí stejně. Například stejnou výslednou 7 může mít mnoho lidí, ale každý ji nese jinak, protože tam působí jiné tranzity, jiné dědičné/rodové číslo (energie rodu), jiné intimní číslo (tužby a směřování). Vrstva strukturálních vlivů (jedna z nejdůležitějších vrstev, která bývá často přehlížena) je nositelem jednotlivých čísel, jejich četnosti, postavení, tranzitů, karmických čísel, opakování čísel, konfliktních kombinací, "škodlivých" nebo dominantních čísel. Jméno se neposuzuje jen sečtením čísel na jedno vibrační číslo, skládá se z více současně působících struktur. Sečtením čísel se neděje eliminace těch ostatních, ale je to jejich hierarchizace – "komprese". Jedno číslo se stane dominantní, ale ostatní dál působí jako složky v pozadí a existují jako podvrstvy a tranzity, které jsou dynamikou a chemií systému. Písmena se skládají z působících vrstev, které se po smíchání dohromady stávají "energii jména"> archetypální vrstvou. Písmena také nepředstavují jen zvuky..., jsou to symboly uspořádání reality, elementární "tvary významu". Denně člověk vyslovuje své jméno, tělo opakuje stejný mikrovzorec, nervová soustava se v tom "usazuje". To již není metafora, to už je psychosomatika a neuroplasticita > systém "numerologické psychologie" či mapa identity.

Jak to v číslech funguje > viz. také: "Co je magický systém + Co magie čísel děla"

• TRANZITY písmen aktivují určité typy archetypů v čase, a člověk si všímá situací, jež rezonují s jeho Stínem, psychodynamickým mechanismem, což funguje přes nálady a tvoří spokojenost nebo nespokojenost. Stín filtruje realitu a převezme řízení, stane se automatem. Tento uzamčený nevědomý systém funguje nevyhnutelně, svět je plný příležitostí všeho druhu, a člověk z něj "vidí" jen to, co vidět chce; Takže automaticky dojde k předurčeným životním situacím – událostem (ať jsou dobré nebo špatné).  Čas (věk) definuje náš život  a stává se osou událostí, které přichází v určený čas jako osud, protože tomu člověk myšlenkovým složením zrovna odpovídá. Jména  s daty narození tvoří konkrétní časové smyčky, jež odpovídají povaze a předurčuji specifické situace – události. Mapa čísel ukazuje typy událostí a jejich čas, neboť čísla jsou jazykem duše=karmy, ambicí, emocí a tužeb s kauzálními vazbami...

Změníš-li jméno, nevíš, jaké obsahy se v psychice aktivují...

Změní-li se jména, změní se přeskupení čísel, a tím i konkrétní události. Sleduji to a věnuji se této numerologii profesně 22 let. Každou zajímavou událost jsem empiricky testoval, dělal výpočty, ověřoval aspekty událostí před změnou jména a po změně jména, i další... Lidé se neuvědoměle chovají tak, aby se události realizovaly. Čísla jsou=jazyk, symbol, mapa, psýché je nosič, pole, místo, kde se to děje. Jména mohou "karmický vliv" zmírnit, ale také zesílit. Právě to jsou Stíny, které nás vedou k omylům kvůli kterým trpíme.

Každý dědí po svých rodičích a generací předků nějaký osud. Dědí ho předávanými vzorci myšlení, a podle toho kolik mají pozitivních a negativních charakterů, tolik člověk prožije typických situací ve svém životě. Protože tyto vzorce myšlení byly zformovány do podoby současných emocí a dalších hodnot. Dědíme nejen duševní obsahy od vlastních rodičů, ale i od těch cizích, které se za námi vlečou z hlubinné sféry dalších prapředků, až k sub-humánním předkům, a to kolektivním nevědomí. V těchto archetypech (praobrazech) jsou uložené starobylé formy lidské existence, a dokonce i sedimenty zvířat (někteří se také jako zvíře chovají).

Data narození a jméno s příjmením, které jsme po narození dostali, jsou skrýši dědictví osudu. Křestní jména určují naši vibraci, je v nich obsažena podstata bytosti a jsou melodií duše, neboť podporují psychické číslo z data narození. Psychické číslo odhaluje: vnitřní svět duše, duševní stránku a myšlení. Příjmení vyjadřuje přínos: předků ve smyslu fyzickém, mravním a duchovním. Jméno s příjmením popisuje: charakter, slabiny i silné stránky, tužby a směřování. Z toho je zřejmé, že jména "jedou v tandemu" s vibracemi dat narození a vzájemně se ovlivňují. Pakliže se jména změní, přeskupí se čísla (působící vibrace - jejich energie), a tím zároveň významné konfigurace osobnosti. Ale to všechno souvisí s psýché, s naši duševní stránkou. Kdo to vidí v numerologii jinak, tak zná tu nesprávnou numerologii.

„Chceš-li změnit jméno, nevíš, jaké nevědomé obsahy se v psychice aktivují“. Nevíš s čím bude nové jméno rezonovat a jaké části osobnosti – zejména Stín – začnou více vstupovat do vědomého života. Změnou jména si možná zvolíš pro některé roky takové psychické zátěže, že dojde ke změnám, které nechceš. Téměř každý je na tomto světě karmický – ze "zvěrokruhu" nebo dat narození, anebo z obojího. Jsi-li tedy karmický ještě z dat narození, o to větší karmický vliv.  A když se má (díky karmě) něco změnit, ten osud, ty neviditelné síly tě myšlenkami přivedou k tomu, aby změny nastaly. Můžeš být veselý ze změny jména, ale pokud nastane to, co jsi nechtěl, přestože si myslíš, že jednáš správné, můžeš si položit otázku: "Kdybych si jméno nezměnil, stalo by se to taky?" Změny se u některých po změně jména dějí, a velmi často ve vztazích (nejen partnerských), na vztazích je závislé všechno.

    Mainstreamová média např. začaly v květnu 2026 dost psát o rozpadu 3. manželství velmi známého muže. Ve 2016 si přidal ke svému příjmení další jméno – po změně jmen 2x uzavřel sňatek a také se znovu rozvedl (celkem potřetí). Když se to hodnotí numerologicky: "ve věku 33 let nastala (přídavkem jména) změna; v numero-predikci čísla pro věk 38+43... let čísla ukazují pro vztahy psychické zátěže které se těžko překonávají... Mluví-li se o negativních číslech, mluví se o částech psýché, psychických zátěžích a konkrétních neradostných změnách.

Lidé si jména mění, ženy po rozvodech se často vracejí k původním jménům. Věřím, že i ta druhá žena po rozvodu (viz.nahoře) se možná cítí (změnou na původní jména) lépe. S rodným příjmením vyhrála Miss World. Jména sňatkem změnila podle manžela, "brzo" se rozvedla. Jméno nese obraz sebe sama, jeho změnou se mohou současně aktivovat konfliktní vztahové vzorce, a v rámci numerologie lze říci, že vibrace změnou jmen otevřela těžší témata – tlak, konflikty, nestabilitu, zkoušky... Člověk rychle uzavře sňatek, ale jeho emoce nejsou stabilně zakotvené v poznání druhého, nýbrž v silném vnitřním obrazu – v silné idealizaci. Nevědomí uchvátí fascinující silou rozum „vidinou osudové ženy...", ale když to tak není, přichází rozvod.

Má-li člověk „značnou" potřebu měnit jména, zpravidla si neuvědomuje, že každé jméno nese vlastní vibraci a energii. Nevidí, jak působí tato změna v jeho psýché, a proto ani netuší, jaké důsledky může přinést – v podobě vnitřního chaosu, emočních výkyvů, vztahových zkoušek, odlišného rozhodování či životních změn. Změnu vibrací svého jména nemusí člověk bezprostředně pociťovat, protože většina z nás totiž nežije vedle svých emocí, ale uvnitř emocí, a proto si jejich jemné proměny neuvědomuje. Z numerologického pohledu však každé jméno nese vlastní energetickou kvalitu, která působí v psýché. Změna jména proto může měnit vnitřní nastavení psýché, a tím postupně ovlivňovat emoce, způsob rozhodování, vztahy i životní zkušenosti. Právě charakter, který z vnitřního nastavení vyrůstá, se následně promítá do toho, čemu říkáme osud. Dynamika a chemie psychických pochodů se mění a iluze vytváří pocit správných rozhodnutí.  A že jména a písmena mají energetický vliv, jsou  nauky od starověku a píše se o nich dodnes.

Schopný numerolog si udělá „časovou mapu života", a u každého roku vidí situace z jmen současných + jmen nových. Jedna realita může člověka "šetřit", druhá může přinášet opakující zvraty. Pochybuji ale, že by někdo měl zájem tato zjištění dělat, je to práce na několik hodin.  

Neodrazuji lidi od změny jmen, měňte si jména, jen sděluji, že existuje numerologie a existuje hlubinná psychologie, kterou se zabýval psychiatr a psychoanalytik C. G. Jung, Sigmund Freud a jiní. Numerologie se tím shodným zabývá také, ale jinou formou. Oboje – psychologie i numerologie to sice vysvětlují rozdílným jazykem, ale oboje se týká stejné věci – psychiky. Každý to vysvětluje jinak, ale význam to má stejný.  Já tím vysvětluji, že něco (ne pro každého známé) existuje a má to své vlivy, a z pohledu numerologie a psychologie skrze C. G. Junga a jiných to popisují. Když se to spojí s Jungovským jazykem, dá se to chápat, že nové jméno se stalo psychickým symbolem nové identity, a tato identita může více rezonovat se Stínem nebo neintegrovanými obsahy a člověk může více jednat v emocích či vnitřního rozporu.

V symbolickém systému může člověk věřit, že určité kombinace posilují chaos, vztahové zkoušky, emoční extrémy, nebo destruktivní opakování. Historicky podobně funguje hermetismus a numerologie – ne jako laboratorní věda, ale jako mapy významu a psychických souvislostí. Gustav Jung sám měl k těmto systémům otevřený vztah, zajímal ho např. I-ťing, alchymie nebo synchronicita – tj. smysluplná shoda, časový souběh např. mezi dvěma událostmi, mezi kterými neexistuje zjevná příčinná souvislost. Věřil, že psychika pracuje skrze symboly a významové souvislosti. 

Změna jména=změna dominantního symbolu; duchovně: "změníš karmu"; psychologicky: "změníš nevědomý vzorec, jaký archetyp má přednostní místo ve vědomí". Jinými slovy, některé stínové tendence se oslabí, jiné se dostanou blíž k vědomí, změní se jazyk, kterým se k sobě člověk vztahuje. A jazyk=struktura myšlení. Význam je stejný, ale sdělený jiným jazykem. A protože psýché řídí chování, chování vytváří osud. Účinek je stejný, i když mechanismus není vyjádřen "mystickou vibrací", ale archetypální strukturou vědomí. Karma není soud – karma je nevědomý charakter.

SYMBOL: (jméno, archetyp, čísla, přezdívka...)

Symbol je znak, znamení, vyjádření, které nese hlubší (skrytý) význam, odkazující na hlubší souvislosti. Používá se k označení nebo sdělení něčeho... Může znamenat či shrnovat i velmi bohaté obsahy, často ne zcela vědomé významy. Podle Sigmunda Freuda symboly vznikají proto, že nevědomé obsahy nemohou do vědomí vstoupit přímo, a tak se psychika "převléká" do symbolické podoby – např. udržuje potlačený obsah (negativní, toxické, agresivní, pudové... vzorce) mimo vědomí. Ale zároveň částečné projevy umožňuje, čímž ovlivňuje emoce, chování a neurotické symptomy.

Gustav Jung šel mnohem dál než Freud. Symboly považuje za transformující sílu, která propojuje vědomí s nevědomí a přináší psychickou energii. Symboly vychází z kolektivního nevědomí a archetypů, jež zasahují do psychiky. Aktivují nevědomé vrstvy psychiky, vyvolávají emociální reakce, mohou měnit vědomé postoje. Silné symboly mají téměř autonomní účinek, který fascinuje, přitahuje, děsí, organizuje lidskou zkušenost ad. Symboly odhalují budoucí vývoj a přeměnu, archetypy a kolektivní nevědomí. Jung a Freud se shodovali, že symboly nejsou náhodné, mají psychickou sílu, působí mimo čistě racionální vědomí, ovlivňují emoce a chování člověka. Lidé často "promítají" svůj Stín na ostatní: "co nechci vidět v sobě, začnu intenzivně vidět u druhých". 

Stín je archetypální nádoba a negativní vlastnosti jsou jejím obsahem. Naše zevní „já“ je maskou, kterou si člověk nasazuje okamžité, jakmile vstoupí do kontaktu s druhými. Odkládá ji až vstoupí mezi své nejbližší přátelé, ale tam má zase masku jinou. Pečlivé ukrývá svoje pravé „já“ a maskuje se jinak. Ve svém kruhu rodinném má také jinou masku, a jenom když se ocitne o samotě, odkládá všechny své masky a stává se tím, kterým skutečně je.  

Setkání se Stínem bývá jedna z prvních velkých etap. Člověk nejdřív: 1. vytvoří sociální masku, 2. pak narazí na Stín, 3. později se přiblíží k hlubším archetypům a Self=Vyššímu Já> archetypu Boha. Jung tomu říkal "tlak Self"–hlubšího centra psychiky, které tlačí člověka k větší celistvosti. Proto mají příběhy o sestupu vědomého ega do "podsvětí" (hlubších vrstev nevědomí) v boji s "monstrem" nebo "cestou údolím tmy" tak silný význam – symbolizuje konfrontaci s nevědomou části sebe sama. Je to psychicky náročná konfrontace s tím, co bylo vytěsněné, zapomenuté nebo dosud neprožité. Ego přestane mít úplnou kontrolu a člověk je nucen se setkat s hlubší pravdou o sobě. Do hlubší vrstvy člověk obvykle nevstupuje dobrovolně, často ho k tomu vede krize: "ztráta vztahu, nemoc, něčí smrt, vyhoření, deprese, existenciální prázdnota, opakující se životní vzorec, pocit, že stará identita přestává fungovat". Psychika "rozbije" rovnováhu, protože starý způsob života už nestačí. Nevědomí je živá, autonomní oblast psychiky, pokud člověk vstoupí příliš hluboko bez opory, může být zahlcen – úzkostí, chaosem, inflací ega, ztrátou orientace a dalším.

Proč je sestup důležitý? Protože bez něj člověk zůstává identifikován jen svou Personou – společenskou maskou. Sestup rozšiřuje vědomí, konfrontuje Stín, uvolňuje potlačenou energii, mění identitu, umožňuje hlubší autenticitu. Cílem není zůstat v "podsvětí", důležitý je návrat -– přinést něco z nevědomí do vědomého života. Může to přinést nové vědění, proměnu, tvořivost nebo hlubší smysl života. Psychologicky: člověk se nevrací stejný, jaký byl předtím.

TAKŽE TO JIŽ NENÍ JEN O NUMEROLOGII, která se charakterem a predikcemi zabývá. V takovém rámci může člověk chápat numerologii jako mapu psychických tendencí, jazyk archetypů, způsob, jak popsat Stín, nebo systém, který zaměřuje pozornost určitým směrem. Změna jména může změnit psychickou konfiguraci a tím i to, co člověk prožívá, co mu vadí a jak jedná. Protože psychika není oddělitelná od symbolů, se kterými se identifikuje. Jung by řekl: "symboly organizují psychickou zkušenost a mohou aktivovat určité  obsahy nevědomí." A to může mít například i reálný důsledek v životě a vztazích. Stín člověk často nepozná přímo, pozná ho skrze emoce, podráždění, fascinace, odpor nebo opakující se situace. Psychika si vybírá, čeho si všímá, a nevědomí může člověka vést k určitým lidem, konfliktům nebo rozhodnutím, aniž chápe proč? Nejde jen o nové jméno, ale o zásah do identity, sebeobrazu, životního příběhu a způsobu, jakým se člověk vztahuje sám k sobě. Jméno není pro psychiku neutrální. Je to jeden ze symbolů ega. Když se změní, může to působit jako oddělení od staré identity, přechod do jiné psychické role, nebo aktivace archetypálního obrazu sebe sama. A právě tam vzniká největší nejistota: člověk neví, co všechno bylo v původní identitě psychicky "svázáno" a co se po změně uvolní nebo zesílí.

"Stín" je část psychiky, kterou člověk vytěsňuje (vlastnosti, impulzy, strachy...), ale i potenciál, který nechce nebo neumí přiznat. Když nějaký symbol (jméno, archetyp, čísla, přezdívka...) silně rezonuje s nevědomím Stínem, může mít několik podob: projeví se např. nespokojenými pocity, zesílí emoce nebo vnitřní konflikt. Symbol funguje jako spouštěč nevědomého materiálu a Stín má mnoho tváří. Když rezonance zasáhne Stín (temnou stránku povahy), často se projevuje přes emoce, vztahy a opakující se životní krize. Co člověk nechce vidět sám v sobě, se  odehrává ve vztazích: silné konflikty, idealizace a následné zklamání, žárlivost, potřeba kontroly, přitažlivost k podobnému typu (nevhodných) partnerů; opakované rozpady vztahů, pocit:"ostatní mi to dělají". Gustav Jung to nazývá projekcí. Část psychiky, kterou ego neunese, se promítne na druhého člověka, partner pak neunese jen sám sebe, ale i nevědomý obsah druhého.

Když se Stín otevře silněji, člověk reaguje emočně intenzivněji než dřív, cítí vnitřní chaos, mění identitu nebo životní směr, nebo propadne destruktivním cyklům. Dlouhodobý vnitřní konflikt se však propisuje do těla – např. úzkostí a depresí, zánětlivými procesy... Psychika a tělo jsou propojené. Když je člověk dlouho v napětí – např. po rozpadech vztahů, vnitřních chaosů, potlačovaných emocích..., tělo často přechází do dlouhodobého stresového režimu a pak za to platí energetickou i biologickou cenu – zhroutí se zdraví.

Psychika nefunguje jen racionálně. Symboly, identita a významy mění vnitřní naladění člověka, jeho pozornost, emoce i způsob interpretace reality. To, co bylo dříve přijatelné, může začít vyvolávat odpor, napětí nebo nespokojenost, protože se změní vnitřní vztah k sobě samému i ke světu. Člověk často nejedná zcela vědomě, ale skrze auto-psychodynamické mechanismy, komplexy a nevědomě tendence, které filtrují jeho vnímání i rozhodování. 

Změna jména může změnit to, co v člověku rezonuje a aktivuje určité vzorce psýché. Pokud člověk začne nové jméno intenzivně spojovat s novou identitou, mozek může skutečně přebudovávat návyky a reakční emoce. To je neuroplasticita, symbol může měnit chování, chování může měnit život. Co probíhá v nevědomí, to nevíme! Tento psychologický scénář je možný> c. g. Jung. Může se změnit sebepojetí, pozornost, očekávání, citlivost na určité věci a tím např. i dynamiku v partnerském vztahu. Člověk začne víc vnímat vlastní potřeby, změní hranice, začne jinak interpretovat chování partnera, nebo se aktivují části osobnosti, které byly dřív potlačené. To pak vede k pocitu: "Dřív mi to nevadilo, teď ano." A následně ke konfliktům, rozchodu. Změna identity může vytáhnout na povrch něco, co už v psychice bylo latentně přítomné.

Z pohledu jungovské psychologie se dá říct: "změna jména může změnit vztah ega k nevědomí, některé obsahy Stínu se mohou víc aktivovat." Člověk začne jinak reagovat, emociálně, protože dojde k změně psychické konfigurace a identity. Je to práce psychiky, ne nevyhnutelný osud. Psychika není statická, a velká část toho, co ovlivňuje naše reakce, probíhá mimo vědomou kontrolu. Člověk až zpětně zjistí, že se změnil, že jinak vnímá lidi, že má jiné hranice, nebo že dlouho něco toleroval a již tolerovat nedokáže. A protože většina psychických procesů je nevědomá nebo polo-vědomá, není možné mít úplný přehled o tom, co se v člověku "uvnitř" přeskupuje. Právě proto mohou mít změny jména silný účinek. Protože mění význam, identitu, emoční naladění, a tím i způsob, jak mozek filtruje realitu.

Co dřív nevadilo, může po určité vnitřní změně začít vadit. Nálady ovlivňují, čeho si všímáme, nevědomé vzorce filtrují interpretaci reality, člověk často reaguje automaticky, pozornost je selektivní, emoce mění rozhodování. To je dobře doložené v psychologii i neurovědě. Například: když je člověk dlouhodobě nespokojený, začne víc registrovat potvrzení nespokojenosti; když se identifikuje s určitým archetypem v nevědomí, začne podle něj nevědomě jednat. To souvisí s kognitivními filtry, prediktivním zpracováním mozku, obrannými mechanismy, představami a automatizovanými návykovými okruhy. Člověk není dostatečně jasný ani sám sobě. To je jedna ze základních tvrzení hlubinné psychologie, zvlášť u Carl Gustava Junga nebo Sigmunda Freuda.

Člověk z reality vidí hlavně to, na co je psychicky naladěn. Mozek neprožívá svět objektivně. Neustále vybírá, filtruje, doplňuje význam, předvídá a interpretuje. Proto mohou dva lidé žít ve stejném světě a vnímat úplně jinou realitu. Velmi názorově to vidíme v TV pořadech, kdy se dva... naproti sobě přou (o stejnou věc) a neshodnou se.  A když "Stín převezme řízení", může člověk jednat automaticky=opakovatelné vztahové vzorce, konflikty nebo sebedestruktivní reakce, aniž si plně uvědomuje proč? Samotný Gustav Jung pracoval s tvrzením, že člověka výrazně ovlivňují nevědomé obsahy, archetypy, symboly, představy, komplexy a významy, které si často neuvědomuje. Z tohoto pohledu může jméno, číslo, symbol, nebo určitý archetypální systém, být psychicky účinný, protože aktivuje asociace a emoční struktury v nevědomí.

Z jungovského pohledu může změna symbolické identity oslabit některé obranné mechanismy, zesílit jiné, aktivovat nový typ představ, změnit vztah mezi egem a Stínem. To může mít velmi jemné, ale silné důsledky: člověk začne reagovat na autority, jinak prožívat intimitu, jinak vnímat respekt nebo odmítnutí, více cítit neklid, tlak, potřebu svobody, nebo naopak začne mít potřebu kontroly. Tím se může postupně měnit chování, výběr lidí, tolerance, hodnoty, i životní směřování. Člověk často není plně pánem procesů, které v něm probíhají, a významy či symboly mohou mít hlubší dopad, než si běžně uvědomujeme. Člověk neví, co v psychice rezonuje se Stínem a kam ho to dovede. 

• Myšlenka, že když se žena vdá a příjme manželovo příjmení, zároveň přijímá i informaci jeho rodu, tedy zdraví, štěstí či smůlu, je stará, objevuje se v antropologii, v rodových konstelacích, v mytologii, i v psychologii identity. Čísla jsou nositeli informací. Číslo=kosmická kvalita, archetypální energie, která existuje "sama o sobě". Číslo je archetypální symbol řádu, nositel určité struktury vědomí. JUNG považoval čísla za nejčistší archetypy, protože nejsou zatížené emocí ani obrazem, ale strukturou. Popisují způsob, jak je psýché strukturuje, číslo je struktura myšlení. 

To všechno jsou zároveň i duchovní poznatky, které mohou ulehčit život.

Chaldejská věštecká numerologie=metafyzický rámec, který není jen výpočet, je to kosmologický systém. je postavená na předpokladech, že (1) číslo je princip, ne kvalita; (2) Principy existují dřív než hmota; (3) jméno je akt stvoření (logos) (4) člověk vstupuje do světa skrze Slovo a Číslo. Tohle je čistá metafyzika.

• Věštecká čísla jako zákony Stvoření – nejsou to náhodná čísla, jsou to emanace zákonů. Např.: č.1 – princip vůle / oddělení (stvoření individuality); č.2 - polarita / rozdělení; č.3 - manifestace; č.4 - řád hmoty; č.7 - zkouška ducha; č.13 rozklad formy, aby mohla vzniknout nová..." To nejsou charakterové rysy, ale kosmické procesy, které se promítají do psýché, do jazyka, do osudu=ukazují, který zákon se právě uplatňuje = krátká poznámka. 

Jméno a rozdíly v převodu písmen na čísla

Leeya Brooke Thompson, autorka a výzkumnice transpersonální psychologie, již ve 2008, s 45letou praxí, vydala svou poslední knihu ve které potvrzuje, že chaldejský systém odpovídá číselné frekvenci fonetickým zvukům písmen z "Orácle starověkého Babylonu". V knize píše: "Současný Západní numerologický systém je vadný", a odůvodňuje: "Výsledky, které pochází z mého data narození byly v pořádku, ale ty z mého jména v pořádku nejsou. Systém uplatňování anglické abecedy na čísla od 1-9 podle Pythagora prostě není přesný". Není přesný proto: "že anglická abeceda, když byl Pythagoras naživu, neexistovala. Podle starých řádů se používala moudrost  zvuku a vibrační frekvence".

Ačkoliv její první kniha (v r.1999):"Chaldejské numerologie: starověké mapy pro moderní dobu," byla vyprodána v mnoha zemích po celém světě, Thompson cítila motivaci svůj výzkum rozšířit, neboť ve starověku bylo účelem využívat k číselným kódům přiřazení určitého zvuku, nikoliv jednoduché číslování. Její výzkum tkvěl v tom, aby byl zajištěn systém, který pracuje pro jakýkoli jazyk na základě fonetiky. Thompson ukazuje, jak vibrace jména osoby ovlivňují chování a životní zkušenosti... Systém upravila, aby odpovídal číselné frekvenci fonetickým zvukům z dřívějších jazyků, což se opakovaně ukázalo přesnější pro ty, kteří chtějí lépe porozumět sobě, a tomu, jak se bude vyvíjet jejich další život.

Proč běžná ASTROLOGIE ve výkladu budoucnosti / osudu nefunguje?

Lidé se narodili ve stejný den na stejném místě, ale mají odlišné osudy. Podle astrologie by museli mít tito lidé stejný osud, což tak není. Datum narození určuje s čím duše přišla, jméno určuje jakým zákonem se to projeví. Změna jména mění zákon, skrze který se karma realizuje. To astrologie neumí vůbec pochopit. Zákon se nemůže projevit jinak než skrze vědomí. Číslo není energie sama o sobě, je zákonem uspořádání. Psýché je nástroj, médium, pole, kde se zákon "vtěluje". Proto stejné číslo> různí lidé> různé osudy. Astrologie mapuje nebe; numerologie mapuje zákony stvoření. I když dva lidé mají stejný datum narození a narodí se na stejném místě,  "životní osud" stejný nemají, protože nemají stejná jména, stejná písmena, stejný jazykový otisk, stejný zvuk (písmen). A tím pádem nemají stejný vstup do psýché. Chaldejská numerologie písmena nerozlišuje podle abecedy, ale podle zvuku.  Numerologie pracuje s tím, čemu je člověk vystaven každý den, jak je oslovován, jak se pojmenovává. To astrologie vůbec neřeší. Jméno jako dynamický prvek je tím rozdílem proti astrologii, která je statická (čas narození je fixní), tranzity jsou vnější. Numerologie jmen je dynamická, proměnlivá, reaguje na změnu jména, zkrácení, na přezdívky, jazyk. A hlavně jméno se používá, zatímco planety žijí "tam někde", ale písmena denně vstupují do psýché. Alfred Fankhauser k Astrologii

Proč hvězdy nemohou být příčinou lidského jednání

Rozum a vůle jsou nemateriální funkce, patři do oblasti psýché / ducha, nejsou mechanicky determinovatelné. Hvězdy a planety jsou hmotné objekty, podléhají fyzikálním zákonům, nemají vztah k významu, smyslu, hodnotě. Mezi těmito dvěma rovinami neexistuje přímá kauzální vazba. Hmota nemůže být příčinou svobodného rozhodování. Astrologie je bez magie=nemá metafyzický systém, neříká odkud se ty zákony berou, proč by planety měly mít vliv, jaký je vztah mezi Stvořitelem, zákonem a lidskou duší. Astrologie neumí věštit osud, protože ten se nerodí z postavení planet, ale z toho, jaké symboly formují psychiku, skrze kterou člověk jedná. A jméno je nejčastěji aktivovaný symbol vůbec. V historické astrologii to tak původně nebylo (u Platóna, Ptolemaia, hermetiků), ale moderní astrologie se od metafyziky odřízla, aby přežila. Jakmile opustila hermetickou metafyziku, vzdala se pojmu Logos, přestala mluvit o duchovních zákonech... 

Co je skutečný "magický" systém

Je to systém , který vysvětluje, jak se duchovní zákon vtěluje do hmoty skrze symbol. Klíčové prvky magie jsou: 1. Zákon (princip Logos); 2. Symbol (číslo, písmeno, jméno); 3. Vědomí (nositel vůle); 4. Akt (pojmenování, rozhodnutí). Chaldejská numerologie "magii má". Čísla vyjadřují zákon uspořádání. A hlavně pracuje s jazykem, se jménem, s aktem pojmenování, a to je zásadní rozdíl. Jméno vstupuje přímo do rozumu, aktivuje identitu, nese význam, působí skrze psychiku. Jazyk představuje identitu bytosti, je základním prostředkem mezi zákonem a psychikou, mostem mezi zákonem a vůlí=zákon kosmický, karmický, archetypální. Je systémem symbolů, který umožňuje, aby se zákon stal vědomým. Numerologie pracuje s tím, co je živé a používané, zachycuje změny identity, reaguje na vědomé rozhodnutí (změna jména), popisuje aktuální psychický stav, posuny v sebeskriptu, fáze individuačního procesu.Jméno je strukturou identity a její aktivace> jak je psýché strukturovaná jazykem, které archetypy jsou denně aktivovány, jak se ego pojmenovává. Čísla písmen jsou vzorce organizace psýché, opakovaně posilované významy. Numerologie je blízko Jungovo pojmu=persona-jméno-role. Jaký příběh o sobě denně žiji. Jméno = jako místo vstupu zákona do člověka=člověk není podřízen číslu, ale zákonu, který přijímá skrze jméno.

CO MAGIE ČÍSEL DĚLÁ

Zviditelňuje zákon> jaký princip je aktivní, kde je tlak, kde je možnost, překládá zákon do jazyka rozumu. Magie je práce s významy čísel, která pomáhá člověku pochopit zákony života a jednat vědomě.  Zákon je přirozený řád života, který platí pro každého, ať o něm ví, nebo neví. Zahrnuje několik vrstev: (1) vrstvu kosmickou (řád bytí, Logos, Stvoření) (2) Psychickou > jak se zákon promítá do vědomí, Stínu -– charakteru; (3) Etickou (jako následek jednání) zákon není "dobrý" nebo "zlý", je přesný. Jména tudíž nejsou ledabylé symboly.

Jak byste chtěli např. předpovídat budoucnost u dvojčat narozených ve stejný den a stejnou hodinu? Bez jmen by jim vyšla stejná budoucnost – stejný osud. To je ale "hloupost", stejný osud neprožijí – díky jménům, protože každé jméno není: složené ze stejných písmen a četnosti písmen, karmických čísel, opakujících čísel. (2) Každé jméno je: nositelem jiného zvuku, postavení písmen, tranzitů, jiných konfliktních kombinací, "škodlivých" nebo dominantních čísel. (3) Každé jméno: jinak rezonuje s nevědomým Stínem, představuje jiný psychický akord, jiný tělesný vzorec, jiná čísla, jiný vstupní kód do psýché, jinou archetypální mapu, jinou asociaci> aktivuje se jiný komplex. Jméno má několik významných vrstev.

Osud je uvnitř nás, myšlení, diktuje, jak se budeme chovat... Náš osud je ale i mimo nás, protože to, jestli se na nás vyřítí auto, spadne kámen, uhodí do nás blesk> náhody – již neřídíme my, ale Boží síly> Bible>Kazatel 10:12: "Člověk nezná svůj čas... o všem rozhoduje čas a náhoda... když bývají lidé zatahováni v "zlý čas" do nezdaru a neštěstí."

Tím zdrojem není vědomí člověka, ale časová struktura. Člověk jako "nosič času", nejsme izolovaná jednotka, ale konkrétní konfigurace v čase > naše narození, jméno a vstup do světa jsou chápány jako časový podpis. Věštecké systémy stojí na předpokladu, že čas není prázdná osa, ale strukturovaná realita = minulost, přítomnost a budoucnost jsou souvislé vzorce, numerologie pak není příčina, ale čtení vzoru, který už existuje. Budoucí události existují jako struktura, čísla jsou indexem. Podobně jako DNA "nepůsobí" nemocí, ale nese informaci, že nastane, pokud "se rozvine určitá sekvence".

Život je ve skutečnosti velká hra, kterou neorganizujeme my, ale Bůh, k čemuž jsou využity všechny zákony vesmíru a přírody, ale i síly, jež se různí svým stupněm spirituality, jimiž je vykonáván osud. Tuto hru nelze úspěšně hrát bez znalostí duchovních zákonů, neboť řídí děje lidského osudu. Utrpení a bolest jako cestu k poznání Boha popisuje nejen Bible, ale i Starozákonní kniha JÓB. JÓB byl skutečnou osobou, řecká církev koná jeho památku 6. května a latinská církev 10. května každého roku.

Lidské štěstí, zdraví a nemoc vs. životní zkoušky - téma z Bible> Sírachovec

Kniha Sírachovcova je též nazývána "Moudrost Jesuse Síracha". Kniha je součástí Bible – "Starého zákona" a má 51 kapitol. Kniha je o hříchu a následcích hříšného jednání, o dobru, o zlu i odplatě, o povinnostech, které máme k bližním, k vrchnostem, k sobě samým a k Bohu. Hovoří o modlitbě, oběti, o přísaze a slibu, o pokoře a skromnosti, o úloze manžela, manželky, o výchově, zdraví, požitku a celkově o štěstí u něhož nelze opomenout nejdůležitější možnost, možnost ovlivnění Bohem při zachování svobodné vůle.

Štěstí:

Psychologie definuje štěstí jako „pocit tělesného a duševního blaha, bez tlaku neuspokojené potřeby". Etymologie tomu dává širší obraz: "šťastlivec, štěstěna, obšťastnit, potěšit se aj.". Bible – Starý zákon, že jde především o to, co se zdařilo, co vedlo k cíli, nebo bylo prospěšné. Pocit radosti a štěstí rovněž zažíváme při dosažení cíle. Nalézáme je i na cestách, když po nejistotách zjistíme, že jdeme správným směrem. Starozákonní člověk ovšem nikdy nezapomínal, že právě Bůh je ten, jenž dává šťastný prospěch. Není pochyb, že radost je vlastním rysem božství, a je silou i oporou v Hospodinu. Jakmile starozákonní člověk ztrácí vědomí Hospodinovy přítomnosti, ztrácí i radost. Pravou radost člověk nalézá v Bohu a v jeho přízni, a poté z užitku, který z ní plyne (všechno souvisí se vším). 

Životní zkoušky

Životní zkouška přináší zkušenost a je způsobem vědění. Veškeré učení začíná zkušeností. Z biblického hlediska termín zkouška zahrnuje slova: vědět, vidět, zakusit, poznat, probádat, prozkoumat, znamení. Jde o podrobení se Boží zkoušce a stavění člověka před rozhodnutí. Z pohledu věřícího jde vždy o rozpoznání přítomnosti a působení Boha skrze Ducha svatého. Za životní zkoušky lze označit situace, které dávají ochutnat to, co život z negativních zkušeností nabízí (útisk, utrpení, omezení, zradu, úmrtí, odmítnutí). Zakoušíme  rovněž lásku, odpuštění, přijetí, milost, náklonnost.

Životní zkoušky jsou testem člověka a jeho srdce. Projít jakoukoli životní zkouškou znamená „získat zkušenost". Prožíváme je jako zkušenosti s něčím či někým. Zažíváme je ve vztazích: já – ty, já – ty – my. Prožíváme je v našich rolích matky, otce, syna či dcery, člověka, a to, jak v nich obstojíme. Je to prožívaná zkušenost (ať pozitivní či negativní), je objektivní či subjektivní, něčemu příslušná či nadskutečná, přesahující smyslové a rozumové možnosti, jež člověku otevírá zrak, sluch i ústa. Nutí ho brát v potaz a vyvodit z toho důsledky. Zkoušky jsou místem utkání lidské svobody ve schopnosti a zodpovědnosti rozhodnout se pro nebo proti Bohu. Stejně jako v Písmu se dočteme, že i víra může být podrobena zkoušce. Člověk např. vážně onemocní a může se kvůli tomu obrátit proti Bohu...

Nabízí se otázka, proč Bůh dopouští někdy až příliš těžké zkoušky. Na základě židovské tradice se pokouší odpovědět Elie Wiesel: "Bůh zkouší silné bytosti; slabí nekladou odpor, nebo ho kladou slabě; nejsou nijak zajímaví". Jenomže proč klást odpor, jestliže Bůh zná výsledek předem? Odpověď: "Bůh ho zná, člověk ne…" Existuje i jiné, nepříliš originální vysvětlení: „Satan.“ Není to vlastně jméno, nýbrž ten, kdo „odporuje Boží vůli“, je pokušitelem a člověk neví, odkud zlo přišlo, nezná jeho příčinu ani smysl> výstižně to popisuje Bible v  Jób.

Pokušení nastavuje zrcadlo a staví člověka do situací, které mu otevírají oči. Jsou to právě ony životní situace, které vedou lidi k poznání nesprávnosti jejich rozhodnutí a zároveň vedou k jejich nápravě. Cílem životních zkoušek je tedy poznání toho, co mnohdy máme okolo sebe, aniž bychom si toho byli vědomi. Překročení sebe sama, odevzdání se do Boží milosti a poznání pravdy. Bůh člověka nepokouší k pádu, nýbrž vystavuje zkoušce pro utvrzení… Otevírají se tak lidem oči a jsou konfrontováni s realitou. Zkouška má vést k životu člověka, ale pokušení může plodit smrt. Cílem je poukázat na skutečnost, že životní zkoušky lze nalézt v každé životní situaci. Skrze životní zkoušky se formují lidské hodnoty, ve světle Hospodinově člověk zakouší onu zkušenost dobrého i zlého. Jsou to právě dobré i špatné zkušenosti, jež člověka v životě posouvají a vedou k moudřejšímu jednání. Sírach (v obsahu Bible) předkládá: "Bůh je však věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž zkouška vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“

Zdraví a nemoc:

Biblický pohled na zdraví a radost říká: „Lepší je zdravý a zdatný chudák než boháč trápený neduhy těla". "Zdraví a svěžest je lepší než všechno zlato, a statné tělo lepší než nezměrný blahobyt". Blaho, plodnost, síla, poslušnost, spravedlnost a dlouhověkost, je šest základních aspektů biblického zdraví.

Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. To člověka může vést k zoufalství, vzpouře proti Bohu. Nemoc není narušením fyzické integrity, ale narušením jak fyzické, tak duchovní a sociální pohody. Zákoník svatosti a Deuteronomium rozvádí seznamy požehnání a prokletí podrobněji. Zdraví a nemoc jsou vztahové povahy, které odráží vztah mezi člověkem a Bohem. Vztah se dá vyjádřit slovy Písma: „Jestliže budeš poslouchat Hospodina, svého Boha... nepostihnu tě žádnou nemocí...neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji." Z textu plyne, že věrnost Bohu navrací život. Zkušenosti potvrzují, že člověk, který je trápený neduhy těla, odvrátil od Hospodina svou tvář a zárukou zdraví je návrat k Hospodinu. Radost srdce je přece život člověka, a radost pramení ze vztahu s Hospodinem. On je pravda, cesta i život. Veselí prodlužuje věk a starozákonní člověk chápal radost vždy ve vztahu k Hospodinu a jeho přitakání člověku, a to na základě lidských skutků. Mrzutost a starost zničila mnoho lidí. Do popředí se dere to, co člověk přiživuje. Proto se má odvrátit od toho, co ho ničí. Pak jeho srdce nalezne klid... 

Nemoc a zkouška:

Tato část Bible napovídá, jak je důležité nepodceňovat nemoci a jejich tělesné léčení lékařem nenáboženskými prostředky, kdy vědění lékařů a prostředky k léčení jsou darem od Boha. Člověk zde zakouší lékaře jako pomocníka, který má dar shůry, a člověk rovněž při zakoušení nemoci nesmí opomíjet Boží pomoc ke své vlastní nápravě. Zdraví a nemoc jsou tak získávanou zkušeností a zkouškou, která člověka provází od nepaměti. Zkušenost nás konfrontuje s realitou a realita k nemoci je naše křehkost a konečnost. Sírach (znalý lékařského umění) říká:"lékaři tu jsou zasazeni do rámce biblické perspektivy zdraví". Je to Hospodin, který „stvořil léčivé byliny ze země". Může se zdát, že jde o nemocí, které jsou pro lékaře, a nemocí, které léčí Hospodin. Lékař využívá Božích darů, avšak ty jdou ruku v ruce se vztahem nemocného k Bohu. Nemocný má uctít jak Hospodina tak vzdát patřičnou úctu lékaři.

Sírachovec 38:9,14> "Synu když jsi nemocný, svou nemoc nepodceňuj, ale modlete se k Bohu, protože to On uzdravuje. Jsou chvíle, kdy budeš uzdraven rukou lékaře, ale také se modlí k Bohu, aby byla lékařovo diagnóza správná a léčba uzdravující." Z  toho je u Síracha zřejmé, že zdraví a nemoc jsou závislé na vztahu k Bohu, což sděluje i Deuteronomium, které je o požehnáních a kletbách: „Hospodin odejme od tebe každou nemoc, nevloží na tebe žádnou ze zhoubných chorob, ale uvalí je na všechny, kdo tě nenávidí.“ 

    Biblická věta nahoře: "...aby byla lékařovo diagnóza správná a léčba uzdravující" má svůj důležitý smysl, lékař není všemohoucí a může se zmýlit nejen v  diagnostice a pacient zemře. Je toho mnoho, co bylo ze strany lékaře chybné a pacient zemřel nebo je v kómatu. Léčili  reflux, ale byla to rakovina plic, pacientka zemřela. Může také selhat organismus – pacientka šla na banální operaci, zemřela; člověk se neprobudil po operaci z narkózy; u některých se po narkóze objevila demence, přestože měli předtím dobrou paměť... a tak dále. Proč?  "Proč se to stalo? Proč nebyla tato osoba uchráněna?" Je mnoho přísloví, která spojují zdraví s vyšší mocí: "Nadarmo se člověk chrání, když ho Bůh neochrání"; "Když Bůh nedá zdraví, doktor nenapraví"; "Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí", anebo "Komu Bůh pomáhá, ten vše přemáhá". Boží ochrana existuje, lze uvést mnoho příkladů, kdy lidé přežili katastrofy a hromadná vlaková či autobusová neštěstí. Pád letadla v Indii (13.6.2025) – zemřelo 278 lidí, ale jeden přežil a mluvil. Písmo svaté mnohokrát mluví o Boží ochraně věřící duše jako o odměně, zejména života v nebezpečí smrti. A zřídka se stalo (sděluje Bible), aby Bůh nechal své ctitele zahynout. Bible ale také sděluje důvody, kdy se ochrany lidé nedočkají a proč nejsou modlitby vyslyšeny.

Zdraví a radost: 

Sírach rozebírá zdraví a radost, dobrou nebo zlou cestu životem. Ukazuje dvě cesty: Zkoušku plynoucí ze vztahu k Bohu a zkoušku plynoucí z mamonu: "Někdo bohatne šetrností a chamtivostí, ale toto je pak podíl, jímž bude odměněn: Řekne si: Konečně si odpočinu a budu hodovat ze svého majetku, ale neví, kdy mu uplyne vyměřený čas, a to, co měl, zanechá jiným a umře.">Sírach 11:14,18. "Tak je to s každým, kdo si hromadí poklady a není bohatý v Bohu. Smysl života člověka nespočívá v hojnosti jeho majetku”> Lukáš 12:15-21.

Mamon je jméno posledního syna ďábla, a v tom smyslu i funguje. Lidé kvůli mamonu páchají ty nejhrůznější činy. Hlavní ďáblovo doktrínou je: "Neštiťte se ničeho, co vám přinese peníze a majetek. Milujte peníze, jak  nejsilněji  můžete, vše ostatní je bezcenné. Kraďte, podvádějte své bližní, vražděte, válčete, neboť vaše velikost a úspěšnost, vaše  štěstí, spočívá v tom, kolik máte peněz a jak velký máte majetek. Milujte peníze z celého srdce svého, celé duše své a celé mysli své".  Jidáš  zradil Ježíše k ukřižování za 30 stříbrných. Jsou lidé, kteří mají dostatek peněz, ale chtíč je nenechá v klidu spát, vymýšlí, jak získat více. Mamon pro to má cit, nabízí... Přes chamtivost proniká do lidské duše a nabídkami chtivost peněz zvyšuje. Jak to dopadá slyšíme každou chvíli z mainstreamových médií. Bohužel, to božské i ďábelské máme včleněné do svých duší kolektivním nevědomím; někdo žije víc v tom ďábli. 

Moudrost, rozumnost, rada, pokora a neuchopitelnost Božích cest tvoří náhled životních zkoušek. Člověk velmi lehce podléhá svému zraku a má sklon soudit druhé na základě prvního dojmu. Ať už jde o vztah k lidem či věcem. Tělesná krása, nádherný oděv nejsou zárukou lidského charakteru ani hodnoty člověka. Slova nahoře: "Dobro i zlo..." člověk ve svém životě  slyší mnohokrát, a pokud se rozhodne pro jednu z variant, není schopen dopředu znát její dopad. Oboje je prožitkem přízně a nepřízně, prokletí či požehnání. Do této životní zkušenosti vstupuje Hospodin jako vykupitel, zachránce a spasitel. Ve světle Hospodinově člověk zakouší onu zkušenost dobrého a zlého. Podle "Nového zákona" (Bible) se tak děje skrze Ježíše Krista, On je tím mostem a tou cestou k Hospodinu – k Otci Nebeskému, Jehož chceme o něco prosit. Miliony lidí na celém světě se obrací  k Bohu s různými prosbami a modlitbami a všichni doufají ve vyslyšení svých proseb či modliteb. Mnohdy se však stává, že čekají marně. Proč se to děje? Modlitba vyžaduje několik věcí, a jestliže "nefunguje", v něčem člověk chybuje.

SPIRITUALITA  A  NEMOC:

Švýcarský psychiatr a psychoanalytik Carl Gustav Jung k biblickému textu božího služebníka Jóba přestavujícího lidské utrpení uvedl: "...utrpení se opakují po celou dobu lidstva, znovu a znovu děsí svoji zoufalou bezvýchodností; Východiskem řešit otázky utrpení je možné cestou víry". Prázdnota v životě člověka jsou problémy duchovní, tedy náboženské, a prázdné místo uvnitř člověka způsobuje neurózu a různé nemoci. Rozpad duchovních jistot souvisí s omezením volného proudění psychické energie v nevědomí lidské psýchy (duše), za čímž stojí typické neurotické obtíže... a jiné choroby. Náboženství, ať je to cokoliv, je celkovou lidskou reakcí na život. Proč by tedy nebylo možné říci, že jakákoli celková reakce na život je náboženstvím?“ Spiritualita je často významným faktorem ovlivňujícím psychické a sociální fungování jedince a je často velmi důležitým činitelem pro vznik a průběh duševních a jiných nemocí. Náboženství v  tomto procesu hraje zásadní roli. Podle Junga "nemůže „existovat žádná úspěšná léčba psychoneurózy dospělého člověka, jež nezahrnuje dosažení nového náboženského postoje a opuštění předešlých náboženských či ateistických postojů."  Úzký vztah mezi duševními či jinými nemocemi a náboženstvím je patrný již od starověku, kdy byly tyto jevy spojovány s  nadpřirozenými silami. Psychické problémy jsou mnohdy úzce propojeny se spiritualitou, a proto se k  terapeutické praxi využívá i náboženství.

Jung mluví psychologicky, medicína mluví biologicky, Bible mluví teologicky. Naše tělo je "chrámem Ducha svatého" (Bible>1.Korintským 6:19,20), takže všechno. co se děje, se dotýká nejen těla, ale i duchovní roviny. Duchovní "dopady" lidských činů nejsou vždy vidět okamžitě, ale mohou se projevit skrze vztahy a reakce lidí, náhodné události v duchovním smyslu, skrze vnitřní pocity, které ovlivňují tělo. Víra a duchovní vnímání mohou zásadně měnit tělo i mysl jako reálný vliv duchovní energie či milosti na biologické a psychické procesy. Svět neviditelna existuje, energie či duchovní síla může působit fyzicky – na tělo, mysl i životní okolnosti. Člověk může být kanálem pro záchranu nebo podporu. Zázraky a prevence tragédii nejsou proti fyzikálním zákonům, ale jsou "nad nimi" – působí mimo obvyklé měřitelné příčiny. Tyto kanály působí přes intuici a bdělost; přes vnitřní stav (víru) skrze fyzickou realitu.

Nemoc začíná v duši:

My lidé vnímáme realitu i přes duchovní rovinu, která není hmatatelná, ale má reálný dopad na život – např. skrze pocity, nenávist, závist, lásku, naději... Tento pohled spojuje morální stav, psychiku a tělo s vírou v Boží i ďábelské síly, tedy s metafyzikou, která vědeckými metodami měřitelná není. To, že Bůh Stvořitel na sebe vzal podobu člověka v Ježíši Kristu a lidé na vlastní oči viděli a zažili, je důkaz, že duchovní dimenze je reálná a že Bible je jedinečný zdroj těchto zkušeností. Z hlediska víry tedy existuje princip příčiny a následku (karma, svobodná volba, odpovědnost), který propojuje myšlení, duchovní stav a životní výsledky, i když věda na to nemá "měřítko". To je živá zkušenost, víra a duchovní cit, což je úplně jiný druh poznání než empirický. Stručně řečeno: víra, svobodná volba a duchovní síly ovlivňují život a zdraví, a tyto principy mají platnost i bez měřitelných důkazů.

Boží síly existují a Bible je "Božím zákonem života". "Desatero přikázání" platí jako morální kompas, a naše tělo je "chrámem Ducha svatého". Duch svatý je chápán jako posvátné místo, kde se propojuje duchovní stav s fyzickým zdravím. Pečovat o tělo znamená pečovat i o duši, zdravá mysl podporuje zdravé tělo. V kolektivním nevědomí  je zakotveno jak božské, tak ďábelské (JUNG to nazývá "Stínem"), a podle toho jak myslíme, cítíme, jednáme, chováme se, a v jakém stylu žijeme, se odvíjí naše zdraví. Nemoc proto začíná v duši  ještě dříve, než ji lékaři dokážou zjistit, protože naše vnitřní stavby, postoje a myšlenky ovlivňují celý organismus, propojují ducha, psychiku. Lidé žiji v prostředí plném vlivů – pozitivních i negativních, a jejich vnitřní nastavení rozhoduje, co přijímají a co zavrhují. Tím se utváří jejich zdraví i životní zkušenosti. Nemoc není jen fyzická porucha, ale často signál, že duše potřebuje očistu, poučení či návrat k Božím zákonům. Vědomé změny myšlení, cítění a chování mohou tyto procesy ovlivnit ještě před tím, než je tělo postiženo. Propojení s Božími silami působí jako ochrana a vedení, které podporuje tělo i duši. Podle "Božích zákonů života" (zakotvených v  Bibli) i Desaterem přikázání se projevuje, co v duši zaséváme. To božské i ďábelské z kolektivního nevědomí  formuje životní cestu.

Karma je volba, a v psychologickém smyslu lze přeložit takto: Opakované myšlenky vytvářejí vzorce, vzorce vytvářejí rozhodnutí, rozhodnutí vytvářejí životní trajektorii. Co člověk myšlenkami zasévá, to sklízí. Tady se biologie a spiritualita potkávají. Co člověk dlouhodobě  v mysli pěstuje, ovlivňuje jeho emoce, chování, vztahy, míru stresu. A stres ovlivňuje tělo. Takže způsob myšlení může mít reálné biologické důsledky. A to je kauzální řetězec přes mysl > nervový systém > hormony > imunitu > tělo. Zaséváme v hlavě a sklizeň je biologická, fyzická, sociální...

Gustav Jung viděl psychiku silně propojenou s tělem. Duchovní krize se může projevovat jako symptom – ztráta smyslu života oslabuje životní energii člověka. Bůh skutečně pomůže překonat působení zla v duši člověka, ale nechává volbu: přiklonit se k dobru či zlu. To je v souladu s Jungem i Biblí. Stín existuje (jsou to karmická břemena - dluhy), ale integrace (či obrácení k Bohu) rozhoduje, zda bude destruktivní. Když člověk přenechá situaci Bohu, Stín ztrácí kontrolu. Když se člověk začne zabývat zlem jen mentálně, Stín začne znovu působit. Vědomý vztah s Bohem mění psychické síly uvnitř člověka. Takové zkušenosti Jung nazýval: "individuace s numinózním prvkem", kdy psychická proměna a duchovní prožitek jsou propojeny. K Bohu nakonec  dospějí všichni, buď dobrovolně, nebo proti své vůli.  

Svět je uvnitř nás: 

„My nejsme ve světě, svět je uvnitř nás." Každý z nás je nositelem každé existující lidské vlastnosti. To posvátné i bezohledné, božské i ďábelské, statečné i zbabělé, jsou aspekty včleněné do našich duší kolektivním nevědomí >> v oblasti psýché. Kolektivní nevědomí je paměť lidstva a  nejhlubší vrstvou psychiky, projevuje se skrze vzorce chování. Jednou z vrstev nevědomí je podvědomí. Odborníci podvědomí spíše nazývají nevědomím. Jsou tam uložené starobylé formy lidské existence, ale také sedimenty fungování předků a zvířat. Systém vesmíru se odráží v naší DNA; každé vlákno DNA v sobě nese celou vývojovou historii života. Touto větou se opět dostáváme k Jungovo pojmu "kolektivní nevědomí", které totiž prostupuje každou buňkou lidského těla.

   Tyto archetypy (předávané a přejímané pravzory myšlení a zkušenosti) po předcích sahají až k sub-humánním předkům. Jeden z archetypů Carl Gustav Jung nazývá "Stínem" (temnou stránkou povahy, zdrojem zla), což většinou je agresivita, vznětlivost, nezodpovědnost, sexuální náruživost... ad.  Za spoustu životních problémů nemůže ani tak lidské vědomí, jako spíše nevědomí; každý funguje na základě podvědomých vzorců. Jsou to automatické reakce, myšlenky a přesvědčení, které formují pohled na svět a vlastní život... Když se opakovaně zamilujete do lidí, kteří vás neumí chtít > nesnáší vás, rozpadají se vám vztahy, přicházíte o výhodné pracovní místa... atd., to není náhoda. To je nevědomí, soubor skrytých emociálních vzorců, jež ovlivňují nechtěné reakce v chování a jednání. To je ego, ješitnost, zpupnost, nadutost, vznětlivé reakce, nevlídnost... Nejde o náhodu, je to minulost, která se opakuje v každém vztahu, každé krizi, každém výbuchu... Nevědomí nečeká, abychom ho objevili. Čeká, abyste ho nechali ukázat. Vnitřní dialog duše ovlivňuje každé rozhodnutí, emoce i celkové nastavení mysli. Často si neuvědomujeme, jakým způsobem se sebou hovoříme, a přitom právě tyto myšlenkové vzorce formuji realitu života. Tyto vzorce ovlivňují každou oblast života, působí v pozadí a nevědomě ovlivňují rozhodování, emoce a vztahy... Psychický stav, emoce i vztahy mají na lidské zdraví zásadní vliv. V těle je vše propojené. Zdravotní stav má souvislost nejen se stavem těla, ale i s psychikou a vztahy. V jakých vztazích žijeme, má vliv na naši psychiku i na naše tělo.

JUNG –  Ochrana před bezprostředními vlivy nevědomí

Na základě zkušeností z psychoanalýz Carl Gustav Jung podporoval náboženství, neboť souvislostí náboženství a lidské psychiky se prolíná a odbourává negativní pocity a úzkost. Je klíčem v psychoterapii, neboť náboženská víra dává lidské duši ochranu před bezprostředními vlivy nevědomí a slouží jako průvodce lidské duše tajemným a nebezpečným světem přejímaných pravzorů myšlení. Člověk nikdy neví, ve které fázi života a při jaké příležitosti se obsahy nevědomí vyjeví a zasáhnou život. Mají význačnou zvláštnost v tom, že mají  také mytologický charakter. Bůh je pevným archetypem kolektivního nevědomí a psychickým faktem, který mocně působí na duši člověka tím, že problémy nemocných duší rapidně stoupají. To ale nejsou jen Jungovo slova, Bible> 1. Korintským 6:19,20 uvádí: "Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, přebývá ve vás a máte od Boha. Nepatříte sami sobě!" Duch svatý je aktivně působící síla ve všech živých tvorech a  je oním skrytým, nevědomým Bohem v nás.

Bůh existuje, Stvořitel  na sebe vzal podobu člověka v Ježíši Kristu, jak uvádí Písmo sv. Matouš 1,18:25>Ježíš byl počat Duchem svatým=Stvořitelem. Zanechal tím jedinečnost Bible s průkaznými stopami. Vzkříšení Krista je výjimečným zjevením Stvořitele. Realita nadpřirozených skutků je svědecky prokázána a existence Boha se přijímá bez důkazů; oživit mrtvé tělo dokáže jedině Bůh. Ježíš Kristus v Zjevení 1,8 sděluje: "Já jsem Alfa i Omega, váš Bůh a váš Pán, který je, který byl a který přichází jako Všemohoucí" Jan 14,6: ,,Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci nežli skrze mě"; další též uvádějí>"Argumenty o existenci Boha"

Jung se zabýval tím, "jak funguje obraz Boha v lidské psýché". Pro Junga je "Bůh" psychologická realita – tj. silný archetyp, který má v duši autonomní účinek. Bible říká "vaše tělo je chrámem Ducha svatého...=Bůh je v nás. Teologické tvrzení=Bůh je zdroj života a přebývá v člověku. Jung to psychologicky překládá, že "člověk má v sobě archetyp Boha, a zkušenost "Boha v nás" je zkušeností hlubší vrstvy psýché. Teologie mluví z Bible o principech a příčinách bytí, metafyzice, o entitě Ducha svatého v těle a v dechu člověka, jako Božím aktu, což Jung přirovnává k archetypům celistvosti, k prožitku Ducha v psychickém jevu, jako život v psychologické realitě. Bible mluví jazykem nesoucí hlubší (skrytý) význam; Moderní spiritualita mluví jazykem energie; Jung mluví jazykem archetypů.

Boj "světla a temnoty" v duší člověka

Bible> Zjevení 13:7-8: V nebi nastal boj, ďábel a satan, který svádí celý svět byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním." Tyto démonické sily označuje Bible za podněcovatele a regulátory lidské karmy. 

List sv. apoštola Pavla k Efeským, 4:8-18, 6:12,14; 7:14 >"Mocný vládce ovzduší působí v lidské duši neposlušnosti, v žádostech svého těla, a dělá to, co tělo a mysl v neposlušných duších chce. Satan, otec lži a podvodů má se zlými duchy neustálý přístup do lidského myšlení. Duchové jsou světovládci temností, vládci nad světem, který jest temnotou od Boha odvráceným, nad lidmi, kteří se potácejí v temnotě bludů a nepravosti. Lidi neuznávajíc Boha vedou k nepravosti, jsou pro ně tmou, která zatemňuje mysl temnotou bludů a nevědomosti daleko od života, který Bůh dává svojí milostí, a to proto, že neznají Boha a věcí božské z neznalostí a nevědomostí. Jsou učením skrze lidský podvod a lstivost směřující k nerozumu, nesmyslům a sebeklamu."

Emanuel Swedenborg 1688 – 1772 mystik, vědec, teolog, jasnovidec, filozof: "Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše, ačkoliv lidé neví, že myšlenky jsou také ovlivňovány mocnými duchy". Svět duchů je stav, v němž se v jedné mysli střetávají vlivy z nebe i temnoty. Za svého života na zemi se člověk mezi nimi rozhoduje"> "Duchovní témata"

„Bůh + Ďábel"  uvnitř  duše?

Vysvětlení jazykem víry (teologicky) > Bůh v nás=zdroj života, svědomí, řádu, lásky, pravdy. Ďábel=pokušení, oddělení od Boha, pýcha, destrukce. To je duchovní metafyzický rámec principu bytí. Vysvětlení jazykem Jungovo psychologie: archetyp Boha>(anglicky Self)=Vyšší Já představuje vnitřní centrum celistvosti. Prožívá se jako světlo, vedení, hluboké svědomí, smysl, někdy jako Boží přítomnost... Stín (archetyp zla > opak světla – temnota)=potlačené části osobnosti (popírání temných stránek povahy...). Agrese, závist, mocichtivost, ale i síla a energie, kterou člověk nepřijal. Self táhne k integritě a pravdě, celistvosti. Ego chce kontrolu a bezpečí. Stín sabotuje, když je odmítán (popíráním temných stránek). Když člověk potlačí Stín a myslí si, že "je jen "dobrý", Stín zesílí a začne se projevovat destruktivně =představou budoucích situací, fanatismus, nenávist, impulzy agrese, vnitřní napětí, neurotická jednostrannost, destruktivní sklony. Pokud ego potlačí Stín, ten převezme kontrolu nevědomě. Konflikt začíná mezi egem a Stínem. Ego se ztotožní s obrazem "já jsem dobrý, správný, morální", tím jsou temné impulzy vytěsněny. Stín zesílí v nevědomí, začne působit autonomně (výbuchy hněvu, fanatismus, posedlost ideou, představa zla na druhé...). Jung tomu říká posedlost komplexem, inflace, démonizace obsahu. Nevědomý obsah nabývá démonické síly=autonomní, mimo kontrolu ega, zaplavující vědomí. Destruktivní síla posedne člověka zevnitř a ovládne jeho jednání. Například: masová hysterie, ideologický fanatismus, morální posedlost...

Bůh je reálna duchovní bytost, reálný duchovní princip v člověku=základ bytí. Ďábel je také reálná duchovní bytost nebo osobní zlo. Stín je tedy místo, kudy může zlo působit. Těžký destruktivní rozpor otevírá prostor destruktivní síle. Jung pracoval s náboženskými symboly: Bůh, ďábel, Kristus, Stín, Antikrist. Archetypy: Bůh – ďábel způsobují psychickou inflaci, rozštěpení nebo posedlosti archetypem. Autonomní komplex může symbolizovat ďábla> "boj dobra a zla", může být psychickým konfliktem vědomí a nevědomí. Člověk není jen původcem svých činů, ale místem, kde se střetávají síly a nese odpovědnost za to, kterým dá prostor. Člověk nevidí zlo v sobě, ale vidí ho všude kolem, u těch druhých, u nepřátel, partnera, světa... Lidé nechtějí vidět vlastní temnotu, tak ji vidí u druhých. Podle Junga: "Ďábel je psychologická realita autonomního stínu". "Zlo" je nejsilnější tam, kde si myslí, že "je dobrem". Proto zlo působí zevnitř i zvenčí zároveň, což Bible nazývá démonickou silou, Jung nevědomým Stínem. Tady se psychologie dotýká toho, co náboženství nazývá "démonickým". Archetypy jsou energie a Jung říká: "Zlý člověk se nestal ďáblem. Jen zapomněl, že ho nosí v sobě". Bůh, ďábel a kolektivní nevědomí = posvátné i děsivé, božské i démonické, jsou podle Junga včleněny do psýché.

Bible+Carl Gustav Jung: Bible zosobňuje síly (démoni, mocnosti, pokušitel...). Jung to nezosobňuje biblicky, ale nazývá archetypy stínu. To popisuje autonomní psychické obsahy, které jednají, jako by měly vlastní vůli. Jung a Bible mluví o tomtéž, jen jiným jazykem. Jung mluví o autonomních obrazech nevědomí, o archetypech, jež mají vlastní dynamiku, o tom, že člověk je ovládán tím, co si neuvědomuje a Bible personifikovaným jazykem mluví o silách, jež působí v člověku i skrze něj. Neříkají, že člověk je nevinná oběť, ale že bojuje "ne proti tělu a krvi", ale s temnotou v duši, (Ef 6,12). Bible nepopisuje psychologii, ale existenciální zkušenost. Jung i Bible netvrdí, že člověk "nemůže jinak", že je loutka, že je zbaven odpovědnosti, tvrdí něco jemnějšího a tvrdšího zároveň: "Člověk jedná svobodně, ale ne vždycky zcela vědomě". Bible normalizuje zlo, jež vede k zlým činům, což zrovna Jung nazval kolektivním stínem či posledním archetypem.  Opakovaně říkal: "Bůh se nám zjevuje skrze strukturu psýché"; "Nevím, co je Bůh sám o sobě, vím jen jak se projevuje v lidské duši."

Dokonalé propojení Bible, Swedenborga, Junga: jsou společným principem a všechny jejich zdroje popisují stejnou dynamiku, jen z různých rovin: z duchovní, mystické a psychologické, což lze shrnout takto: Bible: lidé, kteří neznají Boha, jsou ovlivňovány démonickými silami, jejich mysl je zatemněná, tělo a mysl podléhají ničivé touze. Jung: archetyp Boha=centrum celistvosti, Stín jsou potlačené části duše, pokud ego odmítá Stín, nevědomé síly ovládnout člověka. To, co Bible nazývá "Duch", "pokušení", "démony", Jung popisuje jako autonomní archetypy, komplexy; nevědomé síly působící na jednání. Člověk není jen původcem svých činů, ale místem, kde se střetávají síly a nese odpovědnost za to, kterým dá prostor. Psyché se tak stává chrámem, bojištěm i místem vykoupení zároveň, kde se rozhoduje, zda člověk ponese své protiklady vědomě, nebo se stane nástrojem sil, které jej přesahují.

Jung nemyslel náboženství jako dogma, ale jako psychickou struktur ochrany, náboženství jako "psychický imunitní systém". Pro Junga je náboženství především symbolický jazyk, rituální rámec, most mezi vědomím a nevědomím. Kolektivní nevědomí je příliš silné, dostanou-li se obsahy přímo do ega, zaplaví člověka úzkostí, vyvolají bludy... Když se to stane, archetypy se přesunou do ideologie, psychopatologie, vznikají nekontrolovatelné představy stínu, posedlost, destruktivní jednání...

Životní nehody, ztráty a skryté působení nevědomí

Čas definuje náš život (věk) a stává se osou událostí, které přichází v určený čas jako osud, protože tomu člověk myšlenkovým složením zrovna odpovídá. Čas není spouštěč, ale nádoba, ve které dozrávají rozhodnutí, je to směr, kterým se věci ubírají a přichází vyvrcholení něčeho, co už dávno běží. Budoucnost byla vědomě či nevědomě dlouho připravována, i když to nebylo vidět. Všechny činy se tudíž odehrávají v čase.Touhy jsou řízeny nevědomými motivy a zlo nabízí vše, co má člověk rád, co ho přitahuje, do čeho se "zamiluje". Jestliže děti rodičů lezou na vagóny, kde je zasáhne elektrický výboj, nebo na střechy vlaků a předvádí jízdu vlakem na střeše, anebo se pokouší o sebevraždu atd., o to se stará nevědomí. Když to v uvedených případech dopadne nejhůř, trestá to zároveň rodiče. Adrenalinové zážitky jsou časté; rychlá jízda autem, extrémní sport, horolezectví... cokoliv; Michaela Schumachera a Petra Kellnera neštěstí potkalo při extrémním lyžování.

Milujete adrenalin? Kdo ho miluje, možná má prožít karmické vyrovnání k invaliditě nebo má nastat to nejhorší... Má temnotou blokovaný pud sebezáchovy, neví, co obsahuje jeho "černá skřínka nevědomí".  Ani nemusí  páchat velké zlo, vzorec takového osudu si mohla duše (vtělený duch) přinést do života z některé generace předků. Obsahy kolektivního nevědomí nejsou ovladatelné vůlí. Chovají se skutečně, jako by v člověku neexistovaly, člověk je vidí ve svém sousedství, ale ne v sobě.  Vášně v mozku pro adrenalinová vzrušení (záliby...) fungují shodně jako ukojení touhy po droze. Komplex psychických faktů disponuje velkou silou přitažlivosti a jako magnet přitahuje i obsahy z nevědomí, z oné temné říše, Okouzlení nevědomými obsahy postupně sílí a vědomá kontrola v příslušné míře mizí, až člověk klesá zcela do nevědomí a stane se jeho úplnou obětí. Stane se obětí nové autonomní aktivity, která nevzniká a nevychází z ega, ale z temné sféry.

Například ve vánočních televizních zprávách 2025 upozorňovali, aby lidé "nebruslili na přehradách, protože led není bezpečný a hrozí prolomení ledu." V Krkonoších žena přes zákaz bruslí s kočárkem na labské přehradě a vůbec ji nepřišlo, že ohrožuje i život dítěte". Na lipenské přehradě bruslící muž na dotaz, zda se nebojí prolomení ledu, říká, že "ten adrenalin za to stojí".

Proč takové nápady přichází? Možná, aby došlo ke karmickému vyrovnání (nějakého dluhu), možná kvůli někomu z předků či prapředků?  Anebo mysl podlehne pokušení=nápadu o kterých mluví Bible... Přesný důkaz neexistuje, protože metafyzické síly a myšlenky nejsou měřitelné. Bůh ale existuje, a tudíž i další neviditelné. Lidé Stvořitele viděli a zažili v Ježíši Kristu. To je důkaz, že duchovní dimenze je reálná a že Bible je jedinečný zdroj těchto zkušeností. Vše, co se stane je spojeno s myšlenkovou kategorií, a ta je hlavní příčinou, která člověka k vyrovnávání karmických dluhů vede. Myšlenky lidí na sebevraždu lze (z duchovního hlediska) za puzení nevědomou sílou považovat. Tlačí psychiku, aby se stalo...

Myšlení je podněcovadlem a regulátorem lidských činů (karmy), která se dává do pohybu teprve tím, že člověk zakouší vlivy z nitra duše, jež řídí projevy jeho citů, emocí a jednání. Myšlení generuje typické volby a typické volby generují typické události. Každá volba, rozhodnutí nese výsledek, a jsme to my, kteří se pro ten výsledek rozhodli. Jsou to právě ony životní situace, které nás vedou k poznání nesprávných rozhodnutí a konfrontují s realitou. A tyto životní zkoušky lze nalézt v každé situaci. Pokušení nám nastavuje zrcadlo a staví do situací, které nám otevírají oči. Ale někdo se zrovna rozhodne fatálně a náprava už není možná. Jediná zbytečná "vibrace" z neviditelného duševního světa (psýché) rozhodne mezi dobrem a zlem, například k zlobnému vzplanutí někomu uškodit, anebo zrovna předjíždět na nesprávném místě, aby došlo k neštěstí.  Karma je slepota v rozhodujícím okamžiku, kdy se naše nevědomé vzorce setkají s časem a promění se v osud. Biblicky: Karma je elementem času, který zatahuje duši do neštěstí> Kazatel, Hlava3; Swedenborg>"Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše a člověk se mezi nimi rozhoduje..."  Gustav Jung: "karma je okamžik, kdy nevědomý vzorec převezme řízení a čas už nedá prostor k návratu". 

Jsou-li známy údaje (jméno, příjmení a datum narození), lze vstoupit do minulosti, současnosti i budoucnosti jakékoliv osoby. Osud je zakódován daty narození a jmény> existuje pro to zákonitost třech rovin. Čísla jsou trvalé stopy, neboť každý rok života se kombinuje čísly z data narození a jména. A tato čísla tvoří "časovou síť" – každý rok, každý okamžik se skládá z určité kombinace čísel. Nejsou to náhodná čísla, ale mají časovou stálost – budoucí události jsou zrcadleny i minulosti. Co vidím nyní v budoucnosti, najdu po této době ve stejných číslech jako minulost. Lze se tak podívat na událost, která se stala včera, před rokem, 20... roky. Mohu se tak podívat, proč se to osobě stalo, co měla ve své osudovosti předurčené kauzálními vazbami=příklad nahoře. Kdybych k této osobě udělal předpověď před událostí, byla by to stejná čísla, která již nyní představují minulost. To nejsou karty, které při každém výkladu ukazují jiné hodnoty. "Empirické ověření" je o tom, co budoucnost sdělovala před tím, než se nehoda stala.

Nevyzpytatelnost osudu: Pozorováním životních událostí se sledují opakující vzorce. Empirické testování se provádí od doby, kdy věštecká numerologie vznikla. Systém čte čísla jako struktury sil v čase a prostoru... Zkušenostní ověřování se děje několika způsoby. Buď klienti věštcům potvrzují vyplněné predikce, nebo si numerolog na veřejně známé osoby udělá predikce a sleduje přes mainstreamová média, co o nich sdělují (především pro dobu, která říká, co by mělo v jejich životě nastat), nebo se podívá na případy, které se staly v nedávné minulosti či před mnoha lety. Nevyzpytatelnost osudu lze spatřovat v tom, že se člověk raduje z úspěchů a štěstí a neví, že rok poté nebo dva... bude všechno jinak. Dneska  člověk žije v euforií velkých radostí, jak se mu daří a vše vychází dle představ, a "zítra" (za rok, dva...) média sdělují přesně ty situace – události, jež čísla předikovaly dlouhodobě.

Rozum není jasnovidný, a intuice není magický zdroj pravdy, jde o podvědomé, instinktivní používání zkušeností a znalostí k okamžité orientaci v problému. Intuice musí být dodatečně korigována rozumem, jinak doprovodné schopnosti abstraktně myslet s  fantazií sklouzne do iluzí. Některé budoucí děje můžeme do jisté míry odhadnout, např. co nás čeká další den, za týden, příští měsíc..., ale neodhadneme vlivy, s kterými nepočítáme a jež strhnou náš život jiným směrem. Na tomto světě nežijeme sami, ale s mnoha dalšími lidmi, s kterými se vzájemně ovlivňujeme.

Karty a nahlížení do budoucnosti – II. 

Lidé jsou posedlí kartami, drží je v rukou, jako by v nich ležel klíč ke všem odpovědím. Ptají se znovu a znovu - na lásku, na peníze, na rozhodnutí, která se bojí udělat sami. Chtějí slyšet, co bude. Chtějí jistotu. Chtějí, aby jim někdo – nebo něco – řeklo, že všechno dopadne dobře. Jenže právě tady vzniká ten největší omyl. Karty nejsou věštba. Nejsou mapou pevně dané budoucnosti. Nejsou hlas, který by znal odpovědi dřív než člověk. Jsou jen nástroj. A někdy i past. Protože, čím více se člověk na ně upne, tím méně věří sám sobě. Místo rozhodnutí čeká na výklad. Místo kroku vpřed hledá další kartu. A nenápadně tak odevzdává svou sílu něčemu vnějšímu. Ve skutečnosti se nic nadpřirozeného při výkladu neděje, co by přepsalo osud. Děje se něco mnohem obyčejného - a zároveň mnohem důležitějšího. Neukazují budoucnost, ukazují toho, kdo se jich ptá. Ukazují, čeho se  bojí, Co si přeje. Kam se možná podvědomě tlačí – nebo naopak brzdí. Karty mohou být průvodcem, ale nikdy by neměly stát tazatelovo pánem.

Lidé nehledají v kartách jen odpovědi. Hledají jistotu. A právě to je okamžik, kdy se z nástroje může stát problém. Protože jakmile někdo uvěří, že pár symbolů na stole ví o jeho životě víc než on sám, začne se něco nenápadně měnit. Rozhodnutí už nevychází z člověka, ale z výkladu. A důsledky? Ty už nejsou tak nevinné, jak se na první pohled zdá. Někteří ukončili vztahy, které mohly fungovat, jen proto, že "karty ukázaly někoho lepšího". Jiní se pustili do finančních kroků, na které ve skutečnosti neměli – protože "jim někdo slíbil obrat k lepšímu". A pak přišel pád. Dluhy. Ztráty. Zklamání. Ne proto, že by karty měly moc něco způsobit. Ale proto, že jim tu moc někdo přisoudil. Někteří propagují karty slovy: "Věřte kartám, karty se nikdy nemýlí!" Ve chvíli, kdy karty začnou nahrazovat vlastní úsudek, stávají se nebezpečnými. Nikdo nenese následky rozhodnutí – než ten, kdo výklad karet poslechne.  Žádná karta, žádný výklad, žádný "slib budoucnosti" by neměl mít větší váhu než realita, kterou člověk žije každý den. Možná je lákavé věřit, že existuje jednodušší cesta. Že někdo jiný uvidí v kartách za klienta "zázrak", rozhodne za něj a ujistí ho.

Jsou lidé, kteří malují budoucnost tak, jak ji chce slyšet klient, a následky pak nejsou jen v hlavě. Realita se neptá, co bylo na stole za karty. Realita reaguje na to, co člověk udělá. A špatné rozhodnutí zůstane špatným rozhodnutím – i když bylo "potvrzené" kartami. Výklad může být nástrojem k zamyšlení, ale nikdy by neměl být autoritou. Jakmile karty začnou nahrazovat vlastní úsudek, přestává člověk řídit svůj život. A někdo jiný (kartář/kartářka) – ať už vědomě nebo ne – začnou řídit klienta. Anebo karty začnou řídit samotného vykladače, jestliže je velmi rád sám sobě vykládá. Budoucnost se totiž neukrývá v kartách. Ale velmi snadno se v nich člověk může ztratit. 

Ve výkladech karet chybí klíčové prvky: Chybí pevný vstup (jméno, data narození, čas...). Není jasné o kom  výklad přesně mluví, protože je založený na tvrzení kartářky, ne na ověřitelném propojení (jako např. v numerologii).  Jméno osoby a časový údaj (kdy to bude, co to bude) je jednoznačný identifikátor situace, a když chybí, vede k několika důsledkům; k neurčitosti cíle výkladu, neboť bez jasného "komu výklad patří" může být přiřazen komukoliv, kdo se v něm najde. Budoucnost není pevně "uložená informace", budoucí děje závisí na spoustě proměnlivých náhod, bez reálných dat a modelu (jméno, data narození, doby-kdy) to nelze spolehlivě odvodit – natož z náhodně vytažených karet.

Nespolehlivost karetních výkladů: Výklady působí přesvědčivě, ale skutečnost dokazuje něco jiného. Dvě kartářky vyloží stejné karty různě; Na stejnou otázku vzejde několik odlišných předpovědí budoucností – jednou pozitivní, podruhé negativní, potřetí zase jinak. Obsahy sdělení se velmi často mění; jiná kartářka – jiný výklad; jiná nálada – jiný výklad; jiná otázka – jiný výklad. Kdyby karty měly pevný věštecký systém, různí kartáři by došli ke stejnému závěru a ze stejných karet by vyčetli stejné věci.

Karetní výklady nelze testovat: To je zásadní podmínka k ověřování síly predikce. Každý karetní výklad ukazuje jiné situace, jinou budoucnost. Stejná otázka = vyjdou jiné karty + rozdílné výklady. Různé odpovědi nedávají stejný výsledek ani při stejném dotazu – chybí jednoznačný výsledek, který by šel ověřit. Výklady nelze testovat.

U karetních výkladů jde o subjektivní interpretace. Karty nemají vědomí, záměr, ani schopnost rozlišovat konkrétní osoby, mrtvé obrázky ústa nemají, mluvit neumí, věštba vzniká v hlavě kartářky při její vědomé mysli. Vědomí ale není jasnovidné! Karty ani nejsou mostem mezi vědomím kartářky a nevědomím klienta, protože nevědomí není přenosné ani telepatické. Telepatická je myšlenka, ale u nevědomí jde o skryté psychické procesy, charakterové vlastnosti.

Věštění se děje kombinací intuice a odhadu. Co se označuje za intuici neboli také "šestý smysl" a slouží pro rychlé odhadování na základě zkušenosti, má své limity – pro předpověď budoucnosti však podmínky pro intuici chybí – jakou může mít kartářka zkušenost s klientovo budoucností? Karty můžou fungovat jako podnět k přemýšlení nebo rozhovoru. Ale jakmile je někdo začne brát jako "zdroj pravdy o tom, co bude", opírá se o něco, co na to nemá spolehlivý základ.

Věštění z karet selhává logicky i empiricky, na rozdíl od matematiky (jako v numerologii) nemají karty jedno závazné pravidlo, které by všichni vykladači museli dodržovat. Připadá v úvahu jedině, že je možné karetní výklad překontrolovat jinou konzistentní prediktivní technikou. Shoduje-li se podstata, co sdělují čísla, pak karty výklad jen doplňují.  Osud vychází z jména a dat narození> genetických vzorců myšlení, jež generují, co člověk vnímá, co volí, jak se bude chovat, protiklady, spory, konflikty, skrytá nepřátelství, rozhodování i sebeklam... Situace člověka nevznikají náhodně, jsou to projekce jeho charakteru > vztahových vzorců, způsobu rozhodování – volby.

O časově konzistentní mapě života

Čísla reprezentují struktury > struktury ovlivňují psychiku > psychika realizuje scénáře a scénáře tvoří osudové události. Numerologie odhaluje "skript" chování, které nevědomí realizuje. Čísla jsou jazykem duše=karmy, ambicí, emocí, tužeb s kauzálními vazbami... Každé číslo v numerologii odpovídá určitému stylu myšlení, způsobu rozhodování, obranným mechanismům a typu Stínu. Data narození: Čísla souvisí s biologií rodičů a nespočetnou  generací předků, jsou časovou značkou, odráží sociokulturní kontext s životními okolnostmi a klíčovým dopadem na život. Tato čísla ukazují vnitřní stav=charakter > chování a zpětné vazby=příčina–následek (výsledek). Jméno: Čísla jsou spojena se vstupním kódem do psýché a rezonují s nevědomým Stínem (karmou). Tranzity písmen: Aktivují určité typy nevědomých archetypů v čase, člověk si všímá situací, jež rezonují s jeho Stínem, psychodynamickým mechanismem - Stín převezme řízení a stane se automatem. Uzamčený nevědomý systém funguje nevyhnutelně, svět je plný příležitostí všeho druhu, ale člověk z něj "vidí" jen to, co vidět chce; Stín filtruje realitu. Takže člověk automaticky dojde k předurčeným životním situacím – událostem (ať jsou dobré nebo špatné). Je to dané vzorci myšlení. To je statistika psychologie.

Prediktivní systém pracuje časově nelineárně= minulost, přítomnost i budoucnost jsou propojeny "historii čísel", čímž se numerologie stává časově konzistentní mapou života.  Věštecký systém nepředstavuje jen rok – číslo – událost, je to síť funkcí čísel, kde každé číslo hraje jinou roli a dohromady dávají kompletní predikci.  

Co je časově lineární? Život jde jedním směrem, minulost je neměnná, budoucnost je jedna=život je jako přímá cesta, jde po ose času > dětství > dospělost > stáří. Stárneme a čas běží. Fyzicky žijeme lineárně > život jde po ose času, čísla se přiřazují k jednotlivým obdobím, každé má svůj význam nebo lekci > osobní rok 1=začátky; osobní rok 9 uzavírá devítiletý cyklus. To jsou fáze opakujících cyklických (osobních) roků 1–9. K věštění to však nelze použít, jsou to jen obrazné modely všeobecných vývojových směrů. Pokud chcete vědět, co se bude v osobním roku dít, musí se použít systém, který se umí pohybovat v tom, co popisuje nelineární čas + splňovat zákonitost třech rovin.

Co je časově nelineární?  Systém, kde čísla nejsou jen lineární v čase vytváří vzory, které se dají zpětně sledovat. Více směrů / cykly; minulost je interpretovaná, budoucnost má více směrů=život je síť cest.  Psychicky a významově vnímáme věci nelineárně (vzpomínky, očekávání, interpretace...). Minulost není jen to, co se stalo, ale zdroj vzorců. Přítomnost je interpretace těchto vzorců; Budoucnost je jejich možné pokračování, protože význam minulosti spojuje různé body života přes čísla (ne přes časovou osu). Propojuje různé životní okamžiky nelineárním způsobem. Dokáže číst minulost, nacházet opakující vzorce a spojit různé životní momenty. Čísla mohu být propojeny z přítomnosti do minulosti, ale stejné projevy čísel se mohou projevit v různých obdobích. Co člověk prožil v minulosti se např. objevuje znovu v budoucnosti návratem stejných (shodných) událostí. Nejen pozitivně, ale  například rozvod, nový vztah (několikrát za život), životní změny, recidiva chorob atd. Vzory čísel ukazují, co, kdy nastane. Časové okamžiky číselných vzorců dávají zpětný smysl. Nejde o časovou přímku na vázané období jako v cyklickém (osob.) roku, ale jde o síť opakujících se vzorů napříč životem. Lineárně to představuje kalendář významu; Nelineárně: Aspekty vzorců propojují body napříč časem s různými částmi života. Protože se pro každý rok  používají stejná pravidla výpočtů, což je strukturovaná posloupnost hodnot a čísla navazují podle definovaného algoritmu. Tím lze předpovídat budoucnost a zpětně analyzovat minulost.

Časově konzistentní mapa života: Chci li nahlédnout do konkrétní roku minulosti či budoucnosti  a mám jména s daty narození, není to problém. Chci-li nahlížet do mapy života od narození až do stáří, použijí tabulkový editor do kterého chronologicky zaeviduji všechny roky + do každého roku všechna prediktivní čísla. Tím je vytvořena konzistentní mapa života, která není náhodná, dá se z ní číst dopředu i zpětně. Vypadá to jako listování v albumu fotografií, kde vidím vzory, které se vracejí napříč albem. Některé cesty se kříží tím, že se člověk vrací do podobných míst (situací). Jsou to objektivní záznamy okamžiků, kde se objevují opakující vzorce napříč časem. Co se vrací nebo opakuje napříč lety umožňuje porovnat minulost, přítomnost a budoucnost  bez ztráty souvislostí. Nejde tedy o to, že si řeknu: "teď je osobní rok 5, tak se děje toto". Život v mapě není čten po ose času, ale jako síť opakujících se motivů=minulost, přítomnost, budoucnost nejsou oddělené, ale propojení vzorce. Mohu jít z přítomnosti hledat vzorce v minulosti. A z čísel najít projevy v různých obdobích. Čísla nejsou jen přiřazena k času, ale fungují jako vzorce, které se opakují napříč životem > v dětství, dospělosti, podobně ve vztazích, práci, v krizích...

A co jména v mapě života, která se mohou změnit? Jména se mohou změnit, ale nemění se u všech, někteří mají stejné jméno a příjmení celý život. Ale i když se změní, není to problém. Datum narození je neměnný prvek, z něj vycházejí hlavní vzorce (psychické, životní číslo...). Tyto vzorce přežijí všechny změny jména nebo vnější okolnosti. Když se jméno změní mapa nezmizí, jen se změní způsob čtení nebo interpretace určité vrstvy. Nelineární vzorce tvoří "síť významů". Změna jména změní vrstvu projevu, ale ne hlavní vzorce, takže mapa zůstává funkční. Stále zůstává dědičnost, která  propojuje osobní mapu s rodinou, spojení s předky, genetickou a kulturní linií. Čísla jmen jsou dynamickou vrstvou, tzn. některé vzorce se posunou, některé projevy energie se zdůrazní nebo oslabí, ale základní mapa z data narození a dědičných vzorců zůstává zachována. Znám-li změnu jména, mohu to v časové linii (životní mapě) opravit. Nové vibrace ze změny jmen + tranzity to přehodnotí od doby změny, což ukáže, zda se projevy energií zdůraznily nebo oslabily. 

Numerologie není pevný plán, ale systém, který dokáže do jednoho příběhu zahrnout jak neměnné prvky (datum narození), tak proměnné (jméno, období). Život není jen sled bodů, ale propojený vzorec. Lze si to představit jako hudbu: Datum narození=základní tónina (skladba), jméno=nástroj (projev);  konkrétní rok=tempo / rytmus. Když se změní nástroj, hraje se jinak, ale skladba je pořád "ta sama". Ta "konzistence mapy" je v tom, že změny se dají začlenit do jednoho výkladu. 

Kombinace součtů čísel tvoří 11 prediktivních čísel, každé číslo má specifickou funkci a vliv na výsledek. A ještě existuje jedno "mimořádné číslo", které určuje hlavní oblast pro daný rok. Některá čísla jsou dominantní, jiná dokreslující. Záleží z jaké strany se čísla čtou, to určuje, jak se výklad interpretuje a co se stane. Hlavní číslo ukazuje nakolik je možné výsledek události ovlivnit. Každou změnu lze považovat za událost, ať změním povolání, profesně povýším, uzavřu sňatek, rozvedu se, změním bydliště atd.

Věštecké výroky                                                                               

Výrok věštby není vyslovený návod k jednání, výklad – ponechává tazateli volbu cesty, aby nebyla omezována jeho svobodná vůle. Výstižným příkladem je delfská věštba, jež vysvětluje konec říše lýdského krále Kroisa (6.st. př.Kristem), který se obrátil na Pýthii v Delfách s otázkou: "zda má táhnout proti Peršanům". Pýthie mu odpověděla: "Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši."  Věštba implicitně napověděla, že nedojde k patové situaci mezi dvěma extrémy, ale vymezila rámec trvání nebo pádu Kroisova království, jestliže povede válku. Bylo věcí Kroisa, jakou cestu zvolí ke svému prospěchu a prospěchu druhých. Kroisos byl ale zaslepený touhou po vítězství, neposlouchal, aby se zamyslel, zda se nejedná o něj samotného? Překročil řeku Halys, byl porážen a jeho mocné lýdské království bylo zničeno.

Příklad:Zrovna tak "neposlouchala" v 07/2025 horolezkyně Klára Kolouchová (46) varování svých kolegů, že ji hrozí smrt, aby vzdala vystup na horu v Pákistánu. Touha byla silnější, zemřela.

 Člověk se sám dopracuje k tomu, co se má stát, aniž by to věděl

Člověk má pocit svobodné volby, ale některé klíčové události jsou pevně dané vzorci myšlení. Je to deterministicky dané, protože každá myšlenka a rozhodnutí jsou důsledkem předchozích příčin – myšlenky jsou samy součástí příčin. Predikce je pak pouze nahlédnutím do této struktury. Čísla ukazují přítomné vzorce z kterých je vidět vývoj dříve, než si ho uvědomí sám dotyčný.

PSYCHOLOGICKÝ A SYNCHRONISTICKÝ POHLED

Mezi vnitřním světem a vnějšími událostmi mohou existovat smysluplné souvislosti. Člověk může jednat zcela podle sebe a přesto dojít k události, kterou nechce, protože právě tato rozhodnutí jsou součástí cesty vedoucí k danému bodu=k události (Jung). Analytický psycholog Sigmund Freud dokonce přišel s pojmem „Thanantos" > „pud smrti",  který stavěl do protikladu k pudům života. Nejde o vědomou touhu zemřít, ale o tendenci vracet se k destrukci, nehybnosti nebo sebezničení. Vzniklo to z pozorování, že lidé někdy opakují vzorce, které jim ubližují.

Pokud je budoucnost částečně předurčená, pak člověk nemusí být k událostem tlačen proti své vůli. Může mít pocit, že svobodné volí, ale jeho volby jsou součástí cesty, která ho k dané události vede (viz. nahoře horolezkyní Klárou Kolouchovou nebo 23letou českou zápasnici MMA Dominiku...).

V takovém modelu není potřeba, aby někdo "řídil jeho myšlenky". Samotná struktura jeho života, povahy, rozhodnutí a okolnosti ho postupně dovedou tam, kam dojít má. Paradox je, že člověk chce žít, a přesto udělá přesně to, co ho přivede ke smrti. Tento paradox existuje bez ohledu na to, zda se vysvětlí psychologicky, teologicky nebo metafyzicky. Pokud člověk přijme jungovský a křesťanský rámec, dá se říct, že člověk někdy není veden vědomou touhou zemřít, ale sleduje určitá nutkání, vášně, strachy nebo stínové obsahy, které ho postupně vedou k činům, jejichž důsledek předem nevidí. Až teprve zpětně se ukáže, že všechny kroky tvořily cestu k jednomu výsledku. Proto se v mnoha náboženských a mytologických tradicích objevuje motiv, že "člověk nekráčí vstříc svému osudu proto, že ho zná, ale právě proto, že ho nezná." Když se ohlédne zpět, vidí souvislosti, které během cesty neviděl.

Paradoxem se stává, že člověk má svobodné volby, ale jejich součet ho dovede k výsledku, který neviděl, a často ani vidět nechtěl. Svoboda existuje, ale není „transparentní", je „krátkozraká". Člověk volí, ale nevidí všechny motivy, všechny důsledky, nevidí celkový tvar trajektorie. Člověk se „sám" dopraví k pádu, aniž by ho vědomě chtěl. Nevědomě si formuje směr života, který končí destrukcí, přestože jednotlivé kroky byly subjektivně volené. Psychologie zná mnoho případů, kdy si lidé vytvářejí vysvětlení svého chování až dodatečně. Některé procesy probíhají nevědomě měsíce nebo roky před tím, než se projeví vědomým rozhodnutím. Každý krok člověka má příčinu, příčiny jsou mimo plné vědomí, celek je dopředu "uzavřený" a vidět není. Výsledek pak nevzniká "náhle", ale postupně odhaluje, co už bylo kauzálně dané. Člověk se k tomu "nepřibližuje" – on to "odkrývá svou cestou".

METAFYZICKÝ  POHLED

V rámci křesťanské metafyziky: Bůh je reálná duchovní skutečnost; existují duchovní bytosti, zlo není jen abstraktní princip, ale působí obecně. Člověk není pouze biologický organismus, ale také duchovní bytost, která není uzavřeným systémem – je ovlivnitelná duchovně. Nastane-li u někoho tragická událost, nelze vyloučit, že myšlenky mohly být posilovány něčím, co přesahuje běžnou psychologii. Psychologický jazyk mluví o Stínu, komplexech a nevědomí. Teologický jazyk mluví o pokušení, hříchu a démonickém vlivu, ale oba jazyky mohou popisovat tutéž zkušenost z různých úhlů. Tam, kde by JUNG řekl, "člověk byl uchvácen nevědomým komplexem", některý křesťan by mohl říci "otevřel se pokušení". Například Augustin z Hippa nebo Tomáš Akvinský zdůrazňovali, že ve světě působí mnoho příčin současně – lidská rozhodnutí, přirozené okolnosti, náhoda i duchovní vlivy. Pakliže myšlenky vedou k sebezničujícím krokům, mohly přicházet skrze nevědomí, Stín a pokušení. Konečné rozhodnutí ale zůstává na člověku. Člověk má pocit, že jedná svobodně, ale ve skutečnosti je veden něčím, co není součástí jeho vědomého rozhodování. Apoštol Pavel z Tarsu například v listu Římanům píše: "Nedělám dobro, které chci, ale zlo, které nechci." Člověk může chtít život, dobro a bezpečí, ale zároveň v něm působí jiné síly – pýcha, strach, závislost, pokušení, sebeklam, které ho vedou jinam.

Neexistuje ochrana proti špatnému směru, každé rozhodnutí mění podmínky dalšího. Člověk není izolovaný, je „ovlivnitelný" vnitřními silami (Stín, pokušení, chaos...). Není jedno místo, kde se to „zlomí", ale postupně se zmenšuje schopnost návratu, až se stane extrémně obtížný. Návrat není zakázaný, ale systém se „zamyká" do jednoho směru. Situace se stávají těžší=méně energie – psychické i sociální, více následků, které je potřeba napravit, menší vnější podpora, horší náhled do reality. Výsledek: návrat existuje, ale je čím dál méně pravděpodobný, že se ho člověk vůbec pokusí udělat. Ego už nevidí alternativy, všechno potvrzuje jeden směr, opačné informace jsou automaticky odmítány. Tady není problém vůle, ale vnímání reality. Člověk už nevidí, že by se měl kam vrátit. Ztrácí vztahy, které ho držely v normálu, ztrácí zrcadlení reality – zpětnou vazbu, okolí přestává pomáhat, aby se člověk mohl vrátil na původní místo. Filozofické a náboženské směry události nazývají: "osudem, karmou, kolektivním nevědomí, Božským plánem, synchronizací událostí".

Je-li člověk rozhodnut pro nějaký plán – pro něco, co chce udělat, a uměl by se podívat do číselných predikcí, okamžitě by v nich viděl, jaký úspěch jeho rozhodnutí budou mít. Hned by také viděl, zda si vybral tu „správnou“ partnerku – na jak dlouho ji bude mít; kolik partnerských vztahů za život prožije – a hlavně, jaké štěstí má pro vztahy (vzorci myšleni) dané. Někteří prožívají partnerské změny každé dva tři roky, a některým vztah vydrží jen „pár“ měsíců. Člověk by viděl svou životní trajektorii a úspěšnost v lásce, kariéře..., ale i ty konkrétní problémy a neradostné změny – viděl by celý svůj život. Pád nemusí vzniknut jedním rozhodnutím, vznikne ztrátou schopností vidět celek během mnoha malých voleb. A vedlejší účinky, které se začnou (z těchto malých voleb) vracet zpět, už kontrolovatelné být nemusí, neboť vytvořily řetězec příčin a následků, kdy každý následek ukrývá novou vlnu příčin a dalších následků. Takže vše, co člověk dalšího udělá, se záhy stává příčinou dalších nepříjemných událostí, stejně překvapivých jako nepředvídatelných. To lze sledovat z mnoha veřejně známých případů, kdy se člověk nemůže z neustálých potíží „vyhrabat“. 

Člověk může žít spokojeně, a přesto se mu objevují myšlenky, které ho svádějí k riskantnímu nebo chybnému jednání a  kráčí vstříc svému osudu, který nezná. Má-li v životě někoho nastat "nepříjemná či zlá událost", začne své chování paradoxně směrovat proti vlastnímu zájmu. Mnoho lidí zpětně popisuje období před velkým životním pádem jako dobu, kdy začali dělat věci, které dříve nedělali... Myšlenka je nezbytnou součástí příčinného řetězce vedoucího k následku. Bez myšlenky by nedošlo k rozhodnutí, a bez rozhodnutí by se nestalo nic, co člověk nechce. Objeví se myšlenka > člověk ji vyhodnotí jako přijatelnou > podle ní jedná > špatné okolnosti způsobí zlý následek > například.

Tam, kde došlo k tragédii, předcházelo tomu lidské rozhodnutí a myšlenky byly jedním z článků příčinného řetězce. Myšlenky lze chápat buď jako projev nevědomých psychických procesů (např. Jungova Stínu), nebo v náboženském pohledu – jako duchovní pokušení. V obou případech mohou být součástí příčinného řetězce. Myšlenky nemusí mít vždy původ pouze ve vědomém rozumu; mohou pocházet z nevědomí nebo – podle duchovního pohledu – i z duchovní sféry.

Rychle měnící situace se dají velmi dobře sledovat skrze zprávy mainstreamových médií, které o „někom“ pěkně píšou..., dotyčná však osoba neví, že její psychický život se za pár měsíců změní o 90^o – na delší dobu. Nežijeme v myšlenkovém vakuu. To, co přijímáme za své myšlenky a podle nichž jednáme, rozhoduje nejen o každodenním životě, ale někdy také o existenčním pádu či něčem horším. Rozlišování myšlenek a nápadů  je nejdůležitější úkol lidského života, ať jejich původ chápeme psychologicky (Jungovo Stínem), nebo duchovně (pokušením). Svoboda nám dává ochutnat vše, co život z negativních zkušeností nabízí. Prožíváme je jako zkušenosti s něčím nebo někým.

Každé jednání začíná myšlenkou nebo nápadem > Jungův Stín a nevědomá karmická břemena

Každodenní zprávy nám připomínají skutečnost o které mluví biblický Kazatel i Ježíš – člověk nezná svůj čas. Proč píšu o věcech, kterým se většina lidí raději vyhýbá? Každý den se to děje! Přesto o tom téměř nemluvíme. Zprávy si většinou  rychle přečteme a jdeme dál. Přesto nám připomínají něco, co se týká každého z nás – že život je křehký a že nikdo nezná svůj čas. Zprávy přinášejí události. Já hledám jejich smysl.

Píšu o tom, ne proto, abych vzbuzoval strach, ale abych povzbudil k přemýšlení o tom, co dává životu skutečný smysl. Největším nebezpečím není mluvit o těchto věcech, tím nebezpečím je žít, jako by se nás to netýkalo. Lidé jedou autem, vystupují na hory, slaví narozeniny, jdou do práce, a přesto se každý den  dozvídáme o nehodách, náhlých úmrtích na horách, při sportu nebo dokonce na oslavách. Přirozeně nás proto napadá otázka: "proč právě oni?"  Někdy přichází "zlý" čas, o kterém mluví biblický Kazatel 9,11. Připomíná, že ve světě existuje prvek nepředvídatelnosti: „Čas a náhoda potkává všechny." Biblicky řešeno, to není „slepá náhoda mimo Boží vládu“, z lidského pohledu nevíme, kdy a koho taková událost zasáhne. Proto se zdá, že se člověk ptá: „proč zemřel právě on?" Kazatel tím říká: člověk žije své běžné dny, plánuje, pracuje, slaví, cestuje, odpočívá – a pak přijde okamžik, který nikdo nečekal. Neštěstí nepřichází s varováním.

Hledám odpovědi na otázky, které si lidé kladou odedávna. Za každodenními zprávami stojí hlubší významy, na které se snaží moje stránky hledat odpovědi – za pomocí psychologie, Bible i osobního zamyšlení. Ne proto, že se to děje druhým, ale proto, že se to týká nás všech. Proto píšu o tématech, jako je lidský stín, zápas se zlem, svědomí, Bible nebo Kazatel. Odkud se bere zlo? Jaký smysl má náš život? Lidé v tom mohou najít nejen informace, ale také podněty k přemýšlení. To je dnes možná vzácnější než kdy dříve.

Máme pocit, že jsme se svobodně rozhodly, ale rozhodnutí už dlouho připravovaly nevědomé procesy. Myšlenku člověk může v sobě rozvíjet delší dobu a vnější události mají často vnitřní kořeny. Člověk nejprve něco nosí v hlavě – myšlenku, úmysl, charakterový sklon, postoj – a z toho vzniká jednání, které vytváří důsledky a ty se vracejí do života. Utrpení pak není trestem, ale důsledkem nevědomosti. JUNG: „nevědomý Stín řídí jednání.“ Bible: „Nezpracované činy a úmysly vytvářejí karmická břemena a určité lekce“. Oba pohledy se shodují v tom, že lidský život není náhodný.

KAŽDÉ JEDNÁNÍ ZAČÍNÁ MYŠLENKOU

Každé jednání začíná nějakou myšlenkou nebo nápadem, ale jedna ze základních nejistot lidského života je, že člověk nikdy nemá jistotu, že jeho nápad nebo rozhodnutí povede k dobrému výsledku, zvláště jde-li o jednání s druhými lidmi. Svět je složitý a reakce lidí nejsou plně předvídatelné, člověk nemá plnou kontrolu nad tím, co udělají ostatní. Často nás vede náš Stín (povahové vzorce myšlení), ale člověk to nepociťuje. Naopak si myslí, že se rozhoduje správně a neví, že Stín jej vede k výsledku, který nechce. To dokazují nechtěné a bolestivé změny, které nastávají, když se myšlení člověka změní a druhým lidem se to přestane líbit.

Jung tyto skutečnosti vysvětluje jazykem nevědomí a Stínu, zatímco duchovní směry pojmem karma. Ať už člověk věří na karmu nebo ji chápe metaforicky, otázky mohu být stejné: „Proč se mi určité situace opakují?“, „Jednám vědomě, nebo se opakuji staré vzorce?“ Jungův Stín představuje mechanismus, kterým se část karmy projevuje v psychice a chování člověka. V tomto pojetí člověk svým vnitřním nastavením a způsobem života vytváří určité podmínky, do kterých pak vystupují další lidé a události. Například opakovaně vstupuje do bolestivých vztahů. Z duchovního hlediska by se mohlo říci, že se zde projevuje určitá karmická lekce; z psychologického pohledu se mluví o nevědomém vzorci chování. Část psychiky se projevuje opakováním destruktivních vztahů.

Jungův Stín nejsou jen emoce – jako vztek, impulzy, závist, strach.., jsou to také jeho určité nápady, myšlenky, postoje a přesvědčení. Samostatný nápad ještě není automaticky Stín, Stínem se stává, když je motivován nevědomými částmi osobnosti (karmickými vzorci), které člověk nevidí nebo si je nepřiznává. Stín není „zlá bytost“, která člověka ovládá. Je to část jeho vlastní psychiky a může nevědomě ovlivňovat myšlenky, nápady a rozhodování. Člověk pak věří, že jedná zcela racionálně, přestože jeho volby jsou částečně řízeny nevědomými obsahy, které si neuvědomuje. Žije v  přesvědčení, že „má skvělý nápad“, a přitom je veden nevědomými silami. To může vést k osobním krizím, konfliktům nebo dokonce k sebezničení. Duchovně by se řeklo: „vedou ho démonické síly", o kterých mluví Bible. Psychologicky podle Junga lze ve shodném významu říci: „to posvátné i bezohledné, božské i ďábelské, statečné i zbabělé, jsou aspekty včleněné do duše kolektivním nevědomí“. Jde o hluboké psychické obrazy, které představují destruktivní, svůdné nebo chaotické síly v lidské psychice. Jung dokonce upozorňoval, že když se člověk s těmito silami ztotožní a není si jich vědom, může nabýt dojmu, že jeho myšlenky jsou naprosto správné a výjimečné. Právě tehdy může být nezranitelnější vůči omylům.

Stín je nevědomá část osobnosti, která ovlivňuje, jak člověk vnímá svět, co ho napadá a jak se rozhoduje. Neprojevuje se jako pocit „tohle je špatně“, jako něco cizího nebo podezřelého. Projevuje se jako „já“. Stín neříká: „Děláš chybu.“ Nevaruje, Stín („já“) říká: „Tohle je správné.“ Neskrývá se v myšlenkách, které považujeme za špatné. Skrývá se v těch nápadech, o nichž jsme nejvíce přesvědčení, že jsou správné. Nemáme pocit, že jsme vedeni ke špatnému rozhodnutí. Neuvědomujeme si skutečný původ myšlenek, nevidíme, kam nás dovedou. Člověk má pocit, že jedná správně a rozumně, přestože jde o sebeklam. Důsledky reality se ukážou až později. Největší síla karmického Stínu spočívá v tom, že vystupuje jako naše vlastní rozumné myšlenky. Dokud si člověk neuvědomí, že i jeho jistota může být ovlivněna nevědomím, nemá důvod o svých rozhodnutích pochybovat.

Duchovně by bylo možné říci: „skrytý ďáblík v nás > pokouší nás“.  JUNG: „ďábelské  aspekty jsou včleněné do lidské duše kolektivním nevědomí“. Denně slyšíme, jak se  lidé mýlí a dochází ke změnám...

Možná Jung kladl takový důraz na pokoru. Ne na to, aby člověk nevěřil svému úsudku, ale aby si ponechal otevřenou možnost, že i jeho nejpevnější přesvědčení může být neúplné nebo zkreslené. Stín není někdo jiný než „část vlastní psychiky“ působící mimo vědomou kontrolu. Jedna z nejhlubších psychologických pravd je, že "největší omyly nevznikají tehdy, když pochybujeme, ale tehdy, když jsme si naprosto jisti".

Dojde-li místo úspěchu k destruktivnímu výsledku, nedošlo k tomu proto, že člověk chtěl uspět nebo že si věřil. Došlo k zvratu proto, že jistota překryla části reality, kterou člověk nechtěl nebo nedokázal vidět. Čím silněji se ztotožnil s představou, že se „nemůže mýlit“, tím méně byl schopen vnímat rizika, korigovat své chyby a přizpůsobit se skutečnosti. Výsledkem byl pád, prosadila se realita. Rozum mnohdy vytváří vysvětlení až poté, co už nevědomí rozhodlo.

To, čemu se říká sebedestrukce, lze chápat jako proces, kdy člověk začne být zajatcem vlastního obrazu o sobě, který si vytvořilo jeho ego, jež se snaží překrýt něco, co nechce připustit. Pokora není myslet si o sobě méně. Pokora je vidět sebe pravdivě – včetně své síly i svých hranic. Dokáže-li si člověk připustit i možnost, že se může mýlit, právě tím bývá odolnější vůči sebedestruktivním rozhodnutím. 

Člověk jedná na základě vědomých úvah a nevědomých motivů. Teprve když se jeho jednání střetne s realitou a reakcemi ostatních, ukáže se, zda byly jeho předpoklady správné. „Nemůžu prohrát > podceňování protivníka; Nemůžu se mýlit > ignorování varování; Všechno zvládnu > vyčerpání a kolaps“. Hranice mezi zdravým sebevědomím a zaslepující jistotou, je velmi tenká. To je postřeh, který se opakuje ve vztazích > „Vzal jsem si nejbáječnější ženu na světě, vím, že to je láska na celý život – za 6 týdnu se manželka odstěhovala k jinému muži“; opakuje se to ve sportu > „Jedu si pro zlato – a skončil na 11.místě“;  děje se to v podnikání, politice, v běžném životě...  

Stín není jedním archetypem, ale oblast psychiky, kam odkládáme vlastnosti, které nechceme přijmout: „Já nejsem agresivní.“ > ale prudce reaguje na agresivitu druhých. „Já nejsem závistivý.“ > neustále ale kritizuje úspěšné lidi. „Já bych nikdy nelhal“ > a přehlíží svoje vlastní lhaní. Čím více člověk popírá sebe, tím častěji to může vidět u druhých. Člověk, který odsuzuje agresi, může ve Stínu skrývat vlastní potlačený hněv. Pokud je pro ego nesnesitelné připustit vlastní agresi, nevědomí ji „umístí" do druhých lidí a člověk má pocit, že agresivní jsou oni.

Část psychiky se může projevovat opakováním destruktivních vztahů. Přeci znáte přísloví: „Podle sebe soudím tebe.“ Tyto vzorce člověk pozná podle toho, že reaguje nepřiměřeně silně; stále naráží na „stejný typ lidí“ (i partnery); má pocit, že situace nemůže být jiná, než jak to vidí on. V takové chvíli může být aktivní některý hlubší nevědomý vzorec. To může výrazně ovlivňovat, jaké vztahy navazujeme, jak reagujeme na konflikty, jaké situace opakovaně vytváříme nebo vyhledáváme, jak prožíváme utrpení.

Psychická zralost se nepozná podle toho, jak hlasitě člověk tvrdí, že má pravdu, ale podle toho, jak je ochotný připustit, že jeho vlastní mysl může být tím, co ho nejvíce klame. Stín nebolí, nevaruje ani se nehlásí. Myslí našimi myšlenkami, mluví našimi slovy a podporuje naše přesvědčení. Neříká: „Jsem tvůj Stín.“ Říká: „Tohle jsi přeci ty.“ Proto si člověk často myslí, že jedná nejlépe jak umí a důsledky pak odhalují, že byl veden něčím, co si neuvědomoval. Co se u Stínu považuje za nejnebezpečnější není jeho temnota, ale jeho neviditelnost.  Nevědomí se projevuje jako naše vlastní samozřejmost.

„Budoucnost člověka nevzniká náhodou a nepřichází jako překvapení, ale jako vyvrcholení něčeho, co už dávno běží. Rodí se z myšlenek, rozhodnutí a skutků.“

Jestli se někdo rozvedl, přišel o funkci, dobré pracovní místo či slibnou kariéru, nebo nastalo něco horšího, dovedlo ho k tomu nevědomí. Každý den čteme a slyšíme zprávy, co se komu stalo, jak přichází o vedoucí funkce, kariéru..., rozvádí se, zatkla je policie, zemřeli na silnicích, na horách, na dovolené a další... Člověk bojuje se soumrakem skrze nějž nevidí, co je na jeho konci – že tam je rozvod, že si vybral místo dovolené nebo výstup na hory, odkud se už nevrátil, že zvolil řešení záležitostí, které přinesly opak, že neústupnost zničila kariéru atd. Člověk si „vždycky" myslí, že jedná správně a má vše pod kontrolou. Ale často nevědomě i opakovaně vstupuje do hry, kde vědomí „selhává“, ať jde o rizikové či konfliktní situace, vztahy nebo ohrožení života. Nevyhnutelně směřuje k výsledku, který zákonitě nastane.

Obraz soumraku není jen psychologická úvaha, ale filozofický obraz lidského rozhodování. Označuje okamžik, v němž člověk stojí tváří v tvář skrytým vlivům s nimiž bude bojovat a nezná jejich nebezpečí – nevidí konečný výsledek svých plánů, ani  proč takové myšlenky (puzení) dostává > (horolezkyně Klára Kolouchová; Laura Dahlmeirová; Natalia Nagovicynová a její parťák Laca či zápasnice MMA Dominika a další tři jiné  jsou jasným příkladem).  V nevědomí působí síly, které ego nezná – vyhledává nebezpečí, ignoruje varování, opakuje destruktivní vzorce, cítí nevysvětlitelné nutkání. Naplňuje tím svůj karmický program – záhadný karmický dluh vytvoří  rozhodnutím pro událost podmínky. 

Jung by to vysvětlil jazykem nevědomí a Stínu, zatímco duchovní směry pojmem karma. Myšlenkové vzorce vytvářejí rozhodnutí, rozhodnutí vytvářejí životní trajektorii.  Nevědomí (Stín, potlačené emoce, staré zkušenosti...) jsou obsahy, které ovlivňují myšlenky; myšlenky vedou k rozhodnutím; rozhodnutí vytvářejí činy a činy mají následky – psychologické, vztahové i praktické. Vytváříme si tím svou „karmu“. 

Nic není zcela oddělené; každý čin, myšlenka a rozhodnutí vstupují do proudu příčin, které utvářejí další dění. Právě tyto představy stojí v pozadí mnoha učení o karmě, odpovědnosti a vnitřní proměně člověka. Osud je průsečíkem toho, co člověk v sobě v širším řádu nese a jak se rozhoduje. V tom se jeho život odehrává. Najde se to v biblické moudrosti: „co člověk zaseje, to také sklidí“; v psychologii (opakované vzorce chování) i v různých duchovních směrech. Člověk do budoucnosti vstupuje s určitým vnitřním vzorcem, který významně určuje, jakou cestu bude prožívat. Povaha částečně předurčuje budoucnost, aniž by byl člověk k událostem tlačen proti své vůli. Svobodně se rozhoduje, a volby jsou součástí cesty, která ho k „něčemu vede“. Každodenní zprávy nás informují, co se v životech lidí děje.  

Člověk nežije jen z vědomého rozumu. Existuje něco hlubšího. (1) Bible mluví o Boží prozřetelnosti, působení Ducha, ale také o pokušení a duchovním boji. (2) Kazatel v Bibli připomíná, že člověk „nezná svůj čas; jako ryby lapené do sítě..., jako lidé zatahováni v zlý čas do nezdaru a neštěstí.“ (3) Karma říká, že život člověka je řetězcem příčin a následků, které přesahují okamžik. (4) Jung ukazuje, že nevědomí může člověka vést k určitým rozhodnutím, aniž si uvědomuje proč? Pokud se tyto čtyři pohledy propojí, vzniká předpoklad, že některé myšlenky nebo impulzy, které člověk považuje za své vlastní, mohou být součástí hlubšího procesu, který se stal jeho životní cestou – ať už ji nazveme: Boží prozřetelností, karmickým vyrovnáním nebo působením nevědomí.

Švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar jednou napsal: „zlo často nepůsobí hlavně tím, že člověka donutí udělat něco očividně špatného, ale tím, že ho nenápadně vede po cestě, která se mu zdá zcela správná.“ To je překvapivě blízké Jungově představě, že člověk může být veden nevědomými silami, aniž si je uvědomuje. 

Člověk nemusí plně chápat, proč ho přitahují určité věci – například vysoké hory (často slyšíme o úmrtích na horách), rychlost, extrémní sporty nebo naopak klidný život. Tyto sklony mohou být velmi hluboké. Člověk není průhledný sám sobě. Neví přesně, proč ho něco přitahuje, proč se opakovaně rozhoduje určitým způsobem nebo proč cítí silné volání k určité životní cestě. V člověku existují hlubší vrstvy, které mohou významně ovlivňovat jeho život. 

Proč člověk dostane právě tu myšlenku, která ho vede na místo kde zemře, je jedna z nejstarších filozofických otázek vůbec. Pokud člověk přijme syntézu Bible, karmy, Kazatele z Bible a Junga, dá se to formulovat takto: Člověk si myslí, že jedná zcela svobodně. Ve skutečnosti je jeho vědomé rozhodování ovlivňováno hlubšími vrstvami=nevědomím, karmickými sklony, duchovními vlivy, vlastním charakterem. Tyto hlubší vrstvy ho vedou k určitým volbám a volby ho přivedou do určitých situací. A tam se odehraje to, co je součástí jeho životní cesty. „Nevědomé procesy, charakter nebo jiné hlubší příčiny mohly spoluvytvářet lidská rozhodnutí vydat se na cestu, na níž lidé nakonec zemřeli“. Nevědomí vede člověka po jeho životní cestě a někdy tato cesta konči tragicky. Lidské myšlenky nejsou jen náhodné, ale mohou vést k událostem, které mají v širším řádu určitý význam.

Zůstává tajemstvím, proč právě určitý člověk v určité chvíli udělá krok, který vede k tragédii. To, co považuje za náhodnou myšlenku, může být výsledkem hlubších sil, které si neuvědomuje. Lidstvo odedávna řeší otázku osudu a svobodné vůle: „Jsme to my, kdo tvoří cestu, nebo jsme zároveň vedeni cestou, která nás přesahuje?" Obojí člověk volí, ale jeho volba se odehrává v širším řádu, který nevidí celý. Člověk není bytost, která jedná pouze podle chladného rozumu. Naše volby vznikají ze směsi mnoha vrstev: z nevědomých vzorců, hodnot, víry i okolností, které nemáme pod kontrolou. Často ani nevíme, proč nás něco silně přitahuje.  V člověku existuje vedle pudu života i tendence – překračovat hranice, riskovat, vracet se k chaosu, někdy podceňovat vlastní konečnost – lidé si myslí: „mně se to nestane“. To vysvětluje mnoho tragédií. Například: někdo opakovaně vyhledává extrémní riziko; jiný se stále dostává do podobných nebezpečných vztahů; další ignoruje varování... Nevědomé vzorce mohou člověka vést směrem, kterému nerozumí.

ŠTĚSTÍ A RADOST ZE ŽIVOTA

Úspěch je v představě neúspěšných lidí většinou spojený se štěstím a náhodou. Sportovec trénoval, aby vyhrál, student chodil do školy, aby ji úspěšně ukončil. To není štěstí ani náhoda, to je ÚSPĚCH.  Náhoda je, když například najdete ve městě na chodníku  eurobankovky. Štěstí máte, pokud vyhrajete v loterii. Náhodu ani štěstí sami nemůžeme ovlivnit. Štěstí není strategie! Náhoda není strategie! Nemůžeme se snažit a jít hledat více bankovek do města. Nemůžeme účinněji vyplnit tiket do loterie, abychom tím přivábili výhru. Ty věci nemůžeme ovlivnit, proto se na štěstí a ani šťastnou náhodu nemůžeme spoléhat. Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí.

Úspěch definujme jako schopnost dosáhnout a udržet stanovené cíle ve čtyřech oblastech života=ve své práci, ve vztazích, ve zdraví a ve financích. Každá oblast je stejně důležitá. Každý člověk je úspěšný alespoň v jedné oblasti. A pokud dosáhne úspěšnosti ve všech čtyřech oblastech, získá to nejdůležitější, vnitřní klid. Rozhlédněte se však kolem sebe; nestačí se honit v práci a stanovovat si vysoké cíle, když  skomírá vztah s nejbližšími. Nestačí mít partnera svých snů, když se nedaří v práci a člověku se nedostává dostatek peněz pro společné prožívání. Nestačí pracovat pro hromadu peněz a ignorovat své zdraví. Dlouhodobý stres, neřešená traumata nebo deprese mohou zvyšovat riziko některých onemocnění nebo zhoršovat jejich průběh.

Často si uvědomíme, jaké máme štěstí až ve chvíli, kdy se vyhneme něčemu zlému. Zdraví, bezpečí nebo obyčejný klid bereme jako samozřejmost, dokud o ně nepřijdeme. V křesťanství se často rozlišuje mezi tím, co si člověk vydobude vlastní pílí, a tím, co přijímá jako milost – tedy něco nezaslouženého, co si nelze vynutit. Z tohoto pohledu se dá říct: úsilí je na člověku, ale výsledek není vždy jen v jeho rukou, a štěstí je znamením přízně nebo milosti. I lidé, kteří nejsou věřící, často vyjadřují podobou myšlenku jinými slovy – mluví o vděčnosti za to, co jim bylo dopřáno, nebo o tom, že ne všechno lze vysvětlit jen vlastními schopnostmi. Je to pohled, který zdůrazňuje pokoru: člověk má dělat to nejlepší, co umí, ale zároveň si uvědomovat, že ne všechno může ovlivnit. A výrok: „štěstí je projevem Boží milosti“ vychází z přesvědčení, že dobré věci v životě nejsou jen výsledkem našich zásluh, ale také Božího daru. 

Štěstí označuje dva různé významy: (1) Štěstí jako životní dobro, požehnání nebo Boží milost – člověk žije, je zdravý, má pokoj, rodinu, víru. To není něco, co si může koupit. (2) Štěstí jako příznivá náhoda – výhra v loterii, nalezení dobrého partnera, šťastná shoda okolností. Štěstí není totéž, co úspěch. Lidé si zaměňují štěstí s bohatstvím, kariérou nebo společenským postavením. Peníze, majetek a dosažené cíle však patří do oblasti úspěchu, kterého člověk musí dosáhnout vlastním úsilím. Štěstí je něco jiného. Člověk může usilovat o dobro, ale nemůže si zajistit, že se mu budou vyhýbat všechna neštěstí nebo že bude žít v pokoji. To přijímá jako dar. Proto peníze a majetek a vysoké společenské postavení nejsou sami o sobě štěstím, protože nezaručují pokoj, radost ani smysl života. Tyto hodnoty nelze koupit – jsou darem, který mnozí věřící nazývají Boží milostí.

Štěstí neznamená, že člověk dostane všechno, po čem touží. Štěstí je především tehdy, když člověka nestihne neštěstí, které by mu vzalo život nebo důstojný život. Je-li člověk uchráněn před smrtí, nebo těžkým úrazem či závažnou nemocí, lze to považovat za štěstí. A pokud člověka vážná nemoc nebo úraz postihnou, ale dostane příležitost uzdravit se, nebo se alespoň částečně vrátit do života, i když s určitými omezeními, je to rovněž štěstí. Ne proto, že by se neštěstí nestalo, ale proto, že nedosáhlo svého krajního důsledku. Člověk dostal čas a možnost žít. Proto se může stát, že dva lidé projdou stejným nebezpečím a jeden přežije, zatímco druhý ne. Z hlediska pohledu tomu říkáme štěstí, z pohledu víry může jít o Boží vedení, jehož plný smysl člověk nezná. Události v životě člověka nejsou izolované náhody, ale hlubší příčiny, které vězí v jeho vlastnostech, rozhodnutích, postojích a jednání.

V tomto smyslu není štěstí výsledkem lidského výkonu ani odměnou za zásluhy. Je darem, který věřící člověk může chápat jako projev Boží milosti. Naproti tomu bohatství, kariéra nebo společenské postavení patří do oblasti úspěchu, nikoliv štěstí. Úspěchu lze do určité míry dosahovat vlastním úsilím, zatímco štěstí si člověk nemůže zajistit ani naplánovat. Člověk může mít mnoho peněz a přesto být nešťastný. Někdo vydělává milióny, ale nemá pokoj, nemá zdraví, nemá vztahy. Kazatel 3,1 z Bible říká:  „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“ Myslí tím, že člověk není pánem svého času, existují období, které si nevybírá. Často si nevybereme nemoc, ztrátu nebo nečekané změny. Kazatel pozoruje, že život má svůj rytmus a řád, který přesahuje lidskou kontrolu. Člověk neví, co přinese budoucnost. Může celý život spořit, pak přijde nemoc, válka, krize, nehoda, inflace.  Člověk celý život buduje majetek a nakonec jej zdědí někdo jiný (Kazatel 2). Člověk nemá budoucnost plně ve svých rukou. To je výzva k pokoře.  

Jak  rozlišit mezi tím, co člověk skutečně spoluvytvořil, a tím, co je mimo jeho kontrolu? Například přírodní katastrofa, válka, nebo jednání druhého člověka obsahují i další faktory, které nejsou v rukou jednotlivce. V takovém pojetí by odpověď zněla, že i tyto události mají hlubší příčiny, které člověk nemusí vidět. To je přesvědčení, která se objevují v karmických učeních a některé zůstávají tajemstvím Boží prozřetelnosti, která řídí lidské osudy a běh světa k určitému cíli. Společným bodem těchto pohledů je, že lidský život má hlubší souvislosti a že vnitřní nastavení duše není oddělené od toho, jakou cestou prochází. Z psychologického hlediska se člověk setkává s hlubšími vrstvami života, kde se střetává vědomé jednání s nevědomými silami, kolektivními vzorci a otázkou smyslu.

Když ale člověk zažije velkou křivdu a pak vidí, že lidé, kteří mu ublížili, postupně zemřou různými způsoby, přirozeně se vynoří otázka: „Je v tom nějaký řád? Je to náhoda, nebo následek?“ Z tohoto pohledu mohou být jejich osudy vnímány jako projev vyšší spravedlnosti, kterou člověk neřídí. V člověku takové zkušenosti zanechají širší obraz o tom, že lidské jednání má neviditelné následky. To jsou otázky, na které Bible odpovídá již od starověku. Zajímavé na tom je propojení tří témat: svědomí, neviditelné vnitřní síly a spravedlnosti, která člověka přesahuje. Proroci, filozofové i psychologové se těmito otázkami zabývají po tisíce let. 

Proč lidé páchají sebevraždy? Existuje cesta z temnoty?

Téma, které se týká psychologie, spirituality i lidské existence. Zvenčí často nepoznáme, jak těžký vnitřní zápas člověk vede. Mnoho lidí, kteří se usmívají, plánují budoucnost, jsou úspěšní nebo uznávaní, mohou zároveň trpět depresí, pocitem beznaděje nebo psychickou bolestí, aniž to jejich okolí pozná. Proč lidé páchají sebevraždy? Tuto otázku si lidé kladou stále častěji. Často jsou překvapení, když se dozvědí, že si vzal život člověk úspěšný, vzdělaný nebo zdánlivě spokojený. Napadne je: Jak je to možné? Vždyť měl všechno. Možná se zde dopouštíme největšího omylu. Nikdo z nás nevidí do lidské duše. Proč někdy člověk ztratí naději? Psycholog zkoumá, jak psychická bolest vzniká. Bible se ptá, kde člověk najde světlo a naději, když už bolest přišla. Bible se na lidské utrpení nedívá povrchně. Neříká, že věřící nebude nikdy prožívat temnotu. Ukazuje, že temnota nemusí mít poslední slovo. Ježíš říká: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8,12)

Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung v knize „Modern Man in Search of a Soul > „Moderní člověk hledá duši" píše, že „Mezi všemi pacienty ve druhé polovině života nebyl jediný, jehož konečným problémem nebyl problém náboženský. Každý z nich onemocněl proto, že ztratil to, co živá náboženství poskytovala věřícím a žádný nebyl skutečně uzdraven, dokud znovu nezískal svůj náboženský postoj.“ Tím nutně nemyslel příslušnost k církvi, ale měl na mysli hluboký vztah k tomu, co člověka přesahuje ke smyslu posvátnu, Bohu nebo tomu, co nazýval Self (Vyšší Já=Duch svatý)> 1.Korint 6:19,20: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého...". Pro křesťana je tímto přesahem Bůh.

Gustav Jung dospěl po desetiletích práce s pacienty k přesvědčení, že člověk není jen bytostí biologickou a psychickou, ale také duchovní. Tvrdil, že mnoho hlubokých krizí souvisí se ztrátou duchovního zakotvení a smyslu života. Upozorňuje, že člověk nemůže ignorovat svou duchovní stránku a dlouho žít bez hlubšího smyslu. Jung říká: „člověk potřebuje duchovní rozměr života – nestačí jen úspěch, výkon nebo vnější pohodlí." Pokud člověk ztratí hlubší smysl, může se jeho život vyprazdňovat.

Ještě silnější spojení Bible a Junga je v tom, že Bible začíná tam, kde Jung končí. Bible mluví o světle a temnotě a nabízí svou odpověď, kde tento smysl a pokoj hledat. Mluví o tom, že člověk byl stvořen pro vztah s Bohem, který je zdrojem života, světla, pokoje a naděje. Bible odpovídá na otázku, jaký duchovní rozměr? A říká: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12); „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy." (1 Jan 1,5). Bible neříká, že každý smutek nebo nemoc pochází přímo od zlých sil, ale ukazuje, že Bůh není zdrojem beznaděje.

Člověk si možná řekne: „Já ale v Boha nevěřím.“ To však není překážkou k tomu, aby se alespoň na chvilku zastavili a položili si otázku: Co mi dnes dává naději? Co mi dává důvod vstát z postele? Kde hledám pokoj, který nezávisí jen na okolnostech? Ježíš jednou řekl jednoduchou větu: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28) Tuto větu nevyslovil jen pro věřící. Obracel se ke každému člověku, který nese těžké břemeno. Jestli právě prožíváte temné období, nemusíte na všechno přijít sami. Můžete se svěřit známému, kterému důvěřujete, můžete vyhledat psychologa nebo psychiatra, což není projev slabosti. Stejně tak není slabostí otevřít Bibli a hledat, zda v ní nenajdete slova, která promluví právě k vám.

Možná cesta z temnoty nezačíná tím, že zmizí všechny problémy. Možná začíná tím, že člověk znovu objeví naději. „Dokud člověk neučinit nevědomé vědomým, nevědomé bude řídit jeho život a on tomu budete říkat osud.“ Jung říká: podívej se pravdivě do svého nitra. Bible dodává: hledej pravdu, která osvobozuje; Poznej Boha, protože sám sebe zachránit nedokážeš." V těžké depresi člověk možná vidí jen bolest a žádnou cestu ven. Ale to, co teď cítí, není celý obraz jeho života. Jeho mysl v této chvíli je jen jednou možností – ukončit bolest. Ale existují i jiné cesty, které teď možná nevidí.

Stojí-li někdo před myšlenkou zbavit se psychické bolestí ukončením života, řekl bych mu: Zastav se na chvíli. To, co teď chceš ukončit, není tvůj život – je to tvoje bolest. A bolest není celý tvůj příběh. Možná máš pocit, že už není cesta zpět. Ale lidská mysl v hluboké krizi umí vytvořit dojem, že existuje jen jediné řešení. Nedělej rozhodnutí, které nejde vzít zpět, v okamžiku, kdy tvůj pohled na svět ovládá zoufalství. Řekni to někomu nahlas. Ne proto, že jsi slabý, ale proto, že člověk není stvořený, aby nesl všechno sám. Bůh tě neodmítá proto, že jsi v temnotě. Právě v temnotě se k člověku sklání. Nemusíš k němu přijít jako dokonalý člověk. Můžeš přijít zlomený.

Největší tragédie člověka v depresi není vždy to, že nevidí žádnou hodnotu svého života. Často je to, že nevidí žádnou možnost, jak pokračovat v bolesti, kterou už nedokáže unést. Proto potřebuje především čas, blízkost a naději. Člověk v depresi obvykle nehledá rozbor statistik ani teorie. Hledá, jestli existuje někdo, kdo rozumí tomu, co prožívá. Potřebuje se setkat s někým, kdo s ním chvíli zůstane v jeho temnotě a připomene mu, že ještě není konec příběhu.

Z čistě rozumového pohledu může člověk v zoufalství dojít k závěru: „Už to nechci dál.“ Ale lidský život není jen součet okamžité bolesti. Je v něm minulost, vztahy, možnost změny, věci, které ještě nepřišly. Člověk někdy vstoupí do míst ve své duši, kde nevidí světlo. Ale to ještě neznamená, že světlo neexistuje. Jung by řekl: podívej se do hlubin svého nitra a snaž se pochopit, co se v tobě děje. Bible by řekla: hledej světlo, které není jen v tobě, ale přichází k tobě. „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeného srdce.“ (Žalm 34,19) Bible neříká: „Člověk se nikdy nezlomí.“ Říká: „Ani zlomený člověk není opuštěný.“ Když člověk v temnotě nevidí cestu, neznamená to, že cesta neexistuje. Někdy ji jen v tu chvíli člověk nevidí. A to je možná právě ta naděje, kterou může nabídnout Bible i hlubší psychologie.

Proč se nám někdy dějí věci, které jsme nikdy nechtěli?

Existuje mnoho otázek k tajemnostem života, na něž by člověk rád našel odpovědi – například:

1. Jsou životní události karmickými vzkazy? Může za některé životní události karmická síla, která působí z našeho nevědomí? Nese naše nevědomí otisk karmy, která ovlivňuje náš život, aniž si to uvědomujeme?

2. Proč vědomí neví o všech motivech, které ho vedou k určitým lidem, místům nebo událostem. Přitahujeme si nevědomé události, které jsme nikdy nechtěli? 

3. Může za to naše nevědomí? Může člověk otevřít působení temnoty, aniž by si toho byl vědom? Co když se lidská mysl otevře pokušení temnoty? Varuje před tím Bible?

To všechno jsou otázky, které člověka napadnou, když čte C.G.Junga o působení nevědomí, ale také R.Steinera o působení karmy skrze nevědomí, nebo když čte Bibli o působení neviditelných sil skrze psychiku člověka...

A co když se tyto tři síly nevylučují, ale působí současně? Nevědomí, karma i pokušení temnoty jsou různé pohledy na tentýž proces. Co když v tom působí všechno dohromady? Co když není rozhodující, zda tomu, co se v člověku odehrává, říkáme nevědomí, karmická síla, nebo pokušení temnoty?

Všechny síly o kterých mluví Jung (nevědomí), Steiner (nevědomí a karma) a Bible (působení neviditelných sil skrze psychiku), mohou do lidského života vstupovat skrze jediný prostor -> lidskou psychiku, která se stává kanálem mezi vnitřním a vnějším světem. To, co působí z vnějšího či neviditelného světa, vstupuje do psýché a může se v ní projevit jako myšlenka, touha, pokušení, rozhodnutí nebo čin. A naopak, to, co člověk vytvoří a uskuteční uvnitř své psýché, se může projevit navenek a mít důsledky, které se vracejí zpět do jeho života. Karmický proces může probíhat skrze samotnou psychiku člověka, jako rozhodování a následky jeho činů. Boj mezi dobrem a zlem nemusí probíhat někde mimo člověka. Odehrává se v lidské duši. Proto nemusí být tak důležité, zda to nazveme působením nevědomí, karmy nebo temnoty. Všechny tři pohledy ukazují směr do stejného místa: do lidské duše, v níž se rozhoduje o tom, čemu otevřeme dveře. Skrze myšlenky a rozhodnutí vstupuje duchovní realita do  života. Psýché je kanálem pro tento vstup i výstup.

A právě v tom se může skrývat vysvětlení karmy. Boj mezi dobrem a zlem se tak nakonec neodehrává někde mimo nás, ale odehrává se uvnitř nás. A psýché je místem, kde se tento boj setkává s našimi rozhodnutími. 

Tříletý rytmus osudu a tajemství věkových zón životních událostí

Tříletý rytmus osudu: věk od 15 do 90...a dále po třech letech (až do konce života) se v pravidelných intervalech opakují věkové zóny, v nichž se podle mého dlouholetého pozorování objevují zásadní životní zvraty – od sňatků a rozvodů až po nemoci, nehody a úmrtí. Nejde přitom o to, že by muselo k události dojít přesně v uvedeném věku, ale podle mého pozorování (od 1994) se kolem těchto bodů události shlukují právě kolem těchto věků. Zpravidla buď přesně v tříleté době, nebo rok před tím či rok poté. Dole uvádím  tříleté seřazení ve kterých se události dějí.

Dvaatřicet let mého pozorování tříletých cyklů životních událostí; 32 let záznamů, toto pozorování „odhalilo zvláštní vzorec životních událostí", věk:15,18,21,24,27,30,33,36,39,42,45,48,51,54,57,60,63,66,69,72,75,78,81,84,87,90... a dále. Příklad: pro 15 let: -> v této době, nebo o rok dříve či rok poté=věk 14–16 -> pro 18 let: věk 17–19 -> pro 21 let: věk 20–22 -> pro 24 let: věk 23–25 -> pro 27 let: věk 26–28 -> pro 30 let: věk 29–31; pro 36 let je „kritická" doba 35–37, pro 42 let: 41–43, pro 45 let: 44–46, pro 51 let: 50–52... 60 let: 59–61, 63 let: 62–64, 66 let: 65–67, 69 let: 68–70, 72 let: 71–73 atd. Každý základní tříletý bod má kolem sebe přibližně roční toleranci, v níž se události shlukují a dochází u lidí ke změnám – událostem.

Proč se to děje: Tříletá karmická perioda osudových událostí? Náhoda, statistika, nebo karmické vyrovnání? Anebo jen pouhá náhoda, že se tato tříletá řada vine celým životem – od 15 let do vysokého stáří? Náhoda to není. Nejde totiž o jedinou shodu, ale o pravidelně opakující časový rytmus, který se objevuje v různých životních událostech – různých lidí. Máme před sebou periodický vzorec – nikoliv izolovanou náhodnou shodu.  

 Jde-li o události, mluvíme o karmě  – karmickém rytmu, prolínání příčinných řetězců. Jeden karmický bod ve skutečnosti vytváří tříleté časové okno i s tím, co může nastat „rok předtím nebo rok poté". Protože časová okna se vzájemně překrývají a jde o dvouletou toleranci. Tříletý rytmus je pevný, ale jeho projevení nemusí znamenat přesný okamžik, kdy se událost musí stát. To záleží na jednání, rozhodnutí a způsobu života, čímž člověk projev událostí urychlí nebo oddálí. Karma má určité časové rozpětí: rok –1 | rok 0 | rok +1. Tříletý rytmus je zachován; pouze okamžik jeho projevu není nutně přesný, událost může nastat rok před bodem, v bodě samotném nebo rok po něm, aniž by se tím tříletý rytmus porušil.

Určitou časovou toleranci (jak je uvedeno nahoře) může tvořit jakýsi náběh a dozvuk. Karmický rytmus nefunguje jako hodiny, jako přesný termín pro jeden rok. Svoboda rozhodování a jednání je jedním z prostředků, jímž se karma uskutečňuje. Budoucnost člověka nevzniká náhodou, ale jako vyvrcholení něčeho, co už v hlavě dávno běží, neboť se rodí z myšlenek, rozhodnutí a skutků. A čas je hodnotou, zda se událost projeví o rok dříve | v horizontu doby | o rok později, a také, jak dlouho budou situace trvat – může se přesunout do dalšího tříletého cyklu. Například: „Veřejně známá žena se ve 42 letech zamilovala, rozvádí se, ale čísla ukazují, že se její problémy táhnou celé tři roky. Jsou tam ale další nové příčiny a její karmický řetězec se přesouvá do 45 až 47 roku života." Je to podobné jako u bývalého ředitele TV Barrandov, zamiloval se, a od roku 2023 -> řeší bolestivé problémy. Jedno rozhodnutí může člověka bolet několik či mnoho let.

Tříletý rytmus neznamená, že se události musí odehrát přesně v den či rok, kdy uplynou tři roky. Tři roky představují základní délku karmického cyklu. Samotný okamžik, kdy se jeho vliv projeví konkrétní událostí, může být posunutý – někdy se událost projeví už v předcházejícím roce, jindy až v následujícím. Tím se nemění délka rytmu. Je to podobné jako u mořské vlny: známe její pravidelný rytmus, ale konkrétní událost nemusí nastat přesně na vrcholu vlny.

Život neprobíhá podle „jízdního řádu" – myšlenky jsou časovým oknem, člověk může být „puzen" k jednání, které událost urychlí nebo oddálí. Je-li nerozhodný, vyčkává. A pokud to je závislé i na druhých lidech, mohou naši událost  také urychlit nebo oddálit. A nemusí to být stejná událost jako předchozí. Může jít o vztah, rozvod, nemoc, nehodu, pracovní změnu, ztrátu apod. Ale nelze vyloučit, že se určité téma nemůže po třech letech znovu aktivovat jinou konkrétní událostí.

Člověk není pasivní objekt, pokud nějaký cyklus vytváří určité téma v jehož průběhu jedná, rozhoduje se, vstupuje do vztahů, něco založí, něco ukončí, něco odkládá nebo naopak urychlí, vzniká řetězec -> impuls -> rozhodnutí -> jednání -> důsledek -> konkrétní událost. A mezi prvním impulsem a výslednou událostí může být určitá časová prodleva. Například hlavní horizont pro věk 24 let může být znázorněn: -> ve 23 začne člověk něco rozvíjet -> ve 24 nastane hlavní zlom -> ve 25 se projeví důsledek toho, co se předtím odehrálo. Přesto lze říci, že událost patří do téhož tříletého cyklu. Jednotlivé karmické energie (příčiny) se překrývají a vzájemně si předávají působení. Pak není nutné očekávat, že konkrétní událost „vyskočí" přesně na matematickém bodě. Může se objevit v náběhu, v hlavní fázi, nebo dozvuku – může být urychlena, nebo odložena, aniž by se tím narušil samotný tříletý rytmus. Každý základní věkový bod vytváří tříletou časovou zónu, která zahrnuje – 1 | 0 | + 1 = rok před | základní bod | rok po. 

Jednoduší je, když to opět znázorním takto: Významná událost může nastat v kterémkoliv z těchto tří roků. Proto při pozorování skutečného života a jednotlivými věkovými zónami nesledujeme přesný rok, ale také to, zda se událost objevila rok před bodem | přímo v bodě | rok po něm.  Pro přehlednost budu dále používat toto označení:

– 1 = událost nastala rok před základním bodem
   0 = událost nastala v základním roce
+ 1 = událost nastala rok po základním bodu

Jiný příklad:

Deník Blesk 11.8.2026: „Zbyli bývalého ředitele TV Barrandov – Nový boj o dceru." -> exředitel ve špitále, dvě operace ruky, a kdyby si nekryl rukama hlavu před údery bejsbolkou, už by nežil..." V roce 2023 byl ředitel zamilován a zplodil dceru, byl v jednom z věků (nahoře); vztah nevydržel a byl tenkrát kvůli dceři zmlácen... a přesně za tři roky ho málem zabili, jak napsal deník Blesk-> stalo se v přesně v tříleté době; (jde o skutek, nikoliv, kdo mu to udělal). O tři roky později, v roce 2026 se stal obětí velmi vážného fyzického útoku.

    Netvrdím, že když se v roce 2023 stal útok, a proto se v roce 2026 musel stát další útok. Je-li však hlavní karmický horizont (tohoto případu) ve 2026, nemusí se celý projev odehrát přesně v roce 2026. Může jít ve 2025 o náběh tématu, ve 2026 o hlavni aktivaci a ve 2027 o dozvuk / ukončení. Tím se zároveň vysvětluje + – 1 rok. V roce 2023 se u exředitele TV Barrandov otevřela určitá životní témata a po třech letech se jeho témata znovu výrazně aktivovaly, tentokrát jinou konkrétní událostí. Člověk do toho vstupuje vlastním jednáním. Téma se může projevovat dříve, některá jeho část může být odložena a následně se projevit až v dozvuku. Tříletý karmický cyklus se nemusí projevit stejnou událostí, ale může znamenat návrat nebo reaktivaci určitého životního tématu po 3 letech nebo za několik let – jiným tématem v některé (nahoře vyjmenované) tříleté věkové zóně.

SOUVISEJÍCÍ TÉMA->  Někdy je karma až pozoruhodně přesná

Člověk  nezná svůj čas – karma však zřejmě zná svůj rytmus. Člověk neví, co ho čeká, ani kdy, co přijde. Čas a náhoda rozhodují o mnohém. Na shora uvedených příkladech však vidíte, že tam jsou také úspěšné události. Protože není špatná a dobrá karma – obě vedou ke stejnému cíli -> k pozitivnímu nebo negativnímu. V přírodě neexistuje odměna a trest, existuje pouze příčina a následek. Člověk může mít nakročeno k úspěchu, kterého sice dosáhne, ale přitom se může v jeho životě objevit i to, s čím nepočítal.

Když se člověk ohlédne zpět, možná v událostech svého života zahlédne řád, který předem vidět nemohl. Sledoval jsem události po desetiletí, člověk nezná svůj čas, ale při pohledu zpět může pozorováním vidět určitou pravidelnost. Člověk může pozorovat určité pravidelnosti, ale nemůže předem vědět, kdy přesně jeho vlastní události přijdou: „Člověk nezná svůj čas... " – Kazatel 9:12, Bible. Člověk nezná svůj čas, a možná však právě v čase, který mu byl určen, přichází to, co odpovídá jeho karmickému řetězci. Neznáme svůj čas..., a přesto možná existují chvíle, kdy se podle času a karmických řetězců vrací to, co má být vyrovnáno. To odpovídá slovům biblického Kazatele -> člověk nezná svou karmu a neví kam a k čemu ho myšlení vede...

Ověřte si to sami:  Je dost VIP osobností, které například uzavřeli sňatek ve vyjmenované věkové zóně, a pak se zase ve vyjmenované věkové zóně rozvedli. Znáte-li někoho, kdo například uzavřel sňatek a pak se rozvedl, přišel nečekaně o práci, o vysokou funkci, vysoké kariérní místo, má potíže se zákony, vážně onemocněl, stala se mu nehoda, zemřel... zkuste zapátrat, kolik mu v době událostí bylo roků.

Když karma dostane lidskou tvář

Co když člověk, který nás v životě nejvíce zkouší, není v našem životě náhodou? Některá setkání v nás probudí lásku, jiná bolest, hněv nebo touhu. Podle duchovního pohledu Rudolfa Steinera mohou být právě vztahy s druhými lidmi jedním z míst, kde se karma uskutečňuje. A právě v takových chvílích může přicházet i pokušení – podlehnout hněvu, pomstě, strachu nebo vlastní slabosti. Co když tedy člověk, který nám stojí v cestě, není pouze překážkou, ale také součástí naší karmické cesty. Kde končí karma a začíná naše svobodná volba?

Může tedy být vykonavatelem karmy člověk, který stojí přímo vedle nás? Možná právě proto jsou některé vztahy tak obtížné. Nejde jen o to, co nám druhý člověk dělá. Jde také o to, co v nás jeho přítomnost probouzí. Někdy nemusí přijít pokušení jako nápad v hlavě; může přijít jako člověk, který vstoupí do našeho života.  Zlo nebo duchovní působení nemusí člověk prožívat pouze „uvnitř sebe", může se v našem životě projevit prostřednictvím jiného člověka. Steiner toto působení nazývá: „Ahriman" – jako že ten „ďábel" působí skrze jiného člověka. Jinými slovy: pokušení nemusí nastat myšlenkou – nápadem, či hlasem v hlavě; může přijít jako člověk, který vstoupí do našeho života. Steiner píše o karmě, karmických vykonavatelích, o Ahrimanovi, a o tom, že jiný člověk může být prostředníkem karmického dění a určité naši životní zkoušky. V tomto smyslu nemusí být druhý člověk pouze „viníkem".

Pokušení jako jiný člověk v našem životě? Někdy může pokušení přijít právě skrze jiného člověka. Pokušení se nemusí objevit jako něco nápadného. Nemusí mít podobu velkého rozhodnutí mezi dobrem a zlem. Člověk nám může nabídnout něco, po čem toužíme. Může se dotknout našeho slabého místa. Může v nás vyvolat hněv, který jsme dlouho potlačovali. Může také vyvolat nenápadnou myšlenku, touhu, uraženost, potřebu pomstít se. Pokušení nás může přivést do situace, v níž se musíme rozhodnout, zda podlehneme tomu, co je v nás nižší, nebo zda dokážeme jednat svobodněji a vědoměji.  Právě zde se setkává karma s pokušením. Karma může přivést člověka do určité situace. Pokušení však spočívá v tom, jak na něj odpovíme. Když se z níže uvedeného odstavce člověk zamyslí na tím,  s čím vším je naše psýché spojeno, a že je kanálem pro vstup i výstup mezi vnitřním a vnějším světem, znovu se tím připomínají slova z Bible -> 1.Korintským 6:19,20: „Nepatříte jen sami sobě"

Psychický fakt, který mocně působí na duši člověka

Když se informace různých jazyků propojí (Bible + Jung + Steiner + Emil Frankl + Samuel Pfeifer nebo S. Freud s pojmem „Thanantos") a shrnou, sdělují, proč jsou psychickým faktem, který mocně působí na duši člověka.

(1) Bible > 1. Korintským 6:19,20 píše: "Vaše tělo je chrámem Ducha  svatého,  přebývá ve vás a máte od  Boha. Nepatříte sami sobě!"; v Genesis 2,7>"Lidský dech pochází z Božího dechu, tělo máte od Boha"; v Jób 34:14,15,20>"Kdyby Bůh svého ducha i dech stáhl zpět k sobě, všechno tvorstvo by rázem vyhynulo a člověk by se (znovu) obrátil v prach"; Zjevení 13 + Efeským 4-7 popisuje vliv a pokušení neviditelných démonických sil z nitra duše. 

(2) Rudolf Steiner, 27.2.1861 – 30.3.1925 > rakouský filozof, pedagog; zakladatel antroposofie jako duchovní vědy o skrytých životních souvislostech a karmě. Steinerův pohled na člověka vychází z ideje trojčlennosti promítnuté do souhry těla, duše a ducha. Duše hostící ducha se projevuje přes nervově smyslový systém myšlením, které se váže na hlavu. Rudolf Steiner otevřel tradiční duchovní téma: otázky osudu, karmy a reinkarnace. Otázkám karmy se věnoval celý život. Objevení karmických zákonů v lidském životě i v kosmu se stalo novým prvkem, který Rudolf Steiner lidstvu přinesl. „Tím tvoří výzkum v oblasti karmy a pronikání do podstaty a působení karmických mocností jako základ pro moderní duchovní vědu neboli antroposofii“. Umělecky ztvárněná Antroposofie stojí ve švýcarském městečku Dornach, a je sídlem světové antroposofické společnosti, svobodné vysoké školy duchovní vědy – pojmenována na Goetheanum.

Steiner tvrdí, že člověk není veden jen svými psychickými vzorci, ale také hlubším karmickým vývojem, který přesahuje běžné vědomí. Nese v sobě karmické síly hlubší individuality, které ho vedou k určitým životním setkáním, situacím a událostem. Říká, že kromě psychologické stránky existují skutečné duchovní bytosti, které mohou na člověka působit -> Bůh, andělé, archandělé, Ahriman (zlý duch), Lucifer. Steiner tvrdí, že člověk je ovlivňován duchovními zákonitostmi a popisuje, co tato duchovní skutečnost sama o sobě je.  

Nehody podle Steinera nejsou vždy jen náhoda, říká, že i to, čemu říkáme náhoda, může být součástí hlubší zákonitosti. Svoboda roste právě skrze karmu > karma vytváří podmínky, ale způsob, jak na ně člověk odpoví, je oblastí svobody. Svobodné činy vytvářejí novou karmu, místo toho aby ji pouze pasivně naplňovaly. Karma není jen zpětné působení minulosti, ale také působení budoucnosti. Minulost způsobuje přítomnost, ale budoucí potenciál spoluvytváří cestu, kterou člověk prochází. Steiner: „Kristus je skutečná duchovní bytost – Kristova síla začala působit v nitru člověka. Není to něco, čemu má člověk pouze věřit, ale skutečnost, kterou může postupně poznávat." viz. Steinerovo výňatky, které vyučoval  jako pedagog o duchovní vědě – například> Životní nehody se vztahem ke karmě 

(3) Viktor Emil Frankl 1905-1997 (rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy) tvrdil: „Mnohé neurózy pramení z existenciální vyprázdněnosti v důsledku potlačení duchovních hodnot." Ve vězení lze často vidět stovky tvrdých mladých mužů, kteří čtou Bibli a docházejí na náboženská kázání. Muži, kteří nikdy nestrávili ani hodinu svého dospělého života uvažováním o Bohu, teď hledají ve své duši odpovědi. 

(4) Samuel Pfeifer (*1952) – švýcarský lékař psychiatrie, psychologie a psychoterapie, který zkoumá nemoci z pohledu Bible, říká: "žádná kniha nepopisuje tak realisticky úzkost a nedokáže se do ní vcítit jako Bible. Psychické onemocnění je duchovním problémem a dá se léčit pouze vírou". Příčinou podle něj může být nedostatečné posvěcení, démonické ovlivnění apod.

(5) Gustav Jung slovo Bůh včleňuje do nevědomí a sděluje:"Nevědomí má také mytologický charakter a Bůh je pevným archetypem kolektivního nevědomí a psychický fakt, který mocně působí na duši člověka. "To posvátné i  cynické, božské i ďábelské jsou aspekty včleněné do lidských duší v kolektivním nevědomí. To, co Bible nazývá "Duch", "pokušení", "démon", lidské psýché je dle Junga prostorem, kde se vtělují neviditelné skutečnosti, kde se setkává Bůh, člověk i démon a kde se duchovní skutečnosti stávají činy. JUNG to nazývá „Stínem“  

(6) Vysokoškolská bakalářská práce k tématům: "Náboženství, psychologie a psychoterapie; Bible a psychoterapie; Vztah náboženství a duševního zdraví; Duchovní terapie... a další, potvrzuje, že náboženství souvisí se zdravím člověka. Tato Bakalářské práce v kapitole  "Bible a psychoterapie" uvádí: „Bible současně představuje jakousi "učebnici", v níž jsou obsaženy návody, jak zacházet například s bolestí, radostí, agresivitou, sexualitou, s lidskými vztahy...“ Rady obsažené v Bibli tak mohou být citlivě aplikovány k úzdravě bolestí jednotlivých pacientů. Jsou zde jména dvaceti psychologů, psychoterapeutů, teologů, sociologů, kteří se zdravím zabývají a uvádí, jak je náboženství pro zdraví důležité.

(7) Magisterské a bakalářské práce > "katedra psychologie" + "pedagogicka fakulta" na téma ďábel.

Jak působí neviditelné síly v člověku, které ovlivňují jeho život

Když se na člověka podíváme současně očima: Bible, hlubinné psychologie a duchovní filozofie, začne být srozumitelnější, že náš život není řízen jen vědomou vůlí. Existují hlubší vrstvy lidské bytosti, které významně ovlivňují náš charakter, rozhodování i životní cestu.  Spojení biblického pohledu a psychologie Junga, Steinera. Frankla či pojem „Tahanantos", pojem Sigmunda Freuda s dalšími směry vytváří interpretační rámec, který pomáhá porozumět tomu, co je označováno jako osud, karma nebo duchovní zákonitosti. 

Bible ukazuje, že duchovní skutečnosti (Boží Duch, satan, pokušení, pokoj, strach) mají dopad na člověka jako celek – na jeho myšlení, rozhodování i tělo, a popisuje mechanismus, jak se to děje.  Je to Boží působení, Ducha svatého, svědomí a vnitřní proměny. Nejde pouze o náboženský systém, ale o sílu, která se dotýká samotného lidského nitra – jeho myšlení, rozhodování, charakteru a vztahu k sobě i druhým.

Carl Gustav Jung ukázal, že lidskou psychiku neřídí pouze vědomá mysl, ale také nevědomé vrstvy, archetypy a vnitřní procesy, které formují naše jednání. Jung zkoumal, jak se náboženské symboly, archetypy a zkušenosti projevují v lidské psychice. Významnou část lidského života ovlivňují nevědomé psychické procesy.

Rudolf Steiner  tyto otázky popisuje duchovním jazykem: hovoří o duchovním Já, karmických souvislostech a vývoji člověka, v němž působí hlubší zákonitosti přesahující běžnou psychologii, a jak se hlubší síly, které nejsou běžnému vědomí přístupné, v lidském životě projevují.

Každé z nich se dívá z jiné strany, ale všechno odpovídá na to, co člověka utváří, aniž si to plně uvědomuje. Vše se projevuje uvnitř člověka: Bible > duchovně a nábožensky; Jung > psychologicky; Steiner > duchovně – karmicky.  

Gustav Jung o archetypech: "Kořen duševních problémů je skryt v nevědomí, kde se nacházejí archetypy", a  archetypy vysvětluje zobrazením pyramidy, která má několik pater, protože i lidská psýché má několik pater, jejíchž základnu tvoří „centrální síla". Ta prostupuje všemi vrstvami, či „patry“ pyramidy. Čím jsme níže, tím starší, kolektivnější a surovější psychologický (myšlenkový) materiál nalézáme. Naopak, čím se dostáváme výše, tím více se blížíme k vědomému obsahu.

Hlubší vrstvy se aktivují (otevírají) tehdy, když je vědomé ego oslabeno, nebo když psychika potřebuje obnovit rovnováhu. Mezi hlavní „spouštěče" patří: silné životní krize - ztráta partnera, těžká nemoc, rozvod,existenční nejistota, smyslové deprivace, psychedelické látky, psychotické epizody... Pro  ego je důležitý kontakt s Vyšším Já=s Bohem. Podle Junga to je právě ta ochrana před nechtěnými vlivy nevědomí, které vedou (puzením) člověka do záhuby. Lidé promítají svůj Stín na skutečný zdroj svých problémů. Málokdo si ale dokáže přiznat, že příčinou většiny je on sám.

Jung budoval psychologii založenou na klinické zkušenosti. Náboženství je pro něj  psychologická funkce, která člověka spojuje s archetypem celistvostí a Self (Vyšším Já). Kristus jako obraz úplnosti člověka – Junga velmi zajímá, především, proč má Kristův obraz takovou sílu v lidské duši. Vidí Krista jako archetyp Self – úplného člověka, v němž jsou sjednoceny protiklady > duch a hmota, vědomí a nevědomí, božské a lidské.  

Psychologie a teorie C. G. Junga jsou hojně prostoupeny zkoumáním náboženských jevů a mytologie. Pro Junga má „obraz Boha obrovský psychický význam". Naznačuje, že u smysluplných souběhů událostí bez zjevné příčinné souvislosti existují hlubší propojení, které nelze vysvětlit pouze mechanickou kauzalitou. Člověk opakuje určité vztahy, konflikty nebo životní scénáře, protože si neuvědomuje síly, které v něm působí. Odmítá redukovat člověka jen na biologický organismus. Tvrdí, že člověk je ovlivňován nevědomím, archetypy a tím, co přesahuje ego. O nevědomí mluví jako o zdroji životních vzorců a možné posedlosti archetypálními silami, o inflaci ega, o tom, že člověk může být „uchvácen" nevědomými obsahy. Náboženství popisuje, jak se duchovní skutečnosti projevují v lidské psychice. Archetypy a Stín mají zásadní vliv na vědomé jednání člověka.

Psychika  je místem, kde člověk zakouší a prožívá jak to, co Bible nazývá duchovní skutečností, psychologie popisuje jako hlubiny nevědomí. Člověk nežije v problémech proto, že neví, co dělá. Problém je, že v něm působí něco hlubšího, něž co dokáže řídit samotným rozumem. Jungovo tvrzení: – nevědomá psychika a Stín; Rudolf Steiner – duchovní zákony karmy, který přesahuje běžné vědomí; křesťanství – Bůh a působení Ducha svatého. V člověku působí hlubší vrstvy – ať už je nazveme nevědomím, duší, duchem nebo Božím působením.

Jungův Stín je střízlivý, ale nepříjemně přesný. Lidé si potvrzují destruktivní vzorce, aniž by měli pocit, že dělají něco zlého. A tím se Stín externalizuje. V tomhle smyslu "biblický ďábel, démonické pokušení a Jungovo Stín nejsou protiklady. Jsou to různé jazyky pro tento fenomén – rozštěpeného vědomí, kudy může zlo "téct" skrze člověka, aniž by se cítil jako jeho průvodce. A proto zlo působí zevnitř i zvenčí zároveň, jež Bible nazývá démonickou silou, Jung nevědomým Stínem. Člověk nese odpovědnost za to, co jeho duše „v sobě vyživuje a upřednostňuje“. Psyché se tak stává chrámem, bojištěm i místem vykoupení zároveň.  

Jung: "Archetypické obrazy v nevědomí docela určitě rozhodují o osudu člověka. Rozhoduje nevědomá psychologie člověka, a ne to, co si myslí a mluví v mozkové komůrce nahoře v podkrovní světničce. I vysoce inteligentní a kultivovaní lidé mohou být uchváceni fascinující silou nevědomí. Nedá se tomu odolat. Jde to člověku pod pás, a ne do jeho mysli, jeho mozek je prostě nanic, je zachvácen jeho sympatický systém. Je to síla, která fascinuje lidi zevnitř, je to kolektivní nevědomí, které je aktivováno, je to oživený archetyp." Podstatou kolektivního nevědomí jsou "instinkty", což jsou geneticky dané sklony, které vedou člověka k jistému typu jednání. Tyto sklony Jung nazývá archetypem. Jde o jakési dědičné získané pravzory, odkazy... Nevědomí vypojuje rozum a kontrolu nad ním přebírá instinkt, který řídí touhu po slasti a pocitu blaha. To může být do čehokoliv, jakákoliv vášeň s touhou po zážitcích. Typické je, že člověk tomu nemůže odolat, podléhá nevědomému tlaku duše, která je uchvácena silou temna, jež vládne hlubokému prožitku, intenzivnímu potěšení... Dokazují příklady> Žena přes zákaz bruslí na přehradě i s kočárkem; Horolezkyně nedbá rady kolegů, aby nevystupovala na horu v Pákistánu, hrozí ji smrt, přesto šla, zemřela, tělo se nenašlo> Životní nehody...

Jung: "Člověk nikdy neví, ve které fázi života a při jaké příležitosti se obsahy nevědomí vyjeví a zasáhnou život. Náboženská víra dává lidské duši ochranu před bezprostředními vlivy nevědomí."

Láska, vztahy, karmické souvislosti, duchovní zákony života

V čem lidé nemají štěstí, jsou partnerské-manželské vztahy. V kariéře může člověk dosáhnout vysokých vrcholů, ale ve vztazích lidé prožívají nejhlubší pády. Obrací se pak na kartářky: "Kdy potkám toho osudového?" Myslí, že mají nalajnovanou dobu, kdy "na ně čeká ten, koho chtějí". Potkají partnera, budou i ve věku, kdy aspekty ukazují možnost osudového, ale jak dlouho vztah vydrží, záleží na výběru. Vybíráme si my, nedělá to osud za nás, výběr patří k našim životním zkouškám. Osudový partner může být i takový, že vztah dvou vznětlivých a zatvrzelých povah může dopadnout, že ze zamilovaných se stanou nepřátelé na "celý život">  Láska a partnerské vztahy – I.

Mnoho lidí žije o samotě a někteří říkají, "proč mě Bůh trestá, že nemám štěstí v lásce". Zajímavě a tom mluví video na YouTube s názvem "Proč vás Bůh drží o samotě – a co tím doopravdy sleduje". Slova z videa: Samota filtruje lidi, kteří nemají ve vašem životě zůstat. Zůstane u vás jen ten, kdo vás má opravdu rád. Bůh nikdy nevezme z vašeho života člověka, jehož tam mít máte. Odejde jen to, co vás táhlo dolů. I když to bolí, je to ochrana. Samota je příprava na něco, co vyžaduje jinou verzi vás (tedy změnu ve vás). Je to jako by vám život řekl, "to co přijde dál potřebuje moudřejší a silnější verzi tebe". Proto se zavřeli některé dveře – vztah, práce, přátelství... Někteří lidé vás nemohou slyšet, protože žijí v jiném světě; někteří vás nemohou milovat, protože bojují sami se sebou; a někteří vás nemohou následovat dál, protože jejich kapitola u vás skončila. To je několik  důvodů, proč vás Bůh drží o samotě, což lidé pochopí až zpětně. Bůh vás odděluje od lidí, kteří by vás zlomili. Člověk někdy touží po lidech, kteří nejsou dobří a nevidí to. Bůh (ve vás) ale vidí, co vy nevidíte. Jejich záměry i budoucnost, jejich charakter, jejich temné stránky, aby vás zachránil dřív, než vás to stačí zničit. Sdělil jsem málo z toho, o čem autor videa mluví.

Každý by se ale měl zamyslet, že všichni jsme se narodili s temnými stránkami povahy, zda tím "viníkem a příčinou, proč láska a vztahy nevydrží?" není on sám. To, co druzí na nás vidí jako špatnost nevnímáme. Důkazem je, že sami kritizujeme druhé, ale vlastní chyby nevidíme. Každý má jiný algoritmus myšlení a chápání. Povahové stíny si málokdo připouští a lidská citlivost a vnímavost má mnoho stupňů. Stačí vidět data narození a numerolog vidí, "koho by si k soužití nevybral, chce-li prožít klidný život". Je to vznětlivost. Data narození prozrazují stupeň vznětlivosti čili "přecitlivělosti". Je-li k tomu  ještě osoba tvrdohlavá, raději bych se tím nechlubil, je to jeden z důvodů, proč vztah s těmito bytostmi dlouho nevydrží. Za život vystřídají mnoho vztahů, žádný nevydrží, tři – čtyři roky nanejvýš. A pokud se hodně přemáhají, aby vztah vydržel, do 8-9 let vztah stejně končí. Vztahy obvykle nepřekročí ani jednu 10letku, u mnohých nastává samota. Vztahy jsou největšími životními zkouškami a nejvíc zraňují duši. Tvrdohlavost se stává ve vztazích tichou "tragédií a zabijákem", je nepřítelem lásky, prokletím a cestou od lásky k samotě. Kdo umí věštit a udělá si vhled do své budoucnosti, okamžitě vidí, jak dlouho každý jeho vztah vydrží a kolik vztahů za svůj život prožije. Již od začátku soužití je vidět, jak partneři vzájemný vztah prožívali, kdy nastávaly psychické potíže kvůli nedorozuměním, a změna... Ty aspekty to tam ukazují jasně!

    Psychologové považují tvrdohlavost za anankastickou poruchu osobnosti, která není schopna kompromisu. Spiritualitu u nich považují za nesmlouvavou s nutkavým chováním. Mají snahu nepřiměřeným způsobem prosazovat své názory bez ohledu na mínění druhých. Poukazuje na to i Bible v Sírchovec 3:27: "Zatvrzelé srdce bude obtíženo bolestmi." Takové povahy jsou známé z čísel dat narození a znamení zvěrokruhu, pro klid jejich duše je raději neuvádím. Tvrdohlavé povahy si "raději rozbiji hlavu o betonovou zeď, než aby hledali únikovou cestu. Málokdy bývají objektivní, nedovolí jim to vnitřní hněv, který má potřebu činu a "udržovat se v neustálém varu". Nedá se říct, že jsou zlí, jsou vnitřně sevření vlastním řádem... A ten nesmí být narušen, jinak se hroutí jejich pocit bezpečí. Psychologové je označuji proto, že člověk není schopen vztahového pohybu, jeho přesvědčení má přednost před realitou i lidmi. Empatie je podřízena "správnosti". Takový člověk nevyjednává, nepřizpůsobuje se, neustupuje – ani když tím ničí vztahy. Vztahy jsou extrémně těžké, protože kompromis vnímají jako ohrožení identity, ustoupení jako slabost, jiný názor jako chybu, ne alternativu. Partner se pak ocitá v pasti=buď se podřídí a ztrácí sebeúctu, nebo odporuje a je označen za špatného, nevyspělého, nepochopeného. To není dialog, to je psychologický nátlak bez křiku. Stačí sledovat osobnosti, kterým se vždy vztahy do 9 let rozpadly. Pak se stačí podívat na jejich data narození.

Povaha se nezmění, jako se nezmění pes v kočku, nebo kočka v koně, protože  mozek se vyměnit nedá! Lze pouze (do určité míry) soustavně trénovat potlačování emocí, které jsou hlavní příčinou tvrdohlavosti. Jde-li však o pudy, instinkt, stávají se temnotou, která uchvátí duši, vypojí rozum a člověk jedná proti své vůli a zdravé logice.

Prsty na nohou můžou napovědět, jaký vztah budete mít?

Určitý prst na nohou bývá spojován s problémy ve vztazích. Co když vám vaše chodidlo prozrazuje, proč máte ve vztazích potíže? Co prozrazuje vaše chodidlo? Podívejte se na svůj -> druhý prst u nohy

LÁSKA A MANŽELSTVÍ:

Sňatek u mnoha lidí změní dynamiku vztahu. Často se mění pocit jistoty vs. pocit pasti=pro jednoho pocit bezpečí, pro druhého může vzniknout tlak. Rozdíl v prožívání začne vytvářet napětí. Změní se očekávání, nenápadně se objevuje větší nárokování, méně snahy, předpoklad samozřejmosti. A najednou se začnou hrát role, které předtím nebylo potřeba. Objevuje se často dynamika moci a očekávání s pocity nároků v nevědomém přesvědčení: "Teď už to je tvoje povinnost..."  Z lásky se stává závazek, ze závazku očekávání. "Kdybys mě miloval, udělal by to..." jsou vlastně formy tlaku. Láska se začne měnit chováním podle představ druhého. Někteří mají potřebu řídit domácnost nebo partnera. když věci nejsou podle představ, reagují tlakem.
     Přechod partnerství do hierarchie – vztah se přesune do modelu: Jeden organizuje a hodnotí, druhý plní a brání se, což vytváří odpor. Začnou se kontrolovat finance, čas, přátelé nebo rozhodování. Tady jde o to, kdo má větší potřebu kontroly a kdo má větší tendenci ustupovat. Sňatek mění psychologii závazku, někteří po svatbě poleví ("už tě mám jistého/ jistou"), zvýší nároky, přestanou investovat do vztahu, začnou řešit moc a kontrolu. Stává se, že manželství se rozpadnou do 3 - 8 let. Mnoha lidem sedí určitý vztahový vzorec, který existuje: Na začátku je obdiv a fascinace. Postupně se objeví potřeba mít věci pod kontrolou. Partner přestane být tajemstvím, stane se projektem. Místo respektu přichází korekce="Měl bys..." "Kdybys byl trochu jiný..."  A pokud muž odolává – vzniká frustrace, boj o moc. Jestliže muž neustupuje, klesá respekt, objevuje se pohrdání. Tohle není výmysl. To je dynamika moci a přitažlivosti.

    Některé ženy i muži mají silnou potřebu regulovat druhé místo sebe. U žen se to často objevuje skrze řízení vztahu, emocionalitu, morální tlak ("Kdybys mě miloval..."). U mužů to samé: skrze autoritu, kontrolu prostoru, finance, pravidla, dominance – forma je jiná, ale princip stejný. Jakmile jeden partner začne "vést" dospělého člověka, převychovávat, řídit jeho identitu, láska se mění v hierarchii ve které již není erotika ani úcta, jen moc nebo vzdor.  V tom existuje nepříjemně pravdivé jádro: Partner, který se nechal ovládat, přestává být přitažlivý, partner, který se nechce podřídit, je vnímán jako problém, a  přichází závěr: "On není ten pravý!" Hledá se nový s iluzí: "tenhle už půjde ovládat", "tenhle mi nebude odporovat", "tenhle již bude kompatibilnější", jenže vzorec se opakuje. Zdravá žena nechce muže řídit, chce se o něj opřít; Zdravý muž se nenechá ovládat, ale ani neutíká z odpovědnosti. Destruktivní vztahový vzorec: "Lidé, kteří potřebují druhého ovládat, ztrácejí schopnost ho milovat, a když se jim ho nepodaří přetvořit, hledají jiný objekt".

VZTAHY jsou pro Stín nejoblíbenějším hřištěm

Na začátku vztahu (partnerského, rodinného, pracovního...) téměř vždy běží představa, nevidí člověka, ale obraz, který do něj nevědomí vloží. To, co obdivuje, bývá nežitý potenciál, to, co ho dráždí nebo zraňuje, je velmi často jeho Stín. Proto mají vztahy takovou sílu, že se druhý člověk stává nositelem obsahu, který si sám neumí přiznat. Když Stín začne bolet (ve chvíli, kdy představa praská), přichází konflikt. A tady se přesně projeví "působení zvenčí i zevnitř. Zevnitř: náhlé impulsy, podezření, žárlivost, potřeba kontroly, pocit morální převahy... Zvenčí: chování druhého, které partnera "záhadně" trefuje přesně tam, kde je nejcitlivější... Jung: "není náhoda, koho si vybere jako protivníka".  Utrpení ve vztahu jako signál, není trest > je to signál, že představa dosáhla hranice. Buď vztah zůstane bojištěm a Stín se dál externalizuje, nebo se stane laboratoří vědomí. Znamená to: rozlišit mezi chováním druhého a co udělá ubližovaný. Stín se vrací "zvenčí" jako osud.

    Stín se přenáší do rodiny: "do nevědomého napětí, cynismu, a prostředek se přelévá do partnerských vztahů, do výchovy dětí, do atmosféry domova. Děti často onemocní, selhávají, nebo nesou symptomy, které rodič odmítá vidět u sebe. Jung: "co vědomí odmítá, objeví se v okolí". Proto se "nemilé věci" tak často týkají rodiny". Není to okamžitě, je to ztráta ochranných vrstev, vyčerpání rezerv, oslabení vztahových vazeb, psychická únava... Když pak přijde normální lidská krize, dopadne tvrději, izolovaněji, bez pomoci, což působí jako odplata. Jung: "Člověk může dlouho klamat svět, ale psýché si vede účetnictví, a vyrovnání přijde v době nejmenší stability. Vlastní Stín se může převléct za spravedlnost. Nevědomí netrestá, nevědomí vyrovnává". Duchovně to je: "karmické vyrovnání, karmická odplata". Oboje (Jung+Bible) mají shodné významy. Z toho je vidět, že Jungovo psychologie a biblické zprávy se ztotožňují, sděluji shodné informace, ale rozdílným jazykem.  

Psýché má tendenci vyrovnávat jednostrannost. Když někdo systematicky lže, manipuluje, porušuje sliby, těží z důvěry druhých, musí tyto části udržovat mimo vědomí a hlídat verze reality, skrývat motivy, kalkulovat místo reagovat přirozeně. To vytváří chronické napětí. Ne dramatické, ale plíživé. A to se časem projeví: na zdraví, ve vztazích, na rozhodování v krizích. Není to trest, je to opotřebení duševního systému. Vztahy se stanou křehkými. Člověk, který používá lidi, se postupně obklopí lidmi, kteří používají jeho. Ne proto, že by "karma", ale proto, že poctiví lidé se stáhnou, zůstanou oportunisté, závislí, nebo ti, kteří něco chtějí. Když pak přijde krize (nemoc, problémy v rodině, ztráta moci...) není se o koho opřít. A to je často ten moment, kdy "se něco stane". Není to trest, je to automatická reakce psychického systému. Kdo žije ve lži, začne očekávat lež, vidět podvod i tam kde není, přitahovat lidi, kteří hrají stejnou hru. Stín se vrací "zvenčí" jako osud. Člověk se tak ocitá v prostředí, které odráží jeho vnitřní strukturu. To působí jako "karma". Duchovně: "Bůh trestá člověka". JUNG: "psýché neumí lhát bez následků". To, co se vrací jako ztráta důvěry, izolace, opakující se konflikty, vnitřní neklid... je zpětná vazba a důsledky "vnitřního zákona návratu Stínu; kompenzační spravedlnost psýché; nevyhnutelná integrace důsledků". Biblicky:"Co člověk zaseje, to sklidí".

  To, co je v Bibli, Jung překládal do jazyka psychologie: Bůh=archetyp, Ďábel=Stín; Hřích=odchýlení se od vnitřního řádu; Pokání=uvědomění, změna postoje; Spása=integrace osobnosti. Znovuzrození=psychická transformace. Tvrdí, že pravda Bible se odehrává v psychice. Že lidé, kteří ztratili víru, jsou psychicky mnohem zranitelnější, víra chrání před zahlcením nevědomí. Náboženské tradice ukotvují psychiku. Boha chápal jako psychickou realitu, která má obrovskou sílu, doporučoval chodit do kostela. Tvrdil, že Bible, ďábel, Bůh i karma nejsou jen náboženské pojmy, ale hluboké mapy lidské psychiky. Ďábel v Bibli jako archetyp Stínu zahrnuje potlačené vlastnosti, agresi, sexualitu, závist, strach, čím více se člověk tváří "svatě", tím silnější je jeho Stín.

LÁSKA JE ILUZE

To je věta kterou uvádí Arthur Schopenhauer (německy filozof 22.2.1788 - 21.9.1860). Rozvinul myšlenku skrytých sil, které se staví do protikladu s duševním povznesením člověka. Metafyzika pohlavní lásky patří k nejproslulejším partiím jeho díla. Několik výtažků z jeho díla: "Láska je iluze, jejíž pomocí se příroda stará o zachování rodu. Každý miluje to, co jemu samému chybí. Vystřízlivění se dostavuje zejména v manželství (soužití) uzavřeném z lásky. Tělo je jevem vůle; u každého instinktu k pohlavnímu ukojení bere pravda na sebe podobu klamu, aby působila na vůli. Často je dvojice svedená dohromady instinktivním klamem, nejrozdílnějších vlastnosti. Jakmile tento klam mizí, partneři zjišťují, že se k sobě nehodí. Všechna zamilovanost, ať se tváří sebe étericky, má své kořeny jenom v pohlavním pudu. Konečný účel všech milostných pletek, je skutečně důležitější než všechny ostatní účely lidského života. V tomto případě pak musí pohlavní pud na sebe obratně vzít  masku objektivního obdivování, a tím klamat vědomí, neboť příroda takový strategický tah ke svému účelu potřebuje.

     Tímto klamem je instinkt, který představuje vůli. Poněvadž se však vůle stala individuální, musí být klamána, aby se domnívala, že kráčí za individuálními cíli, kdežto ve skutečnosti sleduje důmyslný výběr jedince k pohlavnímu ukojení. Podle vyložené povahy věci zažije každý zamilovaný po konečně dosaženém požitku podivuhodné zklamání a podiví se, že to, po čem tak horoucně toužil, neposkytuje nic víc než každé jiné pohlavní ukojení. To dosvědčují všechny vynucené sňatky, jindy přízeň ženy, jejíž odpor je vykoupen jejími velkými dary nebo jinými oběťmi, ano i případy násilí! Při každém zamilování je cílem zplození individua určité povahy; to se potvrzuje především tím, že hlavní věcí tu není vzájemná láska, nýbrž fyzický požitek. Povaha instinktu je tak silná, že člověk, hnaný oním klamem, je veden i k plození mimomanželských dětí. Aby bylo zplozeno určité dítě, to je pravý účel celého milostného románu, třebaže si jej účastníci neuvědomují; způsob, jakým se toho dosáhne, je vedlejší; názorně>"Stabilní téma: Láska a rozchody"   

LÁSKA, VZTAHY A KARMA

Možná některé lidi nepotkáváme náhodou. Přicházejí do našeho života v okamžiku, kdy v nás mají něco probudit, změnit nebo odhalit. Někdy je to láska, která nás otevře způsobem, jaký jsme dosud nepoznali¨. Jindy je to vztah plný bolesti, který nás donutí podívat se sami na sebe. A někdy se setkáme s člověkem, který v nás probudí něco, o čem jsme nevěděli, že v sobě nosíme. Je možné, že právě taková setkání mají svůj karmický význam? V duchovním pohledu nemusí být karma pouze tím, co si člověk „odpracuje". Může se také projevovat prostřednictvím vztahů. Skrze lidi, kteří nám vstoupí do života, se mohou znovu otevřít staré otázky, nevyřešené vztahy, karmické dluhy, a také příležitosti k odpuštění...

A právě láska je v tomto ohledu zvláštní. Když někoho milujeme, často ztrácíme odstup. Druhý člověk se může stát zrcadlem našich nejhlubších tužeb i obav. To, co na něm obdivujeme, může něco vypovídat o nás. A to, co nám na něm nejvíce vadí, může být někdy ještě zajímavější. Někdy může být úkolem vztah zachránit. Jindy odpustit. Jindy se naučit říct ne. A někdy možná pochopit, že láska neznamená vlastnit druhého člověka ani se mu obětovat. Nejde pouze o to, koho jsme potkali. Jde o to, kým se díky tomuto setkání staneme.

Někdy je karma až pozoruhodně přesná: Někdo někoho opustí kvůli jiné osobě a později je opuštěn úplně stejným způsobem; „Žena opustila manžela kvůli jinému muži, a ten muž ji později opustil kvůli jiné ženě." nebo „Po 20 letech opustil manželku kvůli jiné ženě, jenže nová partnerka si následně našla jiného muže." „Opustil jsem rodinu kvůli milence – a ona mě pak podvedla – opustila mě kvůli jinému muži." nebo „Žena se zamilovala do ředitele divadla, opustila manžela i společný byt a odstěhovala se k tomuto muži. A její syn také. Ředitel divadla si do dvou let našel jinou ženu, a této partnerce, která odešla od manžela, dal ultimátum, do kdy musí jeho byt opustit. Nový partner ji zradil jako ona zradila manžela. Vše se ji do dvou let vrátilo přesné v podobě, jak to ona udělala svému manželovi." nebo „Partner ji opustil kvůli jiné ženě -> další partner ji rovněž opustil kvůli jiné." Někdo někoho zradí, protože si myslí, že najde někoho lepšího. Ten druhý odejde, zahojí se, najde někoho, kdo si ho váží – zatímco ten, kdo zradil, začne po letech chápat, že ztratil někoho, kdo ho miloval způsobem, který už možná nikdy nezažije. Je mnoho známých takových případů.

Člověk někoho podvede -> později přijde o něco mnohem cennějšího. Ne nutně tak, že ho někdo musí také podvést,  ale třeba přijde o práci, anebo později ho začne podvádět člověk, kterému důvěřoval. „Někomu člověk ublíží ze sobectví > získá sice, co chtěl, ale ztratí něco, co pro něj mělo větší hodnotu." „Pomlouval a ničil někomu pověst > nakonec se veřejně provalilo něco na něj." „Využil něčí důvěru > později ho zradil člověk, kterému věřil." „Člověk někoho připravil o dům a později přišel o vlastní dům" „Někoho připravil o práci a následně přišel o svou." „Někoho veřejně zničil a nakonec byl sám veřejně odhalen." „Zničil někomu podnikání > jeho vlastní podnikání následně zkrachovalo." Typickou karmickou návratnost lze také vidět u odsouzených případů a vězení. Jsou to příběhy, u kterých je „karma" hodně přesná. 

Magická čísla pro uzavření sňatku

Mnoho lidí se rozhoduje pro uzavření sňatku v magických číslech, myslí si, že to je ochrana a manželství bude šťastné. Lidé se ale po rozvodu přesvědčují, že to byla malomyslná představa. Magická čísla charakter nezmění, a to je hlavní příčina rozpadu vztahů! Partneři si nerozumí, mají rozdílné představy o soužití, "lezou si na nervy",  často je v tom vypočítavost, faleš, podvádění, nevěra s myšlenkou, že jiný vztah bude lepší a šťastnější...  Magická čísla povahové "stíny" nezmění, sňatek v kostele manželství neochrání. Kde je příčina, tam je následek.

    Nikdo neví, jak dlouho jeho partnerský vztah vydrží, i když je přesvědčen, že má nejbáječnější vztah na světě.  Lidé se rozvádí, když se zamilují do někoho jiného, pálí za sebou mosty a přitom neví, že další vztah vydrží na pár měsíců nebo 1-3 roky. Erotika je jádro problému, zužuje vědomí a člověk nevidí než pár kroků dopředu. Zamilovanost, vášeň, chemie dělá několik věcí najednou. Přepíná mozek do režimu odměny (dopamin), potlačuje dlouhodobé uvažování, vytěsňuje rizika ("nějak to dopadne"). Člověk, který utekl za vášní, si v hlavě vytvořil vzorec, že vášeň je řešení, má vysokou tendenci utéct znovu. Ne proto, že je zlý, ale protože neumí snášet obyčejnost. Když opadne chemie, přijdou běžné starosti, a objeví-li se další "nový podnět", vztahy často končí.  Zafunguje iluze nového začátku, mozek miluje příběhy: "začnu znovu", "cítím to jinak", "teď už to je konečně správné...".

Jak Arthur Schopenhauer o lásce tvrdí: "Manželství z lásky se uzavírají v zájmu druhu (vášně), nikoli v zájmu jedince. Poněvadž vášeň totiž spočívá v klamu, který předstírá, že to, co má hodnotu, je cenné, a tak klam musí po dosažené vášně zmizet. Duch druhu (vášeň), jenž si podmanil jedince, jej nyní zase propouští. Opuštěn upadá jedinec do své původní omezenosti a s podivením vidí, že po tak heroické a nekonečné snaze nezbylo pro jeho požitek nic jiného, než co poskytuje každé pohlavní ukojení". 

Jde-li o rozchody – rozvody, které mainstreamová média zveřejňují, konkrétní věk těchto osob potvrzuje, že  takové události v jejich životě nastat měly. Co má nastat máme předurčené vzorci myšlení, ty nás k tomu vedou. Největším nebezpečím ve vztazích je člověk sám sobě, svými výběry partnerů. Člověk vybírá stejné typy, a tak  naráží na shodné typy partnerů. Ve skutečnosti vybírá z reality stále shodný výsledek, který se časem projeví. Matematicky: stejné vstupy=stejný výstup > stejné situace> shodné události> opakované situace, neúspěch, rozchody, rozvody... Již Sókratés říkal: "Lidé chybují hlavně proto, že jednají podle svých domněnek, místo toho, aby se snažili skutečně poznávat". Sigmund Freud: "Chyby se tvoří v důsledku převahy nevědomých tužeb nad vědomými". Carl Gustav Jung: "I vysoce inteligentní a kultivovaní lidé mohou být uchváceni fascinující silou nevědomí, které vypojí rozum a kontrolu nad ním přebírá instinkt, jež řídí touhu po slasti a pocitu blaha". Arthur Schopenhauer: "Vášeň s neuvěřitelnou silou a vytrvalostí překonává všechny překážky, takže pro její ukojení bez rozpaků nasazuje i život. Jakmile klam zamilovanosti začne mizet, dochází k vystřízlivění a partneři začnou zjišťovat, že se k sobě nehodí. Účel všech milostných pletek, je důležitější než všechny ostatní účely lidského života. Muži mají v lásce od přírody sklon k nestálosti, jejich láska klesá očividně od okamžiku, kdy dosáhli ukojení – skoro každá žena je dráždí víc než ta, kterou mají". Ženy jsou zdrženlivější, ale když nejsou spokojené...

Karmické (nevyřešené) dluhy Carl Gustav Jung (analytický psycholog a psychiatr) nazval: "Stínem"; temnou stránkou povahy, zdrojem zla, bezcitností, zavrženíhodnou morální tendencí. Stín ničí vztahy, zabraňuje splnění snů, zabíjí  ducha a je klíčem, který drží tajemství změn, jež mohou ovlivnit tělo na buněčné úrovni ke změnám, mohou ovlivnit i DNA" k mutacím > rakovině. Jungův Stín je střízlivý, ale nepříjemně přesný: "zlo je to, co o sobě nechceme vědět". Možná nejděsivější a zároveň nejzralejší myšlenka z toho je, že "zlo" je nejsilnější tam, kde si myslí, že je "dobro". A proto zlo působí zevnitř i zvenčí zároveň, jež Bible nazývá démonickou silou, Jung nevědomým Stínem. Zlo se stalo součástí systému, který to pojmenovává "démonickým působením, Stínem, karmou> utrpením přicházející skrze lidi" a stalo se mechanismem třídění a zrání vědomí. To je zároveň myšlenka teologická, psychologická a existenciálně nepohodlná, protože utrpení není jen "nespravedlnost", ale výzva, aby člověk obrátil myšlení.

Každý z nás si (díky výše uvedenému) do svého života přinesl více či méně nepříjemnou zátěž> výše uvedená karmická břemena a nikdo! se nemůže vyhnout jejích dopadu. Stín má mnoho tváří: pomlouvačnou, zpupnou, zlostnou, chamtivou, zištnou, sobeckou, pomstychtivou, nenasytnou, nevděčnou, manipulativní, nadřazenou... Seznam by mohl pokračovat donekonečna. Duše je životní hybnou silou, a její stinné stránky se neshodují s tím, čím se člověk identifikuje a jeví okolí s falešnou přetvářkou (maskou), která skrývá, kým opravdu je?  Dokud si člověk neuvědomí své nevědomí, stíny budou řídit jeho život a on tomu bude říkat osud.

Karmické dluhy jsou příčinou koloběhu životů a nových znovuzrození. Duše je propojena s nevědomí a díky tomu lze rozlišit duševní obsahy od vlastních rodičů a od těch cizích, které se za námi vlečou z hlubiny sféry našich prapředků v kolektivním nevědomí. Stín je branou k nevědomí, jež obsahuje předávané vzory myšlení z nespočetných generací až k sub-humánním předkům. To je také důvod, proč vznikla věta: "Osudy v rodinách se opakují..." 

Nevědomí je nekontrolovatelné, v jeho hlubinách se formuje denní život, představuje lidské úspěchy a neúspěchy, správná rozhodnutí a chyby, radostné i smutné zážitky, životní volby.  Hlubší vrstvy nevědomí mohou za to, že člověk může být puzen hledat vyrovnávající účinky karmických příčin, aby si způsoboval bolest, anebo sobě či druhým přivodil neštěstí... Nikdo neví, jaké má uložené neviditelné dědictví v nevědomí. Každá rodina má své historie, příběhy, ale také karmická břemena, která si předávají z generace na generaci a dědí se "generační karma". Hříchy rodičů se přenášejí na děti, a to je podle karmy duchovní zákon života. V každé duši se nachází to posvátné i  bezohledné, božské i ďábelské..., a podle toho se odvíjí osud. Co nastane, o to se stará nevědomí (cestou podvědomí). Nevědomí je průvodcem duše, která má božský charakter> 1. Korintským 6:19,20 = "Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, přebývá ve vás a máte od Boha. Nepatříte sami sobě!" > Bůh stvořil člověka

Koncepce psýché je chápána jako výraz a odkaz kosmické inteligence, jež prostupuje celý vesmír a veškeré bytí. Za kosmickou inteligenci je považován Bůh. Kolektivní nevědomí obsahuje mnoho archetypů, Bůh je první a pevný archetyp, též nazýván Vyšším Já. Jeho protipólem je archetyp Stínu, který je chápán jako archetyp zla – temnota.

    Magistr fyziky Rostislav Szeruda se k Jungovo archetypům vyjadřuje v knize "Kvantová duše", kde spojuje vědu fyziky s psýché, filozofii a teologii, když píše:"Dostane-li se Vyšší Já (anglicky Self) a Stín do těžkého rozporu, který  potlačuje určitou část psýché jedince, stává se absolutním zlem – Ďáblem, který se snaží ovládnout lidskou duši a vytlačit z ní Vyšší Já a vědomé ego. Když se mu to podaří, přebere kontrolu nad jednáním člověka. Proto je nutné, aby se různé archetypy, pokud možno, nedostaly do vážného rozporu." Mgr. Szeruda je autorem knih: "Tajemství lidské duše; Nový pohled na lidskou duši vědomí... ad." Z jeho vět: "Lidská duše nemusí být jen pouhou abstrakcí, ale může být něčím reálným, co je odvozeno z fyzikální a zároveň duchovní podstaty našeho světa". 

Křesťanství stojí na tom, že Bůh vstoupil do dějin v osobě Ježíše Krista (Matouš 1,18-25: Početí z Ducha svatého). To znamená zásadní věc: Duchovní realita se projevuje skrze hmotu a psychiku. Duch působí skrze lidskou přirozenost, ne mimo ní. Jestliže se Bůh může vtělit, pak duchovní působení logicky může probíhat i skrze lidskou mysl.  Duchovní boj není mimo člověka, probíhá v jeho vědomí, rozhodování, představách. V tom se Jung dotýká reality, aniž by ji teologicky vykládal, neboť popisuje, že potlačený Stín může převzít kontrolu. Teologicky lze říct: "Ďábel využívá neintegrované slabiny, duchovní zlo pracuje skrze psychické struktury". Člověk není jen pasivní – má svobodnou vůli. Psychika je nástroj, zdroj může být duchovní. Není to obrazné. Je to vrstevnaté. Realita může mít více úrovní: Biologickou (mozek); psychologickou (psýché); duchovní (vztah k Bohu). Tyto roviny se nevylučují. Prostupují se. Například myšlenka je neuronální proces, zároveň psychickým obsahem. Zároveň může mít duchovní původ nebo inspiraci. To není metafora. To je ontologická vícevrstevnatost reality. Duchovní realita nepůsobí mimo naši mysl. Působí skrze ní. Myšlenky jsou místem, kde se rozhoduje mezi pravdou a lží. To je biblické. A zároveň to není redukce na symbol. Obě síly (Bůh a Satan) mohou působit skrze psychiku. Stejně jako hudba existuje mimo rádio, ale hraje skrze rádio. Bůh i Ďábel nepůsobí mimo člověka, ale vstupují do jeho života skrze jeho psýché - skrze myšlenky, svědomí a vůli.  Takže boj mezi dobrem a zlem se odehrává uvnitř lidské duše, kde se člověk svobodně rozhoduje, komu dá prostor. Právě skrze myšlenky a rozhodnutí člověka vstupuje duchovní realita do jeho života.

      Psýché je kanálem pro tento vstup i výstup.  Stín (Ďábel) může "převzít kontrolu" nad tím, co Jung nazývá Vyšší Já, nikoli proto, že by byl mocnější než Bůh, ale proto, že člověk svobodnou vůlí umožňuje temným částem své psýché ovládat své myšlenky a jednání." Bůh nechává člověku svobodnou volbu, aby nezrušil jeho svobodu. Bible ukazuje, že Satan lže, vkládá pochybnost, pokouší myšlenky, zatemňuje rozum... To se děje kde? NE mimo mysl. Děje se to skrze myšlenkový proces. To odpovídá Jungovo modelu: "Ego má svobodnou volbu – může jít proti hlubšímu řádu své duše." Duchovní realita se nikdy neprosazuje mimo člověka, ale vstupuje přes jeho svobodná rozhodnutí. Svobodná vůle je klíčová, člověk rozhoduje, komu dá prostor. Duchovní boj se vede v duši člověka. To není zlehčování víry. Říct, že Bůh i Satan působí skrze psýché, neznamená, že jsou projekcí psýché, že jsou symbolem. Znamená to: člověk je místo střetu, psychika je pole působení, svobodná vůle je rozhodující bod.

    Křesťanství je největším náboženstvím na světě, celosvětové populace křesťanů představuje 2,4 miliardy, což představuje asi 31 %. Bůh představuje dobro, pravdu a lásku; ďábel vše opačné. Pakliže existuje Bůh, který na sebe vzal podobu v Ježíši Kristu, bylo by naivní si myslet, že neexistuje ďábel. Působení obou neviditelných sil  je reálné; stejně jako nevidíme gravitaci, rádiový signál, lásku nebo myšlenky, přesto působí a vstupují do života člověka skrze psychiku. A jako dobro a zlo jsou přítomné ve světě i v člověku, což lze reálně pozorovat. Proto se uvedený vliv vyučuje i na vysokých školách v rámci démonologie – nejen jako historie, ale jako reálná skutečnost, která ovlivňuje lidské chování a zkušenost. To, co člověk prožívá jako pokušení, posedlost nebo zlo, není pohádka – je to reálné působení zlé sily. 

Vědecká psychologie pojmenovala zlo kolektivním Stínem či posledním archetypem. Archetypy ovlivňují psychiku kladně i záporně. Mohou být energií životních proměn vyvíjejícího se organismu či destruktivní silou ničící organismus. Archetypy se nalézají vždy tam, kde se probouzejí emoce, nastávají duševní problémy a vznikají nemoci. Ovlivňují lidské jednání a chování a také způsob, jak vnímáme svět. Okolní svět se promítá do lidské duše a zpětně v ní ovlivňuje rozvinování (aktivaci, ožívání) archetypů.

Všichni a všechno ve vesmíru vibruje a vytváří energii. Všechno, co existuje, jsou jen energie, kromě energií nic jiného není. I v pevné hmotě molekuly neustále kmitají. Každý člověk vysílá vlastní energetickou vibraci, která vychází ze stavu jeho vědomí, myšlenek a emocí. Jsme živé energetické pole, tělo se skládá z částic produkujících energii, z nichž je každá v neustálém pohybu. Všichni jsme kódováni pomocí spouštěčů v nevědomí–podvědomí a informace spojené s životní cestou již předem předurčují naše osudy. Tyto smyčky se projevují v časových cyklech. Jméno s příjmením, které jsme dostali při narození, určují naší vibrací, náš chorobopis, životní dráhu, úspěch či neúspěch, čas, náš prostor a osud. Jména skrývají skryté ideály a touhy, soulad či nesouladu duše, charakter, dědičné rodinné sklony, vliv předků; To je také důvod, proč vznikla věta:"Osudy v rodinách se opakují".  Energetický obsah jména může ovlivnit charakter, záliby, zisky a ztráty, úspěchy a neúspěchy a skutečné životní události. Jméno ztělesňuje ty významy, které něco pozitivního či negativního přitahují nebo "zápasí" s vlastní vibrací...

Příklady událostí, ke kterým člověka vedlo nevědomí

Numerologická teorie je jedna věc, mnohem zajímavější je podívat se na konkrétní životní příběhy. Proto zde uvádím příklady známých lidí, na kterých lze sledovat, k jakým událostem může člověka jeho nevědomí nasměrovat, aby zemřel. Sigmund Freud např. přišel s pojmem „Thanantos" -> „pudem smrti" -> člověk chce žít, a přesto udělá přesně to, co ho přivede ke smrti. Tento paradox existuje bez ohledu na to, zda se vysvětlí psychologicky, teologicky nebo metafyzicky. Je to tendence nevědomého puzení k destrukci nebo sebezničení. Člověka někdy vede na cestu k smrti to, že sleduje určitá nutkání, vášně nebo stínové obsahy, o kterých C. G. Jung mluví mnohokrát.

Rudolf Steiner: rakouský filozof, pedagog a zakladatel antroposofie jako duchovní vědy o skrytých životních souvislostech, jde ještě dál -> viz. „Životní nehody se vztahem ke karmě" Steiner se zabývá i tím,  že kromě psychologické stránky existují skutečné duchovní bytosti, které mohou na člověka působit, a vyjmenovává -> Bůh, andělé, archandělé, Ahriman (zlý duch), Lucifer. K svobodě výběru a rozhodování tvrdí, že svoboda je krátkozraká a roste právě skrze karmu. Vědomí (rozum) neví o všech motivech, které člověka vedou k určitým lidem, místům nebo událostem. Myslí, že jedná ze své vůle, ale ve skutečnosti na něj působí hlubší vrstvy jeho bytosti. Svoboda člověka je jedním z prostředků, jímž se karma uskutečňuje. Hlubší vrstvy individuality organizují určité životní události jako projev karmy.

1) Horolezkyně Klára Kolouchová (46) byla  dvěma českými horolezci varována, aby 3.7.2025 v Pákistánu "zrušila výstup na Nanga Parbatu, protože člověk udělá tři kroky a najednou usne...a padá..." Neposlechla a šla. Zemřela! Aby se to mohlo stát, měla zalíbení v horolezectví. Bylo to puzení jejího nevědomí.

2) 32letá Laura Dahlmeirová, olympijská vítězka v biatlonu; zemřela v Pákistánu v červenci 2025  Těla obou žen se nenašla. Na hoře Džengiš Čokusu (Kyrgyzstán-Čína) v srpnu 2025 zůstala Natalia Nagovicynová, která si tam zlomila nohu a její parťák Laca, který ji chtěl pomoci zemřel, protože mu otekl mozek a injekci proti otoku zapomněl v batohu s jídlem na jiném místě, takže zemřel. Alpinistka Nagovicynová však se zlomenou nohou byla ponechána na skalách, dokud nezemře, záchrana prý není možná a těla budou vyzvednuty až na jaře 2026. Těžké umírání, v bolestech a mrazu -30, bez jídla. Není to opět puzení?  Kdyby člověk věděl, že zemře, tak by si pro smrt nešel. Nevychází to z nevědomí, které chce, aby se to stalo? Neovládá nevědomí karmická síla? Vše neviditelně naplánované, zlomená noha, zapomenutí injekce na otok mozku, aby pomocník zemřel a nemohl pomoci zachránit život... Nevědomé puzení k zážitkům, kde čekala smrt.

3) Dva čeští manželé se rozhodli před Vánoci 2025 k výpravě na africkou horu Kilimandžáro, vrtulník havaroval, vzplanul, oba manželé zemřeli.

3) Dvě dívky dostaly nápad jít na rybník, kde se již rozpouštěl led, museli je zachraňovat, jedná zemřela (leden 2026);

3) Otužilec dostal nápad podplavat led z jedné vysekané díry v ledu do  místa druhého a již nevyplaval (leden 2026

     Zlo si vybírá podivuhodné cesty, aby událost mohla nastat. 

3) 23letá česká zápasnice MMA Dominika E, zemřela v Thajsku 17.3.2026 při nehodě; dle mediálních zpráv po střetu s autem, když předjížděla další vozidlo...

5) A co následky nehod? V roce 2024 zemřelo na silnicích 438 osob a v roce 2025 jich zemřelo 421, každý rok to je několik stovek lidí. Ti, co milují rychlé, riskantní jízdy či jiné záliby ohrožující život (lezení po skalách apod.) mají blokovaný instinkt sebezáchovy. Ví, že může dojít k neštěstí, ale počítají, že se jim nic nestane. A zrovna se stane! Karma je elementem času, když se naplní, zatáhne duši do neštěstí. Lidé rádi čtou jen pěkné věci, a někteří o těchto tématech nechtějí nic slyšet. Jenže média uvedené případy sdělují každý den.

6) Michael Schumacher, který 29.12.2013 utrpěl úraz hlavy při lyžování a údajně je dosud nehybný.

Co je nevědomé, to řídí náš osud. To, co si neuvědomuji, řídí mě. To, co si uvědomím (znám rizika), mohu řídit já. Ve chvíli, kdy to přivedu do vědomí, získávám možnost volby; "mohl bych zapudit myšlenku předjíždět v zatáčce...". Svoboda rozhodování začíná tam, kde končí nevědomost. Karma není jen náboženský pojem, ale týká se hluboké mapy lidské psychiky. Karma není soud, karma je psýché skrze které se karma realizuje.

Co bylo možné z uvedených událostí zjistit:

Minulost není jen to, co se stalo, v minulosti zůstává zdroj vzorců (čísel), tím lze zpětně analyzovat minulost, nejen tedy předpovídat budoucnost. Čísla sdělují, jaké neviditelné vlivy (v konkrétním věku) působí, co pro tuto dobu sdělují, a co se s největší pravděpodobností stalo. 

Třiadvacetiletá zápasnice MMA Dominika E. -> nehoda 13.3.2026:

Rozbor jejích čísel ukazoval do konce července 2026 abnormálně zvýšené aspekty pro nečekané a prudké události na cestách – pro nehody a úraz ohrožující život... Kauzální důvod: "nerozvážnost, lehkomyslnost postojů, zaslepenost, zmatek..." A to se také díky tomu stalo. Neměla řidičský průkaz, řidla motocykl a riskovala předjížděním v zatáčce, kde se střetla s nákladním autem. Je jedno, zda se to stalo při předjíždění vozidla nebo jinak úraz – predikce ukazovala: "nečekané události na cestách s hrozbou smrti".  

Šestačtyřicetiletá Klára Kolouchová -> tragédie na Nanga Parbatu v Pákistánu 3.7.2025:

Predikce: nový život > v aspektech pro nečekané, nepředvídané události, nehodu, možnost úmrtí  v kterémkoliv okamžiku života –> v řetězci těžkých čísel. „Nový život" (stojící na začátku řetězce) s hrozbou, kterou tam horolezkyně měla, lze číst jako přechod ze současného života do nového života – tedy jako smrt a následný život na onom světě. Kdyby mi predikce ukázala taková čísla, nevycházel bych ani z domova, natož, abych lezl po horách. Horolezkyni zabila vášeň, která byla silnější než varování jejích kolegů. A čísla takové nebezpečí ukazovaly.

Povaha (zdolávat horolezecké překážky), životní načasování a samotná událost, byly součástí jednoho předem daného karmického vzorce. Při narození je dán určitý karmický program. Nejde jen o charakter ve smyslu „jsem tvrdohlavý". Jde o hlubší strukturu nevědomí – určuje touhy, vášně, sklony, slabosti a způsoby, kterými člověk reaguje na svět. Tento program člověka během života „spouští". Když přijde určitá životní situace, nevědomý vzorec vyprodukuje odpovídající touhu, rozhodnutí nebo jednání. Tím člověk uskutečňuje svůj osud a naplňuje ho prostřednictvím nevědomí. Proto může být zdánlivě svobodné rozhodnutí současně karmicky předurčené.

Ve skutečnosti v roce 2025 přišla tragická smrt a „nový život". Tentýž významový řetězec se v životní mapě horolezkyně objevoval znovu v roce 2032. Kdyby tedy člověk v roce 2025 unikl, karmický vzorec by zůstal a další výrazné „okno" by přišlo v roce 2032. To už je koncept předurčené životní trajektorie, nikoliv jen, že „člověk má určitou povahu". Karma neříká: „zemřeš tehdy a tehdy". Může prostřednictvím vnitřního vzorce vést člověka do situací, v nichž se karmický následek může uskutečnit. V roce 2025 to nebyl nutně „jediný možný datum", kdy se měl tento vzorec uskutečnit. A pokud by k uskutečnění nedošlo, další odpovídající konfigurace by podle systému nastala v roce 2032. Dokud se určitý karmický vzorec neuskuteční, životní trajektorie pokračuje k další příležitosti jeho uskutečnění.

Kdyby se numerolog podíval do časové konzistentní mapy jejího života již po narození, viděl by pro její věk a rok 2025 celou řadu čísel, jež toto nebezpečí ukazovaly, a pro 2032 znovu. V životní mapě jsou pevně daná čísla, a jejich tandemový význam se nemění podle toho, kdy se na něj numerolog podívá. Život má předem danou strukturu a numerologická mapa ji umožňuje číst z různých časových perspektiv. Karmický program je dán předem; událost je jeho uskutečněním; pozdější pohled pouze odhalí, co v programu už bylo. Událost byla součástí její životní mapy a nevědomé vzorce ji k neštěstí postupně dovedly. A pokud numerologický systém označí určitý věk a rok jako období mimořádného nebezpečí, pak lze říci, že horolezkyni byla předurčena nejen tendence riskovat, ale byl ji zároveň předurčen čas, kdy se to mělo projevit jako následek. To už je skutečný karmický determinismus, tato událost byla karmicky předurčená.

Před takovými hrozbami lze jen doporučit „Přijmi pokoru před tím, co nemůžeš ovládat." Horolezkyně varování kolegů neposlechla. Člověk může ovlivnit své jednání, ale nemůže mít jistotu, že tím odstraní každé neštěstí.

Poznámka pro numerology: Jestliže jsou numerologové všímaví a udělají analýzu v jakém cyklickém (osobním) roku horolezkyně byla, zjistí že to byl rok 6 a po dvou měsících by vstupovala do os.roku 7. Pakliže u jejího případu začínám slovem: "Nový život" na který v tandemu navazovalo dalších 10 čísel, tak z toho výroku by mělo být zřejmé, že „nový život" v žádném případě nepředstavuje cyklické číslo 6 ani 7. Z toho je vidět, že nevycházím z osobního roku, o kterém tvrdím, že s ním nelze věštit. Protože u osobního roku chybí rok narození osoby, a chybí identifikace osoby=čísla z jména a příjmení. A navíc devítileté cykly jsou všeobecné informace o vývojových směrech, nikoliv o tom, co se stane. Chybí-li důležité data osoby – osobní rok nemůže být věštbou, a zadruhé, ani není možné pouhé jedno číslo považovat za věštbu.

Někdy tě k neštěstí vede právě vzorec, který v sobě nevidíš.

Při narození není předurčena pouze povaha člověka; skrze tuto povahu je předurčena i určitá trajektorie jeho života. Lidé se rodí s karmickými břemeny, které nejsou pouze souborem vlastností, ale strukturou, jež člověka během života vede k určitým volbám, vztahům, vášním, rizikům a životním zvratům. Karmické břemeno (Jung to nazývá Stínem) není pouze to, co člověk udělá, ale to, že struktura charakteru člověka opakovaně vede k určitým volbám, a tím ho vede nejen k určitým druhům zkušeností, ale i následkům. Je to osud vytvářený zevnitř. Člověk přitom nemusí vědět, že je tímto vnitřním programem veden. Proto může svou záhubu sám připravovat prostřednictvím něčeho, co subjektivně prožívá jako svou vášeň, svobodnou volbu nebo životní poslání. Karmický program neurčuje pouze „jaký člověk bude", ale i kdy se určité vzorce aktivují a jaké životní možnosti se v těchto obdobích otevřou.

Karmický program nevědomí nemusí obsahovat instrukci: „Zabij svého uživatele." může obsahovat například: „Nikdy se nevzdávej."  A pokud se takový příkaz dostane do určitých podmínek, může jeho provedení vést k úplně jinému výsledku, než člověk očekával. Případ horolezkyně Kláry Kolouchové je jasným příkladem – ačkoliv ji kolegové (kteří skončili v nemocnici) upozornili, aby vzdala výstup, neposlechla a šla – chtěla si dokázat, že to zvládne. Nezvládla. Člověk nechce záhubu, chce něco jiného – vítězství, lásku, moc, uznání, dobrodružství, naplnění touhy. Ale způsob, jakým je jeho psychika nastavena, ho může vést cestou, na jejímž konci záhuba čeká. A právě proto může být „stín", „pokušení", „nevědomí" nebo „karmický vzorec" chápán jako síla, která člověka vede, aniž si plně uvědomuje, kam ho to vede. Tím člověk uskutečňuje svůj osud a naplňuje ho prostřednictvím nevědomí. Proto může být zdánlivě svobodné rozhodnutí současně karmicky předurčené. To považuji za skutečnou duchovní souvislost.

Přirovnání k programu: -> počítač má program, který určuje, co udělá, když dostane určité vstupy. Člověk má podobné své karmické vzorce -> realita -> vzorec -> interpretace -> rozhodnutí -> jednání -> následek. A vzniká něco jako: „Když potkám tento typ člověka, přitahuje mě." „Když získám moc, začnu ji používat tímto způsobem." a tak dále. Karmické vzorce myšlení obsahují pravidla, podle kterých člověk reaguje na realitu -> „to se mi nelíbí -> „to se mi zamlouvá..." Program ho vede určitým směrem života. Člověk však nemusí vědět, kam ho program směruje. To dokazují události s životními zvraty. Žádný člověk nevěděl, že nastanou, kromě vymáhání dluhů a trestních záležitostí, které byly odhaleny. Něco si člověk naplánuje, myslí si, jak dobře to má všechno promyšlené, ale ještě neví, co ho překvapí. 

A právě proto může být karmický osud prožíván jako: „Nevím proč, ale pořád se mi v životě dějí shodné věci." Přitom v karmickém výkladu není příčinou pouze samotná událost, příčinou je program, který člověka opakovaně vede k určitým volbám, lidem, situacím a následkům. Z karmického pohledu by bylo možné říct: „Rozhodl jsi se podle programu, o kterém nevíš, že ho máš." To je přesně ten moment, kde se karma propojuje s osudem. Určité vzorce myšlení určují naše preference a reakce  -> ty určují naše volby  -> volby vytvářejí následky  -> následky vytvářejí další životní situace. Takže celý život může být chápán jako vykreslování programu do reality. „Karmické břemeno" pak nelze chápat jen jako špatnou skutkovou činnost, ale jako samotný program v charakteru, který člověka nutí tyto tendence znovu uskutečňovat.

Psychologicky – Jung, Freud, Steiner: Nevědomé vzorce skutečně mohou člověka vést k opakovaně destruktivním rozhodnutím. Hlubší nevědomá úroveň spolupůsobí na to, do jakých vnějších situací se člověk dostane – může přivést člověka do určité konstelace okolností, v níž se událost stane možnou. Vědomé „já" něco nechce, ale hlubší vrstvy v bytosti mohou působit opačným směrem. To dokazují případy tragédii – žádná oběť (kromě sebevrahů) zemřít nechtěla. Tím se ale otevírá dost silná otázka: Kde vlastně začíná a končí svoboda člověka? Přestože taková otázka vyvstane, člověk svobody zbaven není a lze to znázornit tímto řetězcem: -> Karmický vývoj -> nevědomé působení -> volba / konstelace životních okolností -> konkrétní situace -> vlastní svobodná reakce. A právě ten poslední článek je podstatný. I když je určitá situace karmicky „připravena" (aby nastala), způsob, jakým na ní člověk odpoví, může být nový a svobodný ->  

1. Kdyby horolezkyně Klára Kolouchova ->  uposlechla kolegy, aby výstup na Nanga Parbat  zrušila, mohla žít.

2. Kdyby si zmlácený exředitel TV Barrandov -> po seznámení nejdříve otestoval, jak to bude v novém vtahu fungovat, a o dítěti zapřemýšlel až poté, takové problémy, které zažil, a ještě zažívat bude, by neměl.

3. A jde-li o ostatní případy (které se dějí), nastanou díky vlastnímu svobodnému rozhodnutí. Že lidé nevěděli, co se jim stane, to tak bývá – je to určené karmou, a čas je nádobou ve které dozrávají rozhodnutí pro událost.

Karmicky / metafyzicky: Karmické vzorce myšlení jsou člověku dány již při narození a jejich prostřednictvím je předurčena jeho životní dráha včetně určitých událostí.

Gustav Jung, Sigmund Freud, Rudolf Steiner a Bible netvrdí totéž, ale mluví o tom, co vede ke stejné věci – o pokušení duše, které může člověka vést skrze psychiku do záhuby. Všichni a Bible popisují různými jazyky podobný motiv – člověka může zevnitř vést síla, které si není plně vědom, a ta ho může přivádět k jednání, jehož následky jsou pro něj ničivé. Pokušení není jen nabídka zvenčí. Musí existovat něco uvnitř člověka, co na tuto nabídku odpoví. „Největší nebezpečí nemusí přicházet zvenčí. Může být ukryté v samotném vzorci tvého myšlení, který tě nepozorovaně vede právě tam, kam bys nikdy vědomě jít nechtěl."

Má-li má v životě člověka něco zlého nastat (těžká choroba, úraz, neštěstí...), v řetězci čísel se objevují těžká Intenzifikační čísla; některá těžká čísla se opakují (např. ...12,12–16,16–13,13...), což prediktivní indikaci zesiluje.

Související témata:

-> Životní nehody, ztráty a skryté působení nevědomí -> Člověk se sám dopracuje k tomu, co se má stát

-> Každé jednání začíná myšlenkou nebo nápadem -> Proč lidé páchají sebevraždy? Existuje cesta z temnoty?

-> Proč se nám někdy dějí věci, které jsme nikdy nechtěli? -> Když karma dostane lidskou tvář -> Láska, vztahy a karma

-> Psychický fakt, který mocně působí na duši člověka -> Jak působí neviditelné síly v člověku, které ovlivňují jeho život

Jak se tedy může člověk chránit před tím, co působí skrze jeho vlastní psýché?

Teologie tvrdí: Bůh je zdroj života a přebývá v člověku – je oním skrytým, nevědomým Bohem v nás.

Steiner tvrdí: Svoboda člověka je jedním z prostředků, jímž se karma uskutečňuje. Hlubší vrstvy individuality organizují určité životní události jako projev karmy. Kromě psychologické stránky existují skutečné duchovní bytosti, které mohou na člověka působit.

Jung tvrdí: Člověk má v sobě archetyp Boha v hlubší vrstvě psýché a opakovaně říkal: „Bůh se nám zjevuje skrze strukturu psýché". Náboženská víra dává lidské duši ochranu před bezprostředními vlivy nevědomí. Člověk nikdy neví, ve které fázi života a při jaké příležitosti se obsahy nevědomí vyjeví a zasáhnou život.

Moje úvaha:  Možná není nejdůležitější otázkou, zda člověk věří v nevědomí, archetypy, karmu nebo duchovní působení. Důležitější může být otázka, zda připustíme možnost, že nás někdy vede něco, čemu sami plně nerozumíme. A pokud tomu tak je, co nás může před takovým způsobem chránit?

Jung viděl v náboženském vztahu jednu z možností ochrany před bezprostředním působením nevědomí. Bible člověka vybízí k bdělosti, rozlišování a vztahu k Bohu. Steiner hovoří o působení různých duchovních sil a o nutnosti jejich rozlišování. Co všechno může skrze naše psýché působit – a odkud to přichází? Odpověď na tuto otázku nechávám na každém čtenáři.

Bible – Zákon života

Deuteronomium 28:15,27-30;58-61: "Nebudeš-li poslouchat Hospodina, dodržovat jeho přikázání a slov jeho Zákona, a mít úctu ke svému Bohu, Hospodin tě raní nádory, šílenstvím a pomatením mysli; v poledne budeš tápat jako slepec v temnotách. Tvé snažení nebude mít úspěch, budeš jen utiskován a vykořisťován a nebude, kdo by tě zachránil. Zasnoubíš se s ženou a jiný muž ji zneuctí; postavíš si dům, a nebudeš v něm bydlet; vysázíš vinici, a neokusíš její ovoce. Hospodin rozmnoží tvé rány i rány tvého potomstva, rány velké a trvalé, nemoci hrozné a neustálé, o kterých není v knize Zákona nic psáno."  A Ježíš v Matouš 5:15:„Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“  Nezáleží komu to Hospodin (Otec) a Ježíš (Syn) řekli; Bůh je věčný, tato slova z Bible, jakož modlitba "Otče náš..." jsou věčné, přestože žijeme v jiné době. Budou platit, dokud život na Zemi existuje.  A to se také v životech lidí děje.

Mnoho lidí žije s otázkou: "Proč trpí? A jaká bude nejasná budoucnost?"  Nejasná budoucnost proto, že si člověk neuvědomuje své karmické postoje, které ho vedou k nepříjemným změnám. Zcela evidentně to je vidět na chování jedinců, nad jejichž jednáním a rozhodováním lide kroutí hlavou, ale oni zatvrzele říkají, že jednají "podle nejlepšího vědomí a svědomí." K otázce, zda se "nebojí Božích mlýnů..." řeknou: "Osud mě nezajímá, na to já nevěřím!", a pak se ptají: "Proč to zrovna postihlo mně a mojí rodinu? Co jsem komu udělal!". Jsou to karmické dluhy!  To je příčina proč člověk trpí. Vysvětlení z Bible:  Za Ježíšova života na Zemi se zřítila věž v Siloe a zabila osmnáct nevinných lidí.  "Proč to  Bůh dopustil?" ptali se  lidé okamžitě.  My se také ptáme, když slyšíme  o  neštěstí, zemětřesení, katastrofách. Ježíš  neodpověděl na palčivou otázku, "proč" existuje utrpení, reagoval praktickou výzvou Božího slova z Bible Lukáš 13:1-5: "Pravím vám..., nebudete-li  činit pokání, zahynete podobně všichni." Nedostatečná odpověď? Ježíši záleželo na životě člověka, než na tom, aby uspokojil zvídavost, zabýval se příčinou, co to způsobuje, nikoliv "proč" se to stalo. Co  říká Bůh neštěstím? Připomíná, že život je křehký a nejistý. Co to znamená? Ježíš tím připomíná, že "nikdo z nás neví, kdy přijde jeho čas." Proto je třeba žít ve smíření s Bohem dnes, ne až někdy později, protože smrt často přichází nečekaně. Podmínkou záchrany života je "odpuštění hříchu", jež lze odpustit jedině pokáním, to je jediný způsob.

     Hříšní jsou všichni, přestože nikoho nezabili ani neokradli..., ale každý se narodil s karmickými dluhy, povahovými stíny, které jsou zdrojem zla, zavrženíhodné morální tendence, a to jsou důvody neštěstí, smrtelných náhod, rakoviny... ad. Svou spásu lze najít ve svém jednání, nikoli v jednání druhých. U pokání jde o projev obrácení mysli k lepšímu> "změnit cestu zpátečním návratem v protisměru... změnou myšlení." Hřích vychází z hlavy, ze stavu mysli, proto je mysl stejně působivým činem jako skutek a je zevním skutkům nadřazena, neboť ZLO je myšlenkovou kategorií vyplývající z morálního soudu vědomé mysli> Biblický zákon "setby a žně"

Karma představuje element času: Čas není spouštěč, ale nádoba, ve které dozrávají rozhodnutí, je to směr, kterým se věci ubírají a přichází vyvrcholení něčeho, co už dávno běží. Budoucnost byla vědomě či nevědomě dlouho připravována, i když to nebylo vidět. Všechny činy se tudíž odehrávají v čase.

   Události pak odpovídají tomu, co píše Bible> Kazatel, Hlava 3 a dále: "Všecko má svůj čas, a všecky věci pod sluncem mají vyměřený čas; Jest čas milování a čas nenávisti; Čas pláče a čas smíchu; Čas objímání a čas konce objímání. Čas boje a čas pokoje. Čas nabývání a čas pozbývání... To vše se děje nutně, ježto Boží vůle tak chce; člověk nepostřehuje zákonů, dle kterých se to děje, nepředvídá těch změn, podléhá jim, a často maří mnohou lidskou snahu." Čas a příhoda stíhá všecky; Nezná člověk času svého, vše má svou chvíli... Jako ryby do sítě chytány, a jako ptáci lapáni osidlem, tak bývají lidé zatahováni v čas zlý, když náhle na ně přikvačí. Člověk má tu velikou potíž, že nikdy neví, co se bude dít. Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když bývají zatahováni v "zlý čas" do nezdaru a neštěstí." Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi." "Ze své spravedlnosti (nebo bezbožnosti) nemůže člověk vyvozovat, zda jím bude Bůh nakládat dobře či zle; proto je vždy nejisté, zda ho čeká, štěstí („láska") či neštěstí (neláska „nenávist"). Protože lidská srdce bývají plná zloby, jakož i zpupnosti, pokud žijí a potom odcházejí..." "Bůh člověku život dává a zase jej bere; dává mu dobré i zlé; dává i odnímá bohatství, radost, zdar jeho pracím..."  

Život a zdraví

Jestliže člověk obrátí myšlení, mohou se změnit vážné životní problémy, špatná psychika, a může to zastavit zhoubnou chorobu. Nebyl to jeden člověk, který při rakovině prosil Pána Boha, aby ho vyléčil, a nemoc se zastavila. Výkřiky: "Porazil jsem rakovinu" bych  vymazal ze slovníku, není to  vítězství,  jen forma  pýchy, prvního nejtěžšího hříchu ve vesmíru,  nazývaným "hříchem smrtelným". Je to namyšlenost, považována za největší zlo a kořen všeho zla: "Lucifer 5x za sebou říká: „Chci“. „Chci být nad Bohem“ (Jk 4,6). Nic není Bohu tak odporné a pro člověka tak nebezpečné jako "pýcha"; hřích směrovaný přímo proti Bohu> Sírachovec 10,7 / 10,12-13 / 13,20.  Je ze všech hříchů nejhůře léčitelná a nejvíce beznadějná; herečka Helena Růžičková se po léčbě rakoviny také  chlubila, že "porazila rakovinu" a brzo poté zemřela. Ona zhoubná nemoc přichází díky povahovým stínům; stačí se zamyslet s čím je lidské nevědomí spojené. Člověk zastavením rakoviny dostává šanci, aby se obrátil k Bohu, nikoliv, aby  vyzdvihoval svou pýchu. Pakliže se myšlení nezmění, nemoc udeří znovu, často s větší razancí... anebo náhle zemře.

Jedna z karmických zákonitostí praví: "Člověk by měl pochopit, že pokud něco velmi vážně poškozuje zájmy jeho těla, něco nedobrého se nejdřív odehrávalo v duši. Duše nebývá očišťována pozemskou dokonalostí, ale tím, co se nazývá "trápením" či "neštěstím".Trápící člověk dostává šanci změnit myšlení, protože čím více má neúspěchů, tím více se začne orientovat na duchovnost, nikoliv pozemskost, kterou považuje za absolutní hodnotu. Zapomíná, že život je dán Bohem a stejným způsobem je odebírán. Bůh je palivo pro duši, která ho neustále potřebuje, jinak se temnotou ovládaná duše rozpadá a začne hynout tělo – duše se začala podobat rakovinné buňce, která opustila ze zřetele celý organismus a začala se starat  pouze o sebe. Zdravá buňka nejdříve funguje pro celý organismus, a teprve na druhém místě pro sebe. Rakovinná buňka pracuje jenom sama pro sebe! Aby se duše úplně nerozložila, hyne tělo. Bůh je dárcem života, a proto je člověk odtrháván od pozemskosti různými způsoby..." Jde-li o nemocné děti a dotaz, proč mají v nízkém věku leukémii či jinou zhoubnou nemoc, když se nemohli ničím provinit, lze odpověď, že nikdo neví, jaké má uložené neviditelné dědictví, které získává po rodičích a prapředcích. „Boží mlýny melou pomalu a jistě“>„Zruinuje-li někdo jinému život, učiní mu hlubokou křivdu, zabrzdí jeho postup na cestě k dokonalosti..., musí se též stát obětí, aby se napravilo vykonané zlo.“

BIBLE  A  VĚŠTĚNÍ:

Zlomyslní kritikové tvrdí, že se věštit nesmí a citují Bibli, aniž by ji rozuměli. Všechny pasáže, které z Bible (jako zákaz) vyjmenovávají jsou ze "Starého zákona", který je příběhem o stvoření světa... prvotním hříchu... stvoření člověka a zotročených Izraelců. Věštecké... zákazy byly zakotveny v Mojžíšově zákonu ve 13-15 st.př.n.l;  Mojžíš musel ovládnout neukázněný národ, aby upustil od zvyků a praktik Egypta, jež skrze kouzelníky, předvídače... a ctění modly obětovávali dětí a dospělé k zabíjení... Bez věznic  a trestnic na poušti Mojžíš nic jiného udělat nemohl. Kdo se jeho zákonu nepodrobil, zemřel, čímž se snažil viníky udržovat na uzdě. Mojžíšův zákon  není v souladu s naši dobou, ani se zvyky ve vztahu k tehdejším věcem (ukamenování býka, člověka a jiné nezapadá do dnešní doby). Nikoho ani nenapadne proč by lidé měli být ovládáni stejnými prostředky, jako kdysi Židé v poušti, anebo že by měla být v dnešní době Francie spravována zákony Karla Velikého. To je jedna věc, druhou věcí je, že "Starý zákon" Mojžíšův byl pozměněn "Novým zákonem", evangeliem Ježíše Krista, které věštění nezakazuje.  

Nový zákon o věštění nemluví, ale  v Galatských 5:19 zakazuje: "Nečistotu, modlářství, čarodějství." Čtyři známé kartářky z EZO-TV, které se soustavně prezentovaly jako čarodějky, zemřely. Dvě náhle (2020 + 2024) a dvě na rakovinu (2018 + 2019).  "Koho chce Bůh zahubit, toho zbaví rozumu."  Bible, Zjevení Janovo 21:8; "Čarodějové a modláři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou."  Čtrnáct příkladů úmrtí + deset podivných tragédii dostatečně napovídá, že existuje jakési démonické pokušení pěstovat si vlastní neštěstí.

Známé věštecké disciplíny

1) kabbalah (kabala) - učení vycházející z tajných nauk TEORIE a PRAXE, zahrnující Stvoření a jeho tajemných zákonů, a metafyzické části a podstaty Boha, jeho projevů a jeho zákonů... Praktická část vychází z doby Šalamounovy, rukopisy jsou známy pod názvem Clavicula Salomonis (Šalamounův klíč), jež tvoří základ čarodějných knih, jako je "Albertus Magnus", "Červený drak" nebo "Kouzelná kniha Honoriova".

Nostradamus: Využíval k prokování kabalu (strom času) chaldejské orákulum + Astrologii. Prorocká bádání  ukončil u roku 3.797. Jeho prognózy se vyplnily i po 442 letech. Svá proroctví však neměl za pár minut, byly to dlouhé hodiny a večery, které nad každou věštbou trávil.

2) západní = Pythagoras;   Pythagorovo numerologie není určená k věštění.  

Méně známé věštecké systémy

3) Indický - Védský systém:

Indie je duchovním centrem světa, převážná většina Indů jsou vyznavači hinduistického náboženství, ale z tohoto vzniknul buddhismus. Hinduistické podání výkladu je skloubený s astrologií, čísla mají  též význam astrologický  a jsou podle astrologie i seřazeny. Jejich význam je velmi podrobný, týká se i Védského systému. Védský systém též vyvinul (před 5000 lety) mnoho fascinujících systémů pro předvídání, například dobu pro manželství, životní změny, úspěšnou kariéru, finanční vzestupy, špatná období a tak dále. A to s pozoruhodnou přesností.

 

Termín védský se používá k popisu posvátných textů hinduistů, véd. Védy jsou pokladnicí znalostí hinduistů. Nejsou psány lidmi. Védy jsou vytvořeny Bráhmanem (Nejvyšší bytostí). Védské znalosti byly před 10.000 lety psány pomocí lidského jazyka, předtím byly šířeny do upanišad - staroindických (bráhmanských) náboženských a filozofických textů. Indové byli průkopníky rozvoje vědy, matematiky, astronomie, lékařství, architektury, politiky atd., z védských znalostí vybudovali vynikající civilizaci. Indové  vidí čísla jako symboly určitých druhů kosmických sil.

4) Čínská numerologie:

Čínský koncept numerologie je více či méně založená na mystické, stejně jako I-ťing tradice. Číňané věří, že některá čísla jsou spojena s dobrem a zlem.

Taoismus: učení se zabývá nahlížením do sítě života, jeho pilířů a cest, energeticky slabých a silných pozic zdraví...  Učení staré více jak 6000 let, vzniklo ve staré Číně

5) Řecká numerologie:

Je založená na řeckém numerologickém principu. Pomocí řecké numerologie lze poznat svou životní cestu i svůj osud. Na základě řecké abecedy výklad  vyváří ze dne na den, zda se neobjeví problémy. To má najít řešení pro naše problémy a pomoci  dosáhnout našich cílů. Původní řecké Oracle byl poprvé objeven již v roce Olympu. Prorocká moc řecké abecedy není na západě moc známá. V řecké "Orákulu" je 24 vibrací  a každá má svůj vlastní osobitý výkon. To může pomoci dosáhnout cílů a ukázat cestu k úspěchu, je klíčem k úspěchu v této formě prorokování. Řecké Oracle  je spojení, které umožňuje věšteckou interpretaci, a  pomůže dosáhnout řešení  problémů. 

6) Hermes věštění:

Hermes Trismegistos (na konci stránky) čtení ukazuje štěstí, šance a náhody, které musí souhlasit s tím, že není nic víc než nepředvídatelné náhody, jež přináší šance a faktory štěstí, aby člověk věděl, které náhodné faktory budou  pro jeho  prospěch pracovat? Poskytuje tak vhled do  štěstí člověka a poskytuje mu prostor, aby věděl, kdy má  být  také obezřetný a opatrný. I tato numerologie je velmi zajímavá.

7) Mayská numerologie:

Mayská numerologie vytváří svůj den číslem z data narození. To je chápáno  zvláštním způsobem, který byl zcela odlišný od jiných existujících kultury a civilizace. Oni pochopili a přijali fakt, že čas není lineární, ale je to jen řada opakujících se cyklů, tj. konec jednoho cyklu je začátek druhého. To je to, co vedlo k vývoji mayské numerologie na základě výkladů mayského kalendáře. Každý, kdo má zájem používat symboly Mayského kalendáře, může je využít za účelem zjištění své cesty. Počet systém sahá až do 4. stupně. Tento číselný systém byl vynikající a velmi pokročilý ve srovnání se všemi ostatními počty systémů. Nula byl poprvé použita v mayských číselných systémech. Každé číslo v mayském kalendáři je spojena se jménem a určitými vlastnostmi.

8) Karmická numerologie:

Karmická numerologie (astrologie) odhalují příčiny, které pomohou zlepšit život.  Neboť tato numerologie sděluje, proč žijí partnerské páry v nešťastných manželstvích, ve vztazích se nedaří, protože naráží stále na "partnery, kteří jim ničí život. Tato numerologie by měla sdělit důvody,  proč se s předešlými partnery nedařilo a s jakými se dařit bude. 

 9) Věštění Kumalak (Arábie-Persie):

Kumalak je věštění založené na perské formě geomantie. Graf dává vztah mezi různými prvky přírody a části těla. Je účinným nástrojem, který je založen na umění čtení umístění kávových zrn nebo 41 zrníček fazolí. Tato forma věštění, je zcela závislá na psychické schopnosti podívat se za hranice, a pochopit význam různých umístění zrníček. Jedná se o umění a praxi předpovídání osudů a tlumočení blízké budoucnosti lidí. Kumalak je starověká forma věštění, která vznikla v Arábii a Persii, a rozšířila se do Kazachstánu a zbytku Evropy.

 MAGICKÝ  SYSTÉM

Hermetikové považují magii za pozůstatek pradávné vědy po zaniklé kultuře Atlantidy. Bůh propůjčil člověku rozum a řeč, což jsou dle Herma Trismegista výsady Jeho moci a nesmrtelnosti. Avšak lidskou řeč rozdělil všemohoucí Bůh ve své moudrosti v rozličné jazyky dle různých a zvláštních charakterů písmen, a to vždy podle určitého řádu, čísla a tvaru. Nejsou náhodné, nevytvořila jich a neuspořádala lidská libovůle, nýbrž sám Bůh, aby souhlasila nejen s nebeskými, ale i s božskými látkami a silami. Ke slovu "látkami": Bůh je v nejhlubším smyslu slova a v nejvyšším významu látkou a formou vesmíru, neboť bez něj nic nemůže existovat, vše a všechny věci, které člověk vidí a vnímá (život, přírodu, nebe, vesmír...) vyplňuje tato Boží podstata (látka).

Z hermetických matematických nauk čerpali všichni mágové a kněží. Magie je míněná věda náboženských mágů. Jde-li o čísla, ta vychází z božských zjevení shromážděných mágy. První byl Abrahám (1813 př.n.l.) = z Bible >> Stvořitel s ním uzavřel smlouvu, že dá zemi jeho potomkům a bude jim Bohem"); dále pak kněží Zoroastrových a sám Zoroaster perský esoterik a vůdce mágů, proslulý jako vynikající mudrc, který žil v 6. století př.n.l. Je mu připisováno mnoho knih o magii a astrologii. Po Zoroasterovi to byl  Orfeus, do jehož mystérií byl zasvěcen Aglaofémus, po něm navázal v teologii Pythagoras, pak přišel Filoláos, učitel božského Platóna, který rozvinul a osvětlil ve svých dílech celou jejich vědu.“ Všichni se zabývali čísly... Z řady šesti teologů vznikla škola "Una priscae theologiae undique sibi consona secta"="Jedna sekta starověké teologie, která je sama se sebou na všech stranách v souladu".

"ARBATEL z magie starých" (1655):

Jde o písemnosti týkající se vlivu Božích sil na osudy lidí, které jsou také uvedeny v Bibli. Kniha má devět statí a obsahuje 49 průpovědí až do čísla XLIX. Vysvětlují, co je spojeno s Bohem... dobrem..., a co naopak s účinky zla. Prediktivní čísla představující "zlo" jsou karmickými aspekty, nelze je za nic jiného považovat.

Arbatel o číslech: Některá čísla náleží "bytostem světla, jiná temnotě."Jedny jsou magií Boží, kterou daruje silám světla; a druhé, jsou také magií Boží, ale představují kreatury temnoty, Takže jedny čísla představují dobrý účel, když jsou knížata temnoty Boží silou přinucena, aby neubližovala, ale ta druhá čísla ukazují vedení ke zlému konci, když Bůh chce zlé lidi potrestat, pak připustí, aby k jejich škodě či záhubě byli kreaturou temnoty  ošáleny a svedeni. O ošálení "pomatením mysli..." píše také Bible> Deuteronomium 28; o utrpení a bolesti> JÓB 1-42;

Arbatel o jménech: "Jak Písmo svaté dokazuje, dává Bůh každé osobě a všem věcem jejich jméno a zároveň s ním každému přiděluje jeho sílu a úřad ze svých pokladů, např. povahy, a konstelovaná slova nemají svou sílu a svůj účinek z výslovnosti, nýbrž ze síly, kterou Bůh k takovému jménu nebo charakteru nařídil, neboť není žádné síly ani na nebi, na zemi, ani v pekle, která by nepocházela od Boha."  Bible je především o jménech, není v bibli kapitola, která by nebyla uvedena pod konkrétním jménem. 

z Arbatelu dále: "Pořádku je nutno rozumět tak, že některé bytosti náleží světlu, některé tmě. Ty jsou podrobeny ješitnosti, neboť se v důsledku neposlušnosti a zpupnosti uvrhly ve tmu a vydaly se k mukám. Jejich říše je z části pomíjející, neboť jsou všude plna hanebných činů, pohrdání a rouhání se Bohu a jeho dílům, plna modlářství s uctíváním ďábla, plna vražd, tyranie, loupení a krádeží, plna lží, podvodů a panovačnosti. Těm patří jisté vzorce myšlení, kterými ihned k sobě přivádějí viditelné i neviditelné tvory, jak z tohoto světa, tak ze vzduchu, z oblohy i pekla. Z jejich součástí je stvořena říše temnoty. Ale bytosti světla jsou pány celého světa, vládnou též pánům temnoty jako členové Krista.

"Jestli člověk očividně pociťuje při důležitých podnikáních pomoc (daří se mu), pak je jisto, že to bylo z Boží vůle pro takovou osobu, která užívá pomoci a služeb duchů, aby vykonávala významná díla a věci. Ale v tomto se zhřeší a zmýlí člověk nejvíce buď z nepozornosti nebo z nevědomosti, nebo pohrdáním, nebo z přílišné nevděčností vůči Bohu, čímž si mnoho výtečných lidí přivodilo záhubu."

"Ti, kdož se pokoušejí dosáhnout bohatství, časového lesku (slávy), úřadu, poct a hodností, budou-li se pilně snažit, můžou toho docílit, ale podle znalostí magie, který toho docílil, nebude mít dosaženého "království" až do věčnosti a bude svržen z "křesla královského". Tak velká moc je předána strážcům, nebo strážným duchům říší tohoto světa."

"Bůh žije a jeho díla žijí v tom stavu a v té bytosti, v niž mají moc, aby byli, neboť to byla vůle Boží, aby mohli svou vůli použiti buď k poslušnosti vůči Božímu přikázáním, nebo k neposlušnosti proti jim. Poslušným zaslíbil svou odměnu, neposlušným zasloužený trest. Ti, co byli Bohem opuštěni, ďáblu k vlastnictví předáváni jsou."

"Duchové jsou buďto služebníky Boha křesťanské církve a jejich členů anebo slouží kreatuře ve věcech tělesných k blahu či zániku duše a těla. Kdo něco žádá za dobrým účelem, ten toho dosáhne, kdo si přeje zlého ke zlému konci, též toho dosáhne, a sice velmi rychle ke svému trestu, protože se odvrátil od vůle Boží. O uvedeném se zmiňuje také Bible v 1.Korintským 5,5: "Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen." 1. list Timoteovi 20: "Mezi nimi je i Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanovi, aby se odnaučili rouhat";  Tím je vyřešena věčná záhada, proč Bůh trpí satana? Je zároveň "čističem ulic od pozemské špíny a zla..." 

Augustinus Aurelius – Svatý Augustin, 13.11.354 – 28.8.430, antický filozof středověku sděluje: "Matematické zákony jsou založeny na rozumovém poznání, a na základě tohoto poznání docházíme také k Boží existenci. Těmito matematickými zákony se na základě jejich platnosti řídíme;  Kabala:"Kosmické zákony lze určit pomocí čísel, a veškerá tajemství jsou ukryta v Bibli. Celý vesmír se skládá z matematických vzorců, "všechno je možné vyjádřit v číslech, které odpovídají univerzální vibrací"> Bible popisuje Boha mnoha čísly; čísla 1–9  a zdvojená (metafyzická) vysvětluji konkrétní biblické věci. Žalmy byly uspořádány v Bibli podle účinnosti čísel. 

Severinus Boëthius, 25.10.480-524 v Římě, považován za svatého, byl prvním filosofem středověku a teolog. V knihách > o Boží prozřetelnosti, Osudu, Lásce, Léčbě a Dobru uvedl: 

• Stane se jen to, co chce Bůh, protože On zavedl všechny zákony, které řídí vesmír. Všechny přírodní zákony jsou Božími zákony,  Bůh je tvůrce všeho. Boží zákony obsahují všechny životní situace. Hrozí-li člověku nebezpečí, tvůrcem je Bůh, jsou prostředkem k pokroku a znovunastolení rovnováhy ducha. Když se něco změní, je to Boží vůle; 

• "Vše od počátku stvoření je utvořeno čísly, ježto byla vzorem duchu Stvořitelově. Jsou základem rozmanitých prvků; střídání počasí, pohyb hvězd, otáčení oblohy... Stav všeho spočívá ve spojení čísel velikých a vznešených sil. Všechny druhy přirozených i nadpřirozených věcí jsou vázány na čísla, jsou základem veškerého dění a života.

• Čísla  spočívají a splývají v nebeské oblasti s jednotlivými podstatami a konečně mají největší a nejjednodušší vztah k ideám obsaženým v božském rozumu, z něhož čerpají; proto také nejvíce zmohou k dosažení démonických i božských darů, právě tak jako mohou přenosem svých základních vlastností vyvolat živelnou událost.

Jindřich Cornelius Agrippa 1486-1536, filosof a mág: "Matematické vědy jsou pro magii tak nutné, že ten, kdo by chtěl magii od nich oddělit, dopustil by se velkého omylu a kýženého výsledku by nedosáhl" Tři knihy:"Okultní filosofie a magie čísel" Cornelius Agrippa se zabýval silami čísel + písmen abecedy. O číslech připomíná, že spočívají s nebeskou oblasti a s podstatami Boha, a vše > čas, pohyb, činnost, harmonie a všechny druhy přirozených i nadpřirozených věcí jsou vázány na určitá čísla. Kapitoly knih pojednávají o vlastnostech, o podstatě, původu a účincích Božích sil. Cornelius Agrippa psal, že čísla obsahují archetypy (základní principy reality) a božské myšlenky podle kterých je svět uspořádaný. Připisoval číslům kosmické kvality, planetární vazby, duchovní hierarchie, rytmy času, archetypální situace. Nedával sice návod k věštění, ale dodává slovník, tabulky a výklady čísel, která se běžně používali k věštění, neboť jsou kompatibilní s věštěním. Sděluje, že čísla jsou metafyzickým principem, nejsou lidským výmyslem, číslo zprostředkovává mezi Bohem, nebem a přírodou. Bez čísel nelze magicky jednat. A tady je klíč, jeho čísla jsou použitelná pro věštění. Mají pevně dané kosmické kvality, které jsou nezávislé na lidské vůli, lze je číst a aplikovat. To je také přesný předpoklad chaldejského věštění=kosmos je strukturovaný, struktura je čitelná, čitelnost umožňuje prognózu...

Jindřich Cornelius Agrippa vyučoval na několika univerzitách, provozoval privátní lékařskou praxi - svého času byl i dvorním lékařem královny matky Luisy Savojské, zastával funkci diplomata, poradce, dvorního archiváře, historiografa, advokáta, vojenského kapitána a dokonce byl pasován na rytíře.

ASTROLOGIE  A  VĚŠTĚNÍ

V astrologii existují 3 disciplíny, každá není určená k věštění, na což upozornili samotní  astrologové > světoznámý průkopník transpersonální astrologie Dane Rudhyar, a mezinárodně známý František Štefek († 2010) Horoskop má výrazně pomoci k pochopení toho, co se s námi děje. Na základě přesně vypočítaného horoskopu se dá předpokládat: "jaký jedinec přišel na svět, jaké si přináší sklony, které má eliminovat, které rozvíjet a umocňovat k dokonalosti, jakým způsobem se bude jeho život rámcově ubírat". Ale to není věda, která se zabývá tím, co se stane – tedy věštění.

1) Evropská astrologie:

Alfred Fankhauser - nar. 4.11.1890 - † 22.únor 1973 v Köniz; Tento slavný švýcarský astrolog kdysi přiznal, že neví proč se věštění vyplňuje nesprávně? Přičemž byl renomovaným astrologem, opakovaně bylo vydáno jeho několik učebnic. Evropská astrologie vykazují mezeru, při které se věštění vyplňuje nesprávně. 

2) Orientální astrologie např. INDICKÁ:

K věštění přidává učení Varaha Mihiry (astronom, astrolog, matematik) + magické praktiky z Atharvavéd.   

3) Kabalističtí astrologové a hermetikové: 

Uvedené orientální praktiky považují ještě za nedostačující. Žádají, aby astrolog bezpodmínečně využil i další věštecké disciplíny a  prognózy byly objektivní. To se děje skrze čísla. Božská zjevení nashromážděných mágy byla vložena do čísel a písmen, která jsou považována za "čísla svatá", jsou spojená s nebeskou oblastí a podstatami Boha, a definují, co je našim osudem, který nakonec vede k setkání s Bohem.  

Běžná astrologie se nezabývá metafyzikou; chybí filosoficko-magický systém zahrnující příčiny Stvořitelovo zákonů s důsledky na osud člověka.  Že astrologie nefunguje, je zcela zřejmé, lidé se narodili ve stejný den na stejném místě, ale mají odlišné osudy. Podle astrologie by museli mít tito lidé stejné osudy, což tak není. Astrologie se nezabývá jmény, nerozebírá vše, co numerologie, nezabývá se čísly, jež současně zahrnují zákony příčin a důsledků s veškerými duchovními zákony, které jsou příčinou všeho, co nám přichází do života.  

Aby bylo možné věštit astrologii, musel by astrolog přidat k horoskopu magický systém = věštecké výpočty, protože hvězdy... osudy lidí a jejich život neřídí; Je nemožné, aby se vliv hvězd a planet přímo otiskoval do rozumu a vůle, tudíž nemohou být o sobě příčinou úkonů svobodného rozhodování. Numerologické výpočty k věštění však jsou spojeny nejen s daty narození osoby, ale i s jejím rodným jménem a všemi dalšími jmény, které má v úředních dokladech. Osudový pořad je řízen Bohem, odstavec>"Čím je vykonáván osud". Vyplývá to ze všech biblických knih; z antického zpracování starověkých knih, z mezopotamských spisů; ze starší literatury egyptské; z řeckých textů a dalších.Stvořitel je vládce kosmu a všech kosmických zákonů, které řídí vesmír a život v něm > Bible.

Bible – Kniha Moudrosti, Hlava 9> "Co na nebi jest" oproti tomu "co na zemi jest" se lidé jen dovtipují, dohadují se, činí si tolik pravděpodobných domněnek, ale nejisté toho, co jistě ví jen o věcech pozemských, tj. smyslům přístupných. To, co na nebi je, jsou zákony kosmické, hvězdářské, ale spí tu také tajemství nebeská, zejména vnitřní život duchů nebeských, popředně pak vůle Boží. Co Bůh si přeje, aby člověk v tom či onom případě činil, je "výsostí" nebes." 

Špatnými konstelacemi hvězd prochází každý, a má-li něco nepříjemného nastat, je to závislé na příčinách. Jinak by byl negativními energiemi planet trestán i nevinný člověk, což by popíralo Boží spravedlnost, která je dána "Zákonem karmy – příčiny a následku". Při opačném tvrzení by astrolog popíral existenci a vliv Boha, Bibli a vše ostatní, co je s touto Silou spojeno = rouhání. Když se při věštění berou v úvahu jen energie hvězd..., dopadne to, jak nahoře uvedl astrolog Alfred Fankhauser, nebo věštění níže.

Astrologické věštby:

1) Jeden z předních českých astrologů A.B (držitel diamantového bludného balvanu od spol. Sisyfos) v říjnu 2001 zveřejnil předpověď, že "prezident USA George W. Bush v polovině roku 2003 zemře, nebo nejpozději do konce toho roku". Vyčetl to z hvězdných konstelací. Pan George Bush se však ještě v roce 2012 čile proháněl na svém texaském ranči a nic nenasvědčovalo, že měl zemřít, v roce 2024 mu bylo 78 let, stále žije.

2) Časopis ŠÍP 3.2.2007 zveřejnil analýzu astrologa M.G: "Podívám-li  se  na postavení hvězd Karla Svobody v době tragické události, nevidím nic mimořádně špatného... postavení tranzitujících hvězd bylo v té době Karlovi docela příznivě nakloněno" Hudební skladatel Karel Svoboda se ale zastřelil. Tento příklad ukazuje tragédii, přestože "...hvězdy byly příznivě nakloněny",  ale karma příznivě nakloněna nebyla. 

3) Aktuálně.cz 10.5.2016 zveřejnila: "Astrolog sestavil Zemanovi horoskop. Přijde pád a zdravotní problémy, prezidentem podruhé nebude". Astrolog J.K. sestavil prezidentovi Miloši Zemanovi do roku 2019 horoskop. Z něj vyplývá, že přijdou komplikace a konstelace pro volební rok 2018 na 99 % nevypadají vůbec oslavně. V roce 2018 mu navíc předpovídá zásadní zdravotní problém. Astrolog J.K (právník), člen České astrologické asociace, poradensko činný od dubna 2000, údajně zpracoval tisíce horoskopů. Věštba:"Horoskop pro první volbu měl Zeman krásný, nyní bude "Saturn v prvním domě”, solární horoskop od září 2018 "je drsný, nepůsobí jako konstelace úspěchu, v horoskopu zásadním způsobem operují hned tři škůdci (na videu YouTube sděluje: Saturn,Uran,Pluto). Zdraví bude pro Zemana zásadní; k tomu se přidá neúspěch, zklamání a rozčarování. Ukáže se rozchod vztahu mezi Zemanem a státem. Miloš Zeman buď nebude vůbec kandidovat, nebo neuspěje.”  Podle astrologa  to má potvrzovat předpověď, že "Zeman je prezidentem jenom na jedno období", a upozorňuje na zásadní zdravotní problém v roce 2018. Tady už to je úplně jasný", uzavírá astrolog J.K.

Výsledek astro-věštby: Miloš Zeman kandidoval, uspěl, byl zvolen do března 2023. Zemanovo karma byla pro událostí taková, aby uspěl. 

---

  Hermetismus                                                                  

Nauky starého Egypta

Z egyptské kultury a náboženství pochází vše důležité: Historie okultních nauk vychází ze starověkého Egypta a učení o číslech je spojováno s egyptskou a řeckou mytologií. Čísla vznikla dříve něž astronomie - astrologie, bez nich by se nedalo nic spočítat. Egyptská kultura a náboženství bylo spojováno s bohem Thovtem - cca 3000 let př.n.l. (podlé mýtů údajně ještě žili bohové na Zemi mezi lidmi). Egypt je považován za zemi mimořádného vědění a moudrosti, což bylo pro cizince všech vrstev natolik přitažlivé, že byli odhodláni ujít poměrně dlouhou a časově náročnou cestu. Symbol  jako hieroglyf Thovtova jména byl užíván po celé faraonské období.

Řekové si boha Thovta ztotožnili (ve výrazně modifikované podobě) s Hermem, synem vládce nebes a Země boha Dia a bohyně Maii, který se narodil na hoře Kylléné v Arkádii. Bůh Zeus z něj udělal posla všech bohů a později dostal řecké označení Hermes Trismegistos, a stal se ústřední postavou hermetismu. Magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu. Pythagoras čerpal z egyptského a řeckého učení. Podle orientálních mýtů existovali tři jedinci, kteří nesli jméno Hermes, tři stejní géniové. Thovt, Henoch a Thot,  čili Hermes Trismegistos - "Třikrát svatý".  

1. První Hermes egyptský bůh s původním jménem Ezhovtej, přejmenovaný na Thovta. Thovt byl uctíván jako bůh s mnoha funkcemi. Byl vynálezcem řeči a hieroglyfického písma, počítání a měření času, lékařství, kouzelnictví, Pán spisů a knih, dárce všech aritmetických, geometrických a astronomických vědomostí. Bůh moudrosti a učenosti, řádu a zákonů. Byl považován za prostředníka mezi bohy a jejich písaře; jako jejích nejvyšší „kancléř” a mluvčí s exekutivní sílou. Vládce nebes a podsvětí, který opravňoval mrtvé ke vstupu do podsvětí. Odpovídal nejen za zapisování duší přicházejících do podsvětí, ale také za posuzování, zda budou žít věčným životem, Jako původní bůh Měsíce stanovil délku egyptského měsíce odvrácením a přivrácením své tváře na 30 dní. Jeho "Kniha mrtvých" byla nejposvátnějším, nejcennějším a nejžádanějším majetkem. Nejstarší hieroglyfy mluví, že bylo možné očarovat nebe i zemi, rozumět řeči a myšlenkám všeho živého.

2. Za 2. Herma je  pokládán Henoch, Chaldejci jej znali pod jménem Duvanai.  Žil prý tisíc let po Adamovi a měl být největším mudrcem své doby na této planetě. Židovská tradice považuje Henocha za původce písma, matematiky a astrologie a podle starozákonné legendy byl vzat ve věku 365 let za živa do nebes. Filosofie druhého Herma se zachovala v Knize Henochově má 20 dílů, zredigované byly v posledním století před Kristem z prastarých pramenů. Původní text byl aramejský, a později byl přeložen do etiopštiny. Kniha odkrývá tajemství přírody, vesmíru, nejvyšších duchů, dobra a zla a prokletí zodpovědnosti; poznávání síly slova a jména na něž slyší všechny planety i živly.  

3. Hermes třetí byl Thot - Egypťan, žijící za časů Mojžíšových, zveřejnil ezoterní učení a filosofii a napsal díla, jež jsou vrcholem všeho, co člověk vůbec může vyjádřit, dal podnět k vytvoření geniálního systému židovské Kabaly. Existuje 44 „posvátných  spisů Herma Trismegista“, vztahují se na bohy a zákony, chrámové rituály a vědu, jako je hieroglyfika, kosmografie, chronografie, topografie. Astrologie a astronomie, obsahuje návody k počítání horoskopů, také se věnuje medicíně.